Jaké karamboly vás při prvních společných Vánocích můžou překvapit? Pobav se (a možná i trochu pouč) u vánočních trapasů našich čtenářek.

S láskou pro Alžbětu

Loni jsem strávila své úplně první Vánoce mimo domov u rodičů svého miláčka. Docela jsem se toho bála, ale všichni na mě byli moc milí a snažili se, abych se cítila jako součást rodiny. Překvapilo mě, že pro mě všichni měli i dárečky. Dokonce mi jeden přinesla i Honzova teta Alžběta. Když jsem však krabici s dárkem otevřela, skoro jsem se lekla. Byla v ní dost divná váza s trpaslíky. Jakmile jsem ji vytáhla ven, abych se „pochlubila“ dárkem ostatním, vylétla společně s ní i malá kartička s věnováním: „S láskou pro Alžbětu od Jany“. Jana je tetina nejlepší kamarádka. Všem bylo jasné, co teta Alžběta udělala. Já s přítelem jsme se tomu docela zasmáli, ale teta Alžběta mi pár dní po Vánocích poslala jiný dárek i s omluvou a dodnes mi připadá, že se mi nějak podezřele vyhýbá, jako by se za to pořád strašně styděla. – Hela, 23 let

Štědrovečerní překvapení

S Tomášem jsme se seznámili koncem října a až do Vánoc jsem před rodiči úspěšně tajila, že mám někoho nového. Rozchod s klukem, se kterým jsem předtím chodila skoro tři roky, byl totiž nemilý také pro ně. Hlavně táta si s mým bývalým hodně rozuměl a pořád věřil, že se snad dáme ještě dohromady. S Tomášem jsme se domluvili, že k nám večer přijde na návštěvu a popřeje našim hezké svátky. Předpokládala jsem totiž, že rodiče budou v dobré náladě a proto to bude naprosto ideální chvíle na seznamování. Po večeři jsme si jako vždy rozbalili dárečky, táta se dal do uklízení krabic a já s mámou jsme si pustily pohádky v televizi. Přesně v osm zazvonil zvonek – poprosila jsem mámu, aby šla otevřít se mnou. Hned ve dveřích jsem je představila a mamka vypadala, že je opravdu příjemně překvapená. Vtom ale kolem proběhl táta jen v trenýrkách a ze zvyku hlesl: „Nazdar Petře, rád tě u nás zase vidím!“ Tomáše tátův omyl docela vyvedl z míry a já ho potom musela celý zbytek večera uklidňovat, že se svým ex už opravdu nic nemám. – Iveta, 21 let

Tip: Přečti si také další trapasy čtenářek, supertajná a hlavně šílená tajemství, o kterých by se naši miláčci nikdy neměli dozvědět, nebo se pobav historkami o nejhorších rande v životě.

Zákeřná vetřelkyně

Na Radkovu rodinu jsem loni o Štědrém večeru chtěla opravdu zapůsobit. Bylo by mi to hloupé, kdybych k nim přišla jen tak s prázdnýma rukama a snědla večeři, aniž bych s něčím pomohla. Proto jsem se Radkem domluvila, že připravím a přinesu bramborový salát ke kaprovi, jelikož tím jeho mamince usnadním hodně práce. Souhlasila jsem, ačkoliv sama bramborový salát nesnáším, vždy si dám raději vařené brambory. Při večeři jsem ho všem – samozřejmě kromě sebe – naložila pořádnou hromadu a s radostí sledovala, jak všem můj salát chutná. Chvíli poté, co jsme přesunuli ke stromečku, ale všichni postupně začali odbíhat na toaletu. Celá Radkova rodina – samozřejmě kromě mě – chytila příšerný průjem. Bylo jasné, že ze z mého salátu. Všichni skuhrali a i dva záchody byly najednou málo. Neuvěřitelně mě to mrzelo, všem jsem se omlouvala. Netušila jsem, kde se stala chyba. Ještě dlouho poté si mě pak všichni dobírali, že jsem je určitě chtěla otrávit úmyslně. – Eliška, 24 let

Hříšná jízda

Rok co rok jezdíváme na Vánoce s celou naší rodinou na chalupu do Beskyd. Loni jsem naše přemluvila, aby s námi mohl jet i můj kluk. Nebyli z toho nadšení. Mamka mi pořád domlouvala, že na to, abychom trávili Vánoce spolu, si ještě můžeme počkat, ale nakonec jsem je přece jen přesvědčila. Na chalupu jsme vyrazili třemi auty a my s Michalem jeli jeho autem jako poslední za mými rodiči. Cesta z Prahy byla dlouhá, nudili jsme se, a tak jsem Michala začala laškovně dráždit mezi nohama. Michal měl ale strach, že kdybych mu to v autě začala dělat, mohli by si toho naši všimnout ve zpětném zrcátku. Trochu jsme zpomalili, a když se auto našich trochu vzdálilo, zajeli jsme na první možnou lesní cestičku s tím, že si dáme rychlovku a zase je dohoníme.  Jenže co se nestalo – kola auta zapadla v blátě a my jsme museli telefonovat našim, aby se pro nás vrátili a pomohli nám auto z bláta vyprostit. Vysvětlování celé příhody rozhodně nebylo příjemné… – Venda, 18 let

Moje (šílené) první společné Vánoce s přítelem pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Šerem uvnitř chatky najednou začalo pronikat ostré ranní světlo. Bylo právě osm ráno a praktikant Tomáš otevřel dveře, aby nás probudil. Jana a Markéta si ho pokoušely nevšímat a snažily se znova usnout, ale já s Petrou jsme čile vyskočily. Tomáš se nekompromisně pustil do strhávání peřin z dvou zbylých lenošek a Janu dokonce polechtal. Záviděla jsem jí, protože se mi náš praktikant už od začátku tábora líbil. Markéta se naopak smála: ,,Pro Janu musí přijet jeřáb, aby vstala!“

