JÁ zapomněla… láska První Díl

 

[button link=”http://slecna.info/tag/ze sveta 1.dil/” color=”red”]Ze světa 1.Díl/button]

 

Bože, kam jsem si dala tu blbou kabelku?! To je v háji, kde mam sakra boty?! Pomalu tápu ve tmě a snažím se dohledat všechno, s čím jsem sem přišla. No, přišla možná není to nejlepší slovo, sice levá noha míjela pravou, ale že bych si pamatovala něco víc, to ne. Není to poprvé a asi to není ani naposledy – bohužel. Jediné, co mi teď běží hlavou je, vykopat se co nejdříve z tohohle brlohu a dát si někde silný kafe.

Konečně sedím v teplé kavárně a usrkávám po malých douškách dvojité presso. Teď už mi hlavou běží mnohem víc věcí, než bych si sama přála. Například se mi vybavil ksicht toho muže, jehož postel jsem tak neobratně lesba zenaopouštěla. Proč všichni vypadají večer líp než ráno? Odpovím si klidně sama, je to tou sílou alkoholu, tím opojením, kdy se zdá být všechno možný a kdy vypadá všechno jako v pohádce – ano i on! Jenže rána, jako je tohle, bych nejradši nenávratně zrušila. Pomalu a nezastavitelně se mi vybavuje celá včerejší noc….fuj, jsem zase na začátku a přitom mám o šrám víc.

Já ho chci!

Proč se mi pořád nedaří najít si tu svoji lásku? Chci chlapa, hezkého třicátníka, který mě bude rozmazlovat, milovat, láskyplně o mě pečovat. Chci chlapa, který bude inteligentní, zaopatřený, který bude nosit stylové boty a nebude mi krkat do ucha. Chci někoho, s kým se budu cítit v bezpečí a spokojená. Chci moc? Jsem si naprosto jistá, že pro sehnání toho pravého dělám všechno. Tím všechno myslím naprosto všechno, včetně voskové depilace. Za tu bolest bych měla dostat metál. Taky se maluju, chodím běhat, hezky se oblékám, mám dokonce vysokou. Jsem milá, krásná a chytrá…kde se stala chyba?
Tyhle myšlenky mě neopouští ani v tramvaji, kterou mířím pro změnu do svého brlohu, abych se alespoň trochu vyspala než dorazí na nedělní „mši“ Kiko. V tomhle životním přemítání jsem už ostřílený voják. Možná bych to měla někde vyučovat, nebo se z toho konečně poučit sama. Pokaždé, když utíkám z cizího bytu si projdu touhle cestou hanby sama před sebou. Zvlášť v neděli ráno je nás na cestách hanby docela dost. To už jsem stihla za ta léta vypozorovat.

