Máš je ráda, ale někdy máš pocit, že se to s nimi prostě nedá vydržet. Jednou je ti s nimi krásně, podruhé se s nimi nemůžeš na ničem dohodnout. Řeč je o tvé rodině. Ale ruku na srdce – stojí ti ty hádky za to? Přečti si, jak si v jakékoliv situaci zachováš chladnou hlavu.
Na první pohled se to možná nezdá snadné, když si představíš mladší ségru, jak se ti nadšeně přehrabuje v kosmetické kabelce, nebo babičku, která do tebe neustále hučí, že jsi hubená a měla bys okamžitě přibrat… ale jde to!
- RODINNÝ HROMOSVOD – Až se příště dostaneš do konfliktu s jedním z tvých rodičů (nebo zkrátka s kterýmkoliv členem rodiny), nesnaž se za každou cenu zvítězit. Neječ a vyposlechni si i argumenty druhé strany, i když se ti zdají naprosto nelogické. Uvidíš, jak rychle táta přestane řvát, když zjistí, že ho posloucháš a nezvedáš oči znechuceně ke stropu.
- PŠTROSÍ TAKTIKA – Tato zvířátka umí konflikty řešit nejlépe ze všech. Jednoduše strčí hlavu do písku a počkají, až se situace uklidní. Občas je dobré nechat rodinku, ať si mezi sebou všechno vyříkají. Do všeho zasahovat přece nemusíš!
- STOP! – Někdy je hodně obtížné se z vypuknuté války jen tak vymotat. Argumenty létají doslova vzduchem, tváře máš červené rozčilením, metáš blesky na všechny strany a tvůj protivník to samé. Domluv si proto s ostatními členy rodinu slovo, které bude sloužit jako stopka. A čím směšnější bude tím, líp. Kdo by se nerozchechtal, když na něj v zápalu zuřivost zařveš „kuří hnáta“?
- JEDNOU PROVŽDY – Jakmile se už s někým po hádce usmíříš, už mu to nikdy nepřipomínej. Snaž se na všechno zapomenout. Pokud to budeš ohrávat dokolečka a dokolečka, rozpoutáš další vlnu bitek. Přestože jsi si byla se svou pravdou 100% jistá, vykašli se na to, protože to vážně nemá cenu. Tolik slavných hlav zemřelo v nepochopení – někteří přirozenou smrtí a ostatní, průbojnější na hořícím kůlu nebo pod gilotinou.
- ZLÝ JAZYK – I když budeš hněvem rozpálená doběla, NIKDY nikomu neříkej věci, kterých bys později litovala. Rozhodně si ze svého slovníku vyškrtni „Nesnáším tě!“, „Jsi odporný“, „Už na tebe vživotě nepromluvím“. Tady často nepomůže ani sebelepší omluva.
- NEVYHROŽUJ! – Nikdy rodičům nevyhrožuj tím, že se odstěhuješ k babičce, nebo už vživotě s nimi nebudeš jíst u jednoho stolu. Výhružky, že utečeš z domova ti stejně nikdo neuvěří, když celé dny jenom sedíš na gauči a hledíš na béháčko. Takhle se chovají malé děti, ne už skoro dospělé slečny! A propos… klidu tím rozhodně nedosáhneš.
- OMLUVA SE CENÍ! – Někdy je potřeba přiznat svou chybu. Nevymýšlej další a další argumenty, aby jsi někoho přesvědčila, že máš pravdu, i když si tím sama zas tak jistá nejsi. Omluva je báječná věc, dokáže urovna dusnou atmosféru i po skutečně bouřlivé hádce.
- ROVNÝ S ROVNÝM – Sama si nepřeješ, aby s tebou rodiče zacházeli jako s pětiletou holčičkou. Pokud se už ale cítíš jako dospělák, musíš se tak chovat – nejenom když se ti to zrovna hodí. O problému se snaž s rodiči diskutovat. Rozhodně vynech histerické slzy, třískání dveřmi, zamykání se v pokoji nebo protestní hladovky.
- KAŽDÝ MÁ SVÁ PRÁVA – Není fér, když si někdo vylévá vlastní vztek na druhých, kteří za to absolutně nemůžou. Staneš-li se takto něčí obětí, nech toho druhého vyječet se. Potřebuje se hlavně uklidnit. Až si to sám uvědomí, bude mu to jistě líto. Když se s ním však začneš hádat a ještě více přikládat dřevo do ohně, bude to daleko horší a ta špatná budeš najednou ty.
Jak řešíš hádky s rodiči ty?