Po lehkých úpravách jsme vyšly před chatku, kde už na nás čekal vedoucí s dvanácti dalšími účastníky letního tábora v Jeseníkách a společně jsme se vydali na snídani. V jídelně to krásně vonělo čerstvým čajem a pečivem, a já neustále musela koutkem oka pozorovat Tomáše. Zajímalo mě, co dělá, s kým se baví a nejhorší bylo, když se zrovna bavil s některou z holek.
Pět minut po desáté dobíhali poslední opozdilci včetně našeho praktikanta na místo srazu před chatkami, kde jsme se měli domluvit na programu dne. Celý oddíl se následně přesunul na louku a začali jsme hrát hry. Vedoucí a praktikant si nás rozdělili do družstev. Jana a Markéta šly k vedoucímu a já s Petrou jsme šly k Tomášovi. Naše družstvo si domluvilo taktiku a začala hra. Každý si zastrčil za kalhoty šátek a šlo se bojovat o „ocas protivníka“.
Po malé bitvě s Pavlínou o její ocas se na mě se seběhli tři kluci. Křičela jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Jeden z nich do mě v zápalu hry vrazil a já jsme spadla nešikovně na zem. Chtěla jsem se zvednout, ale v tom jsem ucítila bolest ve své pravé noze. Tomáš ke mně přiběhl a opatrně mi sundal botu. Začal mi prohmatávat kotník.
„Bolí tě to?“ zeptal se mě.
,,Jo. Nemůžu s tím pohnout,“ kývla jsem.
Začal mě opatrně zvedat na nohy: „Opatrně si zkus na ni stoupnout. Můžeš chodit?“
Stála jsem na jedné noze a pokládala na pevnou půdu i druhou.
„Hrozně to bolí.“
Tomáš mě vzal do náručí a odnášel mě na ošetřovnu, já ale začala protestovat: ,,Nemůžeš mě až na ošetřovnu nést!“
Postavil mě na zem a já jen vyjekla bolestí.
,,Musím, protože po svých bys tam nedošla. Pořádně se mě chyť a neboj. Unesu tě. Na co jsem chodil tak dlouho do posilovny!“ a věnoval mi úsměv.
Pevně jsem se chytla jeho krku a nechala jsem se nést. Bylo to neskutečné, jak Tomáš krásně voněl a pořád se na mě usmíval a prohlížel si mě. Dělala jsem, že si jeho pohledu nevšímám, ale  mrazilo mě z toho v zádech. Jeho stisk byl pevný, ale přitom tak jemný.

Když jsem vyskákala po jedné noze z ošetřovny, tak na mě Tomáš stále ještě čekal. Podíval se na moji nohu v bílém obvazu začal se smát: ,,Teď máš nohu nejmíň číslo 42.“
,,Vtipný,“ odpověděla jsem a v zápětí  jsem se začala smát taky. Doktorka na mě ještě volala, ať nohu nechám v klidu.
,,Mám tě odnést nebo to zvládneš?“ zeptal se Tomáš.
,,Myslím že by mi nevadilo, samozřejmě v rámci tvé fyzičky, se nechat odnést do mé chatky,“ odpověděla jsem škodolibě.
Tom se usmál a odnesl mě na chatku, kde mě opatrně posadil na spodní postel.
,,Nepotřebuješ třeba něco podat?“ zeptal se ochotněl.
,,Ne, díky. Už jsi pro mě dnes udělal dost. Díky moc,“ zněla moje odpověď.
Otočil se a jen tiše sám pro sebe si řekl, aby to nikdo neslyšel: ,,Pro tebe bych to udělal znova.“ A odešel.
Oběd mi donesly holky a začaly vykládat zážitky z dnešního dopoledne. Najednou někdo zaklepal. Byl to zase Tomáš a nesl dva pomeranče.
,,Marodovi trochu vitamínů. Jo a vy, holky, budete mít společně s celým oddílem nástup ve tři. Samozřejmě bez Báry, která tuto hru hrát bohužel nemůže a bude odpočívat.“
Holky kývly a praktikant odešel.
Markéta začala: ,,Hej, nezdá se vám, že se Tomáš nějak moc zajímá o Barču?“ Jana a Petra jednohlasně odpověděly: ,,Taky jsme si všimly.“ Jenže ani teď nedala Markéta pokoj: ,,Jestli není do Báry zamilovaný! Vy byste se k sobě hodili. Vždyť je jen o 4 roky starší. Sice je z Olomouce a ty z Prostějova, ale to by vám snad nevadilo? Dojížděl by za tebou nejmíň o víkendu. To byste měli na sebe celý dva dny.“
Vyjeveně jsem na ni koukala, jak nám plánuje budoucnost a snažila jsem se odporovat: ,,Markéto, neblbni. Prosím tě, takový hezký kluk už musí mít holku, a pokud ne, tak se o něj houf holek aspoň uchází. Co by se zahazoval se mnou. Podívej se jen na holky v našem věku a mladší, jak po něm pokukují a nadbíhají mu!“
Za chvíli všichni odešli na hru z jinak hlučného tábora. Poprvé od mého incidentu jsem se pokusila dobelhat se na záchod. Při zpáteční cestě jsem potkala Tomáše a zůstala na něj nevěřícně koukat, protože jsem nechápala, proč není s ostatními na hřišti.
,,Mám tě na starost. Nemůžeš tady zůstat jediná v táboře!“ mrkl na mě a pomohl mi dobelhat se do chatky.
Až po chvíli jsme si všimla, že se sebou nese CD přehrávač.
,,Posloucháš Simple Plan?“ zeptal se a jen mlčky kývla, jelikož to vždy byla jedna z mých nejoblíbenějších hudebních skupin.
Zavřela jsem oči, opřela se v polosedě o zeď a zaposlouchala se do hudby. Tomáš si sedl vedle a vzal mě za ruku. Takhle jsme vydrželi pět písniček bez jediného slova. Pak jsme se odvážila a položila si opatrně hlavu na jeho pevnou hruď. Při písničce „Untitled“ jsem vnímala jeho dech, vůni a teplotu těla. Chytl mě pevněji za ruku a hladil ji. Položil moji hlavu k němu do klína. Otevřela jsem oči a setkala jsem se s jeho pohledem. Mírně se pousmál a pohladil mě tváři a rtech. Cítila jsem nádherné šimrání po celém těle!
Natáhla jsem svoje ruce k němu a přitáhla si ho blíž. Ucítila jsem jeho teplé rty na svých. Projel mnou silný pocit vzrušení. Pak se však odtáhl a podíval se mi zhluboka od očí. Sedla jsem si. Přisunul si mě ještě blíž k sobě a já mu vjela prsty do vlasů. Pootevřela jsem ústa a jeho jazyk rychle vklouzl do mých úst.
Potichu mi zašeptal: ,,Miluji tě, Báro!“ a začal se věnovat mému krku. Nadzvedl mi vlasy a líbal mě na krku. Dala jsem ruku na jeho hruď a jela jsem níž. Cítila jsem jeho kůži každým svým dotekem. Najednou se ozval velký řev z venku. Odtáhli jsme se od sebe. Tomáš se zvedl a vzal si svůj přehrávač, ve kterém mezitím dohrálo CD. Slíbil mi, že zase přijde.

