V naší společnosti si „nezadanost“ automaticky (a zcela chybně) spojujeme s osamělostí a naopak předpokládáme, že zamilovaní jsou zpravidla šťastní. Cožpak ale být „single“ nemá žádné výhody? Když někoho miluješ, snažíš se mu dělat radost. Když jsi zrovna bez partnera, můžeš sice vyrážet na nové a nové lovy či nahánět kluky po internetových seznamkách, ale není to ztráta času? Jsi mladá, všude kolem na tebe číhá jedna příležitost za druhou – nyní máš prostor dělat radost sama sobě, aniž bys někoho omezovala.
Že se tě tento stav aktuálně týká? Čti dál – pokusím se zde objasnit výhody tvé sladké nezávislosti.
1. POZNÁVEJ NOVÉ LIDI!
Poznávání nových lidí je bezpochyby velmi zajímavé a vzrušující. Můžeš se bavit, s kým chceš, můžeš flirtovat, s kým chceš – a nemusíš se za to cítit provinile. Jakožto mladá, svobodná a absolutně nezávislá slečna máš ty nejlepší seznamovací předpoklady. Svůj čas navíc můžeš trávit se svými kamarády a jednoduše si užívat života.
Buďme upřímní – který kluk si zachová naprosto chladnou hlavu, když se kolem tebe začne motat „sok“, a přestože za navazováním nového kontaktu nestojí žádný špatný úmysl, nezačne mít žárlivé poznámky, které můžou skončit žárlivou scénou? I když jsem se i já od puberty přirozeně cpala do vztahů, abych byla „in“. I já hned chtěla mít kluka, se kterým se budu všude vodit za ručičku jako to dělaly moje kamarádky. Dnes už se na věci dívám jinak. První lásky jsou prchlivé, mladí kluci na dlouhodobé vztahy moc nejsou a ty máš starosti navíc.
Nezávazné randění není jen výsadou slečen s poněkud horší pověstí. Budeš-li poznávat nové a nové kluky, aniž by sis s nimi rovnou začala románek, získáš obrovskou výhodu – poznáš lépe sebe samu, jelikož si uvědomíš, co vlastně chceš a jakého kluka hledáš. Ušetříš si tak spoustu zklamání a rozčarování z nevydařených prvních lásek, od kterých sis slibovala až příliš.
Názory „single“ slečen:
„S mým prvním klukem jsem trávila snad každou volnou chvilku a úplně se vykašlala na kamarády. Teď, když už nejsme spolu, toho doopravdy lituju. Vím, že se ještě pár let nechci nijak extra na nikoho vázat, vyhovuje mi být nezávislá a líbí se mi možnost jít kdykoliv kamkoliv a s kýmkoliv,“ – Kačka, 16
„Nějaké vážné chození s klukem mě zatím neláká. Mám spoustu kamarádů, se kterými pořád něco podnikáme, a já jsem takhle šťastná. Teda aspoň zatím,“ – Péťa, 14
„Občas se nechám pozvat nějakým sympatickým klukem na rande, ale prozatím jsem to ještě nenechala zajít dál než k pár příjemným schůzkám a nějaké té puse na dobrou noc. Ještě se necítím na všechny ty starosti kolem vztahů, tak proč si zadělávat na vrásky…“ – Míša, 14
„Před měsícem jsem se rozešla s přítelem, byli jsme spolu něco málo přes rok. Po rozchodu jsem byla úplně na dně, ale teď už to beru jinak. Mám kolem sebe moc skvělých lidí, takže sama rozhodně nejsem, a mám teď aspoň příležitost užívat si všeho, co jsem si předtím odepírala,“ – Claire, 18
2. BUĎ PÁNEM SVÉHO ČASU
Nezadanost je v podstatě velmi pohodlný stav. Můžeš si jet pročistit hlavu na kole, zavřít se na celý den v pokojíčku se zajímavou knížkou nebo třeba mrknout na super film. To vše, aniž by tě sžíraly výčitky, že chceš být chvíli sama a musíš svému miláčkovi odřeknout to, co jste si spolu už tak dlouho plánovali. Můžeš si najít nové koníčky, aniž by ses strachovala, nebude-li to příliš časově náročné a zda budeš mít i tak na svého kluka dostatek času.
