Touhám po vlastním bydlení se čas od času oddává každá z nás, které jsme ještě z rodného hnízda nevyletěly. Ale život na privátě nebo koleji nebývá zdaleka tak idylický, jak si ho představujeme.
Pokud máš dojem, že bydlení na privátě tě zbaví otravných domácích povinností, velmi se pleteš. Zažívám to pokaždé, když nocuji u svého přítele na bytě se čtyřmi plně obsazenými pokoji.
V kuchyni hromada nádobí se zaschlými zbytky, přetékající koš, stůl plný sklenic z předešlého večera, na zemi sloupek krabic od pizzy a v lednici kromě kečupu a plata vajíček nic. Uklízí se zpravidla jednou týdně nebo tehdy, když někomu povolí nervy. Také nakupování, obchůzky pošty, vynášení koše a podobné radosti za tebe nikdo neoběhá. Že chceš teplou večeři? Musíš si ji uvařit sama.
Jak přežít své spolubydlící a nestát se obětí své nesamostatnosti? Zde je pár užitečných rad.
Přátelští spolubydlící jsou základ
Všechny výše zmíněné komplikace mohou být snesitelné, pokud si najdeš bydlení s příjemnými (nebo alespoň rozumnými) lidmi. Ideální je, když je už před tím trochu znáš z dřívějška a máš si s nimi co říct. V ovzduší tiché domácnosti, kde si všichni hledí pouze svého a ignorují zbytek osazenstva, není veselé žít a taková domácnost nejspíš nebude ani dobře fungovat.
Pamatuj si ale, že i z nejlepších přátel se v průběhu společného bydlení mohou stát i ti nejhorší nepřátelé. S tím souvisí moje následující rada.
Stanovte si pravidla
Od systému kupování toaletního papíru, mýdla a prostředku na mytí nádobí, přes možnosti půjčování potravin (úplný potravinový „komunismus“ nedoporučuji – může se stát, že na tvoji večeři už nic nezbyde) až po úklid a vynášení koše – vše by mělo být časem vyjasněno. Dobře rozpočítané by mělo být také placení nájmu. Ne nadarmo se říká, že dobré účty dělají dobré přátele.
Když se ti něco nelíbí, řekni to narovinu
Není nic horšího, než dusit v sobě vztek a pak najednou vybouchnout, seřvat celé osazenstvo bytu, práskat dveřmi, rozbíjet talíře a oblažovat sousedy nadávkami ze svého repertoáru. Existuje celá řada věcí, které tě mohou na spolubydlících otravovat. Dlouhé vlasy ve sprše, hlasité noční zvuky, boty rozkopané přímo ve vchodu, stůl plný drobků a podobně. Také některé tvoje zvyky můžou být pro ostatní novinkou. Důležité proto je zachovat si chladnou hlavu a vždy se snažit najít nějaký kompromis, který bude vyhovovat (více či méně) všem.
Nezapomínej na rodiče
U svých rodičů jsi bydlela takřka celý svůj dosavadní život. Není pro ně lehké pustit tě najednou do velkého světa. Cítíš se samozřejmě důležitě a dospěle, ale přesto budeš potřebovat pocit, že tví rodiče za tebou pořád stojí a že se na ně můžeš v případě problémů obrátit. Pokud tě tedy máma prosí, abys jí občas napsala e-mail nebo poslala pár fotek z tvého náhradního domova, prostě to pro ni udělej.
Doufám, že jsem tě líčením všech těchto trampot neodradila! Existuje spousta mladých lidí, kteří jsou na bydlení na vlastní pěst příliš zlenivělí a raději si užívají komfortu u maminky dlouho až hanba. Musím proto říct, že samostatné bydlení má také celou řadu výhod. Je příjemné organizovat si čas podle sebe, nebýt kontrolována rodiči na každém kroku, po příchodu domů neslyšet dotazy a poznámky, mít spoustu soukromí a přespávat u kamarádek, kdykoliv se ti zachce. S příjemnými lidmi na privátě nezažiješ nudné večery, vždy máš při ruce někoho na pomoc nebo povídání.
