Ještě dnes mi zní v uších to každodenní „promlouvání do duše“ ze strany našich profesorů na gymplu, kteří nám neustále vyčítali, že jsme banda flákačů, neučíme se, nenosíme učebnice, do školy se přiřítíme až po zvonění… Zajisté víš, o čem je řeč. Teď, když už jsou mé školní dny na gymplu sečteny, mám šanci prověřit, zda to, co nás učila škola (ať už z hlediska faktů či morálky) je vůbec aplikovatelné v reálném životě.
Jednoho dne při úporné hodině maturitního dějepisu vyšla naše vyučující s pravdou ven: „Samozřejmě, že si teď do hlavy cpete neskutečné množství informací, ale to pravé umění je teprve umět to „prodat“. V podstatě mám zkušenost takovou, že studenti, kteří bývali průměrnými trojkaři, ale uměli pořádně využít aspoň to, co v té hlavě měli, jsou dneska úspěšní podnikatelé a jezdí v nablýskaných autech…“ Povzdechla si a usmála se: „Zato studenti, co měli po celou dobu školy samé jedničky a vždy byli pečlivě připraveni, mají v hlavě možná více vědomostí, ale kolikrát jim to není nic platné.“
„A ti končí kde, paní profesorko?“ rýpl si spolužák, vyhlášený průšvihář, kterého taková informace převelice po těšila.
„Ti? Většinou dopadnou stejně jako já – jsou z nich učitelé a ve škole stráví většinu svého života,“ zasmála se.
Musím uznat, že mě samotnou to dovedlo k úvahám, v čem a proč to průšviháří mají v životě lehčí a Horňáci přes veškerou svou píli často dřou nosem o beton. Zde jsou tedy výsledky mých „zkoumání“ :-)
PROČ JE LEPŠÍ…
…NEŠPRTAT SE VŠECHNO SLOVO OD SLOVA
Když u tabule odpřednášíš probranou látku jako básničku (a často jí sotva rozumíš), dostane se ti velké pochvaly a půjdeš si sednout s velkou jedničkou. V reálném světě je tomu přesně naopak – není možné, aby sis všechno do posledního písmenka připravila do předu, musíš být schopná improvizovat a především vhodně reagovat. Průměrní školáci, pro které je učení se nazpaměť obrovská otrava, u tabule možná nepředvádějí excelentní výkony a tahají vědomosti „z paty“, avšak moc dobře ví, jak maximálně využít to, co jim v hlavě přeci jen utkvělo, více se zamýšlejí nad logickými souvislosti a snaží se věci odvozovat. I když to učitelé, kteří většinou očekávají plynulý přednes, nepovažují za nijak brilantní, ve skutečnosti mají takoví studenti obrovsky navrch!
TIPY:
1. Neuč se všechno doslovně včetně výrazů a formulací, které ti „nesedí do pusy“. Buď svá a mluv tak, jak je to pro tebe přirozené a jak tomu sama rozumíš. Při učení si přečti text, pak učebnici nebo sešit odlož bokem a snaž se vlastními slovy v pár větách říct to podstatné, co ses právě dočetla. Takový postup je velice praktický. Když si vzpomínám na základku (sice už poněkud matně :-)), nebylo problém se učit na tři stránky ze sešitu do posledního písmenka, ale jakmile jsem nastoupila na gymnázium, množství učení se snad zdesetinásobilo, a pokud bych se chtěla učit stejným postupem, který mi vyhovoval na základce, učila bych se na jednu písemku do jednoho předmětu celý týden. A co ostatní předměty? Ba ne, tak by to zkrátka nešlo!
2. Obrovskou oporou ti budou přehledné a srozumitelné poznámky. Do sešitu si rozhodně nepiš celé dlouhé věty tak, jak je diktuje učitel. Nauč se používat odrážky, číslování, podbody a různé nadpisy a podnadpisy. Piš spíše heslovitě a nejdůležitější informace zvýrazni tlustou fixou, podtrhávej je či kolem nich dělej rámečky. Donutí tě to přímo v hodině přemýšlet nad tím, co vlastně píšeš, probíraná látka se ti rychleji vryje do paměti a z šikovných poznámek se ti bude lépe učit.