Večer jsem už šla s holkami a celým oddílem na večeři. K Tomášovi si ovšem přisedla Pavlína a dělala mu společnost. Vždy když jsem se podívala směrem k němu, tak byl zabraný do rozhovoru s ní. Jana si všimla mých pohledů: ,,On ti za to nestojí.“ A začala se bavit dál s Petrou a Markétou do probírání kluků ze dvanáctého oddílu. Jen jsem si povzdychla a podívala se k němu a potichu řekla: ,,Ale stojí.“

Druhý den ráno, když nás přišel Tomáš vzbudit, jsem ještě tvrdě spala. Tentokrát mě však probudil krásně něžným polibkem. Otevřela jsem oči a nade mnou se zjevila ta nejkrásnější tvář na celém světě. ,,Dobré ráno Beruško.“

Celý  tábor dopoledne odešel na túru a já jsem se začala po hodině čtení pořádně nudit. Sedla jsem si před chatku a začala si kreslit přírodu. Najednou jsem zaslechla známou melodii. Chvíli jsem nemohla určit původ singlu, ale pak mi to došlo. Hrála Beruška od T-boyz. V hlavě mi bleskla vzpomínka na dnešní krásné ráno. Zvedla jsem se a kulhala k chatce Tomáše. Už  z dálky se na mě usmíval a zpíval slova písničky.

Ty jediná víš co znamená
Když říkám Ti tak jak můžu jen já
Beruško má milovaná
Prozraď mi, čím jsi mě okouzlila.

Přišla jsem až k němu a vychutnávala si jeho zpěv. Nebyl falešný. Naopak byl krásný, sametový. Tomáš začal rapovat a já jsem se začala usmívat..

Ale od toho dne, kdy jsem Tě poznal
Můj život se změnil, nový rozměr dostal
Teď neumím si představit bez
Tebe ani den Beruško věř, že jen pro Tebe tu jsem

Stoupla jsem si opatrně k zábradlí a políbila ho. Přetáhl mě k němu, vzal do náručí a unesl dovnitř chatky. Na posteli byla kytička lučních květin. Pro mě. Položil mě vedle ní a začal se věnovat mým rtům jemnými polibky. Pohladil mě po tváři a díval se mi hluboce do očí. Jeho dlaně jsem ucítila na své nahé kůži. Sundal ze mě tričko a líbal mě. Cítila jsem jeho svaly a vůni, a nechtěla jsem přestat mazlit se s ním a dotýkat se jeho těla, stejně jako jsem se nemohla nabažit jeho doteků. Bylo to to nejnádhernější dopoledne, jaké jsem kdy vůbec zažila!

Další den ráno se odjíždělo domů. Tomáš byl ve spárech Pavlíny. Markéta, Jana a Petra mě popostrčily, abych šla za ním. Neměla jsem z toho ale příliš dobrý pocit. Čím víc jsem se blížila, tím víc se můj krok zpomaloval.
,,Ahoj,“ pozdravila jsem ho.
Nejdříve na mě Pavlína hodila opovržlivý pohled. V tom mě však Tomáš chytil za ruku, přitáhl si mě a krásně políbil. Kamarádky začaly tleskat a celý tábor se přidal. Smála jsem se na něj a on taky. Pak jsem se podívala na Markétu, Janu a Petru a poslala jim vzdušný vzkaz: ,,Děkuji.“

Text: Carol

Beruška (povídka) pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Rozárka

Kluk, do kterého jsem si zakázala se zamilovat pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

POŽÁRNÍ POPLACH
„Začátkem jara jsem si nešťastnou náhodou při hodině tělocviku zlomila nohu. Z chirurgie jsem proto vyšla s obrovskou sádrou až po koleno a byly mi přiděleny staré rozvrzané berle, které mi pohyb nijak neusnadňovaly, právě naopak. Do školy jsem chodit musela, ale ty schody, kterém jsem musela každou přestávku slézat nahoru a dolů, pro mě byly obrovským problémem. Při hodině španělštiny, kterou míváme v úplně horním patře, najednou začal houkat požární poplach. Všichni panikařili, utíkali dolů na shromaždiště a na mě při tom úplně zapomněli! Popadla jsem berle a snažila se rychle přejít chodbu a sejít schody. V tom jsem však zahlédla postavu trousící se po chodbě, jako by se o žádný požární poplach nejednalo. A byl to zrovna Michal, kluk, který se mi líbil snad od prvního září v prváku, kdy jsem ho zahlédla ve školní jídelně. Zastavil se, uviděl mé zoufalé snažení přeskákat schody a namířil si to přímo ke mně! Téměř beze slova si mě vysadil na záda a odnesl dolů na shromaždiště jako bych byla jen pírko. Naštěstí se ukázalo, že se jednalo pouze o požární zkoušku, takže ani jeden z nás nebyl v ohrožení života, ale jedno je jisté – od té doby je z nás nerozlučný pár!“ – Klárka, 16

HUDEBNÍ VYZNÁNÍ
„Navštěvuju průmyslovku, kde jsou některé hodiny společné pro studenty různých oborů. Díky tomu jsem poznala skvělého kluka. Jmenuje se Aleš a minulý školní rok jsme spolu mívali hodinu fyziky, při níž jsme seděli v lavicích za sebou. Při hodinách jsme spolu dost často flirtovali a úplně jsem cítila, že to mezi námi jiskří. Ani jeden z nás se však za celý rok neodvážil udělat další krok, i když jsem se sama několikrát odhodlávala, že ho někam pozvu, když to zatím neudělal on. Na konci června jsem však byla nešťastná, jelikož mi bylo jasné, že tyto úžasné hodiny mé jinak velmi neoblíbené fyziky se už nikdy nebudou opakovat, protože příští školní rok už je nebudeme mívat společně. V tom mě napadla naprostá šílenost – pomocí mikrofonu jsem do počítače nazpívala několik zamilovaných písniček, upravila to do „remixu“ a poslala mu je na jeho e-mail! Je fakt, že rozhodně nejsem žádná zpěvačka, a Aleš sám později přiznal, že se při poslechu smál, až se za břicho popadal, každopádně dojem to na něj udělalo ohromný a ihned mi odepsal, jestli bych s ním nezašla na koupaliště. Je srpen, pořád jsme spolu a naše láska je pořád větší a větší!“ – Bára, 18

DOPISY Z ITÁLIE
„S Martinem jsme se dali dohromady pár dní před letošním Valentýnem a od té doby jsme byli skoro pořád spolu. Vytvořila jsem si na něj úplnou závislost! O to horší pro mě bylo, když mi oznámil, že první dva týdny prázdnin stráví se svou rodinkou na dovolené v Itálii. Slíbil mi, že mi doveze něco jako „bolestné“, ale já jsem mu to zakázala, nechtěla jsem totiž, aby kvůli mně zbytečně utrácel za hlouposti. Přesto však nepřijel s prázdnou. Každý den, co strávil v Itálii, mi napsal jeden dopis, v němž detailně popisoval, kde všude byl, co viděl – všechny ty dopisy mi pak dal a já při jejich čtení měla pocit, jako bych na dovolené byla s ním. Navíc mi v dopisech vyznával lásku a psal moc pěkné věci, je to prostě andílek!“ – Pajuška, 14

