[button link=”https://slecna.info/tag/blog-jitky-l/” color=”red”]BLOG JITKY L.[/button]
Nenalíčená, ušmudlaná, s kily navíc čekáš konečně na vytouženou chvíli, kdy se ti narodí miminko. Slečna se zeptala tří žen, zda by chtěly, aby jejich partner byl u porodu, a tří mužů, zda by u porodu chtěli být na vlastní kůži. Jak odpověděli? Nechte se překvapit.
Muži mají rádi příběhy, ve kterých jde o život. Dovolte jim, aby se mohli dívat, jak rodíte. Každý nastávající tatínek by měl mateřství prožívat naplno s každou nastávající maminkou. Svého partnera můžeš přihlásit na předporodní kurz, kde se mimo jiné budou pouštět filmy, v nichž hrají důležitou roli samozřejmě nastávající otcové a matky. Dovol mu, aby byl v tuto důležitou chvíli s tebou.
Přítomnost muže u porodu a čas
Dříve byla přítomnost muže při porodu tabu. Ženy rodily v soukromí za pomoci porodních asistentek a muž viděl svého potomka až poté. Dnes nastávající tatínkové stále častěji u porodu být chtějí, anebo to vyžaduje jejich partnerka. Otcové doprovází ženu až na porodní sál a celou dobu ji gentlemansky drží za ruku a dodávají jí odvahu. Pro některé ženy je to důležité, vždyť při tom potřebuje mít vedle sebe někoho blízkého. A kdo jiný by ji měl být oporou, než vlastní partner?
Rovněž se v současnosti mění i otázka rodičovství. Mnoho mužů zůstává stále častěji s dítětem doma na rodičovské dovolené. Tak proč by muži neměli být i u porodu?
Trauma z porodu?
U citlivějších zástupců mužského pokolení se však může dostavit trauma a může tak zásadně negativně ovlivnit další sexuální život. Světoznámý gynekolog Michael Odent napsal knihu Orgasmický porod, kde tvrdí, že porod je věcí ženy a muž u něj nemá co dělat. Jeho přítomnost prý zhoršuje průběh porodu. Muž se vystavuje riziku, že ho žena přestane přitahovat. Muži po takovém zážitku mohou mít trauma a nedokáží dále s partnerkou souložit.
Ženy by neměly brát za samozřejmost přítomnost muže u porodu, ale měly by nechat rozhodnout otce dítěte, zda se na takový zásadní krok cítí.
Muž u porodu
Jak to chodí, když je muž u porodu? Partner se dostane na sál, až se porod rozběhne. Tráví s partnerkou takzvanou první dobu poporodní čas, kdy se dostavují opakující se stahy. V takzvané druhé době poporodní se dítě dostává na svět, takže muži stojí u hlavy ženy, aby nepřekáželi personálu a mohli ženě poskytnout potřebnou podporu. Muži tedy přímo na intimní místa nevidí. Pokud porod probíhá bez problémů, mohou muži fotit i filmovat. Kdyby ale nastaly nějaké komplikace, ze sálu by byli odvoláni.
Někteří otcové říkají, že tyto zážitky z porodu prohloubily vzájemný vztah mezi manželi i vztah otce k dítěti. Je to tedy pouze na nich, zda se porodu zúčastní či nikoliv.
[styled_box Title=”Anketa” Color=”green”]
Pro ženy: Chtěla bys, aby tvůj partner byl u porodu? Proč?
1. Zdena, 54 let
„Odpověď je jednoznačná: Ne. Proč? Asi by se spíš věnovali manželovi než mně , ale hlavně – tohle by měla být soukromá věc ženy. I dříve přece porodní bába tátu vyhnala, aby nepřekážel. Můj syn u porodu svého syna byl… a že by to upevnilo jejich svazek? Ani omylem. Takže to není záruka nějakého upevnění. Já jsem dokonce ani nechtěla, aby za mnou manžel přišel do porodnice, naštěstí ale už návštěvy mohly nahoru. Přišlo mi totiž trapné pokřikovat na sebe z okna.“
2. Lenka, 22 let
„Ano, chtěla bych tam mít někoho, koho znám, aby mě podpořil, ale jelikož vím, že můj partner u porodu být nechce, tak mám smůlu.“
3. Karolýna, 23 let
„Přítele bych na sále u porodu mít přímo nechtěla, domnívám se, že je to především záležitost ženy. Spíše bych uvítala, kdyby čekal vedle, až to vše bude za mnou. Ale myslel na mě.“
Pro muže: Chtěl bys být u porodu? Případně proč ano, proč ne?
