Škola mě nebaví a rodiče mě nutí do učení

Říká se, že škola je základ života – a na tom je jistě spousta pravdy. Ovšem jak už jistě sama víš, nároky se neustále stupňují a pokud ti tvé výsledky nejsou naprosto lhostejné, je obtížné dosáhnout přesně takových výsledků, se kterými by jsi byla spokojená. A úplně nejhorší je, když tě to tam absolutně nebaví – to je potom těžké, vracet se tem každé ráno! Ale co s tím?

NEBAVÍ MĚ TO TAM!

Je snadné říct, že tě to tam nebaví. Přemýšlela jsi už ale nad tím, PROČ? Aby jsi svou situaci mohla nějak vyřešit, musíš nejprve nalézt ohnisko svých trápení. S FOXY se teď můžeš mrknout na pár nejčastějších příčin utrpení a podívat se na všechno i z laicko-psychologického pohledu!

Proč tě to ve škole nebaví:

1) Protože tě nebaví nic – Řekněme si to na rovinu – když už existují “šprti”, bude se jistě někde po světě potulovat i opačná extrémní skupina, kterým je všechno jedno a ničím se jim člověk nezavděčí. Pokud máš pocit, že by ses osobně zařadila do skupiny “bodu číslo 1”, neznamená to ale ještě, že jsi “lempl”!
PROČ: Dospíváš. Období dospívání je obecně v určitých mezích složité pro každého a málokdo z něj vyvázne, aniž by v té době musel řešit zapeklité problémy, hádal se s rodiči, neprožil nešťastnou lásku apod. Nyní se zkrátka soustřeďuješ víc na sebe, na hledání sama sebe a na své vnitřní pocity. Všechno v tvém okolí jde tak nějak mimo tebe. Občas se cítíš zmatená a často ani nechápeš, proč ses zachovala zrovna tak, jak ses zachovala. Poznala ses? Tak mrkni ještě o řádek níž!
FOXYTIP: Nikdy není nejlepším řešením, stáhnout se do sebe a na všechno kolem sebe kašlat. Zkus si najít nějakého koníčka, který tě bude skutečně bavit. Při sportu se vybiješ a pročistíš si hlavu, při psaní básniček, povídek nebo malováním či modelováním zapojíš svou možná bujnou fantazii a jistě narazíš na milion dalších činností, které tě chytnou a ještě díky tomu můžeš být něčím užitečná. Nikdo neříká, že díky tomu budeš mít pak na vysvědčení samé jedničky, ale v každém případě se rozpohybuješ k nějaké aktivitě a možná poznáš, že svět není jen velkou nudnou dírou a že vzdělání ti v lecčem může pomoci!

2) Protože tě nebaví aktuálně probíraná látka (nebo jí nerozumíš) – Holt stále ještě platí, že posvícení nemůže být věčně. A tak se i přes skutečnost, že se školou nemáš žádné velké potíže, může čas od času objevit něco, co ti veškerá tvá odhodlání a chuť do vzdělávání pěkně okoření. Nepropadej ale stresu a zažeň noční můry – učený z nebe nespadl a všechno se dá přece vyřešit!
PROČ: Nemusíš být tzv.šprtka, stačí, když ti na tvých výsledcích záleží, a už může nastat v případě menšího problémku s učením problém velký. Optimističtější jedinci nad některými věcmi raději mávnou rukou, než by si způsobovali žaludeční křeče. Ty budeš v takovém případě otrávená a naštvaná na celý svět. Nebylo by ale lepší se nad malými problémy raději povznést a věnovat se důležitějším záležitostem?
FOXYTIP: Neboj se ptát, není-li ti něco úplně jasné. Když nepochopíš látku přímo od učitele, zeptej se své chytré kámošky nebo toho pěkného spolužáka, co mu to v tom předmětu tak pálí:-) Přiznáním, že něco úplně nechápeš, se neshodíš, ale dost možná projevíš svůj zájem!
A že tě to prostě nezajímá? Málo lidí si zároveň lebedí v matematice a v historii antického Řecka. Tak to je, a proto je občas nutné se určitými látkami zuby nehty prokousat. Ale věř, že v životě rozhodně nemůžeš upotřebit všechny informace, které si během školních let natlučeš do hlavy – většinu z nich stejně tak jako tak po čase zapomeneš úplně!

