Arha, kdysi Tenar, byla kněžími bezejmenných bohů vybrána k tomu, aby se stala jejich velekněžkou. Jako malé děvčátko ji odvedli od rodiny, přejmenovali a zasvětili starodávným silám země. Úkolem Arhy je strážit hrobky v atuánské poušti a rozlehlý podzemní labyrint, který skrývá jak lidské oběti pro rituály bezejmenných bohů, tak ohromné bohatství. Poklad v labyrintu však čas od času přiláká dobrodruhy a zloděje, kteří se po něm pokouší pátrat. Příchod jednoho z takových dobrodruhů, mladého čaroděje Geda, sleduje sama velekněžka Arha. Dívka jej uvězní v labyrintu, ale zvědavost a osamění je silnější než ona. Začne se s čarodějem sbližovat. Její počínání však neujde přísné kněžce Kossil, učitelce Arhy. Zahubí Kossil Aržina vězně nebo to bude muset udělat sama Arha? Podaří se Gedovi uniknout? A zůstane Arha navždy velekněžkou krvavých bohů? O tom všem vypráví útlá, ale napětím nabitá kniha Ursuly K. Le Guinové.

Spousta současných fantasy autorů popíše při své práci stovky stran, ale jejich dílo je nakonec plytké, předvídatelné nebo naopak zamotané do té míry, že na konci nevíš, o čem byl začátek. Knihy Le Guinové tímto neduhem ani zdaleka netrpí. Tato obdivuhodná žena dokáže na stovce stránek upříst silný a poutavý příběh, na který myslíš ještě dlouho poté, co knihu zavřeš. K jejím knihám se dá vracet i po letech, nenudí v patnácti, v pětadvaceti ani padesáti. Ursula K. Le Guinová nevytváří rozvleklé popisy, výstižnými slovy dokáže v několika málo větách prostor i děj přesně popsat a nechat místo také pro tvoji fantazii. Ačkoliv je tento její příběh také o lásce, nejde o kýč ani o žádný slaďák. Napjatou atmosféru umocňuje jak pochmurné prostředí, tak těžké rozhodování Arhy mezi zdravým rozumem a striktními pravidly jejího postavení (ukazuje se, že být velekněžkou zdaleka neznamená mít mnoho moci nebo svobody). Čaroděj Ged je pro ni jak drzým vetřelcem, tak zvláštním poslem ze světa za hranicí pouště, který si dosud nedokázala představit.

Kniha Atuánské hrobky volně navazuje na román Čaroděj Zeměmoří, který je příběhem čaroděje Geda, tedy Aržina vězně z Atuánských hrobek. Návaznost je ale opravdu velmi volná, nemusíš znát děj Čaroděje Zeměmoří, abys ocenila Atuánské hrobky. Za přečtení stojí také knihy Le Guinové Nejvzdálenější pobřeží, Tehanu či Jiný vítr.

Kniha na duben: Atuánské hrobky pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Viki Valenská: Lásky na pracovisku

Také máš občas pocit, že si život sama sobě komplikuješ, protože se prostě nedokážeš v pravý čas rozhodnout? V tom případě se do postavy hlavní hrdinky knihy s podtitulem „můj život jako z televize“ vžiješ hned po několika prvních stránkách. Naštěstí se vždy najde někdo kdo poslouchá za dveřmi a rád pomůže…

Možná trochu zamotaný, avšak příjemně svěží příběh Niki vykresluje rozmanité vztahy uvnitř jedné firmy. Děj je poskládaný z malých střípků, které se postupně spojují a vybarvují přesně tak, jak bys to asi nejméně čekala. Všechny postavy jsou jako živé – při čtení tak lehce nabydeš dojmu, že všechny znáš osobně. A při obrácení posledního listu knížky se s nimi nebudeš chtít rozloučit. Na prázdniny prostě ideální čtení.