Andrea, 15: „Naši se rozvedli zhruba před půl rokem. Poslední měsíce se neustále hádali a já jsem z toho měla deprese. Párkrát jsem byla i u psychologa. Nejhorší na tom všem bylo, že když jsem se chtěla nějak projevit já, okamžitě se oba otočili ke mně a začali ječet oba naráz na mě. Do záležitostí rodičů je lepší se nemíchat!“
Karin, 13: „Štve mě, že mě naši nechtěj pouštět ven. Myslím, že ve třinácti už holky můžou bejt i dýl venku než do osmi! Ale kdykoliv něco namítnu, začnou argumentovat tím, jak je dnes svět nebezpečnej a že to dělaj pro mý dobro. Prej si mám počkat minimálně do šestnácti nebo sedmnácti.“
Svěř se nám také! Piš do komentářů!
autorka: Eliška R.
mno nevím, jestli bych tomu článku dala zrovna takový název
KRÁSNEJ ČLÁNEČEK :-)
Nejhorší je že vždycky za vše můžu já,ať už to udělá kdokoliv.A když si s němi chci normálně promluvit,oni si prostě myslí že jsou dokonalí a moje poznámky vůbec neposlouchají.Několikrát jsem se ptala proč za to můžu já ale odpověď je že to tak obvykle je – skvělá odpověď.Vždycky každý řekne ať si s něma promluvím,ale to je naprosto nemožné.Jako bych byla s jiného světa a oni nemají chyby.Jak mám udělat aby konečně přestali?:( A promluvit si s něma to je prostě už rovnou ztráta času.
Moje matka je tvrdohlava nenecga si nic vysvětlit a když se mnou chce mluvit tak jen řve a řve a proto jsem radši celej den pryč venku s kamarády nebo přítelkyni nekdy mam pocit že by bylo lepší kdyby mě potratili a i když se snažím zachovat klidnou hlavu vydržim to jen chvíli a pak začnu řvát na matku a ona hned vytahuje že ona si to muže dovolit a tyhle věci. Nejaka rada? :(
Pravda je, ze kdyz hadka tak hodne velká… Tata rika ze jsem arogantní kráva… nekdy jsme mezi sebou v míru… Ven mohu chodit do 21:30 abyt u koni tak dlouho take ale kdyz jsem ještě nejezdila zavody tak mi kone nezakázal ani jednou… ale jenom co jsem je začala jezdit a potrebovala trenovat pořád jsem byla bez koni… a tak to pokracuje… kvuli tomu se stekame furt a kdyz na to uz nemam a odejdu a po hodine prijdu se omluvit i kdyz jsem nezpusobila hadku ja vyjedou na me oba…
Alice, 11: Bydlim jenom s mamkou a casto se hadame kvuli obleceni protoze ne vsechno obleceni se mi libi, no a dnes mi mamka treba roztrhla tricko protoze jsme se domluvili ze ho budu mit na ven, ale ona mi ho vnutila do skoly :( casto premyslim ze se prestehuju k tatkovi (rodice se rozvedli kdyz mi bylo 6 let) a nebo ze utecu z domova a nebo jsem premyslela ze se normalne zabiju. Pomozte mi prosim nemam to vaze s mamkou lehke.
Byla jsem nemocná, takže jsem byla doma sama… Celá rodina pohromadě jsme byli až u večeře. Moje jediná otázka byla jak se projevuje Arytmie, protože jak jsem byla nemocná, tak jsem prohlížela internet, a dpstne to zajímalo. A ona mi na to řekla něco jako “vyhledej si to na internetu” nebo “k čemu máš ten mobil” něco v tom smyslu. Tak jsem to nechalaly být. Po večeři jsem se jí zeptala : ” Proč nemocný člověk celý den nejí a nemá hlad, ale zdraví člověk nejí celý den a má hlad jako vlk.” A ona řekla ať ji prý nechám být. A tak jsem taky udělala. Mrzí mě to. Ale mamka to asi nevidí…
Mám teď těžké období mojí rodiče se konečně rozvádí. Protože táta mámu týral za to ho nenávidím ale mamky přítele beru jako tátu. Máme málo peněz rekonstrukce bytu ještě není hotová a máma s jejím přítelem nemají nic lepšího na práci než se se mnou hádat a řvát na mě kvůli něčemu co jsem neudělala obvykle to zaviní sestra,ale ať brečím neříkám že mi ty hádky vadí oni se hádají se mnou dál. Už prostě nemůžu.
já jsem již poněkolikáté na zapomněla na tu stejnou věc a rodiče jsou na mě naštvaní. co mám dělat????????