Byly krásné, chytré a dokázaly si omotat muže kolem prstu – že je to poměrně obvyklá schopnost žen? Možná, ale tyto divy, takzvané metresy, si dokázaly podmanit nejmocnější muže své doby – přestože jim mnohdy byla překážkou milencova manželka. Zdá se ti to nemorální? Začti se do romantických příběhů dávných i současných dob a nahlédni společně se mnou do duše milenek, které jsou často považovány za největší hybnou sílu své doby.
Představ si francouzský dvůr v polovině šestnáctého století – romantická doba plná přepychového pozlátka, přetvářky a rozmařilé zábavy. Do této doby se narodí Jindřich (později Jindřich II.) jako druhorozený syn francouzského krále Františka I. Je velmi stydlivý a ustrašený z okolního světa, čemuž neprospěje ani fakt, že část dětství stráví jako válečný rukojmí v rukou Španělů. To však změní o mnoho let starší dívka, která vstoupí Jindřichovi do života jako vychovatelka.
Vychovatelkou i milenkou
Diana de Poitiers byla na svou dobu neobvykle krásná. Žádná útlá křehotinka, naopak – v některých historických pramenech ji připodobňují k Amazonce. Měla však působivý souměrný obličej, kterému dominovaly oválné oči a úzký, rovný nos. Hádám, že stejně svérázná byla i povahou – v šestnácti letech ji provdali za barona, který byl o čtyřicet let starší než ona! Navíc bývá popisován jako neobvykle ošklivý. Přes to všechno se ho Diana naučila mít ráda, a když zanedlouho baron umírá, jeho mladá žena přísahá, že se už nikdy neoblékne do jiné než černé barvy.
V době, kdy se Diana vdá, také nastoupí jako královská vychovatelka prince Jindřicha. Starala se o něj s láskou a je pravděpodobné, že její city byly nefalšované, neboť byl Jindřich druhorozený, tedy na post krále neměl mnoho šancí.
Po nějaké době je Jindřich poslán do Španělska, a když se jako mladík vrátí, stanou se z něj a jeho o dvacet let starší chůvy Diany milenci. Přesto se Jindřich ožení s „vhodnější“ Kateřinou Medicejskou. Manželství je však spíše formální, protože po celou dobu Jindřichova kralování je na výsluní královy oblíbenosti (i oblíbenosti lidu) Diana de Poitiers. Dostane dokonce k opatrování korunovační klenoty – zkrátka královská metresa je neoficiální francouzskou královnou.
Kateřina Medicejská, proradná a zbabělá žena, která Dianu pochopitelně nenávidí, jí nechá všechno odnést až při umírání krále. Ten je postřelen šípem do oka a umírá dlouhých deset dní. Diana však není během celé této dlouhé doby vpuštěna ke své celoživotní lásce. Po jeho smrti je jí doporučeno dvůr opustit. Až do své smrti se poté věnuje dobročinnosti.
„Žena papež“ ovládala církev skrz svého švagra a milence papeže
Ženy byly ve Vatikánu po dlouhou dobu téměř zapovězeny, a to především v postelích duchovních. Přesto došlo občas ke skandálnímu odhalení milenek Svatých otců či dokonce pěkné řádce nemanželských dětí. Svou (důležitou) úlohu hrála v jednom z těchto podivných příběhů i Italka Olympa, zvaná Donna Olympa.
Podle dobových obrázků nebyla Olympa nijak zvlášť krásná – měla široké obočí, vystupující bradu a „bambulatý“ nos. Přesto se pravděpodobně rychle naučila využívat svého ženského šarmu a už v patnácti se provdala za velmi bohatého (a tradičně o dost staršího) manžela. Po jeho smrti (a zinkasování pěkného majetku) si okamžitě hledala další „oběť“. Tu našla v urozeném, i když ne příliš bohatém muži. Stěžejní však pro ni na tomto vztahu bylo to, že navázala milenecký poměr se švagrem vlastního manžela (!), a ten se později stal papežem Innocentem X.
Donna Olympa zůstane v papežově přízni až do jeho smrti, je jeho hlavní poradkyní, dokonce za něj podepisuje nejrůznější dokumenty a říká mu, co má a nemá dělat. U tehdejších lidí tím samozřejmě vyvolává vážnou nechuť, dnešní odborníci jí však přiznávají určitou zásluhu na nejrůznějších dobrých rozhodnutích.
Fascinujících milenek však bylo mnohem víc! Proto se v další části dozvíš něco o Marii Walewské, velké lásce Napoleona Bonaparte a Camille, celoživotní modle britského Prince Charlese.