Anonymní autor: Neplnoletý

Teenagera Huga vychovaly postupně tři různé matky, vyrůstal mezi samými holčičími vrstevnicemi. Dospívající mladík se snaží najít sám sebe, příběh je tak protkán otazníky a úvahami o touhách, pochybnostech a ideálech. Kdo stanovil pravidla? Kdy a jakým způsobem se formuje lidská osobnost? Kde se bere ta neustálá touha po odpovědích? Na co Hugo při své cestě k dospělosti přijde, se dočteš v netradičním románu Neplnoletý.

Info: Obě knihy vydalo nakladatelství LastArts. V současnosti jsou dostupné pouze ve slovenském jazyce.

Soutěž o 5 knih

Slečna rozdává tři knihy Lásky na pracovisku a dvakrát knihu Neplnoletý. Chceš vyhrát jednu z nich. Napiš nám (prostřednictvím formuláře níže), jakou nejzajímavější knížku jsi v poslední době četla a čím tě „chytla“.

Soutěž končí v neděli 31. července 2011. Výherce kontaktujeme e-mailem. Nezapomeň však už teď uvést celé své jméno a adresu pro doručení výhry. Do předmětu zprávy uveď heslo PRÁZDNINOVÉ ČTENÍ. Pozor, do soutěže se každý může zapojit pouze jednou!

[contact-form]

Soutěž: Vyhraj prázdninové čtení pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Sedmý díl se od ostatních částí v mnohém liší. Neodehrává se v Bradavické škole čar a kouzel v průběhu školního roku a Harry už také není malý kluk, který jen čeká, co na něj Voldemort zase vymyslí. Tentokrát kuje pikle sám – jeho úkolem je zjistit tajemství viteálů Toma Raddla, najít je, zničit a pak ještě porazit smrtelného, ale stále smrtelně nebezpečného Voldemorta. Při jeho úkolu ho provází jen Ron s Hermionou, kteří se oba museli vzdát pohodlí domova. To vše v nebývale temné atmosféře nejistoty, strachu a vědomí, že zrada může číhat kdekoliv.

Relikvie smrti versus viteály

Silným motivem knihy je smrt. Upozorňují na to už motta knihy, citáty Aischylovy Oresteiy a Williama Penna. V knize také zemře celá řada postav, a to často tak, že se ti to může zdát zbytečné. Nejsme tady však v pohádce ani v typickém americkém filmu, kde si smrt vybírá ty nejslabší, něčím provinilé nebo nedůležité. Rowlingová kosí postavy hlava nehlava, aby dotvořila svět Voldemortovy hrůzovlády, kde si nemůžeš být jistá vůbec ničím.

Také viteály i relikvie jsou se smrtí úzce spjaty. Slibují přinést nesmrtelnost nebo alespoň kontrolu nad smrtí, ale cena za tuto výhodu je různá. Pro výrobu viteálu a uzavření střípku vlastní duše do něj jako do bezpečnostního trezoru musí Voldemort zabít člověka. Vlastnictví relikvií zase přitahuje nežádoucí pozornost závistivců, nehledě na to, že jsou v kouzelnickém světě považovány za výmysl a v jejich existenci už věří jen málokdo. Pozorné čtenáře příliš nepřekvapí, že sám Harry je vlastně Voldemortovým viteálem a že jeho neviditelný plášť je jednou z relikvií. Více však prozrazovat nebudu, protože přečíst si to stojí za to!

Kniha, nebo film? Věčná otázka

Srovnávat film s jeho knižní předlohou je velmi ošemetná věc. Co zní dobře na stránkách knihy, nemusí fungovat ve filmu. Číst popis fantastické krajiny okolo Bradavic by tě nejspíš brzy uspalo, zatímco pár filmových záběrů kouzlo krajiny vystihne dokonale v několika málo vteřinách. Naopak psychické rozpoložení, váhání a obavy Harryho by ve filmu působily velmi zdlouhavě a nudně, zatímco na stránkách knihy jim porozumíš daleko lépe. Mnoho detailů, vysvětlení a vedlejších epizod, díky kterým je kniha tak bohatá, se do filmu vůbec nevejdou. Ve filmu si zase můžeš dopřávat velkolepou vizuální podívanou, speciální efekty a hudbu Alexandra Desplata. Film a kniha se vzájemně doplňují a pokud patříš mezi fanynky Harryho Pottera, ani jedno si nemůžeš nechat ujít!

