Test: Proč váháš, jestli dát lásce šanci?

Díky,konečně jsem si udělala jasno:-)

Hmm.. pěkný test.. ale i když mi vyšel skoro maximální počet bodů, stále se nemůžu rozhodnout, zda to není jen chvilkové poblouznění.. :) Uvidíme.

Ale jinak… tenhle test jsem dělala dvakrát, pokaždé za někoho jiného a dost jsem se divila. Jednou desítky a nuly, podruhé zase skoro samé pětky…

Ale jen mě utvrzujete v tom, o čem se sama sebe snažím přesvědčit :-)

Odhrnutý pramínek vlasů vyhrál :-)))

jsme už šest let kamarádi.. vždycky jsme si skvěle rozuměli, bavili jsme se spolu úplně o všem, chodili spolu na akce a bavili se.. občas se stalo, že měl někdo z nás partnera, řešili jsme pak ty vztahy i spolu, radili si :) bohužel ani jednomu z nás nevydržel žádný partner déle než půl roku.. pak jsme si našli partnery (každý někde jinde, za jiných okolností, vzájemně se neznali :D) v podstatě ve stejnou dobu, plus minus týden.. oba jsme byli štastní. bohužel můj přítel začal na dlouholetého kamaráda žárlit(nemohl třeba pochopit, že když jsem nestihla autobus na sraz s tím kamarádem,navíc kde mě měl on doučovat,tak na mě čekal v prosinci venku skoro dvě hodiny.. nebo že chválím jeho dezerty-umí skvěle péct,že si spolu o všem povídáme,že o něm hodně mluvím..byl to pro mě prostě strašně důležitý člověk,něco jako starší brácha:)) a já jsem ho ve víru zamilovanosti vlastně “odvrhla”.. nechtěla jsem se kvůli němu hádat.
dříve jsme si psali víceméně každý den a viděli jsme se tak jednou, dvakrát týdně, pokud měl někdo z nás partnera, kterému se chtěl více věnovat ve svém volném čase, tak se občas stalo, že jsme si viděli jednou za měsíc, ale déle jsme to nikdy “nevydrželi” :D..
ovšem po začátku žárlivosti mého partnera jsme se neviděli vůbec a psali jsme si.. no,jestli jednou za dva měsíce,tak je to hodně. kamarádovi jsem neřekla, proč to dělám, ale myslím, že vzhledem k naším dřívějším rozhovorům o žárlivosti mého partnera vlastně na všechny to i pochopil..
když jsem já se svým partnerem (a tedy i kamarád se svou partnerkou) byla nějakých osm,devět měsíců, rozešli se.. tedy,ona s ním, ale přišlo mi, že on to bere hrozně v pohodě, vůbec se tím netrápil.. i když pokud není osobní kontakt,tak toho opravdu moc nepoznáte a já si s ním o tom jenom psala.. tenkrát jsme se začali bavit víc, sice ne tolik jako dřív, ale jednou za týden nebo dva určitě.. a vždycky to bylo na celou noc :)
měsíc nebo dva po jeho rozchodu jsme se zase bavili,byl zrovna na moravě a evidentně trochu přebral..vždycky jsme se bavili o všem, i o intimních věcech (ani moje nejlepší kamarádka toho o mě neví tolik jako on) a proto mi nebylo divný, když jsme se začali bavit i o sexu.. když ale došlo na to, že by se chtěl vyspat se mnou, slušně jsem se s ním rozloučila, vzala to jako úlet a nijak neřešila.. další den mi přišla omluvná smska,všechno v pohodě.
svému partnerovi jsem ale nechtěla nic “zatajovat”,tak jsem mu o tom řekla..s tím, že je všechno v pořádku, že už jsme to vyřešili. zezačátku byl v pohodě, říkal, že ho chápe, že chlapi když se ožerou tak úplně nemyslej a tak :D
jenže já jsem se s ní nehodlala přestat bavit, navíc jsme se už ustálili na jednou-dvakrát týdně.. a tohle můj partner už chápat odmítal. začal znovu žárlit, mnohem víc než dřív, několikrát se dost hnusně pohádali (naštěstí přes net) – vždycky to začal partner.. než aby se takhle chovali pro mě dva nejdůležitější lidi, rozhodla jsem se s kamarádem znovu přestat bavit..
tak to šlo další čtyři měsíce, pak jsme se s partnerem rozešli. sice jsme se dohodli, ale musím přiznat, že to bylo víc z jeho strany, tak 70-30.. prý že jsem mu nedávala prostor, a že si potřebuje ujasnit co vlastně chce.. pořád narážel na to, že bychom spolu asi neměli být, až jsem mu řekla, že má pravdu, že nechci chlapa jako je on – takovýho,kterej si na mě neudělá čas, kterej absolutně neví co chce, nemá žádnej plán, žádnej pořádnej koníček.. rozešli jsme se.. musím říct, že od té doby jsme spolu ještě jednou spali, on mi několikrát volal, i na dobrou noc, několikrát se mě snažil líbat, řekl mi, že mě pořád miluje a strašně žárlil, pokud jsem měla jít ven s někým jiným.. asi dva dny před silvestrem mi volal a seřval mě za to, že jsem si přidala do přátel na facebooku jednoho svého expřítele, nepříčetnej žárlivostí..nakonec jsme to urovnali a moc krásně si popovídali, o tom, jaké partnery bychom chtěli a tak :).. od té doby jsme se bavili ještě dvakrát, jednou na silvestra a podruhý,když mi volal ohledně úplný blbosti.