Buď spontánní a dělej právě to, na co máš chuť. Jednou, až budeš mít manžela a tři děti na krku (kdoví! :-)), takovou volnost už mít rozhodně nebudeš!
Názory „single“ slečen:
„Fakt hodně mě štve, když mě naši ráno vždycky zpovídají, kde jsem předchozí večer byla a s kým a kdy jsem se vlastně vrátila. Tak proč se muset zpovídat ještě klukovi? :-)“ – Lenka, 15
„Volnost je prostě luxus! Nikdo mě neomezuje, a když se dnes rozhodnu, zítra můžu vyrazit třeba na cestu kolem světa,“ – Marcela, 19
3. MYSLI NA SVOJI BUDOUCNOST
Pokud s někým chodíš (anebo jsi chodila), asi víš, že někdy je často hodně obtížné skloubit dohromady randění a přípravu do školy. Moc dobře jsi si vědoma, že večer musíš zůstat doma a podívat se na ten „zatracený“ zemák, protože tě následující den čeká fakt těžká písemka, ale na druhou stranu odolávat sladkému přemlouvání miláčka? Otázkou je, jak moc jsi ovlivnitelná a jestli si dokážeš vše zorganizovat tak, abys měla čas jak na kluka, tak na kamarády a na povinnosti. Důležitá je rovnováha!
Přemýšlela jsi už nad svými sny, nad tím, čeho chceš jednou dosáhnout? Děláš pro to něco, nebo ti připadá, že je na to přece ještě docela brzo? Pozor, právě nyní je ideální doba soustředit se na své vlastní plány, protože čas utíká jako voda a kdo procitne příliš pozdě, zapláče. Nezadaní lidé mají více prostoru pro realizaci vlastních snů, tak proč toho zrovna nevyužít? Nejsvízelnější situace, do které se můžeš dostat, je neustálé „pendlování“ mezi povinnostmi a náročným klukem, který od tebe očekává větší pozornost. Postupně tě to dostane do stresu a začneš zapomínat na to, co chceš vlastně ty sama.
Názory „single“ slečen:
„Loni jsem strávila půl roku ve škole v USA a přivezla jsem si neskutečné zážitky, které do smrti nezapomenu. V tomto jsem měla obrovskou výhodu před mou kamarádkou, která sice měla příležitost jet se mnou, ale odřekla to, jelikož se bála odloučení od svého kluka. Teď chci na výšku, cestovat, uvažuju dokonce o nějaké letní práci v zahraničí, takže se rozhodně nechci svazovat dlouhodobějším vztahem,“ – Lea, 18
„Zrovna jsem nastoupila do deváté třídy a mám v plánu podat si přihlášku na veterinu, což je odjakživa můj obrovský sen. Je mi jasné, že se teď budu muset fakt zabrat do učení, jelikož vím o svých mezerách. Myslím si, že začínat si něco vážnějšího by byla hloupost, jelikož bych na kluka stejně měla málo času a jestli se přijímačky povedou, stejně pak budu muset trávit celé týdny na intru v hodně vzdáleném městě.“ – Soňa, 15
Jaké výhody a nevýhody má podle tebe „nezadanost“?
Text: Eliška R.
