[button link=”https://slecna.info/tag/vercin-blog/” color=”yellow”]VERČIN BLOG[/button]
Když vidíš bezdomovce sedět v parku na lavičce a popíjet krabicové víno, řekneš si „dobře mu tak, kdyby nechlastal, takhle by nedopadl.“ I já si to říkala, do doby, než jsem zpozorovala problém s alkoholem u své maminky.
Kdy to začalo a co bylo tím spouštěčem, že východisko hledala v láhvi vína? Já si myslím, že rozvod byl ten důvod. „Dám si jen jednu sklenku,“ říkala pokaždé, když si otevřela láhev. Ze začátku popíjela doma, po několika týdnech začala navštěvovat bary. Vracela se pozdě v noci, někdy to byly hlučné návraty. „Mami, prosím, už nepij,“ žádala jsem ji stále dokola, ale ona mi jen odsekla: „No tak jsem se opila a co má být?“ Neustálé prosby a rozhovory o její závislosti k ničemu nevedly, vždycky mě seřvala, že jsem ještě dítě, že ničemu nerozumím a ať ji nechám být.
A dost!
Peníze pomalu začaly docházet, každou chvíli nebylo co k jídlu, i elektřinu nám odpojili, ale mámě to bylo stejně jedno, hlavně když měla co pít. „Takhle to dál nejde,“ řekla jsem si. Dlouhé hodiny jsem seděla v knihovně u internetu a hledala informace, nakonec jsem našla v našem městě poradnu pro závislé, kterou jsem navštívila. Jenže tam mi moc nepomohli. Pokud člověk sám nechce, nemá dostatečnou motivaci, vůli s tím něco dělat, je marné ho přemlouvat. Myslela jsem si, že já budu ten důvod, proč by mohla přestat pít, ale bohužel. Mamku se mi nepodařilo ani po 2 letech přesvědčit, aby se nechala léčit.
Kdy to vzdát?
Strašně jsem si přála pomoci jí, ale jak? Nebylo nic, čím bych ji mohla donutit, vyčerpala jsem snad všechny možnosti, a tak jsem se rozhodla odejít. Bylo to pro mě to nejtěžší, ale zároveň to nejlepší, co jsem mohla udělat.
I když to byl člověk, který mi dal život, neznamenalo to, že jsem jeho majetek, že mi může ničit můj život.
Těm, kteří mají podobné problémy, vzkazuji: nebojte se proti tomu postavit, bojujte. A držím palce, aby to dopadlo dobře a vy jste se nemuseli uchýlit k tak razantnímu řešení jako já.
Autorka: Verča J.