Doma se konečně trochu uvloňuju. Rychle pod sprchu a smýt ze sebe všechnu tu svoji hanbu a stud. V čistém, voňavém oblečení si člověk hned připadá o něco lepší. Zase jsem to já a zase si připadám krásná. Bože, kdo to zvoní?! Vždyť ještě není ani poledne, dejte mi všichni pokoj, chci spát. To možná chci, ale s touhle myšlenkou přesto mířím ke dveřím. A jeje, Kiko je tu! „ Čauky Mimi, já vím, ještě je brzo, když já mám tak skvělý zprávy, víš?“ Kiko je můj kamarád, je to gay a teplejšího kluka byste těžko někde hledali. Každou neděli se u mě scházíme a nad skleničkou bílýho probírame co se stalo, nestalo a co by se rozhodně stát mělo. „ Hele Mimi, vidíš na mě nějakou změnu?“ Nakrucuje se a dere se mi do obýváku. Nezbývá mi než toho mýho Kikínka pustit dál a spánek odsunout na někdy jindy. „ No já nevím, vypadáš skvěle Kiko, co přesně mám sledovat?“ Snažím se prohlídnout si každý kousek jeho oblečení, jelikož tyhle záchvaty euforie mu většinou působí módní úlovek, nejlépe ve slevě. S lítostí ovšem konstatuju, že nic nového na sobě nemá, a tak mi dochází odpovědi. „ Bože Mimi, ty si vážně hrozná, copak nevidíš jak děsně zářím? Omládnul jsem aspoň o sto let, kdybys ho jen viděla…“ Áááá, už mi začíná svítat! Takže žádný oblečení, ale chlap je v tom. Další z jeho naprosto dokonalých objevů, kdy nezbývá než brečet do polštáře, že ten úžasný chlap je taky gay. Náš Kiko lovil a opět ulovil – na rozdíl ode mě.
Snažím se připravit v kuchyni nějakou snídani a ještě trochu silného kafe a přitom vystrkuju hlavu z poza rohu, abych slyšela Kikovo nekončící švitoření o jeho teplém zázraku. „ Potkal jsem ho včera na tom večírku, kde jsme spolu byli. Normálně si představ, že dělá na burze a je děsně bohatej. Ale přitom má taky krásný tělo a prej jsem podle něj strašně roztomilej a krásnej a chytrej a“ Musím ho přerušit, jinak se mi zaprvé rozskočí hlava a zadruhé bych to kafe nikdy nedodělala. Kiko nasadí svůj obvyklý výraz zhrzeného muže, který nemá dostatek zájmu jaký by si podle něj rozhodně zasloužil.
Když je konečně kafe i malá snídaně na stolku v obýváku, jsem o něco klidnější a duševně připravená vyslechnout si všechny maličkosti Kikova milostného života. Už celá léta našeho kamarádství se snažím nezávidět mu jeho neochvějný optimismus, lásku k životu a pevnou víru v muže. Nic z toho totiž já sama nemám, takže nezávidět je velmi obtížný úkol.
Po hodině a půl jeho vyprávění a mého snažení dělat, že naslouchám, je Kikoušek konečně uspokojený. Dozvěděla jsem se o jeho velkém úlovku snad všechno, co jde. Vím, kde má dotyčný jakou pihu, jak skvěle šuká, jak si úžasně pokecali a bla, bla, bla. Teď naproti mně sedí a evidentně usoudil, že je tedy řada na mě. „ Takže, broučku, Miminko, co ty? Včera jsi tam taky někoho klofla, viděl jsem ho a trochu jsem se divil, že bys do toho chtěla jít, ale vypadala jsi tak spokojeně – nechtěl jsem ti kazit radost. Povídej už!!“ Toho jsem se přesně bála, co mu asi tak mám říct? Že za střízliva a bez přítmí klubu bych si o můj noční úlet neopřela ani kolo? Zase budu vypadat beznadějně a trapně. „ Kiki, to nestojí ani za řeč, řeknu ti jenom tolik, že už ho nikdy neuvidím, že jsem se vyplížila naštěstí dřív než se probudil a že na to hooodně rychle zkusíme zapomenout.“ Je mi naprosto jasné, co bude teď následovat, a to jeho obvyklá přednáška o mém pesimismu a jak dělám vlastně všechno blbě. Chci to mít rychle za sebou, tak se radši nebráním. „ Mimi, ty jsi skvělá holka, jenže když ty se neumíš správně rozhodovat, proč vždycky vezmeš prvního chlapa, co tě osloví? Vůbec si neumíš vybírat a při tom bys MOHLA!“ To poslední slovo mi hláskuje přímo do ucha. „ Máš všechno, co si ženská může přát, a tos ještě nezkusila ani botox, ten dělá vážně zázraky.“ Kouknu na něj tak vražedně, že se na chvilku zastaví. „To je jedno, prostě máš všechno a přitom pořád blbě věříš na lásku.“ Zase! Sakra, proč bych si nemohla v klidu věřit na lásku? Jsem velký realista, tak ať mi nechá aspoň tenhle jeden sen. Sen o tom, že na světě se potuluje ideální chlap pro mě, že se opravdu potkáme a že to bude ta pravá, velikananánská láska! Chvíli se spolu dohadujeme a pak usoudím, že víc Kika už dneska nesnesu. Stejně spěchá za svým ideálním chlápkem, takže vypakovat ho ze dveří není zase takový problém.