Vyhoda zivotu single je, ze se zodpovidas jen rodicum. Nevyhoda je, ze jen rodice zajima, kde jsi a co delas. Muze to znit stejne a v podstate je :)
tak já to mam tak na půl. S klukem se vídám jen o víkendech, takže přes týden mam čas jak na školu, tak na kamarády…takže to je fajn…a na mýho broučka se pak děsně těšim:-)…pěknej článek
Já jsem taky single a nedokážu si ani moc dobře představit, že bych s někým chodila :((( protože nemám skoro vůbec žádný volný čas :((( Sportuju a tudíž mám cca 7 tréninků týdně (jako v týdnu od pondělí do pátku) no a o víkendu jsou zápasy,,, A navíc chodím na gympl, takže mám hodně učení,,, takže já mám tréninky a pak ještě se učit do školy,,, navíc dojíždím do školy,,, takže fakt nemám skoro vůbec volný čas :(( říkala jsem si, že kdybych měla s někým chodit, tak jedině se svojim trenérem :D :D :D to bychom se aspon viděli fakt často :D :D
Ale stejně mě to štve :((( ráda bych s někým chodila, říkám si, že se nějaký čas přece vždycky najde,,, ale pak by to bylo fakt asi jen “pendlování” :((( tak nevím noo…
Jo a ještě mám druhý problém,,,, jsem strašně vybíravá… :((( ale totálně ve všem,,, nelíbí se mi skoro žádný kluk,,,, a když se mi už nějaký fakt líbí, tak je většinou zadaný, nebo nemá zájem, nebo to prostě nějak nejde :((((
A s tou extrémní vybíravostí je fakt někdy těžké žít :((( mám problémy i při nakupování oblečení, výběru jídla a tak,,,Ale s těma chlapama to je nejhorší,,,, ted to vypadá, jako že mi jde jen o vzhled – což je špatné a smutné :(((
ale první dojem je vždy jen o vzhledu,,, a jestli člověk nepocítí sympatie hned, tak pak je to těžké…
Takže já asi zůstanu single až do úplného konce školy,,, nebo už napořád,,, nebo já fakt nevím :(((((
S timhle článkem úplně souhlasím. Jo a ještě nechápu ty lidi: je ti patnáct, kde mas kluka?? nebo:
patnact tak už si mužeš domu privejzt kluka ……. ty lidi mi prijdou uplne pitomy, copak někdo
řekl že presne v patnacti clovek musi mit kluka?? a nebo když už, tak ho ma holka po prvni schuzce
vodit za rodičema?! (mozna je to mimo tema, ale tak jsem se trošku vykecala :p mějte se a užívejte
svobodičky ;-))
ja presne suhlasim a ajdou a s tym clankom…akoze cela by som mat chalana ale tak sloboda je tiez strasne super…
Hehe..;)
Tak mě je 15 a půl..;)
A kluka mám skoro půl roku..;)
Zatím mi to pořád vyhovuje..;)
Akorát teďka ta škola…je nárořná,tak se vidíme jen o víkendu..:-(
tak já sem sma a vůůůbec mi to navadí, je to svoboda, nemusím se k nikomu zavazovat, já si prostě nestěžuju :)
Lizočko,i když nepocítíš sympatie hned, tak i pak to jde. Taky si užívám svobody a je to pohoda. Protože s kluky je většinou trápení,což mi teď dokládají 2příklady od kamarádek, můžu si dělat co chci, s kým chci, a mám na všechno čas, co chci dělat.
Ahojky holky:-)) …. Tenhle článek mě ještě více utvrdil v názoru že nemít kluka není vada ale naopak 100% luxus … Vždyť je nádherný plánovat a zároveň pracovat na své budoucnosti nebo na vzhledu.:-)) …. No řekněte, není úžasný přijít ze školy, během hodinky si udělat úhledné poznámky do školy, jít si na půl hodinky zaběhat a potom se vrhnout třeba na krásnou knížku nebo se prostě začít učit nějakej jazyk? … nikdo z nás přece neví, jestli se nám zrovna zítra nepřetočí život úplně jiným směrem jen díky tomu že pro sebe něco děláme a hlavně si to užíváme:-))
kd6 se rozejdeš s klukem, je fajn být nákou chvíli, single, ale když sem ještě žádnýho neměla tak na tom bejt ,,single,, mi nic extra skvělího nepříde. Třeba změním názor až se s někym rozejdu :o)
Taktéž nemám kluka a zatím mi to nevadí…i když jsem vlastně teďka zamilovaná :) Každopádně pokud by mi to s ním vyšlo, tak pevně věřím, že mě nebude omezovat a dovolí mi si žít v podstatě stejný život jako předtím. Na druhou stranu, nic jiného by mu asi nezbylo, protože on bydlí daleko ode mě.
