Miluji Tě. Miluji se.

„Mlju Tě!“ Tak a je to venku. Tak moc jsi to chtěla říct, už dlouho. Už bylo tolik příležitostí a okamžiků a teď to z tebe vypadlo a ještě takhle blbě. Když jste se hádali a ke všemu ti ani nerozuměl. Tak krátká věta, přitom nadělá v našich životech a srdcích takovou paseku. Většinou ji vyřkneme, když se to nejméně hodí a většinou ji nevyslovíme dobře. No a ještě tu máme to nekonečné čekání, jestli nám ji ten druhý zopakuje.

Když už jsme se k tomu odhodlaly, když už jsme takové hrdinky, to by v tom byl čert, aby nám to neoplatil. On je samozřejmě v šoku, jelikož by naše vyznání očekával kdykoli, možná po něm i touží, rozhodně ne však v takové situaci a už vůbec ne, aby musel ta písmenka překotně vykřiknutá luštit. Ale jednou se to stalo, tak už nám to přeci musí říct. Musí nás utvrdit, že naše hrdinství stojí za to. Pokud to udělá, může naše srdíčko stoupat na obláčku až do vesmíru, můžeme na okamžik létat. Pokud ne, je to pitomec a nestojí za slzy.

Kde se to vzalo?

Proč je vlastně tahle věta tak moc důležitá? Jsou to dvě skoro slova a přeci je v nich obsaženo tolik. Důvěra, láska, přátelství, vůně, měkkost, to že to má být už na vždy. Proč si lidé například neříkají: „Mám Tě ráda”, “Jsi pro mě důležitý”, “Je mi s tebou krásně“? Proč tyhle všechny věty neobsahují tolik? Ano jsou důležité, jsou krásné, ale dokud neuslyšíš Miluji Tě, nebude to ono. Možná je to dnešní rychlou dobou, je to nejkratší věta a dá se říct za vteřinu. Nebo je prostě nejlepším spojením toho, co bychom chtěly vyjádřit. Nebo je to jen klišé, které se nám za život vrylo do paměti? Ať je to co je to, je to důležité, je to to nejdůležitější co chceme v životě říct a slyšet. Miluji Tě je významná část našeho života. Schováváme ji jako svoje panenství, jako tajný poklad, který dáme až tomu vysněnému „pravému“ muži našeho srdce.

Čti také: Prožij (nejen) krásného Valentýna

Miluji Tě pac a pusu

Když ji konečně vyslovíme, když ji konečně uslyšíme, když už jsme naše panenství darovaly, pak si ji vzájemně říkáme, co nejčastěji to jde. V posteli, u snídaně, jen tak pro radost, když se vedeme za ruku. No a pak už ji říkáme tak často, že ji ani nevnímáme. Přítel odchází a řekneš Miluji Tě, pusu. Ale to není ta pravá věta, to už přeci není ten pocit, kdy nám v břiše létali motýlci. Proč? Je z toho najednou rutina všedního života. Někdy ji dokonce říkáme, aniž bychom moc chtěli. Prostě jen proto, že už je vyslovená a hodí se to. Nebo dokonce proto, aby nám přítel dal pokoj, aby bylo ticho a klid. Zkus si jeden den počítat, kolikrát tuto větu řekneš, je jedno, zda kamarádce, příteli nebo komukoli na ulici. Jde o celkový počet této věty. Není to moc? Neztratila tahle kraťoučká věta smysl? Neztratila význam? Stálo nás to přeci tolik síly ji vyslovit, teď najednou už není. Byl to stejný pocit, jako první sex jako první milování. Neříkám, že i z toho nemůže být rutina, ale to přeci není tak snadné. Z Miluji Tě se postupem času stalo to samé co „Čtyři housky prosím.“ A nemělo by to tak být. Nemůžeme to naše druhé panenství dávat lidem na potkání. Kdybychom rozdávaly sex, jako Miluji Tě, jak by nám asi lidé říkali?

:-* …MT

Pak tu máme samozřejmě internet. Jak snadné je to první vyznání napsat, jsou to jen dvě písmenka případně jeden smajlík. Ale není to málo? Není to škoda, tak důležitou věc odbýt internetem a nějakým chatem? Sice se dnes na internetu řeší všechno, je to druhý svět, ale některé věci bychom mohly a měly dělat postaru. Napsáním si sice ušetříme nervy a osobní atmosféru, napětí. Ale přeci jen, bez toho napětí by to nebylo ono. Užij si tu trapnou chvíli, krásnou chvíli, prostě ten pocit. Užij si ho osobně. Ať to dopadne jakkoli, tohle by se přes internet ani SMS říkat nemělo.

I když máš asi už první Miluji Tě za sebou, zkus se nad tím zamyslet. Zkus ho říkat jen ve chvíli, kdy to za to stojí. Kdy si to ten druhý zaslouží. Kdy mu tím uděláš upřímnou radost. A zkus to především říkat sama sobě. Každé ráno před zrcadlem, myslet to smrtelně vážně. Vždyť koho jiného bychom měly milovat víc než sebe? Udělejme si každé ráno tu vteřinu na sebelásku. Je to vážně důležité. Pokud tě ještě první Miluji Tě čeká, schovej si ho. Schovej si ho v sobě. Dej ho, až si budeš jistá, až nastane ta pravá chvíle. A zkus ho vyslovit pomalu, užij si ten krátký pocit vzlétnutí. Takových situací v životě moc není, tohle je ale jedna z těch létacích, tak si ji vychutnej do konce. I kdyby to ticho po tom mělo být konečné, to Miluji Tě za to stojí.