Když mobil klame

Probouzím se a venku už je šero. No jo, musela jsem prospat celé odpoledne od Kikovi přepadovky, kolik je vůbec hodin? Šátrám po telefonu. Kromě určení času zjišťuji, že mám nepřijatý hovor, dvě smsky a jeden mail. Posadím se na posteli a mžourám na displaj. Ha, takže zmeškaný hovor je od mé matky – ještě že jsem spala. Jinak bych jí to zvedla a roztočila bych kolo výčitek, mámovských rad a dalších zbytečností. Smsky jsou od někoho s neznámým číslem. To je divný, protože já čísla nerozdávám na potkání a jsem si naprosto jistá, že tomu chlápkovi včera jsem ho nedávala. Rozkliknu tedy zprávu a pomalu mi tuhne tělo šokem. „ Dobre odpoledne, vim, ze jsme si nestihly moc popovidat, ale dala jsi mi cislo s tim, ze se ti muzu kdykoli ozvat. Tak to zkousim. Dej mi vedet Sasa.“ No potěž pánbůh! Nestihly s tvrdým y? Buď dotyčný neumí česky nebo je to vážně ženská. Snažím se vybavit si konkrétní situace z včerejšího večera, ale okno v hlavě se otevírá a otevírá a já si nemůžu na nic vzpomenout. Kliknu tedy na druhou zprávu. Tam stojí cosi o tom, kdy má dotyčný tento týden čas a že by se se mnou chtěl sejít. Všechno psané tak, že nepoznám, jestli jde o muže nebo o ženu. Jediné východisko je zavolat Kikovi, jestli o mé noci neví víc než já.

„ Čau lásko, copak se děje? Já mám teď tak trochu něco na práci, víš?“ protáhne Kiko do mobilu. Je mi jasné o jakou „práci“ asi jde a musím se pousmát. „ No já tě nechci vůbec rušit, ale potřebuju vědět, jestli jsem včera dávala nějaké holce číslo? Nepamatuješ si to?“ z telefonu teď slyším jenom ďábelský gay smích, který ne a ne přestat. „ Kiko! Sakra! Co se včera stalo?“ Po pár vteřinách se konečně uklidní a začne mluvit srozumitelně. „ Víš, já myslel, že o tom nechceš mluvit, tak jsem ti to dneska neříkal, ale když vím, že si to ani nepamatuješ, vážně mě to pobavilo. Bavila ses tam s nějakou holkou, co tě pozvala na panáka a pak jste se chvíli muckaly, asi to bude ona.“ Sedím na posteli jako opařená a snad ani nechci vědět víc. Bože, co jsem to včera vyváděla? Rozloučím se, protože Kiko mě stejně už dál nevnímá. Myslím, že pro dnešek mám novinek až nad hlavu, takže toužím prožít jen a jen zbytek nedělního večera v klidu, sama a spokojená co to jde. Volím nejvyšší kalibr na uklidnění což je donáška číny, bílé víno a typicky holčičí film o pravé lásce – to vše naservírované přímo do postele. Ráno snad bude líp, jakmile se dostanu do pracovního kolotoče zapomenu na tenhle zvláštní víkend.

Týden?

Každé pondělí máme v práci s kolegy zvyk zajít si na delší oběd. Připravujeme se tak psychicky na zbytek náročného týdne a snažíme si dvouhodinovým obědem alespoň náznakem prodloužit předešlý víkend. Tenhle zvyk sms2se mi moc líbí, takže pravidelně vyrážím taky. Dneska mám ale náladu jen na to, zajít si na jídlo sama samotinká, nemuset poslouchat a nemuset povídat. Pořád na mě totiž zírá ta smska ze včerejšího večera. Zírá proto, že si ji pořád dokolečka čtu, jenže nemůžu přestat. Jsem sice už dospělá holka, a to už nějaký ten pátek, ale teď se mi třesou ruce pokaždé, když si řeknu že odepíšu, abych se dozvěděla víc. Třeba vůbec o nic nejde, třeba to byl nějaký žert. Třeba ta holka vůbec není lesba, možná se jen opila stejně jako já a možná jsem se dočista zbláznila.
Myšlenky se mi celý den točí jen kolem ní. Kolem páté hodiny odpoledne na sobě pozoruju dost znepokojující věc. Začínám totiž cítit vzrušení. Začínám být nejen zvědavá, ale dokonce nadržená na to, ji poznat a zkusit to „muckání“ znovu. Tenhle pocit jsem ještě nikdy neměla, najednou, když si představím muže, nic to se mnou nedělá a když se podívám vedle na mojí mladou kolegyni, cítím sexuální, erotické záchvěvy. Bože! Nechám se snad dobrovolně hospitalizovat do šaškecu.
Intenzivní pocity nepřestanou ani večer, takže volám o radu Kikovi. Ten přece moc dobře ví, co to je homo, jak se to pozná a jestli jsem to náhodou nechytla.