ZMOKLÉ NAROZENINY
„Můj kluk Honza koncem dubna slavil své sedmnáctiny. Každý z nás bydlí na opačné straně Břeclavi a jediný způsob, jak jsem se v den oslavy mohla dostat k jeho domu, bylo moje kolo. Už brzy po obědě se však začala stahovat mračna a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Honza mi volal, že jezdit nemusím, že si pak uděláme malou oslavu jen sami dva. Já ale byla odhodlaná, že pojedu, a tak jsem v pět přece jen vzala kolo a vyjela. Po pár metrech začaly padat první kapky, ale jela jsem dál. Za chvíli déšť houstl a houstl, až se změnil v ukrutný slejvák. Neměla jsem se zrovna kde schovat, snažila jsem se jet dál, i když jsem přes tu průtrž mračen sotva viděla. Honza mě starostlivě vyhlížel z okna, a když uviděl obrovské mokré strašidlo řítící se k jejich vjezdu, vyběhl do deště za mnou, popadl kolem pasu a začal líbat. Vypadalo to jako scéna z nějakého romantického filmu, i když jsem pak nejmíň týden proležela doma s horečkou…“ – Terka, 15

NA ROZLOUČENOU
„Syna našich sousedů jsem odjakživa nenáviděla. Byl drzý, často mi dělal nejrůznější naschvály, když jsme se náhodou potkali na chodbě našeho paneláku, a moc jsem si přála, aby se radši odstěhoval někam hodně daleko. A vyplnilo se mi to! Jednoho dne jsem zaslechla rodiče bavit se o tom, že se naši sousedé stěhují pryč z Prahy někam do jižních Čech. Skákala jsem po pokoji samou radostí! Večer před jejich odjezdem u nás však zazvonil zvonek. Vyběhla jsem otevřít a nevěřila jsem vlastním očím. Stál tam Lukáš a vypadal poněkud zkroušeně. Chvíli jsme na sebe oba mlčky hleděli a on ze sebe najednou vysoukal, jestli bych s ním někam poslední večer nezašla. Překvapilo mě to, ale souhlasila jsem a nakonec jsem toho rozhodně nelitovala. Nejdřív jsme byli v kině na úžasné komedii, při které jsme se oba moc nasmáli, a pak jsme zamířili do jedné fajn kavárny, kde jsme si povídali snad do půlnoci. Najednou mi bylo jasné, že máme hromadu podobných zájmů, ve spoustě věcí si rozumíme a je nám spolu moc dobře. Cestou domů jsem byla šťastná, že jsem s ním strávila tak krásný večer, ale zároveň neskutečně smutná z toho, že jsme spolu pravděpodobně naposledy. Na chodbě v našem patře jsem mu proto jen rychle řekla „Tak ahoj,“ aby neviděl, jak moc mě to, že už ráno odjíždí, bere, ale Lukáš mě přesto chytil za ruku, přitáhl k sobě a začal líbat. Sice teď bydlí hodně daleko a shodli jsme se na tom, že chození na dálku by pro nás nebylo, ale na ten nádherný večer nikdy v životě nezapomenu!“ – Ivet, 17

Připravila: Eliška R.
Foto: SXC.hu, Yuri Arcurs

Lovestories pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Příběh Aničky:

„Moje máma je zdravotní sestřičkou a bydlíme v malém domě společně s mými malými bratříčky – dvojčaty. Táta se od nás odstěhoval, když mi bylo dvanáct. Nějakou dobu jsme bydleli my čtyři úplně sami, ale máma jednou přivedla domů nějakého pána a představila nám ho jako „strejdu Ivana“. Mně bylo samozřejmě hned jasné, že je to její přítel.

Ze začátku to všechno bylo super. Máma byla šťastná a Ivan se o nás staral jako o své vlastní děti. Kupoval nám dárečky a bral nás na samé skvělé výlety. Nakonec jsme se přestěhovali do jeho krásného velkého domu a tehdy jsme si žili jako spokojená rodinka. Nepotřebovali jsme už snad víc, abychom byli šťastní.
Jak už jsem říkala, má máma je zdravotní sestřička. Z toho důvodu měla občas noční směny, takže jsme pak byli v domě pouze s Ivanem. Vždy nám uvařil špagety nebo jiné naše milované jídlo, dovolil nám dívat se na nějaké filmy a pak se staral o to, aby jsme šli spát. Vždy šel do pokoje mých bratrů, přikryl je peřinou a dal pusu na líčko na dobrou noc. To samé dělal mě. Bylo to milé, ale jako třináctiletá slečna jsem začala mít pocit, že už jsem přeci jen dost velká na to, abych se zvládla zahrabat do peřiny sama, aniž by mi kdokoliv před tím musel natřípat polštář a pak zhasnout světlo. Docela mi vadilo, že vždy chvíli stál u dveří a tak zvláštně se na mě díval.

I když mi to přišlo opravdu divné, snažila jsem se to neřešit. Vždyť všechno tak skvěle klapalo! Jednoho dne Ivan dokonce při naší společné večeři požádal mámu o ruku a ona řekla „ano“ a brečela štěstím. Zdálo se to být všechno tak perfektní!

Jeden večer se ale stalo něco více než divného. Byla jsem sama ve svém pokoji, převlekla se do pyžama a chystala se do postele. Když jsem se však podívala ke dveřím, stál tam ON a díval se na mě. Pozoroval, jak se převlékám! Řekl mi, že mě přišel zkontrolovat, jestli už jdu spát… Já na to, že je to v pořádku, ale že už nejsem malé mimino, aby mě musel pořád kontrolovat, že to zvládnu sama. On zavřel dveře a přišel k mé posteli.
Nevím už jak, ale najednou se mě začal dotýkat. Nevěděla jsem ani, že to, co dělá, dělat nesmí. Byla jsem z toho zmatená a taky vyděšená, takže jsem raději mlčela. Věděla jsem ovšem, že nechci, aby se mě dotýkal i příště. Neměla jsem odvahu se se svým problémem někomu svěřit. Ivan mi řekl, že to je naše malé tajemství a není potřeba, aby o tom máma věděla. A já jsem hlavně chtěla, aby máma byla pořád tak šťastná – vždyť jsem její štěstí nemohla pokazit kvůli takové hlouposti, myslela jsem si.

Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že se to už nebude opakovat. Ivana jsem se začala bát, nemohla jsem se mu podívat ani do očí. Ve svém vlastním pokoji jsem si nepřipadala ani trochu bezpečně a pořád jsem se hrozila večera, kdy máma odjede do nemocnice na noční směnu. Všechno se to projevilo i v mém celkovém chování. Nemohla jsem se soustředit na učení, takže to se mnou ve škole začalo jít hodně z kopce. Postupně se se mnou přestali bavit i mí tehdejší kamarádi. Byla jsem v začarovaném kruhu.

Mé deprese zašly tak daleko, že jsem si začala řezat ruce. Vím, byla to hloupost, ale nějak jsem si tím vybíjela všechen ten vztek na okolní svět. Škrábance jsem ukrývala pod dlouhými rukávy a mámě na mém chování nepřišlo nic tak divného. Myslela si, že jsem prostě v pubertě a že mě to přejde.