3) Tvé výsledky nejsou takové, jak si představuješ – Tvůj případ je velmi podobný jako u bodu č.2 – ale stejně budu mluvit ještě o něčem jiném. Možná je to tak i u tebe, možná znáš někoho takového ve svém okolí – celou základku má člověk samé jedničky nebo minimálně vyznamenání a s velkým sebevědomím si člověk zvolí obtížnou školu. Tam ale zjistí, že už pro něj ty sladké časy skončily. Není to jen teorie, ale realita!
PROČ: Změna prostředí, noví lidé, noví učitelé, dojíždění, nové předměty – to všechno může v určitém smyslu ovlivnit tvé aktuální prožívání ihned po nástupu na novou školu. Ač jsi se těšila, že poznáš lidi, můžeš být ze začátku vším tak trochu rozčarovaná – ale nikdo netvrdí, že je to podmínkou! Přestup na střední pro tebe bude (nebo už je) svým způsobem důležitým mezníkem, který pravděpodobně ovlivní tvou budoucnost. Brzy si ale začneš uvědomovat rozdíly mezi střední a základní školou, což ti v sedmé třídě ještě vůbec nepřišlo. Musíš se prostě poprat s novými nároky a čím víc se dokážeš aklimatizovat do nového prostředí tím líp!
FOXYTIP: Spousta lidí vycházející devítku předpokládá, že když byly jedničkami na základce, na střední se nic nezmění. Zvlášť pokud se chystáš na výběrovou střední (gymnázium, lyceum, jiné odborné školy), musíš počítat i s tím, že se na tu samou školu chystá spousta lidí nadaných jako ty. Je možné, že si svůj status udržíš, ale musí se počítat i s tím, že najednou zapadneš do průměru. Nepanikař! Až se na nové škole rozkoukáš a se všemi se seznámíš, bude to už určitě daleko jednodušší!

4) Do učení tě nutí rodiče – Znám jednu holku – její rodiče jsou oba lékaři a oba dceři naplánovali, že bude po nich a po gymplu půjde studovat medicínu. Ona slečna je skutečně velice inteligentní, ale se svými rodiči se ve svých představách v mnohém rozcházela. Ti však dlouho nechtěli slyšet o ničem jiném jak o medicíně a stačilo, že se jí nepovedla nějaká písemka a už jí vyčítali, že s takovou se na medicínu nedostane (beztak měla samé jedničky). A tak se se to v ní jednoho dne všechno zlomilo a ona se rozhodla kašlat na všechno učení. Přišla domů a na nic se nepodívala, přestože se kvůli tomu s rodiči neustále hádala. Přesto však měla na vysvědčení měla maximálně pár trojek – učitelé si mezi sebou dokonce povídali, že ona to všechno ví i bez učení, že ona do písemek naschvál píše blbosti a u tabule tvrdí, že neví, přestože je na ní vidět, že moc dobře ví. Dnes studuje psychologii.
To byl příběh a možná jsou mezi vám i takové, který by k tomu mohly z vlastních zkušeností připsat příběh další…
PROČ: Když dospíváš, máš pocit, že se chceš víc osamostatnit. Nechápeš, proč ti rodičové stále ještě diktují, co můžeš a ne, když už máš vlastní hlavu. Nemůžeš být venku tak dlouho, jak bys sama ráda, nechápou, proč nutně potřebuješ obnovit šatník, když tam máš oblečení dost, a v neposlední jsi pro ně ve svých “čtrnácti” ještě moc malá na to, aby jsi chodila s nějakým klukem. A když ti ještě diktují, na jakou školu máš jít a chtějí, aby jsi měla co nejlepší výsledky, může v tobě vybouchnout gejzír zlosti. Vždyť už jsi dost stará na to, aby jsi věděla, co tě baví a co ne… Nebo snad ne?
FOXYTIP: Tví rodičové to s tebou určitě nemyslí špatně. Než jejich rady úplně odsoudíš, zamysli se nad tím – ono tím, že se jim budeš vzpírat úplně ve všem, vážně ničeho nedocílíš. Je ovšem možné také to, že na tebe mají příliš vysoké nároky, kterých nejsi schopná dosáhnout ani kdyby ses stavila na hlavu. Každopádně pokud budeš dělat něco na truc, abys jim ukázala, že jsi velká, můžeš uškodit jen sama sobě. Je dobré si s rodiči na rovinu promluvit (hlavně v klidu, nekřič, nehysterči – snaž se být seriózní!) a dobře jim vysvětli, jak si svou budoucnost představuješ ty a proč tě baví zrovna tento obor. Když však budeš sedět a tvářit se, že je ti všechno jedno a tvá budoucnost tě nezajímá, nesmíš se jim divit, že se o bojí, aby z tebe bylo něco pořádného. Věř, že to dělají proto, že tě mají rádi a záleží jim na tobě. Přesto ale zůstává faktem, že někteří rodiče svou lásku a péči někdy opravdu přeženou!