Kolem desáté večer začne někdo bušit do dveří a já letím otevřít, abych nepopudila už tak dost nerudné sousedy. Ve dveřích září Kiko jako vánoční žárovička a první co udělá je, že mi vlepí obrovskou pusu. „ Mimi, no nekecej! Tak ty chceš přestoupit na naši stranu? No to je vážně úžasný. Teda já jsem na tebe tak pyšnej!“ Blekotá, zatímco se mi klasicky dere na pohovku. Snažím se ho umlčet a vysvětlit mu, že to není tak horké, jak to vypadá. Že jen nevím co se se mnou děje. Ptám se ho, jak to u sebe poznal, jak se s tím vyrovnal a hlavně jaké měl příznaky. Ochotně mi vypráví jak na střední škole zjistil, že je gay, jak je na sebe pyšný a kolik zážitků mě čeká.
Vůbec se mi tahle představa nelíbí, já si vysnila pravou lásku, ale vždycky byl v těch snech chlap jako hora. Kiko mi radí, že nejlíp jak to ověřit je zkusit sex s holkou a pak s chlapem. Uvidím, co to se mnou prý udělá. Tak teď už jsem asi vážně v blázinci. Do toho bych nikdy nešla. Dohodla jsem se sebou, že divné pocity ubiju někam hodně hluboko a že to časem přejde. Kikovi se tahle představa sice vůbec nelíbí, ale nemůže nic dělat. „ Mimi, ale kdyby sis to přece jenom rozmyslela, dej mi vědět. Já mám skvělou známou, je to lesbička a ráda tě zaučí. Vážně, bude se ti to děsně líbit!“ Ještě toho trochu, pche. „ Kikino, jseš skvělěj, ale do toho mě nedostaneš – NIKDY.“ Pomalu ho opět pakuju ven ze dveří, abych spolu s jeho odchodem setřásla i úchylné návrhy.

Jsem to pořád já?