Samostatné bydlení je zásadní rozhodnutí, které s sebou nese mnoho nových povinností, dosud nepoznaných nepříjemností, ale také velkou dávku svobody. Jakmile dokážeš zvládat těžkosti a užívat si radost z vlastního osamostatnění, uděláš velký krok k dospělosti. A k tomu ti Slečna drží všechny palce!
Bydlíš na privátě, na koleji (internátu) či u rodičů? Jaké jsou tvé vlastní zkušenosti a co bys poradila ostatním čtenářkám?
Komentáře: 8
S tímto způsobem bydlení zkušenosti nemám a v ohledech na můj věk i ještě nějakou delší dobu mýt nebudu. Ale jinak velmi zajímavý článek=)
Z vlastni zkusenosti muzu jen dodat, ze bydlet s kamarady ze stredni nebo zakladky neni zadny med!!! Vetsinou jsi totiz nucena ustupovat, nebo vse prehlizis, preci jen se znate takovou dobu a kamaradstvi nechces utnout na tom, kdo vynese odpadkovy kos… ale pak to pretece z obou stran a ustupovani je konec… takze radim bud bydlet jen s pritelem, nebo to risknout s neznamymi osobami… urcite lepsi investice, neb spolecne bydleni kazdi pratelstvi!
Já jsem v prváku na výšce bydlela v bytě, kde jsme byli 2 studenti a 2 pracující. Problém byl v tom, že když my jsme se potřebovali učit, oni zrovna přišli z práce a celý večer relaxovali u televize (obvykle hodně nahlas), nikdy nebyl klid… Teď je nás na bytě sice 6 studentů, ale když je zkouškové, bylo by tu kolikrát slyšet i spadnout vlas :-D
Skvělé rady !!! :)
Zajímavý člínek ;) Já osobně mám trochu jinou zkušenost se samostatným bydlením. Je mi 17, mám staršího bratra (zletilého) a bydlíme dočasně v našem bytě sami. Máma je totiž momentálně z pracovních důvodů v zahraničí, takže jí vidíme jednou za 3-4 měsíce. Brácha dojíždí denně do práce, takže je tu prakticky jen po večerech a ránech. Přijede, nají se, jde spát, vstane, jede do práce a pořád dokola. Jen občas má dovolenou. Takže si dokážete představit, co to tím pádem znamená pro mě – starat se sama o CELOU domácnost. Od vaření, praní, úklid až po nakupování atd. Někdo by řekl, že v 17 letech to nemůže holka zvládnout, sama, bez mámy, když má ještě náročnou školu, přítele apod. Ale já jsem doma už od 12 občas vařila, občas vyprala, později pravidelně nakupovala…takže teď mi to nečiní velké problémy. Že je mi jen 17? Díky okolnostem musí občas člověk „dospět“ trochu dřív, než je obvyklé. Ale já v tom nevidím nic špatného. Jen to, že mi občas máma chybí a potřebovala bych jí mít po ruce. Ale s běžnými problémy si dokážu poradit, takže…nazvala bych to takovou školou života. A troufám si říct, že pro život je taková příprava dobrá a užitečná ;)
Ten popis na zacatku neni pravda! Mame pekne ciste uklizeno! A jestli ne, muze za to kocka! :)))
Já jsem v prváku na intru a od září se chystám na privát. Na intru se o nás moc nestarají, máme pouze ubytování bez jídla, takže si musíme vařit sami . Pro 3 pokoje po 3 je společná kuchynka a koupelna. Na privát se chystám se stejnými spolubydlícími jako jsem na intru. Myslím, že to velký rozdíl nebude. Domů jezdím každý víkend takže mám od každého trochu a to mi vyhovuje.
Tak to já s tímto zkušenosti mám. Věřte mi nebo ne, ale nikdy jsem si nepomyslela, že by mohly být holky daleko větší „prasátka“ než kluci. A ono to tak v nemála případech je. Rozhodně nejsem chronická uklizečka a puničkářka, co by musela mít vše srovnané, ale často se mi stalo, že si ty holky z domova nepřinesly základní hygienické návyky, jako např. umýt si po sobě záchod.