mám u sebe ještě nějaké jeho věci a on moje, bohužel má u sebe i jednu,kterou mám od někoho půjčenou a potřebuju ji vrátit.. volala jsem mu,že jí potřebuju,řekl, že se po ní podívá, ale týden se neozval. tak jsem mu volala znovu, že mi vadí,že ho musím takhle shánět,ale že to fakt potřebuju a jestli by moh.. jojo,že se určitě ozve do konce týdne.. což je dnes a pořád nic. musím to vrátit do pátku a absolutně nevím, jak ho mám “donutit”, odmítá na mě reagovat,komunikovat se mnou..
nějak jsem odbočila,ale jen,kdybyste měl někdo radu,budu ráda :) a ted zpět..
kamarád mi napsal hned jak zjistil,že jsme se rozešli,dlouho si se mnou povídal a musím říct,že mi dost pomoh – přece jen, přítele jsem milovala i přes všechny mráčky a byla jsem z toho dost špatná..dohodli jsme se,že jsme se strašně dlouho (přes rok) neviděli a bylo by super se zase sejít… to setkání bylo úžasný, poprvý od rozchodu jsem dokázala přestat myslet na expartnera, cítila jsem se skvěle.. ale tak to bylo s tím kamarádem pokaždý, dokázal mi jednou větou zlepšit náladu, takový “sluníčko”, ale bez jakéhokoli “milostného” citu, to musím zdůraznit ;) bavili jsme se znovu o všem možným, byli jsme spolu nějaký tři hodiny.. a působilo to na mou i “dlouhodobějšíů náladu strašně pozitivně.
další dva týdny jsme se neviděli, ale psali si, ne sice tak často jako dřív, ale hodně :) po dvou týdnech jsem ho požádala a pomoc(doučování) a on souhlasil. šla s náma i jedna moje kamarádka,která látku taky potřebovala vysvětlit, po hodině jsme to stihli a ona odešla..
my dva jsme úplně zapomněli na čas, byli jsme spllu dalších pět hodin(já přijela domů o nějaký dvě,tři hodiny později,než jsem měla..). znovu jsme si povídali o všem možném, znovu to bylo naprosto úžasný, když zjistil, že mě rodiče sháněj, že jsem nestihla přijít včas,tak říkal,at to svedu na něj..doprovodil mě k busu a bylo to prostě fajn..
akorát mám pocit, že by chtěl se mnou začít chodit.. tedy,neřekl mi to přímo, ale je to vidět z jeho gest, několikrát jsme se i málem začali líbat(i když já jsem tomu vždycky nějak “zabránila”).. párkrát po mě chtěl,abych mu říkala, co bych (ne)chtěla od svého partnera a snažil se mi dokazovat,že takový je/není. nakonec to vždycky obrátíme do srandy,ale stejně.. taky mi skládá komplimenty :D i moje kamarádka-co tam byla s námi-říkala,že je to nějaký divný, že si myslela že jsme kamarádi,ale že se na mě pořád díval,”Visel na mě očima”,že se mnou prý flirtoval..
nevím co si mám o tom myslet…
když jsem přijela z našeho posledního srazu,asi pět minut po příchodu domů mi přišla sms,jestli doma dobrý..zase jsme se bavili :).. od té doby ještě několikrát,chtěl se mnou jít zase ven,ale já bohužel neměla čas,nicméně tenhle týden se určitě uvidíme.
nevím,co mám dělat,pokud by opravdu vztah chtěl(pokud by šlo jenom o sex,tak tuhle situaci bych nějak urovnala,ale vztah,to mi přijde horší..když jsou tam city.jako,že by se hůř vyrovnával s odmítnutím).mám ho strašně,strašně moc ráda, a nechci o něj přijít. zároven vím,že si hodně rozumíme,že se mi vlastně vždycky aspon trochu líbil a že by to třeba vyšlo..na druhou stranu si říkám,že jsme moc rozdílní než abychom spolu mohli být.
a i když ses tim vyrovnávám,pořád ještě(no,je to měsíc..a vztah to byl skoro rok a půl) jsem se nevyrovnala s rozchodem,pořádmiluju expartnera,i když s tím se taky vyrovnávám – tj pořád mín.. a vím,že kamarád by byl jen jakási “náhrada”,protože mi chybí vztah,chybí mi třeba společné věčeře nebo procházky,chybí mi objetí,mazlení.. a to mu dělat nechci.
a ještě jednu věc vím. vím, že pokud opravdu bude chtít vztah a vytrvá, tak mě “ukecá”. ex jsem taky nechtěla(jako,skvěle se mi s ním povídalo,líbil se mi,ale nijak zvlášt-prostě jako tenhle kamarád,akorát jsme se znali jen dva měsíce,ne šest let) a ukecal mě.. a bojím se,že když spolu budeme chodit a rozejdeme se,tak bude konec se vším. ale nebude to tak,i když ho odmítnu?
a co když by opravdu byl “ten pravý” a jáse toho zbytečně bojím?..
nebyl někdo v podobné situaci? nemáte nějakou radu?
díky.. :(

a taky, ex pořád miluju, chtěla bych být s ním.. a vím, že kdybych si ted v tuto chvíli začala s KÝMKOLIV,tak jen proto,že bych tím vztahem zkoušela na ex zapomenout..