Tip Slečny: Pokud si chceš vylepšit angličtinu, zkus si knihy o Harry Potterovi přečíst v originále nebo poslechnout audio booky namluvené Stephenem Fryem.

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny. Přečti si také předchozí díly našeho seriálu Kniha měsíce.

Kniha na listopad: Harry Potter a relikvie smrti pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Komiks podle básní, nebo básně podle komiksu? Kniha spojuje oba tyto prvky velmi dobře. Obsahuje všech třináct nejznámějších Erbenových balad v plném znění, takže povinná četba není ošizena. Každá z nich je navíc doplněna komiksem jednoho z jedenácti vybraných ilustrátorů.

Bára Čechová – Zlatý kolovrat, Kytice komiks

Ilustrátoři už však s básněmi nakládali podle vlastní fantazie. Sem tam poupravili děj, zmodernizovali reálie a občas si něco domysleli. Například ve Vodníkově rybníčku tak trčí z vody vrak auta, v Kytici (známá balada o sirotách a mateřídoušce) se matka vrátí coby zombie, aby potrestala své syny, a ve Zlatém kolovratu jezdí král v rudém Ferrari. Někdy se v komiksech objevují úryvky básní, jindy ani to ne – například v komiksu Holoubek není kromě slov Vrků a Cenzurováno použito žádného jiného slova.

Každý z ilustrátorů má svůj osobitý styl – někdy líbivější, jindy drsnější, někdy využívající počítačové grafiky a jindy jednoduchý, schematický až dětský. Díky tomu není ani jeden komiks stejný, dává každé baladě vyniknout zvlášť.

Staré známé zápletky v novém

Nevěra, závist, vztek, pověrčivost, chamtivost. Erbenovy balady se dotýkají starých známých nešvarů mezi lidmi. V obrazném jazyku balad jsou tyto motivy někdy hůře vysledovatelné, komiksové zjednodušení ti je však pomůže pochopit. Ilustrátoři, kteří se rozhodli převést děj do moderní doby, nám připomínají, že také dnes jsou podobné problémy aktuální. A spolu s nimi jsou vlastně aktuální i Erbenovy balady, ačkoliv vznikly už před více než 150 lety.

O autorech

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek. Proslul jako sběratel pověstí a pohádek, které však nebyly původně určeny dětem.

Komiksy nakreslili mladí ilustrátoři Bára Čechová, Jan Černý, Kristina Dufková, Daniela Horáčková, Tomáš Chlud, Adrian Kukal, Ondřej Pfeiffer, Karolína Rasochová, Rostislav Tecl, Miroslav Vodička, Monika Zemánková.

Kniha na říjen: Kytice komiks pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Jak to udělat, aby zážitky a vzpomínky z našich cest zůstaly navždy čerstvé a časem nevybledly? Lenka Tomsová je svěřila knize – a to ne ledajaké. Moje kouzelná Kanada je cestopis, průvodce, reportáž, rádce i velmi osobní deník z cest.

V knize najdeš vtipné historky i faktografické údaje. Autorka ti prozradí vše od otevíracích hodin zajímavých muzeí až po detaily svého sexuálního života na cestách. Díky autorčinu osobnímu zaujetí, velkému obdivu ke Kanadě a poutavému vyprávění je kniha velmi čtivá, nespočet střípků z nejrůznějších oblastí lidské činnosti zabraňuje sklouznutí k jednotvárnosti.

Karibský karneval, Indiáni, medvědi…

V devětadvaceti kapitolách prozkoumáš spolu s autorkou Kanadu ze všech možných úhlů. Lenka Tomsová poznala tuto obrovskou zemi tak dobře, jak jen mohla. Na cestě z Toronta do Vancouveru a zpět spolu s ní zažiješ velkoměstský ruch i opuštěné silnice mezi lesy plnými losů a medvědů. Zjistíš, co zbylo z původního indiánského obyvatelstva i jací jsou obyvatelé současní. Navštívíš (alespoň virtuálně) Niagarské vodopády, kanadské rodeo, Baťovo muzeum bot, festival homosexuálů, velehory i placaté prérie. Potkáš medvědy a velryby, dozvíš se víc o Terry Foxovi a legendárním kovbojském klobouku Stetson. Vše je doplněno o krásné fotografie, informace o vstupném, otevíracích dobách, možných způsobech dopravy či internetové adresy.

