V mnoha knížkách o pozitivním myšlení a duchovních naukách se dočteš o důležitosti odpouštění. Pokud jsi tuto kapitolu vždy jen rychle proletěla nebo přeskočila, možná by ses k ní měla vrátit. Proč?
Stále jsi naštvaná na kamarádku, že ti v páté třídě nepůjčila fixy? Když potkáš na ulici svého bývalého, udělá se ti zle a musíš přejít na druhou stranu chodníku? Odepsala jsi kamaráda, protože tě kdysi ztrapnil před celou třídou? Zamysli se. Není na čase s tím něco udělat?
Skutečnost, že v sobě stále nosíš staré křivdy, se projevuje v tvém každodenním životě. Ne nadarmo se říká, že ti někdo hnul žlučí nebo že ti leží v žaludku. Kromě toho, že pokaždé, když si na dotyčnou osobu vzpomeneš, zaplaví tě vlna vzteku, kterou si pak léčíš v cukrárně nad dortíčkem, ti do budoucna můžou hrozit srdeční choroby a jiné vážné nemoci. Dusit v sobě staré šrámy zkrátka není dobré.
I když ti někdo hodně ublížil, měla bys mu postupem času odpustit. Není to ale nijak jednoduché, jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila. Existují však cvičení, která ti s odpuštěním pomůžou. Důležité je odpustit opravdu všem lidem, ať už jde o někdejší nejlepší kamarádku, bývalého partnera, rodiče, tetičku nebo nevrlého souseda.
Pošta pro tebe
Až budeš vědět, že tě nikdo nevyruší, v klidu se posaď, vezmi papír a dej se do psaní dopisu osobě, které chceš odpustit. Je úplně jedno, jestli budeš psát tužkou, perem nebo pastelkou. Na papír vypiš všechny důvody, proč si myslíš, že ti daná osoba ublížila. Pokračuj tím, co tě štvalo, proč tě to mrzelo a tak dále. Hoď na papír všechny pocity, které tě v danou chvíli napadnou. Vyhni se ovšem nadávkám.
Na závěr doplň větu, že i když ti bylo ublíženo, odpouštíš a už se tím dál nebudeš trápit. Popřej osobě hodně štěstí v další cestě životem a sobě také. Po napsání dopisu by se ti mělo ulevit. Psaní vyhoď do koše, spal, schovej do šuplíku nebo roztrhej a spláchni do záchodu, jak uznáš za vhodné.
Divadelní představení
Tentokrát nebudeš provinilci odpouštět na papíře, ale ve své mysli. Až budeš sama doma a budeš mít jistotu, že tě nikdo nevyruší, usaď se do křesla nebo se klidně natáhni na zem, to je na tobě. Zavři oči a představ si sebe a osobu, které odpouštíš, jak stojíte před sebou na divadelním jevišti. Samozřejmě to nemusí být nutně jeviště, můžeš si představit klidnou místnost, rozkvetlou louku nebo starou roubenku. Svému protějšku začni v duchu říkat, proč tě naštval a co tě zklamalo. Ale pozor! Až ze sebe dostaneš všechny své pocity, dej prostor také druhé straně. Na závěr se rozlučte jako u dopisu. Podejte si ruce nebo se obejměte a popřejte si hodně štěstí v další cestě životem.
Protože odpustit není až tak jednoduché, možná se ti to napoprvé nepovede. Nezoufej a zkoušej cvičení stále dokola. Můžeš kombinovat obojí. Až dotyčného potkáš a nepocítíš žádný vztek, hněv ani nenávist – povedlo se. Gratuluji!
Loni jsem si dala předsevzetí na letošní rok, že odpustím jedné bývalé kamarádce. Když jsem to udělala (napsala jí, sešla se s ní, vypila s ní nějaké to kafe), tak se mi opravdu moc ulevilo. Je to jako bych měla předtím na duši závaží a to najednou zmizelo. Bohužel mám takových závaží víc a o některých vím, že si pravděpodobně nikdy moje odpuštění nezaslouží.
Hanka to napsala hezky.Taky vždycky,když se s někým udobřím,je mi hnedka líp,ale taky vím,že některým lidem nechci a ani nemůžu odpustit.