Takže: článek je pěknej, ale některé věci by se asi měly dodržovat, i když je člověk zadanej )příprava do školy, kamarádi a spol.).
Tento článek mě celkem zaujal.Je mi 15 a zatím jsem neměla kluka.Jen jeden úlet na zábavě.
Na nějaký diskotéky a tak nechodím ptž moje taneční kreace nejspíš nejsou nejlepší a taky jsem dosti stydlivá.
Teď jsem na střední a připadám si tam jako ošklivý kačátko.Všeci : no zítra jdu tam a tam.Vrátili jsme se až kolem 4 ráno a tak.Naši sou celkem zvyklí na to že jsem pořád doma a na zábavy a tak by mě asi ani moc nepouštěli.Jedině tak do 10 x( .Newím co mám dělat.Chodím hodně ke koním kde můžu být svá ale jinak si připadám mezi ostatníma jako opožděná x(
ale někdy člověku ten kluk fakt chybí….
Já chodim ze školy dost pozdě, doma se musim učit, protože ve škole je pořád nějaká písemka. Nechodim ani na kroužky, abych všechno stíhala. Nedokážu si přestavit, že bych s někym chodila. Ve škole by se mi asi moc nevedlo. :-(
Vždycky to jde nějak skloubit…;)
A ani nevíte, jak strašně jsem ráda, že toho svýho mám…;)
Strašně mi ve všem pomáhá, vím,že mě vždycky podrží..;)
Takže to zase nemůžete brát takhle..;)
A rozhodně mě neomezuje..!:)
ja mam 15 a jestej jsem poradne kluka nemela, rada bych mela,ale nedokazu si predstavit ze k tomu vsemu do skoly a 4x tydne treninkum bych jeste mela udelat cas na kluka. vetsinou jsem rada kdyz mam doma chilku cas a jen si ctu a tak…
Cus holky…je mi 15..a mám pocit..že se ted po mě očekává , že když budu chodit s klukem..musím s ním i s spatát:D a dost mě to jako štve:D..vám to tak nepříjde? :P
*spát
zamilovali jsme se brali to nezávazně až to sončilo závazně ted jsem za velkou louží, oba se milujeme, ale já chci žít tady a on nechce opustit svoji rodinu, kamarády….
jůva: ne nepříjde..;) Mě je taky 15..;) Ale prostě vím, co chci..;) A klukovi to umím dát jasně najevo..;) Kde jsou meze a ták..:)
A vím,že ten můj to pochopí..;)
Já sem taky single, není to o tom že by mě kluci nechtěli, mám docela dost nápadníku , ale víte co?? zkoušela sem s klukama chodit, ale nikdy mi nebylo tak jako samotné… žárlili, byli to zbytečný hádky, a když se stím klukem rozejdu, i když sem ho měla ráda a mooc )nemilovala) , pak mi bylo ještě líp, s holkama na akcích, s kámošema v parku,a prostě nebát se toho , že tě někdo za tohle seřve… ted sem se zamilovala, ale ten kluk je pěkněj žárlivec , nejde to, nejsem volná, a je mi teprve 15 ne ?? já mám ještě právo užívat si a ne sedět doma na zadku
Single a nijak moc mě to netrápí. Ale přece jenom bych chtěla nějakou spřízněnou duši, se kterou bych si mohla povídat o všem a on by mi rozuměl a neměl by mě za úchylnýho magora. Chybí mi dotek . . .