„Všude, kam jsem se cestovala a o čem píšu, se můžete vypravit i vy. Nejen proto, že se v knížce dozvíte, jak se tam dostanete, ale i proto, že moje cestování je cestováním člověka s lehce dobrodružnou duší, ale zároveň pohodlného a mírně bojácného. Takže žádné extrémy, ale přesto tisíce možností a zážitků,“ napsala autorka na svých stránkách.

Malá ochutnávka
„O kovbojích člověk tak nějak předpokládá, že jsou to špinavá, smradlavá a hrubá individua. Asi pod dojmem špatných westernů. Jenomže když se mezi nimi proplétáte, ucítíte tak akorát koňskou vůni, ale žádný puch typu „cestující z pražské tramvaje“. A jejich oblečení vypadá, jako kdyby neustále procházeli pračkou. Vůbec nechápu, jak to dělají, ale i když se vyválí v hlíně, zůstávají jejich džíny a košile čisté. Třeba takový wrestling s býkem. Správně bych měla říct pěkně česky povalení dobytčete, ale když to je tak nudné vyjádření! Kovboj skáče plavmo za jízdy ze sedla na býčka, pravou rukou ho obejme kolem krku a levou chytne za roh, nasadí mu nelsona, oba se zřítí na zem, ale býk jde nohama nahoru, hlavu má zkroucenou pod kovbojovou paží, muž se zapře podpatky do hlíny a zadkem vyryje brázdu – a pak se zvedne, jeho košile zůstává relativně bílá, sebere klobouk, otřepe ho o koleno, nasadí a jde.“

(Tomsová, L. Moje kouzelná Kanada. Vyd. 1. Praha: Společnost přátel Kanady, 2009. Stran 198.)

O autorce

Lenka Tomsová je česká spisovatelka a novinářka. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze a působila v celé řadě novin a časopisů. Kromě nejnovějších knih Moje kouzelná Kanada (2009) a Vzrušující Vancouver (2010) napsala například cestopisy Cesty, které voní jídlem (2009), Bulharsko plné požitků (2006) a Rumunsko není divočina. V současnosti připravuje dobrodružný cestopis Realityšou aneb S milencem napříč Amerikou.

Více o autorce se dozvíš na http://www.tomsova.com/

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny.

Knihu Moje kouzelná Kanada věnovalo nakladatelství Art Libri.

Kniha na září: Moje kouzelná Kanada pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

V loňské soutěžní anketě Kniha mého srdce zvítězil právě román Zdeňka Jirotky Saturnin. Vítězství to bylo bezpochyby zasloužené. Kniha získala 38 430 čtenářských hlasů, čímž o necelých 8500 hlasů předběhla Babičku. Čím si tato kniha získala srdce tolika lidí?

Postavy a postavičky

Každá kapitola románu sestává z několika epizod, kterými prochází několik zvláštních postav. Vypravěčem příběhu je mladý prvorepublikový gentleman. Možná je trošku suchar; o to vtipněji však vyznívají všechny absurdní situace, které se kolem něj odehrávají díky jeho novému sluhovi Saturninovi. Saturnin se totiž všemi způsoby vymyká běžné představě sluhy jako prkenného netečného panáka ve fraku. Dost často je naopak až příliš aktivní. Přestěhuje svého pána do hausbótu, zařídí mu pověst světaznalého dobrodruha, umí vybruslit z každého průšvihu a přitom nikdy neztrácí šarm a zdvořilost.

