Přeji hezký den aneb dobré skutky na potkání

Jednoho červnového rána jsem prostě vstala levou nohou. Obličej pomačkaný od peřiny a ne a ne se probudit. Můj mozek viděl jedinou záchranu v ranním kafi. Když ani to moc nepomohlo, rozhodla jsem se, že se zajdu ven projít.

I přes svou blbou náladu jsem se zařekla, že nikomu neřeknu nic jedovatého. To by mě pak určitě mrzelo. Člověk tolikrát vypustí z úst věci, které ani nemyslí vážně, ale vzít zpátky bohužel nejdou

Po chvilkovém bloumání s pejskem po sídlišti jsem potkala jednoho kluka. Znám ho jen od vidění, vždy mě na něm zaujme jeho milý, nenucený úsměv. Je invalidní, a přesto se tím netrápí a je vždy pozitivně naladěn. Kdežto já se od rána mračím vlastně kvůli ničemu.

Když jsme se pozdravili a zpoza okýnka auta mi ještě popřál hezký den, úplně jsem roztála. Moje nálada se zvedla o sto stupňů. Celý můj den pak byl přesně takový, jaký měl. To mě přivedlo k zamyšlení, jak málo stačí, aby se i v ubručené náladě najednou obrátily koutky úst nahoru.

Jaké z toho plyne poučení? Ode dneška, stejně jako já, přej každému hezký den – klidně i neznámým lidem, které jen tak potkáš. Nevíš, proč se ta mladičká prodavačka už od rána mračí? Třeba má doma malé, nemocné dítě a raději by byla s ním. Když jí ráno popřeješ, ať jí den rychleji utíká, uvidíš, jak najednou pookřeje.

Ano, i jednou jedinou větou můžeš někomu zlepšit náladu, a ten ji pak může přenášet na další lidi. Takže Slečny, přeju vám pěkný den a krásné prázdniny podle vašich představ.

Zvedl vám někdo v poslední době milým slovem náladu?

 

Témata: deprese • nálada • štěstí