REALITA: Obětí porna ve 14ti?

Internet je super věc. Můžeš díky němu číst články na Slečně, stáhnout referát do školy, založit si vlastní blog a dát si na něj spoustu svých oblíbených fotek a informací o své osobě. Zdá se to být naprosto neškodný způsob zábavy a komunikace. Ale pozor, dnes se dá zneužít naprosto všeho. Přečti si příběh sedmnáctileté Lenky, holky jako ty…Lence je dnes sedmnáct, je to pohledná a velice sympatická slečna se spoustou plánů do budoucna. Kdyby ses s ní setkala osobně, neřekla bys, že právě ona může mít něco společného s pornografickým průmyslem. Má – ovšem ne z vlastní vůle! A zde je její skutečný příběh.

“Ke čtrnáctinám jsem od našich dostala úžasný dárek – můj první foťák. Tolik jsem si ho přála. Fotila jsem všechno možné – kytky, stromy, zvířata, nebe, rodinu a kamarády… Občas jsme s kámoškou blbly a fotily se navzájem. Nejednalo se o nic nemravného nebo něco v tomto smyslu. Občas jsme se zkrátka navzájem nalíčily, hezky oblekly a fotily „umělecká dílka“. Mým velkým snem vždy bylo stát se profesionální fotografkou.
Když už jsem se mi v počítači nashromáždila docela velká spousta vcelku podařených fotek, napadlo mě, že bych je ukázala světu. Založit si zdarma svůj vlastní blog mi přišlo nesmírně výhodné – mohla jsem si ho navrhnout podle svých představ, aniž bych byla profík na programování, mohla jsem na něj kdykoliv nahrát jakékoliv fotky a těšit se, až mi je ohodnotí nějací stejně zapálení amatérští fotografové, kteří na mé stránky občas zabloudí. Občas jsem své fotografie posílala i na různé servery, například na DeviantART.com, což je v podstatě taková komunita lidí, kteří rádi fotí a posílají tam svá dílka.
Je nutné dodat, že na některých fotkách jsem byla i já osobně. Na jedné, podle mě zvlášť povedené fotce jsem měla oblečené dlouhé černé šaty a „kouzelnický“ klobouček. Seděla jsem na parapetu okna v mém pokoji ve tmě a ozařovalo mě ze strany pouze světlo z venku. Působilo to docela tajemně, takže jsem na své dílko byla náležitě hrdá a neměla jsem nejmenší důvod se o něj nepodělit s ostatními prostřednictvím internetu. Jak moc jsem se ovšem mýlila!
Jednoho dne jsem dostala e-mail, který mě doslova šokoval. Jeden známý, se kterým jsem se znala přes internet a vzájemně jsme si svá dílka hodnotili, mi poslal odkaz na nějaké cizojazyčné stránky s tím, jestli jsem někomu dávala svolení k použití mé vlastní fotografie. Moc dobře jsem věděla, že nedávala, a tak jsem se na odkaz hned podívala. Nevěřila jsem svým očím! Moji fotku jakási firma použila na obal DVD s pornem pod názvem „Body Magic“. Byla jsem si jistá, že je to určitě moje fotografie, ale stále jsem nechápala, jak se něco takového může normálně stát. A zrovna mně!

Moje rodina tím byla pobouřená, babička se se mnou nechtěla ani bavit, jelikož zastává názor, že je její vnučka děvka, která někomu prodává své fotografie (podle jejích slov) k nemravným účelům. Byla jsem vzteklá jak ještě nikdy předtím ne. Rodiče se rozhodli, že to tak nenechají a pokusí se to řešit i právní cestou. Když byla moje fotografie použita na obal DVD s pornem, nebylo mi ještě 18, tudíž kromě krádeže uměleckého díla se jednalo i o trestný čin s pojený právě s mým nízkým věkem – když vám není 18 let, nemůžete fotit porno nebo jej propagovat jako modelka na obalu DVD.
Ze všeho nejdříve jsem té firmě zaslala e-mail, že bych ráda slyšela vysvětlení, jak je možné, že úplně normálně můžou ukradnout něčí fotku a dát ji na obal svého zboží. Jejich odpověď byla něco neuvěřitelného. Na rovinu mi řekli, že kdybych na sebe nechtěla upozornit, vůbec na internet takovou fotku nedávám – že je to můj problém, že nejsem prozíravá a vystavuju sama sebe na stránkách, ze kterých si tu fotku může kdokoliv stáhnout. Navíc mi oznámili, že právě moje fotka je podle nich příčinou nízké prodejnosti DVD. Nemohla jsem se ani nadechnout!
S rodiči jsme si najali polského právníka (firma, která DVD vyrobila je totiž polská), následovala spousta papírování a nyní čekáme na odpověď od zmíněné firmy. Doufám, že dostanou pořádně za vyučenou a zaplatí za to, co mi udělali.
Chtěla bych všem čtenářkám vzkázat, že cokoliv umístíte volně na internet, vám může být velice snadno ukradeno a často ani na to nemusíte přijít. Můžou to být články z vašeho blogu, fotky vašich kamarádů nebo vás. Některé firmy si prostě myslí, že je v pořádku jen tak sebrat někomu jeho umělecké dílo a použít jej k čemukoliv. Stačí dva kliky a vaše fotka je uložena v počítači neznámého člověka. Nejhorší je, že potom vůbec nemáte ponětí, ke komu se to všechno dostane a co se s tím bude dít!“

Text: Eliška R. a Lenka T.
—–
31.1.2008