5) Vybrala sis špatnou školu – Devítiletá školní docházka je u nás povinná, té se nevyhneš. Ovšem o čem se už rozhodnout můžeš je to, kam zamíříš po devítce. Možností máš jistě nespočet, ale aby jsi později svůj výběr neproklínala, vybírej opravdu pečlivě. Ono se totiž klidně může stát, že zjistíš, že zvolený obor tě vůbec nebaví a ve škole prakticky jenom přežíváš ze dne na den… Můžeš v tom pokračovat směle dál, anebo to začít řešit!
PROČ: V patnácti letech je pro spoustu lidí nemyslitelné, že už se musí rozhodnout, jak se jednou budou živit. Chystáš-li se pokračovat ve všeobecném vzdělávání (gymnázium), posunu se tvé důležité rozhodnutí minimálně o dva roky dál, ovšem s předpokladem, že se uvažuješ také o studiu na vysoké škole. Mladí lidé dělají největší chybu v tom, že tolik důležité rozhodnutí nechávají na poslední chvíli nebo za sebe nechají rozhodnout rodiče. Výhodu mají ti, kteří už dva roky před odesláním přihlášky vědí, co je baví nejvíc. Proto je dobré si o oboru, který chceš studovat nejdřív zjistit co nejvíc a o škole jak bys med (po internetu se můžeš v pohodě seznámit se spoustou tamějších studentů, kteří ti jistě sdělí své zkušenosti).
FOXYTIP: Vše se dá nějakým způsobem vyřešit a není výjimkou, že někteří studenti první střední opustí a přihlásí se na jinou a není to nic nenormálního. Je totiž především v tvém zájmu, aby ti studium do života skutečně dalo. I tak to dobře zvaž a zajdi si za studijní poradcem/kyní, který/á u vás na škole jistě sídlí. S přihláškou na novou školu by ti měl/a pomoci.
A než v devítce podáš přihlášku na tvé nové působiště? Jestli jsi nejsi úplně jistá, není na škodu navštívit psychologickou poradnu a nechat si udělat speciální test na volbu povolání. V rozhodování ti jistě pomůže!

6) Máš hromadu jiných zájmů, škola je pro tebe vedlejší – Jen co ráno dorazíš do vašeho vzdělávacího ústavu, až jsou tvé myšlenky zase na kilometry vzdáleny třídě, v níž sedíš. Matice přemýšlíš nad tím, jak si vymaluješ pokojíček, v češtině uvažuješ, jaké tričko si koupíš a v chemii si píšeš zamilované básničky o sobě a o tom klukovi z céčka. Jediné, co si přeješ, je, aby už byl konec a mohla jsi vyrazit s kámoškou ven na kole.
PROČ: Nedokážeš se soustředit! Může to být způsobeno vším možným – máš v hlavě až příliš mnoho věcí, aby ses ve škole dokázala koncentrovat, možná to souvisí i s nějakou poruchou soustředění anebo je to způsobeno v důsledku puberty, kdy dospívající holky a kluci často ztrácejí zájem o věci, kterým se dříve věnovali.
FOXYTIP: Je bezvadné, že máš spoustu zájmů a přátel, ale přesto by jsi se ve škole měla věnovat škole, jinak tam chodíš úplně zbytečně a mohla bys radši sedět doma. Věř ale, že i to by tě časem omrzelo! Ale jak svou pozornost udržet? Dá se i trénovat! Mimo to je důležité, aby sis skutečně zapisovala do sešitu poznámky a zápisy. Když budeš jen tak sedět na zadku, za pět minut si nevzpomeneš o čem byla řeč – když ovšem budeš psát, budeš nucena pozorně poslouchat a tak ti jistě něco v paměti uvízne!

Připravila: Eliška R.