Jednoho dne si ale mých ran na rukou všimla starší sestra mé kamarádky, u které jsem zrovna byla. S Kamilou jsem se seznámila v jednou kroužku a občas jsem u ní doma přespávala – jen tak jsem mohla mít pokoj. Jana, Kamilina sestra, se mě začala opatrně vyptávat, proč si řežu ruce, a řekla, jestli mám nějaký problém, tak se jí s ním můžu klidně svěřit. Začala jsem jí vyprávět o všem, brečela jsem a nakonec se z toho úplně zhroutila na podlahu. Jana nevěřila vlastním uším a řekla mi, že si to v žádném případě nesmím nechávat pro sebe, protože to, co ON dělá, je velice špatné.
Měla jsem strach, ale mámě jsem se nakonec přeci jen svěřila. Dlouho jsem čekala na chvíli, kdy budeme samy jen my dvě a nikde poblíž nebude ON. Všechno jsem jí opatrně s pláčem řekla. Máma zbledla, začaly se jí po tvářích koulet obrovské slzy a pevně mě objala. Měla na Ivana obrovský vztek a když přišel domů, bylo to opravdu příšerné.

Objevil se ve dveřích a máma začala hystericky křičet a házet po něm vše, co jí padlo pod ruku. Utíkala jsem za mými bratry nahoru do jejich pokoje. Na půl cesty jsem ale zaslechla ránu a hrozný řev. Ivan mámu praštil a ona běžela za mnou po schodech  na horu. Kousek od oka měla obrovskou krvavou ránu, byla fialová a celá se třásla. Vypadala jako duch!

Nahoře na mě a na bratry začala ječet, ať se rychle sbalíme a vezmeme pouze to nejnutnější. Vzali jsme pár tašek věcí a utíkali jsme pryč z „domu hrůzy“. Pár dní jsme pak bydleli v hotelu. Máma mě vzala na policii a tam jsem musela říct všechno, co mi ON dělal. Bylo mi hrozně trapně, ale snažila jsem se to popsat. Nevím, co se s ním stalo pak, protože s mámou jsme o něm od té doby vůbec nemluvily.

A proč vám svůj příběh teď po třech letech vyprávím? Chci, abyste holky věděly, že pokud vás někdo obtěžuje, nesmíte udělat stejnou hloupost jako já – neříct to nikomu. Doplatíte na to jedině vy samy!“

Připravila: Eliška R.
Foto: Slink

Anička, 16: „Udělal mi ze života peklo!“ pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Zmrzlinová láska

Loni o prázdninách mě naši přímo dokopali k tomu, abych si našla nějakou brigádu. Prý abych se naučila být víc zodpovědná a zažila na vlastní kůži, že peníze nepřiběhnou do kapsy jen tak samy, ale je nutné si je zasloužit prací. A nakonec jsem brigádu sehnala – s mým nejlepším kamarádem Zbyňkem jsme se přihlásili na koupališti o práci ve zmrzlinové stánku a klaplo to.
Sice jsem se těšila, že budu celé prázdniny lenošit a blbnout s celou partou, v práci jsem si užila zábavy snad ještě víc. Se Zbyňkem nám šlo nabírání sladkých kopečků zmrzlé hmoty pěkně od ruky a když se zrovna nikdo nedíval, ulizovali jsme, jak to šlo. Problém se však objevil velice brzy – uvědomila jsem si totiž, že Zbyněk je pro mě víc než kamarád…
Dny ubíhaly a já se stále více trápila, protože jsem se bála, jak by na to zareagoval. Naše kamarádství bylo naprosto skvělé, bála jsem se ho zničit. Jednou jsem se ale v noci zařekla, že mu to řeknu, ať se stane, co se stane.
Další den večer jsme zase začali stánek uklízet. Oba jsme byli podivně zamlklí, což mě uvádělo snad ještě do daleko větších rozpaků. Když jsme ale zavírali víko, jakoby přiškrceně a s roztřeseným hlasem jsem se ho zeptala, jestli si ještě na chvilku nepůjdem sednout na některou z laviček, že bych si s ním ráda o něčem promluvila. Nadzvedl překvapeně obočí a souhlasil.
Během pár minut jsem už seděla před ním a nemohla se vymáčknout. Téměř se slzami v očích jsem polohlasně zašeptala, že o něj nechci přít jako o kamaráda, ale zamilovala jsem se do něj. Zbyněk mě objal a položil mi hlavu na ramano. Do ucha mi zašeptal: „Neboj, nejsi na tom sama. Já tě miluju už snad odnepaměti, ale nikdy jsem nenašel odvahu ti to říct…“ Začali jsme se něžně líbat a naše sladká láska nám vydržela až dodnes. I když už neprodáváme zmrzlinu na koupališti…
Irča, 16

Černá kočka pro štěstí

S Luckou jsme chodili už minimálně dva týdny, ale stále jsme byli oba příliš stydliví na to, aby některý z nás udělal první krok a poprvé jsme se políbili. Vždy jsme jenom seděli v parku na lavičce několik centimetrů od sebe a povídali si o všem možném.
Jednoho dne jsem se zapřísáhl, že jí tu pusu konečně dám. Jenomže když jsem viděl, jak jí to ohromě sluší, zase sem začal mít strach, že se mému „líbacímu umění“ vysměje a najde si někoho odvážnějšího. Její rty jsem doslova telepatizoval, ale stále jsme od sebe byli příliš daleko na to, aby se naše ústa dotkla. A sklonit se? To by pro mě tehdy byl nadlidský výkon!
Lucka však najednou přestala mluvit a prstem ukázala někam do křoví. „Co je?“ vytřeštil jsem na ni oči. „Vidíš tu velkou černou kočku támhle?“ zeptala se mě a stále ukazovala prstem někam dopředu. Ne, nic jsem neviděl. „Ale uvidíš! Pojď, přitiskni se ke mně víc, tak ji určitě uvidíš!“
Opatrně jsem se k ní přitiskl, až jsem se dotýkal jejího těla. Cítil jsem, jak mezi námi jiskři snad statická elektřina. „No, ale já pořád nic nevidím!“ zakroutil jsem hlavou. „To ale vůbec nevadí, aspoň tě mám konečně blíž,“ zasmála se Lucka a začala mě líbat. Byl jsem z toho celý paf a rozhodně na ten okamžik do smrti nezapomenu!
Tomáš, 15