UKÁZKA Z KNIHY:
Zatím se k nám doloudal Milouš a řekl mi: „Dobrý den, starý brachu!“ Nemám rád, když mi někdo říká starý brachu, a chtěl jsem to právě Miloušovi jasně říci, když vtom se ozval Saturnin. „Chlapečku,“ povídal Miloušovi, „tady se nesmí kouřit.“
Nebyla to pravda, kouřili jsme na palubě každý večer, ale vycítil jsem, že Saturninův útok byl odpovědí na toho „starého bracha“, a pozoroval jsme s potěšením, jak Milouš zrudl. Potom řekl něco, z čeho vyzařovala jeho hloupost v celé své kráse.
„Já jsem se vás na nic neptal, sluho,“ povídal Saturninovi.
„Oh promiňte, mladý pane, opravdu jsem vás nechtěl urazit,“ omlouval se pokorně Saturnin, a vyškubnuv Miloušovi hořící cigaretu ze rtů, hodil ji do Vltavy.
Rozdíl mezi Saturninovými pokornými slovy a jeho neuctivým činem zmátl jak tetu Kateřinu, tak Milouše natolik, že Saturnin měl čas majestátně odejít, aniž kdo co řekl .

Přítelem hlavních hrdinů románu je doktor Vlach, charakteristický svými řečnickými etudami, které často začínají a končí někde úplně jinde. Právě doktor Vlach řadí veškeré lidstvo do tří skupin podle toho, jak se kdo chová v poloprázdné kavárně nad mísou s koblihami. První skupina zírá na koblížky netečně. Druhé se honí hlavou vzrušující představa, co by se dělo, kdyby někdo těmito koblihami začal bez varování bombardovat ostatní hosty. A třetí skupina lidí, do které patří také Saturnin, svou představu s rozkoší realizuje a koblihami skutečně začne házet.

Další proslavenou postavou tohoto románu je teta Kateřina. Tato panovačná paní každou svoji větu okoření příslovím či pořekadlem a neobyčejně touží po penězích. Je doprovázená svým klackovitým synáčkem Miloušem. Oba jsou zdrojem mnoha problémů, ale také cílem žertíků a naschválů Saturnina. Celou společnost uzavírají postavy dědečka a sympatické slečny Barbory, o kterou se velmi zajímá mladý vypravěč.

Co všechno se semele

Saturnin se velmi baví tím, že svému pánovi vymýšlí pověst světaznalého dobrodruha. Za jeho zády vypráví o hrdinských činech, které měl jeho pán vykonat, takže jim brzy věří polovina Prahy. Taková pověst má ale svá úskalí…

Brzy poté, co Saturnin přestěhuje svého pána na hausbót, se na loď pozve také teta Kateřina s Miloušem. Pod záminkou synova chatrného zdraví teta zabere hlavní kajutu a obšťastňuje Saturnina i našeho vypravěče svojí sbírkou přísloví. Oběma gentlemanům však brzy dojde trpělivost a úkolem Saturnina bude vystrnadit tetu nadobro pryč.

Celá společnost je pozvána na dovolenou do dědečkova domu na venkově. Soužití s Miloušem a tetou Kateřinou je pro všechny zkouškou trpělivosti a pro Saturnina zkouškou vynalézavosti.

Vypravěč nám příběh předkládá velmi vytříbeným způsobem, který často kontrastuje se skutečným okolním děním. Tento kontrast je zdrojem nevšedního humoru, blízkého například humoru anglickému. Budeš se bavit nejen tím, co je napsáno, ale také tím, jak je to napsáno.

O autorovi

Zdeněk Jirotka (1911 – 2003) byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Pracoval v Lidových novinách, Československém rozhlasu a humoristickém týdeníku Dikobraz.

Saturnin se po své výhře v anketě Kniha mého srdce dočkal nového vydání a v roce 1994 byl také zfilmován.

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny.

Kniha na srpen: Saturnin pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Kniha srbské autorky Mirjany Bobić Mojsilović je ideální odpočinkovou četbou na pláž, pod slunečníky na koupališti i ke slunění na terase. Z kteréhokoliv místa tě rázem přenese do italských, chorvatských, řeckých i jiných přístavů a nechá tě prožívat romantická dobrodružství plná tajuplných mužů.