Probudila jsem se celá zpocená. Ve snu mě pronásledovaly lesbické sexuální představy a celou noc jsem se převalovala pod nápory snových orgasmů. Tohle už je pátá noc, kdy nemůžu normálně spát, aniž bych si neužívala s nějakou holkou. Jsem totálně vyčerpaná. Možná je to spánkovým deficitem, možná mi vážně šplouchá na maják, ale čím dál víc se mi zdá Kikova nabídka jako přijatelná cesta zjistit, co to se mnou je. Jestli totiž prožiju ještě jednou takovouhle noc, definitivně se vzdám svéprávnosti. Takže co teď? No, zavolám Kikouškovi, aby mi teda dohodil tu svoji lesbičku a prostě to budu muset prubnout. Nevidím jinačí východisko.
Ani se mi nechce zmiňovat, jak moc byl můj teplý kamarád nadšený, když jsem mu řekla o svém plánu. Jednu chvíli to vypadalo, že radostí proletí stropem výš než Faust. Hnedka té své Nataše volal a domluvil nám „rande“ na dnešní odpoledne. Asi tak milionkrát a jednou jsem to chtěla vzdát, ale on mě vždycky znovu pomohl se obléct, namalovat a přesvědčil mě, že prej dělám správnou věc. Tvářil se jako mesiáš, který má na dosah novou ovečku do svého stáda.
Čas schůzky se nezadržitelně blíží a já se třesu jak na mráz vyhnaný štěně. Ještě že jde se mnou, jinak bych to obrátila za prvním rohem. Musím ovšem přiznat, že kromě šíleného stresu cítím i částečné vzrušení z toho, co má přijít. „Jenže co když je Nataša ošklivá? Co když je to taková ta lesba, co vypadá skoro jako chlap?“ Chrlím na Kika otázky jednu za druhou a obdivuji jeho trpělivost.
Po deseti minutách jízdy tramvají do centra a tak třech minutách chůze musím dát Kikovi za pravdu a konstatovat, že Nataša je naprosto úchvatná žena s velkým Ž. Už jsme vypily každá tři kafe, už nás dávno opustil i Kiko a už je taky o tři hodiny víc než bylo a my dvě si pořád máme o čem povídat. Je děsně inteligentní, děsně krásná a – světe div se – děsně vzrušující. Jelikož obě usoudíme, že další kafe bychom nezvládly, Nataša navrhne to, kvůli čemu jsme se setkaly. Možná je to tím kofeinem nebo nevím čím, ale já souhlasím, platíme a opouštíme kavárnu směrem k jejímu bytu. Bydlí asi pět minut od centra, takže se rozhodneme pro příjemnou procházku. Po pár metrech mě Nataša jemně chytne za ruku. První co cítím je šok, ale hned potom se dostaví strašně příjemný pocit. Je to něco mezi bezpečím, vzrušením a jistotou. Najednou se cítím dokonale spokojená. Procházíme městem, venku je teplý vzduch namíchaný se špetkou sexuálna a já se doslova vznáším. Najednou jsme u jejího bytu a najednou už jsme v obýváku. Nataša mi vypráví něco o hudbě a přitom galantně otevírá láhev vína. Nejdříve lapnu skleničku s tím, že se nutně musím posilnit alkoholem, ale než se stihnu napít přejde mě to. Jestli mám dneska zažít sex se ženou, tak to chci prožít všemi smysli a za střízlivá.
Jak jsme se dostaly do postele, jak a kde jsem nechala oblečení, to ví jen Bůh. Teď jsem totiž naprosto mimo tuhle realitu, mimo tenhle svět. Její pusa je tak jemná a hebká, její ruce se mě dotýkají přesně tam, kde to mám ráda. Hladí mě a jemně kouše po celém těle. Pak mi roztáhne nohy a zaboří mezi ně svou hlavu. Najednou cítím, že držím ve svých rukách její dlouhé vlasy a řídím si sílu i intenzitu rozkoše. Po chvilce mě přepadne děsná touha jí její laskavost oplatit. Nikdy bych nevěřila, jak příjemné pro mě bude lízat jinou ženu. Možná proto, že jsem o tom nikdy předtím nepřemýšlela. „ Chceš se se mnou opravdu milovat?“ Prolomí Nataša ticho. „ Já, já…já ano, chci. Strašně moc chci!“
A je to! Je dokonáno, ležíme na posteli, držíme se za ruce, jsme příjemně unavené, uspokojené a alespoň já jsem i šťastná. „Strašně moc ti děkuju Natašo. Ses úžasná. Vím, že jsem asi dřevo, nikdy jsem to nezkusila, ale je to sexyskvělý.“ Podívá se na mě, usměje se a spokojeně prohodí cosi o tom, že mi ráda pomohla. „Nejseš dřevo, já když jsem začínala, měla jsem pocit, že se stresem pozvracím. Takže si lepší než tenkrát já.“ „To mě vážně uklidnilo“ směju se.

Život je? Co je život….