3. Zkoušej se s kámoškou navzájem! Jistě máte jiné společné aktivity, které jsou poněkud příjemnější, ovšem před větší zkouškou (hlavně ústní, kde se musíš umět „vymáčknout“) se vám to oběma vyplatí. Mně se to osvědčilo pře maturitou, kdy jsme si se spolužačkou společně opakovaly všechna možná témata. Pomůže ti to v tom, že se naučíš lépe formulovat, a nemůžeš jen tak plácat, protože to vlastně někomu vykládáš a tvou snahou je, aby to pochopil stejně dobře, jako sis to osvojila ty sama. A pokud ses naučila nějaký chybný údaj, kamarádka tě na to upozorní a do zkoušky v pohodě vychytáš všechny mouchy, které by tě mohly nepříjemně zaskočit.
…PO RÁNU TOTÁLNĚ NESTÍHAT
Jakožto holka z malého města jsem po devítce neměla jinou možnost, než se vydat za gymnazijním vzděláním někam „do světa“. Čtyři roky jsem den co den dojížděla do sedm kilometrů vzdáleného Uherského Brodu, a neustálé čekání na nádraží a autobusových zastávkách se mi velice brzy zprotivilo. V prváku jsem samozřejmě ještě byla za „vzorňačku“, věci do školy jsem si pečlivě chystala večer, na zastávce jsem čekával minimálně pět minut dopředu, a tak jsem si každé ráno užívala odporný cigaretový smrad, který se na mě valil ze všech stran od bezohledných spolučekajících. Přestože je kouření veřejných prostranstvích, jakými jsou také zastávky a nádraží, zakázané, kdo se nad tím pozastavuje? Nikdo. Z cigaretového kouře se mi zvedá žaludek a být v klidu, přestože mé čerstvě umyté a pracně vyfoukané vlasy hned v sedm hodin ráno získají hospodský odér? V druháku už jsem si vzala příklad z kamarádky a na autobus vždy dobíhala tak tak.
A jaké to má výhody?
1. Nemusíš čichat cigarety na zastávce autobusu, vlaku, tramvaje či trolejbusu.
2. Hned po ránu zmákneš parádní rozcvičku – při běhu se ti prokrví celé tělo včetně mozku a ve škole se ti bude líp přemýšlet. Kromě toho se po pár týdnech dostaneš do nevídané formy.
3. Rozhodně to nepřeženeš s make-upem, jelikož ti na šminkování nezbude moc času. Přesto však budeš hezčí – půlhodinový bonus nerušeného spánku udělá divy :-)
4. Budeš mít kvalitnější vlasy. Absence žehlení či kulmování tvé hřívě jedině prospěje.
5. Přeorientuješ se na zdravější stravu. Místo přípravy sendviče s hromadou salámu budeš ráda, když stihneš do batohu vhodit banán a jogurt.
6. Získáš osobitější styl. Až ti ve třídě někdo vytkne, že máš každou ponožku jinou nebo že sis dala tričko naopak, můžeš ho zpražit tím, že zakroutíš hlavou nad jeho barbarstvím v oblasti nejnovějších módních trendů.
…ZAPOMÍNAT POMŮCKY
Co si budeme povídat, kdybychom si měly pokaždé nacpat do batohu všechny předepsané učebnice, sešity a pomůcky skutečně do všech předmětů, kolikrát bychom ani nebyly schopné vyplout z domu. A tahat se sebou celý den desetikilové závaží (navíc každou přestávku nahoru a dolu po schodech, jelikož ve školách obvykle nebývají výtahy a kolikrát je třeba se o pětiminutové přestávce přemístit z učebny do učebny o tři patra výš v úplně jiné budově), to bychom brzy všechny měly hrb jako Quasimodo od Matky Boží. Jak si tedy zachovat zdraví a krásný rovný postoj, ale přesto mít vždy přesně to, co potřebuješ?