1. Petr, 30 let
„U porodu svého syna sem byl a šel bych znovu. Bylo to úžasné. Je to pro ženu takový důkaz, že ji opravdu milujete a chcete jí být ve všem oporou. Je to úžasný pocit mít toho prcka hned po porodu v ruce.“
2. Standa, 37 let
„Byl jsem u porodu v roce 2000, tak napůl. Tenkrát se mi narodil syn Dominik. První a zatím poslední dítě. Domčovi se moc na svět nechtělo. Po marných 24 hodinách, kdy jsem viděl ,docela dost bolesti´ a vše začalo být rizikové se dala několikahodinová pauza pro nabrání sil budoucí maminky. Já jel třicet kilometrů domů (o půlnoci), ač jsem mohl zůstat. Možná to bylo sobecký, ale měl jsem dost. Ráno jsem se vrátil na sedmou hodinu a Domča už byl na světě. Byl jsem rád, že jsou oba zdrávi… Neříkám, že nechci u porodu být. Pokud si to druhá strana bude přát, tak budu. Pokud však dostanu možnost se z toho vykroutit, tak zůstanu stranou a tiše se budu modlit, aby porod byl rychlý a bez bolesti a aby oba byli opět v pořádku…“
3. Honza, 27 let
„U porodu bych asi být chtěl, hlavně kvůli podpoře ženy. Můj otec byl u porodu mého bratra, u mě to nešlo, se mnou byly komplikace, nějak jsem se chtěl oběsit, ještě než jsem vykoukl na svět. Ale proč to říkám, humorná historka. A když se ho sestřička na sále ptala: ,Pane P., kdyby se vám udělalo třeba špatně, tak řekněte.´ A on jenom mávl prý rukou a říká: „Sestři, buďte v klidu, já už jsem odrodil tolik krav.´ A sestřička se tak na něj podívala, než pochopil co teda řekl a teda musel vysvětlovat, jako že teda dělal na statku a tak. I u porodu se dají zažít humorné historky.“
[/styled_box]
A co ty? Jaký je tvůj názor na muže, kteří by tě při porodu podporovali? Uvítala bys to nebo bys to raději zavrhla?
Můj muž u porodu byl, ač jsem to v prvních měsících těhotenství odmítala. Rozhodnutí nechával na mě. V posledním trimestu jsem změnila názor a byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem učinila. Byla jsem šťastná, že tam byl a pomohl mi nejen fyzicky ve chvílích, kdy už jsem nemohla skoro dýchat, natož chodit a sestra mě nutila sesednout z porodního křesla a “pomoci” miminku gravitací dolů.. prakticky mě celou dobu nesl, jinak bych omdlela na zem. Byl nenahraditelnou pomocí i po psychické stránce. Člověk se ocitne v neznámém prostředí (byť jsme si sály byly na předporodním kurzu prohlédnout), s cizími lidmi a v DOST vypjaté situaci, ve které má každé uklidnění cenu zlata. V posledních chvílích jsem ho ani nedokázala vnímat, ale věděla jsem, že tam byl, dokonce jsem se později dozvěděla, že mi ve finále držel hlavu na hrudníku, v tu chvíli bych ji vážně ani neudržela. A to prosím nejsem nějaká slabotinka, celé těhotenství i předtím jsem se udržovala ve formě, ale když přijdou opravdové porodní kontrakce, jste rády, že jste rády a občas byste raději ani nebyly. Ale stojí to za to. Jsem vděčná za to, že tam mohl být. Následky (traumata) z toho absolutně žádné nemá, ale je také pravda, že je dost silné povahy. A pokud to někoho semkne, tak jen lidi, kteří spolu tvoří harmonický celek, ne všechny páry jsou takové a ty, ve kterých byly nějaké potíže předtím, “společný” porod moc nevyřeší. Pěkný večer!