Foto: http://www.mirjanabm.com

Jsi můj, jsem svá

Děj knihy se točí okolo manželství profesora Stanislava Dlouhého a jeho krásné ženy Višnje. Tato zvláštní, nespoutaná žena je pro svého manžela záhadou. Celé roky nosí na krku náhrdelník z různobarevných polodrahokamů a profesor ji podezírá, že každý z těch kamenů symbolizuje jedno její milostné dobrodružství. Je touto myšlenkou tak posedlý, že se rozhodne napsat o své ženě a jejích milencích knihu.

Každému polodrahokamu z Višnjina náhrdelníku je věnována jedna povídka. Většina povídek se vztahuje k dívce Leně (literární podoba Višnje) a k zajímavým mužům, které potkává na svých cestách s manželem. Společným jmenovatelem povídek jsou kromě Leny a kamenů různé podoby lásky – pomíjivá letní, věrná, nevěrná, tajemná, žárlivá, divoká i zasněně romantická. Po povídkách následuje krátký výklad účinků a významu kamene, který je v povídce Leně darován nebo který v něm hraje určitou roli.

Nevěra a žárlivost

Čtenář je zvyklý vnímat motivy nevěry a žárlivosti negativně, odsuzovat nevěrníky a pohrdat žárlivci. Avšak v této knize nejsou pocity tak jednoznačné. I ty budeš jistě sympatizovat s Lenou, která touží vytvářet svůj příběh a prožívat život naplno. Vždyť díky ní si můžeš užívat romantiku na báječných místech s báječnými muži. Zároveň však čtenář cítí soucit s obelhávaným manželem. Náhle není jasné, jak se k problému postavit – odsoudit svobodomyslnou dívku, nebo milujícího manžela týraného obavami a schopného odpustit vše za jediný úsměv své mladičké ženy? To je věc, se kterou se musí každý čtenář vyrovnat po svém. Mně se vyplatilo odpoutat se od tohoto problému a jen si užívat slunce a moře šumící z řádků knihy.

Je libo ochutnávku, signorina?

„Večer si zajdou do restaurace penzionu, kde se ubytovali. Pijí bílé víno a jedí nějaké těstoviny s mušlemi. Je veselo, protože hraje hudba. Někteří lidé tančí. Ona se pohupuje na židli v rytmu hudby. Kapela hraje šlágry z minulých festivalů v San Remu.

Ona má šaty na ramínka, červené, a sandály ozdobené hroznem červených korálků. On má na sobě bleděmodrou košili bez kravaty. Vyhrnul si rukávy, aby působil mladistvěji. Pozvedne sklenici a připíjí jí, vezme ji za ruku. Ona se předkloní a políbí ho.

Spokojený, nasycený tím polibkem se uvelebí na židli.

Poté do restaurace vejde velmi pohledný muž v bílé košili rozepnuté až k pupku, která mu odhaluje jemně zarostlou hruď a tmavý, opálený trup.

Všichni se otočí, aby si ho prohlédli.

Je mimořádně hezký. Hezký středomořským způsobem. Má ulízané černé vlasy a knír jako Burt Reynolds. Našpulil rty, jako by někoho hledal.

Je to muž z pláže.

Manžel si všimne, že ten pohledný muž má kolem krku silný zlatý řetěz s červeným přívěskem. Nikoli bez jisté dávky cynismu se tomu směšnému pávovi bez stylu v duchu posmívá. Ale moudře si to nechá pro sebe.

Muž poté projde kolem jejich stolu s palcem zaklesnutým v kapse světlemodrých kalhot. Ukloní se jim s úsměvem, který odhaluje velké bílé zuby.

Manžel se honem podívá na svou mladou ženu a na pozdrav mu neodpoví. Jako kdyby si chtěl ověřit, jestli tu Lena pořád ještě je a jestli se na toho obtížného cizince dívá.

Vidí, že se na muže mile usmívá a že pomalu, velmi pomalu mrkla.“

(Zdroj: Bobić Mojsilović M. Jsem TVŮJ. Praha: ART-LIBRI, 2009.)