Tipy:
1. Vycházej ze svých zkušeností. Často jsou sice ve školních osnovách předepsané tři učebnice do každého z předmětů, otázkou však je, co v hodině skutečně potřebuješ. Někteří vyučující po tobě nevyžadují, abys se sebou neustále tahala všechny učebnice, a někteří si dokonce jedou ryze podle vlastních zápisků, které diktují, a do jejich hodin učebnice vlastně vůbec nepotřebuješ. Po prvních pár týdnech zjistíš, co si můžeš dovolit zapomenout doma a co je nezbytné mít vždy se sebou.
2. Využij školní skříňku – která z nás si doma dobrovolně listuje v půlkulové čítance do literatury, pokud to zrovna nedostala za úkol? Učebnice, které nepotřebuješ při domácí přípravě, si klidně nechej ve škole, máš-li tu možnost.
3. Oblíbené pravidlo „alespoň jedna v lavici“: Domluv se se svým spolusedícím či spolusedící, do kterého předmětu budeš nosit učebnice ty a do kterého zase on(a). Počet učebnic se tak pro oba zmenší na polovinu. Ale pozor, buď férová, či se naopak sama nenechej využívat k tomu, abys nakonec nosila učebnice jen ty sama, zatímco soused(ka) si nakluše do školy jen s tužkou a svačinou.
4. Popřemýšlej nad tím, zda v batohu zbytečně netaháš věci, bez kterých se bez problémů obejdeš. Velký kartáč nahradí skládací hřebínek, na střední už jistě neupotřebíš pakl pastelek o padesáti odstínech tak jako v první třídě (pokud tedy zrovna nemáte výtvarku), není třeba se sebou mít veškeré svoje líčidla stejně jako deset čísel bravíčka, kdyby ses při vyučování náhodou nudila.
…NEBÝT PŘESPŘÍLIŠ AKTIVNÍ
Pedagogové milují žáky či studenty, kteří jezdí reprezentovat školu na všechny možné vědomostní olympiády, dobrovolně pomáhají s organizací školních akcí, hrnou se do předních funkcí studentské rady, ve své třídě plní funkci předsedy, místo předsedy i pokladníka a šatnáře a při tom všem ještě mají každé pololetí výstavní vysvědčení. My „méně aktivní“ je můžeme obdivovat či nesnášet, pravdou však zůstává, že jim vlastně až tak co závidět nemáme.
Přikladem je jedna má známá, která se ve svých školních letech mohla doslova přetrhnout. Musela být úplně u všeho, nic jí nemohlo utéci a vše, co pro nás ostatní bylo zcela dobrovolné, ona považovala za nutnost a zbláznila by se, kdyby se v něčem nemohla angažovat. Zatímco my jsme si užívali studentského života, ona byla neustále v jednom kole, naprosto nezastavitelná a posedlá. Jednou jsem ji našla na toaletách brečet. Svěřila se mi, že nestíhá a že se to na ní všechno sype, ale nedala si říct, že má něco jednoduše vypustit, protože to přece dělat nemusí. Řekla mi, že ona MUSÍ, protože se to od ní prostě očekává a hlavně by nebyl nikdo jiný, kdo by to udělal pořádně, protože ostatní jsou jen flákači, kterým se do ničeho nechce… Stálo jí to všechno za předčasné vrásky a zadělávku na žaludeční vředy?!
Máš nějaký svůj soukromý recept, jak přežít školu?
Text: Eliška R.
Cvičení s činkami: zpevni si tricepsy
Vzhůru do léta s antioxidanty
Chtějme být šťastné
Vyzkoušela jsem bělení zubů v salónu
Jez zdravě, budeš krásná
Nevíš, jak zhubnout nebo hledáš účinnou dietu? Podívej se na informace o hubnutí. Pomůžou.
Komentáře (37)