Nestíháš, zuříš, kolem létají sprostá slova. Stres tě opět pohltil do svých sítí a ačkoliv jsi obvykle klidný člověk, cítíš, že agresi vyvřelé z nepříjemného duševního napětí poslední dobou podléháš čím dál častěji. Pokud nechceš brzo dopadnout jako Nina z filmu Černá labuť, který měl před pár dny v Česku premiéru, měla bys se sebou začít něco dělat. Co? Zkus si najít zálibu, při které se vždy dokonale uvolníš.
- Vyraz do boje proti stresu třeba s kytarou
Vždy je nejlepší vyzkoušet vícero činností – jen tak zjistíš, která z nich tě zabaví tak dokonale, že zapomeneš na všechny starosti a úzkosti. Každý občas potřebuje vypnout a mít koníčka, který ti to zpříjemní, je vlastně základem duševní hygieny.
Zahradničení má stále své kouzlo
“Pro alkohol nežiju, nekouřím a nepiju, šlechtím plané jabloně, furt se hrabu v záhoně…” Kdo by neznal starou dobrou znělku Receptáře Přemka Podlahy. Když ji jako malá zaslechla z televize po nedělním obědě, utíkala jsem pryč, protože ve mně evokovala hodinovou nudu ve společnosti staříků s rukama od hlíny, kteří už neví, co všechno by si na té své hroudě za domem vypěstovali. Ještě nedávno mi zahradničení přišlo jako koníček dobrý leda tak pro babičky, které v důchodu neví co s časem. Pak jsem se ale sama vrhla na pěstování bylinek doma v květináči a musím uznat, že rostlinky, které si člověk vypěstuje sám, mají své kouzlo. Jejich sázení, zalévání a prostřihávání je navíc uklidňující, nehledě na zelené lístky, které vdechnou každému pokoji život a díky tomu se tam hned lépe bydlí. Nepopírám proto, že se brzo vrhnu třeba i na jahody a hrášek. Nevěříš? Vyzkoušej to také.
Hudbou opilá lá lá
O pozitivních účincích hudby na psychiku jsi toho už jistě četla a slyšela hodně. Není lepšího povzbuzení než pustit si pěkně nahlas svoji oblíbenou hitovku. Muzikoterapie však není jen o poslouchání – mnohem účinnější hudba je, pokud ji sama vytváříš. To znamená, že úplně nejlépe se s hudbou uvolníš, pokud třeba hraješ na nějaké hudební nástroje. Neuvěřitelně lituju toho, že sama nezvládnu zapískat ani Ovčáci čtveráci na “blbou” flétničku. Vyřešila jsem to proto po svém – u svých oblíbených písniček si alespoň zpívám (nebo se o to alespoň snažím – tímto se srdečně omlouvám svým sousedům!). Člověk tím hudbu více vnímá a lépe přeřadí z chmurných myšlenek na neutrální mozkový chod, který je k pořádnému odpočinku zatraceně potřeba.
Nikde ale není psáno, že pokud jsi od první třídy poctivě nenavštěvovala hodiny klavíru nebo si v životě nezabrnkala na struny kytary, je už příliš pozdě. Stačí najít trpělivého učitele. Popros například kamaráda, který hraje v místní kapele, aby ti něco ukázal a dovolil ti to vyzkoušet. Pokud někde uvnitř ucítíš, že by to mohlo být to, co celý život postrádáš, poohlédni se po kurzech. Co víš, možná se na tebe všechny bubny, saxofony nebo elektrické kytary třesou.
Přidej se k fotomaniakům
Mít vlastní foťák je dnes naprosto běžné, a tak se stále více amatérů pouští do focení po hlavě a většina z nich svému koníčku doslova podléhá. Existuje spousta kurzů, knížek nebo internetových stránek, díky nimž můžeš svůj fotografický um postupně zdokonalovat, a snadno si také stáhneš mnoho programů na úpravu fotek úplně zadarmo. Nejenže se tak naučíš fotit své blízké, kdykoliv to bude potřeba, ale zároveň budeš vítána na každé akci, jelikož budou všichni vědět, že fotky od tebe jsou vždy ty nejlepší. Kromě toho můžeš konečně popustit uzdu své kreativitě a třeba prostřednictvím objektivu začneš vidět svět hezčí a barevnější, než pro tebe byl doposud.