Jenom je trochu háček v mých požadavcích: Ráda řeším věci jako smrt a podobně a normální kluk mě za pět minut odbyde s tím, že si užívá života dokud může. Normální kluk neumí psát bez dvojitých véček a odpustit vulgaritu. Tak jak ho mám pak, sakra, najít?
Zezačátku mě mají za úžasně chytrou a dokonalou a pak je to přejde . . .
Já si to taky zažila,mě bylo smutno a jsem ráda že sem šťastně zamilovaná a klape nám to,ale jinak souhlasím,užijte si svobodu a kašlete na řeči okolí ;)
už jsem sem jednou psala, kluka mám, a protože ho vídám jenom hodně málo, dokážu si představit život singl. Když se zamyslím nad tím že bych se ani o těch víkendech s nim nevíala, prostě bych byla volná tak nvm…chvíli by to bylo fajn…ale vím, že mě občas chybí pohlazení a možnost se k někomu přitulit, někoho pevně obejmout…to by mi vydilo nejvíc
Článek se mi moc líbí a vpodstatě souhlasím.
Já mám spoustu zájmů a dost se věnuji škole, myslím že jsem docela cílevědomá, chci být skvělá, nejlepší, jsem prakticky stoprocentně vytížená a je pro mě katastrofa, když musím třeba ležet v posteli za účelem vypocení se (jako dneska) – jsem hrozně nervozní, že nedělám něco užitečnějšího.
A teď si představte, že do toho začnu s někým chodit. Inu přesně tuto hloupost jsem cca před půl rokem udělala.
Vím, že bych to znovu neudělala, ale nelituji toho. Sice se moc často nevidíme, vlastně se vídáme zcela pravidelně a schůzky jsou vyloučeny (vždycky byly).
Mě to takhle vyhovuje, nevážu se na něj, ale mám hrozné výčitky, protože on takhle vytížený není a zasloižiil by si rozhodně pevnější vztah.
Jinak mě rozhodně nepřijde zvláštní někdo, kdo s nikým nechodí, ti lidé se přeci také zamilovávají – takový člověk mi přijde neskutečně silný, že se ovládne a zůstaane nezávislý.
Jasně, lidi mají žít v páru, ale nemusí tomu tak být od jejich patnáctých (vlastně možná dvanáctých? kdy jste poprvé s někým chodili?) narozenin…
Kurník, to mi povídejte, že sem jediná kdo s nikým nechodil. Ale co mám času dost. doufám. Třeba mě zejtra přejede auto. No ale to teď ještě nevim. A tak budu dál doufat no. Přijde vám patnáct jako krizový okamžik?
Poprvé jsem s někým začala chodit v patnácti a později jsem si uvědomila, že bych si klidně mohla ještě dát načas, takže buď úplně klidná. Patnáct vůbec krizový okamžik není, občanka není pokyn k zadání se ;-)
Zjistila jsem, že (obecně vzato) čím později, tím lépe.
Mno, teď už s tím nic nenadělám…
s klukama jsem začala chodit v sedmnácti…docela opožděná:D ale nelituju toho, i když toho prvního blbečka o pět let staršího jsem si mohla odpustit, nj nevázanost, svoboda a hlava kozoroha, co byste pak dámy chtěly…
Já jsem si připadala jako ta divná, když všichni kolem mě trávili většino volného času vzájemným ocicmáváním. Pak jsem pochopila, jak to je povrchní… V nějakých dvanácti letech přeci to nemůžete myslet vážně…
A teď si připadám divná zas, ale ze zcela opačného důvodu… proč já koza ještě chvíli nepočkala? Stálo mi to za to? (Samozřejmě že stálo, nebo si to aspoň namlovám. Ne, to byla ošklivá poznámka. Ale On za to nemůže…)
O posledním dnu prázdnin jsem se strašně zabouchla do jednoho kluka, o kterém si mi dlouho snilo.
Pak když jsme byli spolu tlačil někam kam jsem nechtěla,takže se urazil a už mě ani nepozdraví.
