Postel, stůl, dvě židle a náruč plná lásky na sotva pár metrech čtverečních. Mohlo by se zdát, že ke štěstí už nic neschází. Mnohdy však malý prostor znamená velké problémy. Jak vyladit soužití, aby váš vtah něco takového nemohlo ohrozit?
- Stačí vám pár metrů čtverečních ke štěstí?
Malá garsonka nebo pokoj v bytě, ve kterém s námi bydlí ještě někdo další. Tak dnes začíná společný život pro většinu mladých párů. Ruku v ruce s ekonomickou krizí k nám přišel také trend stěhování se z domů a prostorných bytů do útulnějších domácností, ve kterých je život méně nákladný. Když je to nezbytně nutné, každý z nás se dokáže uskromnit. Jaké problémy ale nedostatek místa může přinést a na co je potřeba myslet především?
Vytvoř si psychologický prostor
Dvaadvacetiletá studentka farmacie Laďka a její přítel, pětadvacetiletý údržbář Ondra, si našli první společný byt letos v červnu. Na začátku bylo jejich soužití bez mráčků. První problémy se objevily na začátku Laďčina podzimního semestru. „Přes semestr mám opravdu hodně učení a na to potřebuju klid. Často se učím i dlouho do noci, a když můžu, tak si ráno trochu přispím. Ondra ale přijde unavený večer z práce, rád odpočívá u seriálů a kolem jedenácté už chce jít spát, protože musí brzo vstávat. Naše denní režimy se začaly dost bít,“ stěžuje si Laďka. „Asi měsíc jsme se hádali, kdo koho kdy ruší a navzájem se osočovali, kdo je k tomu druhému víc bezohledný,“ říká Ondra.
Oběma bylo jasné, že bez pořádné dohody to dál nepůjde. „Z domova jsem byla zvyklá, že na mě naši brali ohledy tak nějak automaticky. S Ondrou to bylo složitější,“ přiznala mladá studentka. S tím, že partneři budou brát ohledy na potřeby toho druhého automaticky, se bohužel nedá počítat.
„Jednoho dne jsme si spolu sedli, všechno na rovinu probrali a stanovili si jasná pravidla,“ popisuje Ondra. „Třeba já když se dívám na něco v počítači sám, vždycky si dám sluchátka, a věci na ráno si chystám předem do kuchyně. Laďka se chodí večer učit také do kuchyně, když potřebuje být vzhůru dlouho. Není to třeba tak pohodlné, ale já mám tak klid pro odpočinek a Laďka na učení,“ uzavřel Ondra.
Říká se, že každý z partnerů by měl mít ve společném bytě či pokoji své vlastní místečko. Alespoň psací stůl, skříňku a pár šuplíků, do kterých mu ten druhý nechodí. Ne proto, že bys před partnerem potřebovala nutně něco skrývat, ale čistě z psychologického hlediska pro ten pocit, že přestože s někým žiješ, zůstal ti aspoň kousek soukromí.
Nedostatek fyzického prostoru je však často také třeba kompenzovat vytvořením si vlastního prostoru psychického. Mnozí psychologové tvrdí, že nezbytnou součástí moderního partnerského soužití jsou sluchátka. Když posloucháš hudbu nebo filmy přes sluchátka, druhého partnera neomezuješ hlukem, když on zrovna potřebuje pracovat. A zároveň ti sluchátka umožní vytvořit iluzi, že jsi alespoň na chvíli sama. Můžeš si lehnout do postele, zavřít oči, poslouchat své oblíbené songy a užívat si klidu plnými doušky.
Opravdu potřebujeme tu sadu na fondue, zlato?
Co udělá většina párů poté, co se nastěhují do prvního společného bytu? Každý nanosí dovnitř spoustu vlastního nábytku, nádobí a spotřebičů. Hned potom si zajedou do Ikei nadšení, že se konečně můžou zařídit přesně podle svých představ, kde nakoupí desítky zbytečností stylem: „Miláčku, podívej, jaký krásný držák na banány! Ten musíme rozhodně mít!“ A pak se ve svém hnízdečku nemají jak hnout…
„Než se ke mně Míša nastěhovala, bydlela se svou spolužačkou v garsonce a samozřejmě si tam za čtyři roky stačila nakoupit hodně věcí, které pak všechny přivezla ke mně,“ říká jednatřicetiletý učitel na základní škole Petr. V jednopokojovém bytě s malým kuchyňským koutem se tak najednou octly pohromadě dva toastovače, dvě mikrovlnky a fůra nádobí, které dva lidi nemohli být schopní využít. „Nejhorší bylo, že Míša se svých věcí nechtěla vzdát. Museli jsme všechno protřídit, lepší věci si nechali, něco prodali v internetovém bazaru a něco si schovali na půdě u Míšiny babičky,“ dodává. „Petr mi slíbil, že až dodělám školu a začnu také vydělávat, přestěhujeme se do něčeho většího a tam si budu moct vymýšlet, co budu chtít. Už se na to opravdu nemůžu dočkat,“ směje se studentka.
Pokud bojujete s nedostatkem prostoru, musíte se naučit dodržovat známé rčení, že méně znamená více, opravdu na maximum. Udělejte si seznam věcí, které nezbytně potřebujete a nezaplácávejte místo zbytečnostmi, které beztak využijete sotva jednou za rok. Přemýšlejte vertikálně a při rozhodování dejte přednost vždy tomu, co má vícero možných použití. Bez popkornovače a luxusní sady na fondue naštěstí zatím přežijete…
Nepleťte si soužití se závislostí
Když spolu začnete bydlet, neznamená to, že jste k sobě najednou přilepení lepidlem. „Mám spoustu kamarádek, se kterými se čas od času scházím na pokec. V tom jsem pravý opak Zdendy, který má přátel možná víc než já, ale komunikuje s nimi většinou jen po internetu,“ stěžuje si dvacetiletá studentka práv Janča. Na některé akce s sebou bere i svého kluka, ale někdy si prostě chce, jako my všechny, vyrazit i bez něj. Je na tom něco špatného? „Když jsme spolu ještě nebydleli, bylo to v pohodě. Teď, když ho doma opouštím s tím, že se jdu bavit sama, zdá se mi, že mi to Zdenda závidí a vyčítá mi, že ho neberu, protože se za něj asi stydím. On mě ale zatím nevzal za svými kamarády pořádně nikdy,“ krčí rameny.
Opačný problém řeší dvaadvacetiletá prodavačka Lenka. „Vím, že si každý máme právo sem tam vyrazit jen se svými kamarády, ale vadí mi, že Lukáš chodí beze mě ven aspoň dvakrát týdně a často ani pořádně nevím kam. Nerada bych ho nějak omezovala, ale když už s někým bydlím, myslím si, že bychom svůj volný čas mohli víc skloubit a víc do něj zapojit i toho druhého,“ napsala nám.
Pořízením si společného bydlení se z vás nestávají siamská dvojčata. Neměli byste se kvůli tomu, že spolu žijete, navzájem omezovat ve svých koníčcích či je dokonce partnerovi vyčítat. Přestože teď hospodaříte společně, neznamená to, že zavrhnete celý okolní svět. Na jednu stranu je důležité se naučit žít společný život, ale na druhou stranu byste si měli oba zachovat svoji osobnost a nevzdávat se všeho, co máte rádi a na co jste byli doposud zvyklí.