O autorce

Mirjana Bobić Mojsilović je jednou z nejoblíbenějších a nejčtenějších srbských autorek. Narodila se v Bělehradě, pracovala jako publicistka a nyní se kromě spisovatelství věnuje také uvádění talk-show v rodném Srbsku. O jejím všestranném nadání svědčí také skutečnost, že své knihy ilustruje vlastními malbami.

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny.

Přeji ti příjemné počtení!

Knihu Jsem tvůj věnovalo nakladatelství Art Libri.

Kniha na červen: Jsem TVŮJ pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Tématem květnové Slečny jsou Velké přípravy na léto. Proto jsem tentokrát vybrala knihu, která se bude hodit především těm, které se chystají jako au-pair do zahraničí. Tuto knížku si však určitě ráda přečteš i v případě, že o takové možnosti zatím neuvažuješ.

Autorka knihy Petra Braunová (vlevo). Zdroj: www.petrabraunova.cz

Česká služka aneb Byla jsem au-pair

Autorka v knížce popisuje své vlastní zážitky z pobytu ve Francii a v Belgii: malé rošťáky, o které se starala, jejich svérázné rodiče, se kterými musela za všech okolností dobře vycházet, zvláštnosti místní kuchyně i zvyků. Zažila sice strádání, ale také veselé okamžiky a nakonec i lásku.

A jak kniha vznikla? Petra Braunová na svých stránkách píše:

„Jednou jsme si zašly s paní redaktorkou z nakladatelství Albatros, které mi knížky vydává, na kafe a povídáme a povídáme… Vyprávěla jsem jí pár historek o tom, co se mi přihodilo, když jsem svého času pracovala jako au-pair a ona povídá: „Napiš to!“
A tak vznikla knížka Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Jo jo, samé veselé historky, ale věřte, že když se mi děly, kolikrát jsem polykala skutečné slzy… Nepodceňujte malé cizince!“

(Zdroj: http://www.petrabraunova.cz/index.htm)

Protože hrdinka knihy vyráží do zahraničí už v roce 1989, setkáš se v knize se zajímavou konfrontací života u nás za komunismu a života na svobodném západě. Petra chodí po Francii a diví se věcem, které doma před revolucí nepoznala. Lidé za železnou oponou neznali kiwi ani čerstvé fíky, na tržišti v Paříži je proto Petra skutečně u vytržení.

V úvodu knihy se dozvíš několik praktických (i když s humorem a nadsázkou psaných) rad, jak se chovat k malým svěřencům a jejich rodičům. Na ochutnávku alespoň dvě z nich:

1.  Pamatujte na důležitý moment prvního shledání s dítětem.
Vždy – opakuji – vždy zvolejte: „Ten je krásný“! Případně „Ta je krásná!“ a to i za předpokladu, že dítě šilhá, má předkus nebo je to celý otylý pihovatý tatínek včetně pleše.

2. Na rodiče se vždy usmívejte, a to i za předpokladu, že vás ten jejich malý spratek v ten moment soustavně kope do holeně.

(Zdroj: Braunová, P. Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Vydání 1. Praha: Albatros, 2004.)

Knihu doplňuje slovníček výslovnosti cizích jmen a názvů. Některá francouzská jména jsou totiž skutečné jazykolamy.

O autorce

Petra Braunováje rodačka z Prahy. Vystudovala Střední ekonomickou školu, krátce na to pracovala jako sekretářka a po otevření hranic v roce 1989 se rozhodla „poznat svět“. Několik let působila ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Po návratu domů se stala průvodkyní po Praze, dnes je zaměstnaná u firmy zabývající se výpočetní technikou.
Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Oliverem, Marií a Johanou žije v Praze.

Za knihu Česká služka aneb Byla jsem au-pair  v roce 2004 získala v literární soutěži Zlatá stuha Cena za beletrii pro mládež.

Máš dotaz ohledně knihy nebo tvorby této autorky? Ptej se! Zajímavé dotazy Petře Braunové odešleme.

Příjemné počtení!

Kniha na květen o životě au-pair ve Francii pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.