Už je to taková doba a já ho pořád nemůžu dostat z hlavy………Před nedávnem jsem byla na zábavě s jedním klukem které trochu znám.Bylo mi smutno, tak došlo na dotyky a pár pus….jenže pak se mě všichni ptali co spolu máme a já říkám nic a já si to opravdu myslím.Bojím se toho že bude chtít něco na vážnější úrovni a to já rozhodně nechci.Vyhovuje mi být singl protože se můžu být s kym chci a kdy chci,nemusím mít výčitky když se každej týden zapletu jen na jeden večer s jiným klukem.
Jsem prostě střelec a ten potřebuje volnost!!!!!!!!!!!!
tak me je 15 a kluka mit teda jako jeste fakt nechci… nechapu proc vsichni tak lpi na tom byt zadana?? Vzdyt jsou krasne mlady tak proc si pridelavat starosti, takhle mam spousty casu, venuju se sama sobe a mam klid… je to jenom hrozna moda holky, nemyslete si proboha ze kdyz je vam 15 tak musite chodit s klukem… Nemusite!!! uzivejte si zivota a nenechte si delat nervy s tim proc ten vas na vas zarli a takovy kraviny…
miska: Já souhlasím, že nemít kluka někomu vyhovuje, ale ty zase věz, že mít někoho ráda a vědět,že i on tebe má rád je hrozně krásné a neznamená to nutně zrátu času a svobody. Víš, já třeba někoho takového mám a ještě se mi nestalo, že bych kvůli času strávenému s ním přišla o něco jiného, co jsem dělala i předtím, třeba že bych se kvůli němu vykašlala na cvičení úžasné Mozartovy skladby na flétnu, nebo že bych s kamarádkou nad vanilkovým laté a punčovým dortem nerozebírala celé odpoledne její strastiplnou situaci. Kdyby to bylo nějak nepříjemné, třeba kdybychom se navzájem neustále kontrolovali, asi bychom spolu být nechtěli, ale takhle? Jsem nejšťastnější člověk na světě ;) a všechno beru optimisticky. Je ovšem nesmysl cíleně hledat, když je ti patnáct… Mimochodeem, myslím, že v tomhle věku není úplně běžné být “zadaná”. Když to vezmu tak letem světem, pro lepší statistiku třeba naší třídou, nebo ročníkem, myslím že tak pětina všech lidí vůbec s někým chodí a z té pětiny asi polovina s dotyčným je proto, že ho miluje a ne proto, že zkrátka s někým chce chodit.
Nemít kluka neznamená být sama ;) ale mít ho rozhodně znamená sama nebýt.
No mně je 12 a ještě jsem kluka neměla a bylo mi to líto, ale po tomhle vašem článku a po komentářích, které jsem si tu přečetla mě to už ani moc netrápí mám ještě hafo času :)
ja jsem kluka mela, ale nijak me nemrzi, zhe uz ho nemam xD XD
ja si pamatuju na to, kdyz me jeden kluk balil a ja ho nechtela… taky nic prijemnyho…
Co je lepší – Nemít kluka a hrozně ho chtít nebo mít ho a řešit s ním nekonečný problémy? Já se s tím mým rádoby nejúžasnějším klukem před půl rokem rozešla a teď je mi fajn. První měsíce mi sice hrozně chyběl, ale ono je přece super věnovat se nejlepší kámošce, dělat blbosti ve škole (aniž bys dělala ostudu svýmu klukovi, ptž jí děláš jen sobě :D)
a užívat si ,,dětství”. Za pár let budeme chtít, aby nám bylo těch sladkých 14.