Psí rande

Bydlíme nedaleko městského parku, a proto právně tam chodím naši malou fenku Sandy venčit nejčastěji. Tenkrát, v onen osudný den, bylo venku nesnesitelné vedro, proto jsem dlouho přemýšlela, jestli mám jít vyvenčit Sandy, anebo rovnou na koupaliště. Škemrající psí očka plná naděje na výlet a snad i na nové psí dobrodružství mě však zlomila, a tak jsem přeci jen přichystala vodítko a mohly jsme vyrazit.
Zrovna když jsem Sandy pozorovala, jak běží pro kus větvičky, nedávala jsem pozor na cestu a střemhlav se srazila s protijdoucím chodcem, jehož pejsek se očividně zamiloval do Sandy a celý rozdivočený táhl svého páníčka na trávník.
„Auvajs!“ zakřičeli jsme oba zároveň a drželi se za čelo. O to větší šok to pro mě byl, když jsem přímo před sebou zaostřila snad toho nejkrásnějšího kluka na celé planetě. Oba jsme se začali hrozně smát, až nám málem stříkaly slzy od smíchu. To naše dvě malá zvířátka se něžně očichávala o olizovala – prostě dokonalý páreček!
„Promiň, náš Benda je trošku víc na ženský… jakmile nějakou uvidí, přeskákal by i minové pole!“ snažil se mi omlouvat onen krásný neznámý. „Mimichodem, já jsem Lukáš.“
„Jitka,“ podala jsem mu ruku. Chvíli jsme si sedli na lavičku, povídali si a nakonec i vyměnili svá čísla. Byla jsem štěstím bez sebe.
Uběhly však dva týdny, Lukáše jsem od té doby v parku už nepotkala a naděje, že mi ještě zavolá, se už více méně také vytratila. Bylo mi to líto, ale řekla jsem si, že přece pro jedno kvítí slunce nesvítí…
Jednoho dne se však stalo něco hodně divného. Při procházce v parku se mi Sandy vysmekla z ruky a utíkala pryč. Byla jsem v šoku, křičela jsem za ní, co mi hlasivky stačily, a snažila jsem se také o běh, i když v páskových sandálkách to nebylo dvakrát pohodlné. Doběhla jsem až na malý travnatý palouček. Uprostřed byla deka, na ní seděl Lukáš a kolem si hráli naši dva pejsci.
„Ahoj, už tě tu čekám,“ mrkl na mě Lukáš svýma šibalskýma očima. Měl sebou i velký piknikový koš plný ovoce a nejrůznějších dobrůtek. „Promiň, byl zapomněl jsem ti tehdy říct, že den nato odjíždím s rodiči do Itálie. Už jsem ale zpět, tak doufám, že jsi tu na mě nezapomněla.“
„Jak bych mohla,“ usmála jsem se a přisedla si vedle něj na deku. „A tohle jsem ti přivezl, podívej!“ Lukáš vytáhl z kapsy krásný lesklý kamínek ve tvaru srdíčka. Od té doby chodíme do parku pejsky venčit jedině spolu!
Jíťule, 16

VÝZVA!! Pošli nám také svůj prázdninový příběh – a nemusí být pouze zamilovaný :-)
e-mail: redakce@slecna.info – HESLO: Pribeh

Prázdninové zamilované příběhy pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

S Ájou jsem si dala sraz jedno krásné letní odpoledne v cukrárně. Přišla samozřejmě i s krásným červeným kočárkem, ve kterém si spokojeně žužlala prstík na ruce malá sladká holčička. Člověku by se ani nechtělo věřit, že taková drobná mladá holka je už maminkou, která místo pařeb s kámoši přebaluje svému dítěti plíny! Posadily jsme se na zahradní terese, já jsem objednala dvě ledové kávy a začaly jsme si povídat jako staré známé…

Začalo to nevinně…

Samozřejmě první věc, která mě zajímala, byla, co všechno se událo před Lucčiným narozením. Ája mi začala vyprávět o zprvu velice slibně vypadajícím románku s devatenáctiletým Michalem, se kterým se seznámila o jarních prázdninách v Alpách na dovolené s rodiči.
„Na hory jsem se děsně těšila, lyžování mě odmalička hrozně moc bavilo. A když jsem navíc při příjezdu zjistila, jak vypadá syn kolegy mého táty, který s námi a se svojí rodinou vyrazil do Rakouska onen rok, byla jsem štěstí bez sebe. Michal byl starší než já, hezký, vysoký, vypracované tělo – však víš,“ zasnila se Alena. „A hlavně tě určitě lákalo i to, že byl mnohem zkušenější, viď?“ Alena tiše pokývala hlavou na souhlas.
„Za ten týden jsme se docela sblížili. Upřímně řečeno, rozhodně bych nečekala, že si mě takový kluk bude vůbec všímat! Ale pořád mezi námi bylo jenom kamarádství,“ usmála se a já ji opět přerušila. „Takže jste spolu začali chodit až po příjezdu domů?“ „Jo. Bydleli jsme ve stejném městě a naši se od té doby taky párkrát sešli. Prostě najednou jsme stáli před naším domem a Michal mě políbil. Byla jsem v šoku, protože jsem pořád měla v hlavě myšlenku, že u něj jako holka nemám šanci, protože jsem byla takový zajíček absolutně bez žádných zkušeností.“ „A jak brali vaše chození vaši? Nevadilo jim, že chodíš s o čtyři roky starším klukem?“ Ája se napila kávy a pokračovala: „Myslím, že to vzali v pohodě. Už před tím jsme byli přece kamarádi a obojí rodiče byli vlastně rádi, že si dobře rozumíme. Naše chození jsme sice chvilku tajili, ale pak nás Michalova máma přistihla, jak se objímáme v jeho pokoji zrovna ve chvíli, kdy nám přinesla sušenky. Tenkrát zase naši byli u nich na návštěvě, takže to hned věděli všichni. Byly to nejkrásnější tři měsíce, jaké jsem kdy zažila. Zamilovaná až po uši,“ zasmála se.