Vypiš se z depresí
Říká se, že nejhorší je v sobě problémy ututlávat. Proto je dobré, když se s nimi můžeme někomu blízkému svěřit a pustit je tak z těla ven. Že zrovna nemáš nikde volné rameno, na které bys mohla složit hlavu? Ať je ti patnáct nebo pětadvacet, začít si psát deníček není ostuda. Pokud ti nevadí podělit se o své soukromí s cizími lidmi, můžeš rozjet také internetový blog. Nemusíš vždy psát jen o svých starostech a zážitcích, nejlépe se uvolníš třeba při skládání básniček nebo vymýšlení postav a zápletky pro svoji novou povídku. Třeba v sobě objevíš skutečný talent!
Koníčků, které dovedou léčit stres a deprese je neuvěřitelně mnoho. Někdo skládá puzzle nebo se stará o koně, jiný maluje nebo plete a vyšívá. Máš vlastní recept, jak se zabavit a při tom odreagovat? Prozraď ho ostatním čtenářkám v komentářích pod článkem!
Bezva článek, sama se uvolňuju hudbou – hraju na klavír a zároveň i ráda poslouchám a zpívám (bohužel nemám kde), deníček mám taky, píšu takovej příběh (kterej nikdy nezveřejním :)) – asi moc talent nemám, ale hodně mě to baví, si tam prostě ty postavy tak nechat a zmizet na chvíli z tohohle světa…..Když už jsme u mizení ze světa, s knížkama to mám stejně a teď jsem začala fotit. To bych asi měla bejt permanentně veselej člověk, když to tak čtu….:D Většinou jsem, ale občas to na mě taky padne…Jenom teda zahradničení mi vůbec nepřijde jako nějaká zábava, ale když to říkáš, určitě to taky někdy zkusím….Jako hodně velký odreagování se ještě bere všeobecně sport, hodně pak běh, to už jsem taky zkoušela, ale vždycky jsem u toho tak hrozně hotová, že si absolutně nedokážu představit nějakou relaxaci u toho, takže toho po pár dnech vždycky nechám……vím, že se to má dělat dýl a člověk se odreagovává až po nějakým čase tréninku, ale…..no, tohle léto se do toho dám :D. Tak jsem se vypsala, vůbec si mě nevšímejte…..:D
Já se teda dokážu dokonale uvolnit, když si vezmu sluchátka, na krk foťák a chodím po městě a fotím. Jsem hodně extrovertní člověk, ale jakmile jsem sama, tak vytáhnu foťák a poslouchám k tomu písničky. Občas se tak zasním, že si začnu zpívat i na ulici nahlas. Ale nikdy mi to nějak nevadilo. Konec konců, když si to uvědomím, mám z toho dobrou náladu, protože vědomě bych to udělala jenom asi málokdy :-).
Deníček mám. Osobně jsem k němu teda také mívala odpor, protože sousedka, moje kamarádka, k nám chodila krmit kočku a když jsem byla malá a ona tu byla, tak ten můj deník našla a pak ho četla všem známým. Bylo mi tak devět a od té doby jsem si zakládala internetové blogy, protože se mi líbilo, že tam nemá nikdo možnost ty informace zneužít, pokud místo jmen uvádím jen iniciály. Adresu jsem nikomu nedávala. Blog mám do teď a od září i nový deníček. Na blog píšu to, s čím bych chtěla od ostatních blogerek poradit, nebo to dát prostě najevo světu. Do deníčku to, co je jenom pro mně samotnou.
Teď už mi zbývá jen omezit počet hodit ztrávených na počítači. :-)