a ještě něco – ten život co jsme tu popisovala není be lásky, je jen bez oplzlých prasat s postranníma úmyslama. Ale já stejně doufám, že můj princ se brzy objeví. :)
Tak já kluka nemám a ani jsem ho nikdy neměla…Na jednu stranu miluju fakt svoji volnost, mám čas na kamarády, můžu se dívat po kom chci bez jakýchkoli výčitek (výčitek, že mám kluka a dívám se po někom jiném), takže určitě to má své výhody. Na druhou stranu bych se občas potřebovala o někoho opřít, moct někomu říct všechno a mít ho ráda…Jenže zatím se fakt neobjevil nikdo, kdo by byl toho rázu, že se o něj fakt opřu a taky těch nápadníků moc nebylo…Ale třeba to jednou přijde:)
Ahoj.Narazila jsem na tenhle článek náhodou..ale musim se přiznat jsem taky single…už docela dlouhou dobu..je mi patnáct..a asi v sedmý třídě jsem chodila s jedním klukem…no jestli se dá vůbec říct chodila v takových letech:D…pak jsem se seznamovala s klukama dělala si nový kamarády…a asi před rokem jsem se šíleně zamilovala do spolužáka…no vlastně nvm jestli to byla láska..jak mám vědět v takových letech jesli to je láska..myslela jsem že mi něco naznačuje..byl ke mně hodný a prostě vše naznačovalo k něčemu víc než jenom kamarádství.no a ten kluk(kamarád) se to dozvěděl…ale ne ode mě…i když jsem mu to chtěla říct…no prostě od nikoho jinýho a asi mě nechtěl teda nechtěl no…nevim proč…od tý ho prostě nemůžu vymazat…a tak ani žádný vztahy nenavazuju…jo mimochodem ted chodí s jednou mou kamarádkou takže si asi umíte představit co to pro mě je…no ale už jsem skoro vyléčená(říkám totiž zamilovanosti nemoc:D…možná se na mě budete zlobit ale já zamilovanost zatim poznala jenom z jedný stránky a zrovna z tý špatný:(…..no ale ted mě být singl už moc nevzrušuje…spíš jsem zlenivěla..dřív jsem i víc flirtovala s klukama ted nic…je mi smutno když se nemůžu o nikoho opřít,nemít nikoho kdo ti řekne všechno bude fajn když ti není do smíchu není super a taky mi schází obětí….asi jsem blbá ale řeju si aby už byl konec roku..myslim školního…až se rozloučim se spolužákama(i když to bude smutný) ale hlavně až ho přestanu vídat každý den…ale tohle jaro a leto si hodlam nezávazně užit…
jo ještě něco…potom jsem měla nabídky od dalších kluků…ale já totiž potřebuju volnost…a bojim se nákých závažnějších vztahů…ted si asi říkáte co tu ta káča píše nejdřív žvaní jak někoho miluje a ted jak potřebuje volnost…on jedinej totiž ve mě probudil něco co jsem dosud neznala…ale jsem vodnář takže prostě volnost prostor kolem sebe potřebuju:D
Vztah s mým prvním kluken byl katastrofa! Seznámili jsme se na letním táboře, hned od začátku mi připadal sympatický a myslim ze ja jemu taky! Byly jsme tam skvela parta lidi, skveli kamosi a taky neco vic…Pomahala jsem mu dohazovat moji kamosku, a kdyz ho nechala, prisel za mnou, a ja jsem souhlasila ze s nim budu chodit. Nas vztah byl moc kratky, ale zato pekny. Chodila jsem s nim spis ze soucitu ale nechtela jsem si to pripustit. Po tydnu jsem zjistila ze je to pekny ha… a nechala jsem ho. Utesoval me muj kamarad, ktereho mela moje kamoska…ach jo. Obcas si s kamosi z tabora pisu, ale muj ex se ani jednou neozval.
tak jako momentálně kluka nemam ale děsně moc se mi líbí ten se kterym sem už chodila xD
chtěla bych to dát zase dohromady všechno šlo jako po másle ale nejednou ,,kámošky” i když teď se jim tak už fakt řikat nedá!!!
furt jak mi ho dohoděj apod. jenže to já nechci!!!
to je děsný když každou přestávku od nich jenom slyšim furt náký pomluvi třeba proti němu apod.!
i když to třeba neni pravda!
dneska sem třeba kvůli nim probrečela skoro celou hodinu za to co mi uděla za sviňárnu!