Máj je lásky čas…

„A jaké to bylo po sexuální stránce? Spali jste spolu hned ze začátku?“ zabrousila jsem do trochu intimnějších zákoutí. „Hned ne. Byla jsem panna a on mi slíbil, že počkáme, až se budu cítit připravená. Prostě ideální vztah, dalo by se říct. Jeden večer, když jsme byli úplně sami u nás doma a dívali se na nějaký romantický film, tak se to zkrátka stalo. Bez rozmýšlení, oba jsme cítili, že to strašně moc chceme.“
„Mysleli jste na antikoncepci?“ Alena si prsty projela blonďatou ofinu a zapřemýšlela. „Poprvé jsme použili kondom. Pak jsme se bavili, že si zajdu na gyndu a nechám si poradit od doktorky nějakou spolehlivější metodu – prášky nebo tak něco – ale to už bylo pozdě. Nevím ani, že by se nám kondom protrhnul nebo cokoliv jiného. Prostě stalo se…“
Alena se zvedla ze židle a šla zkontrolovat malou Lucii, která spala ve stínu kousek od našeho stolku. Vše bylo pravděpodobně v pořádku, a tak se vrátila během chvilky zpět. „To víš, malá se často budí a jak nejsem hned u ní, začne řvát na celé kolo. Dneska je naštěstí klidná… Kde jsme to skončily? Jo, antikoncepce…“ „Jak jsi zjistila, že jsi těhotná?“ „No jednoduše jsem nedostala menstruaci. Myslela jsem si, že se mi jen zpozdila, což se mi už před tím taky stalo. No ale jelikož jsem pravidelně spala s Michalem, tak jsem měla i obavy. A Michal, ten byl jako na trní a donutil mě koupit si těhotenský test. K mému zděšení byl pozitivní. Nevěděla jsem, co budu dělat a strašně moc jsem se bála, co Michal.“
„Jak tedy zareagoval na onu novinku?“ zeptala jsem se. „No, byl úplně v šoku, ale naštěstí byl daleko schopnější než já a sám mě objednal na gyndu. Rodiče o ničem ještě samozřejmě nevěděli.“ „A jak jste jim tu ,novinku‘ oznámili?“ Alena svraští čelo a usilovně loví v paměti. Už si přesně nepamatuju, za jak dlouho jsme jim to řekli, bylo to pro mě ale hodně těžké. Chtěla jsem mít jistotu, takže jsem čekala, jestli mi těhotenství gynekoložka nevyvrátí. Nevyvrátila.“
„Uvažovala jsi o potratu?“ Alena zakroutila hlavou. „Já jsem nad tím moc přemýšlela. Sice jsem věděla, co všechno budu muset obětovat – školu, koníčky, volný čas,… ale i tak jsem všem oznámila, že já to dítě chci. Naši – hlavně máma – byli při mě, horší to bylo s Michalovými rodiči. Řešili to i s našima a pořád měli v hlavě, že jsme ještě moc mladí a že si přece nemůžeš zkazit celý život. Moje mamka se ale rozhodla, že až se malá narodí, tak skončí v práci (ze zdravotních důvodů už se svou prací měla stejnak spíše potíže) a bude se o malou starat se mnou.“ „A co mě zajímá úplně nejvíc – co Michal? Smířil se s rolí nastávajícího otce?“ Alena: „No ze začátku to bylo o nervy. Řekl mi, že se mnou bude, že se na miminko těší, že on už stejně půjde pracovat, ale věděla jsem, že to pořád nějak nemůže vstřebat. Jako by  měl hrozný strach z toho, co bude, a že to nezvládne. Postupně už se ale na malou začal těšit – hlavně když se mnou chodil do nemocnice na ultrazvuk a viděl, jak se tam to malé hýbe, kde má hlavičku a nožičky… Toto bylo prostě neskutečně nádherné!“

Devět měsíců s bříškem…

„Na těhotenství mám vlastně hezké vzpomínky. Všechno u mě proběhlo v podstatě hladce, ani mi nebývalo moc zle… Jó jen ta moje nenažranost! Třeba jsem si v noci usmyslela, že mám šílenou chuť na pribináčka a bez něj jsem prostě nemohla usnout,“ směje se Ája a s chutí se zakusuje do sladkého oplatku ze zmrzlinového poháru, který nám číšnice před chvilkou přinesla. „Bydleli jste po celou dobu už spolu?“ Alena: „Michal jsem přistěhoval k nám, i když s tím byl taky problém. Jeho rodiče pro svého jedináčka už dlouho připravovali podkrovní byt, ale já jsem prostě měla potřebu být s mámou. Tak jsme byli u nás s tím, že pak se jednou nastěhujeme do toho podkroví.“
„Co podle tebe bylo na těhotenství nejlehčí a nejtěžší?“ Alena: „Celkově jsem si nemohla stěžovat, protože ke mně byli všichni mí blízcí strašně milý. Byli ale i takoví, kteří si na mě jen ukazovali prstem. Jako bych měla mor!“ „A porod? Bylo to pro tebe velmi náročné?“ Alena: „Dřív jsem si vždycky myslela, že až jednou budu mít před porodem, tak se budu strašně bát. Když to ale zažijete na vlastní kůži, je to úplně o něčem jiném. Když už máte břicho jak velký buben, tak už se těšíte, až to malé bude venku!“
“Jak to probíhalo?“ Alena: „Rozhodla jsem se rodit do vody. Dost jsem to s doktorkou rozebírala. A hlavně jsem chtěla, aby u porodu byl i Michal, ale moc to nezvládal!“ směje se Alena. „Rodila jsem asi sedm hodin a pak jsem měla pocit, jako bych uběhla maraton nebo pokácela celý les. Nedovedete si ale představit ten pocit, když to malé klubíčko, které devět měsíců rostlo ve vašem těle, si najednou můžete pochovat, dát mu pusinku na líčko…“
“Jak jste vybírali jméno?“ Alena: „Jméno jsem měla vymyšlené hned ze začátku. Lucku jsem chtěla proto, že Lucie byla moje nejlepší kamarádka. V páté třídě se odstěhovala jinam a pak už jsme se neviděli. Ale s tím jménem to bylo jasné.“

Realita dnes…

Alena zaběhla přebalit malou na toalety a já jsem přemýšlela nad dalšími otázkami, hlavně mě zajímalo, jestli jim vztah s Michalem vydržel doteď a jak zvládá péči o malé dítě.
“S Michalem spolu nejsme,“ zvážněla Alena. „Když jsme přivezli malou domů z porodnice, pořád kolem ní skákal, prostě byl šťastný. Postupně mu ale začalo docházet, že už má mnohem víc starostí, povinností a hlavně zodpovědnosti. Před měsícem odjel na nějakou brigádu do Německa. Strašně jsme se kvůli tomu hádali, ale já pak uznala, že bude lepší, když bude pryč a třeba si to v hlavě všechno srovná.“ „Takže teď trneš, jak to dopadne, až se Michal vrátí domů?“ Alena: „Bude tam do konce září. Vlastně už ani nevím, co si mám myslet a jestli se na něj těšit. S pomocí našich se o malou postarám, jen by mi vadilo, kdyby Lucie vyrůstala s pocitem, že ji její táta jen tak opustil. Vážně nevím, jak to teď bude dál,“ svraští obočí a vypadá zamyšleně a snad i nepřítomně.