Jakmile od Nataši dorazím zpátky domů, volám Kikovi, abych mu oznámila, že jsem právě úspěšně a podruhé v životě přišla o panenství. „ Mimi, jsem na tebe tak moc, moc, moc pyšnej. Seš třída, vážně. Jaký to bylo?“ No, co na to říct. Nechce se mi vyprávět mu všechny podrobnosti, ale s jistotou můžu potvrdit, že mužů už bylo jednou pro vždy dost. Objevila jsem v sobě skryté zákoutí, díky kterému se mi úplně změnil svět. Rozloučíme se a mě najednou napadne, že když už vím, kdo opravdu jsem a koho chci, můžu konečně odepsat té Saše z esemesky. Už se nebojím, nestydím, vím jen, že ji děsně moc chci poznat. „ Ahoj Saso, tady je Mimi – ta z klubu. Minuly tyden jsi mi psala, ze bychom se mohly potkat. Promin, ze jsem se neozvala driv. Ale moc rada Te uvidim. Ozvi se.“ teď už zbývá jen počkat, jestli na mě nezapomněla a jestli odpoví. Jsem najednou natěšená jako malý dítě před Vánocema. Sedím na pohovce, pozoruju mobil zbožněji než fanatici svatý obrázek a snažím se ho silou mysli donutit, aby cinkl. Ha, je to tady, někdo volá. Ve spěchu telefon zvednu a tetelím se blahem. „ Mimi, to jsem já, co teď děláš?“ Zazní smutný Kiko. „ Kiko, sakra, já čekám, že mi zavolá nebo napíše ta holka z klubu. Miluju tě, ale vážně jsem teď nechtěla slyšet zrovna tebe. Blokuješ mi linku.“ Když ale slyším jeho kňourání nedá mi to a musím se optat, co se chudáčkovi stalo. „ Miminko promíííň, když víš, já mám teď blbou chvíli. Ten můj burzovní idol mě právě nechal.“ teď už jen regulérně vzlyká, takže další info z něj momentálně nedostanu. Zvu ho teda, aby ke mně přijel. Jemu to pomůže a čekat na moji vysněnou smsku můžeme klidně oba. Jakmile položím telefon, zazní zvonek. Běžím ke dveřím a když je otevřu, ve dveřích se hroutí nešťastný Kiko. „ Tys mi volal a stál tu?“ Vyděšeně se ptám. „ Já věděl, že tě stejně musím vidět a kdybys řekla, že nemůžeš, bušil bych na dveře , víš?“ Je vážně roztomilej, chudáček malej. Dělám mu kafe s velkým panákem rumu a nastavuju rameno k vyplakání. Vypráví mi, že to bylo všechno hrozně fajn, že se vídali celý týden, každý den, že byl tak hrozně moc dokonalej. Ale že dneska ho pozval na večeři, když odcházel od nás s Natašou, a že mu tam prý řekl, že k sobě potřebuje někoho, kdo je víc reprezentativní. Že má Kika rád, ale je na něm prý až moc vidět, že je gay. „ Okamžitě mi naval jeho adresu, já ho za tebe zbiju, kreténa jednoho!“ Vypadne ze mě na Kikovu obranu a mám vážně sto chutí to udělat. To je vrchol, takhle ublížit mýmu nejlepšímu kamarádovi. „ Když já ho měl tak rád. A on mi tak moc ublížil“ Vzlyká a přitom mi kape slzy na halenku, která je ještě nasákla Natašinou vůní.
Najednou cinkne telefon. Jé, konečně moje vytoužená zpráva, odstrčím Kika kousek stranou a hrabu se po telefonu. Na mém velkém, svítícím display stojí toto: Tady je Sasa, ale moc ti nerozumim. Vydeli jsme se v klubu, pak jsi jela ke me a spaly jsme spolu. Rano si ale odesla, jeste nez jsem se vzbudil. Jakou zenskou si mislela?“ Když to dočtu, polije mě studená sprcha. Tak já celý týden procházím něčím, co je jak druhé narození i se všemi bolestmi a strachy a on za to může ten blbeček z klubu, který jen vážně neumí česky! A já mu kráva ještě dala ten večer i číslo. Jako by nestačilo, že jsem s ním spala. Proč sakra psal tak blbě?
Tak momentálně sedíme u mě na pohovce už dva zhroucení. Můj gay Kiko a já novopečená lesba Mimi. Strkám Kikovi telefon, aby si to přečetl a on místo jakékoli podpory vybuchne v smích. „ Co to sakra děláš? Čemu se jako směješ proboha?“ On se místo odpovědi sesouvá smíchy pomalu k zemi a vypadá najednou strašně šťastně. Po chvilce, tedy mě to přijde spíš jako věčnost, se uklidní. „ Moje milovaná Mimi, vždyť jsi právě zažila zázrak. To mě teda podrž. Měla bys tomu divnýmu chlápkovi bejt neskonale vděčná. Vždyť tys díky němu zjistila, jaká vážně seš. Sláva všem dyslektikům.“ Jak to dořekne, opět se začne válet v křečích smíchu. Sedím tam, koukám na něj a najednou se směju s ním. Válíme se tam jako dva šílenci a chechtáme se, jaký má ten vševědoucí osud smysl pro humor.
Kiko zapomene na svou bolístku na srdci, stejně maximálně za týden potká nový ideál a nového chlapa a já jsem šťastná, protože už vím kdo jsem a teď už je můj sen o pravé lásce úplný. Zapomněla jsem totiž, že láska je rodu ženského.

Adéla Dokonal Rovenská

Mladá, vdaná, šťastná a plná zážitků - 24 let není žádný věk, ale je to ten nejkrásnější. Ráda jí, ráda se baví, poznává vše nové a miluje vztahy. Je otevřená a vděčná životu, že jí poskytuje tolik nového poznání všeho druhu :-) A slíbila si, že navždy alespoň trochu zůstane dítětem...

No Comments Yet

Leave a Reply

Your email address will not be published.