řikala sem že s nima sem už skončila tady je ten problém že já chodim do Béčka a ani i Martin do Áčka!!!!
vlastně vydim ho jenom o přestávkách a pak před školou a po škole to je tak všechno x(
jenom třeba někdy když zůstane v HST
ale fakt nevim jak mam holkám říct aby toho nechali já nwm oni to podle mě dělaj schválně…
nwm jestli mi záviděj že maj o mě kluci zájem apod. a přitom bych řekla že nejsem tak hezká jako oni!
nwm co s nima když jim něco řeknu tak jim je to u ( | ) a když jim to řekne někdo jinej kdo vidí že mě totaky štve tak se mu buďto vysmějou a nebo jim je to taky jedno a dělaj to dál
UŽ NWM JAK TO MAM ŘEŠIT!
Kdyžtak mi třeba napište na icq 365-702-460
děkuju moc!
tak jako momentálně kluka nemam ale děsně moc se mi líbí ten se kterym sem už chodila xD
chtěla bych to dát zase dohromady všechno šlo jako po másle ale nejednou ,,kámošky” i když teď se jim tak už fakt řikat nedá!!!
furt jak mi ho dohoděj apod. jenže to já nechci!!!
to je děsný když každou přestávku od nich jenom slyšim furt náký pomluvi třeba proti němu apod.!
Mně je 13, a kluka jsem ještě neměla, a nějak moc mi to nevadí. Některé spolužačky chodí každý druhý týden s někým jiným, a pořád s někým flirtují.. Protože já tohle nedělám, považuje mě docela velká část z nich za malý dítě. Ale jen proto, že ony se líbají s každým, to přece není důvod, abych dělala to samé…Ne že by se mi nikdo nelíbil.. Ale střídat kluky jako ponožky, to fakt nemám zapotřebí…
Je mi 16, kluka nemám a naposled jsem měla ve školce (a to jsem o tom ani nevěděla! Až po “rozchodu”!). Nikoho nechci, nikohonehledám. Nechci své srdce rozdávat každýmu, aby pro mého budoucího manžela nezbylo nic. Vím, že ten pravej jednou přijde, až budu připravená na manželství. Věřím Bohu (viz. knížka s nikýmnechodím a nejsem cvok od J. Harrise) Navíc je tu další věc: nejsem ten typ, který by měl rád změny. Kdybych někoho měla a pak se s nímrozešla – je jedno, po jaké době- trápilo by mě to. A to tak, že hodně a tomu se chci vyhnout. Ano,zkušenost, ale jaká. Jo, za svůj život jsem měla hodně nabídek, ale odmítávám. Předstva, že bych sited narazila nějakýhoborca a vydrželo nám tospolu až do manželství je příliš naivní, než aby to byla pravda. Krom toho cítím, že ještě nemám úplný charakter, možná se ještě pořád hledám – i když lidise hledají celý život třeba… Nechci ale říct, že jsem se nikdy v mý pubertě nezamilovala. A nedobrovolně, ještě k tomu (pokud nepočítám takový to v pátý třídě když někoho chcu pro to, abych se mohla chlubit, že “už mámt aky kluka!” Asi třikrát… a to odmilování bylo strašné, fakt že jo. Hodně jsem se kvůli tomu trápila, ale měla jsem výdrž. Věděla jsem, že z toho nic nebude, nechtěla jsem být sobec, ale poslouchat rozum. A v tom my hodně radí Bůh…
je mi 15, kluka nemam a ještě jsem nikdy neměla… nějak mě neregistrují :-( Před rokem to bylo ještě v pohodě, nevadilo mi to, ale teď se kvůli tomu dost trápím. A okolí mi už také jemně naznačuje, že bych s tím měla něco dělat… jenže já se pořád na kluka necítim, jsem docela uzavřená a už jenom komunikace s ním mi dělá problémy. Bezvýchodná situace.