„Svoji dceru miluju a je pro mě teď tím nejhlavnějším. Jen mě mrzí, že už nemám vůbec žádný čas sama pro sebe,“ posteskne si Alena. „Každou chvíli malá křičí hlady, vstávám několikrát za noc, často jsem totálně vyřízená. Navíc nechce pít z lahvičky. I když všichni říkali, že po šesti měsících, už ten největší shon ustane, tak mám pocit, že jsem nepřetržitě v jednom kole. Musím si ji brát třeba i do koupelny když se chci osprchovat. Nemůžu si dát oddych ani u televize a sledovat nějaký film. Když je reklama, malá spí. Když je něco napínavého, musím k ní,“ zasměje se.
“Máma ti přece pomáhá, ne?“ Alena: „No jasně, máma je úplně skvělá, nevím, co bych si bez ní počala. Ale i přes to nemůže dělat za mě všechno. Nevím, co bych si počala hlavně bez jejich finanční podpory. Já se uskromnit dokážu, jenže plíny, hračky, oblečení, ostatní nezbytné věci – všechno dneska stojí neuvěřitelnou spoustu peněz, i když se to tak na první pohled nezdá.“ „Pomáhají ti i Michalovi rodiče?“ Alena: „Každou chvilku něco pro malou přinesou, ale celkově se mi zdají být mnohem chladnější. Jako by mi jeho máma pohledy říkala – no vidíš, co sis nadrobila… – a to přitom nebylo pouze mé rozhodnutí a není to pouze mé dítě!“

„Co škola?“ Alena: „Mám hotový prvák střední a první pololetí druháku. S druhákem už to bylo horší, protože jsem v době písemek a zkoušení už byla před porodem, takže mi odsunuli zkoušení teď na prázdniny. Další rok nastoupím až po Novém roce dodělat druhé pololetí a snad i celou školu. Sice mi ředitel nabízel různé individuální plány, ale já jsem měla velké obavy, že bych toho teď měla strašně moc. Už tak toho je šíleně!“
Jelikož už se Lucinka začala doprošovat pravidelného přísunu stravy, nezbývalo, než náš rozhovor ukončit. I tak je určitě pro mnohé z vás pohledem na věc z blízka. Člověk přece nikdy neví, co se může stát, a často se během zlomku sekundy život převrátí o třista šedesát stupňů dokola!

Text: Eliška R.
Foto: domácí archiv Aleny T.

Mámou v šestnácti pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

1. Nahý strejda
“O jarních prázdninách jsem byla na týden u mé sestřenky. Přestěhovali se do nového domu, takže jsem to u nich vůbec neznala a pořád jsem si pletla dveře v podkroví. Večer, když jsem se vracela ze sprchy, jsem otevřela dveře s domněním, že jsou to ty správné do sestřenčina pokoje. Spletla jsem se ale a omylem vešla do ložnice tety a strejdy. A k mému zděšení strejda zrovna stál uprostřed pokoje a byl úplně nahý!“ Simča, 13

2. Dřevěná loďka
“Ke Dni Země se letos u nás na škole pořádaly různé programy a každý se měl na některý z programů zapsat. Sice nejsem nijak zvlášť manuálně zručná, ale podařilo se mi zjistit, že se můj idol zapsal do dřevařských dílen. Přemluvila jsem teda svou nejlepší kámošku a zapsaly jsme se tam také. Celá třída byla plná samých kluků, což se nám první zdálo super, ale pak nám sklaplo. Dostaly jsme kusy dřeva, pilníky, hoblíky a jiné podívné nástroje s tím, že máme vyrobit nějakou dřevěnou dekoraci. S Lenkou jsme usoudily, že bude nejlepší malý parník, protože se jeho základ bude dat udělat z jednoho kusu dřeva a zbytek tak přilepíme. Začala jsem se snažit a brousila jsem ostošet, jelikož můj idol byl přímo vedle mě! K mému neštěstí jsem však těžký pilník položila moc na okraj stolu, spadl, a to přímo na nohu mého vysněného kluka. Běžela jsem shánět led na jeho palec a cítila jsem se šíleně trapně!“ Magda, 15

3. Andílci
„Toto příhoda se mi stala už minulou zimu. Celý den sněžilo, všude byly sněhové závěje, a tak jsme se se spolužáky po škole domluvili, že navečer uspořádáme sněhovou bitku na hřišti. Vše bylo super, byla sranda a nakonec si všichni lehli na zasněžený trávník, máchali rukama a vyráběli „andílky“. Rozhodla jsem se zkusit to taky. Zabořila jsem se do sněhu, zamáchala rukama a zvedla se, abych se na své dílo podívala. V tom se ale všichni začali šíleně řehtat. Lehla jsem si totiž na docela čerstvé psí hovínko, které v pod sněhem nebylo vidět a měla jsem ho rozlíčené po celé bundě!“ Lůca, 14

4. Nezvedat!
„Už dlouho jsem byla zamilovaná do svého spolužáka Martina. Jednoho dne se kluci poměřovali, kdo z nich je nejsilnější a Martin, aby všem svou sílu dokázal, přišel ke mně, vzal mě za boky a nadzvadl nad zem. Když se mě pak snažil dát opatrně dolů, praskla mi podprsenka s tekutými vycpávkami a část tekutiny stekla Martinovi na ruce. Všichni se mi smáli a Martin se musel jít utřít, jelikož ta náplň byla ke všemu nechutně slizká!“ Erika, 16

5. Desetikorunová značka
“Kámoš se mi po škole nabídnul, že mě hodí domů svým novým autem, kterém mu koupili rodiče k devatenáctinám. Měla jsem na sobě v ten den pouze krátkou sukýnku, takže jsem měla skoro celá stehna holá. Kamarád odemknul auto, které na parkovišti stálo na sluníčku od rána a já suverénně  naskočila dovnitř. V tom mě cosi šíleně zaštípalo na zadku, až jsem měla pocit, že mi hoří kůže. S jekotem a v šoku jsem vyskočila z auta, až se všichni kolemjdoucí zastavili a začali mě sledovat. Já si celá vyjevená začala třít stehna a kvičela jsem bolestí. Na sedadle byly totiž rozházené nějaké kovové drobné, které byly ze sluníčka pořádně rozpálené. No a já jak si na ně s holými stehny sedla, nemohlo to ani dopadnout líp. Cítila jsem se příšerně a otisk od desetikoruny mi zadku zůstal ještě týden!“ Kamila, 17

6. Lady Toaleťáková
“Nedávno jsme se třídou místo tělocviku byli v plaveckém bazénu. S kámoškama jsem plavala sem a tam a občas jsme se zastavily na kraji bazénu a sledovaly kluky. Pak se mi ale začalo chtít na malou, tak jsem se vrátila do šaten, zašla na záchod a zase šla zpátky plavat. Když jsem se vrátila, ostatní dělali nějaké závody, kdo dřív přeplave bazén. Byla jsem si jistá, že jsem dobrá plavkyně, tak jsem se postavila na stupínek, abych skočila šipku. Mým soupeřem měl být můj třídní idol. Postavil se na stupínek vedle mě, podíval se na mě a pak přišel ke mně blíž. Úplně se mi rozbušilo srdce. Tomáš však zatahal zezadu za mé plavky a zvedl do úrovně mých očí dlouhý kus toaleťáku, který se mi nejspíše uchytil za plavky během toho, co jsem byla na záchodě. Od té doby mi všichni říkají Lady Toaleťáková.“ Veronika, 15

Hitparáda vašich trapásků pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.