Jedinečná luxusní pera

V dnešní době se klade velký důraz na eleganci, luxus a design. Doplňky, které doladí tvou jedinečnou image, jsou čím dál nepostradatelnější. Nejde však jen o trendy botky, sladěnou kabelku a šmrncovní pásek. Trendy jdou dál – do popředí zájmu se dostávají i tak „obyčejné“ věci, jako jsou psací potřeby.

Výjimečnost luxusních plnicích per spočívá nejen v originálním vzhledu, ale také v materiálu, ze kterého je pero vyrobeno a od kterého se dále odvíjí samozřejmě i cena. Pozlacená, stříbrná, diamanty posetá pera patří k vrcholu luxusu. K dostání jsou samozřejmě i méně finančně náročné a přitom neméně krásné kousky.

Kvalita by měla být prioritou

Pokud ses rozhodla vyměnit své nudné propisky za pořádná plnící pera, z nichž se určitě jedno stane tvým parťákem nejen ve škole či v kanceláři, poohlédni se nejdříve po různých značkách a všímej si hodnocení a názorů ostatních kupujících. Kvalita je záruka dlouhé životnosti výrobku, čímž si můžeš ušetřit spoustu dalších starostí s případnými vadami výrobku.

Tipy:
Plnicí pera Parker: Píše se s nimi jako s pírkem a jejich hustá náplň vydrží opravdu dlouho.
Plnicí pera Waterman: Šmrncovní francouzský design okouzlí zejména milovnice elegantního stylu.

Pohodlné psaní nade vše

Řada prodejců nabízí opravdu stylové a originální plnicí pera, která vytvářejí osobitý styl. V nabídkách však nalezneš i klasická elegantní pera, která i přes příval nových trendů neztrácejí svou popularitu.

Vzhled a tvar těchto pisátek je různý, barev máš na výběr nespočet. Důležité však je, aby se ti s pracně vybraným perem opravdu dobře a pohodlně psalo. Vyrábí se pera s odlišnou tloušťkou, takže si můžeš přesně vybrat to, které ti bude perfektně sedět do ruky.

Brilantní dárek, který potěší

Určitě často řešíš otázku, čím bys potěšila své blízké. Nejlepším dárkem je obvykle věc, kterou dotyčný skutečně využije. Plnicí pero je ideálním dárkem pro kohokoliv a k jakékoliv příležitosti.

Kde plnicí pera seženeš?

Chceš se dozvědět víc? Mrkni se na webové stránky – plnici-pera.cz, kde zjistíš mnoho zajímavých informací z historie psacích potřeb a zároveň spoustu rad, jak si vybrat to nejlepší. Na této stránce nalezneš taktéž odkaz na e-shop, který ti nabídne luxusní pera a mnoho zajímavých variant pisátek za fajn ceny.

Pořiď si stylového psacího parťáka pochází ze Slecna.info

Do Nesměře u Velkého Meziříčí se letos poprvé sjedou studenti středních škol, kteří touží strávit léto neotřelým způsobem. Dozvědí se užitečné informace o studiu na vysoké škole, budou mít šanci poznat své schopnosti a zjistí, jak na sobě pracovat. Program letního kempu nazvaného My Better Myself budou zajišťovat zahraniční vysokoškoláci z různých koutů světa, z Portugalska, Turecka, Brazílie, Keni, Číny a Kazachstánu.

Hlavní cíle a výjimečnost kempu My Better Myself v rozhovoru přiblížila manažerka projektu, studentka třetího ročníku mezinárodního obchodu na pražské Vysoké škole ekonomické Jana Jedličková.

Kde se vlastně zrodil nápad uspořádat kemp My Better Myself?
Na zahraniční stáži. Přes mezinárodní studentskou organizaci AIESEC jsem se dostala k velmi zajímavému projektu do Turecka. Tam jsem v mezinárodním týmu pracovala s tureckými středoškoláky. Jejich nadšení a moje přesvědčení, že projekt je pro jeho účastníky velmi užitečný, mě dovedl k nápadu jej uskutečnit v podobném znění také v Česku.

Na webu projektu uvádíte, že projekt chcete „přenést“ na české prostředí. Bude mít jeho program nějaká specifika proti jeho turecké podobě, které jste se účastnila?
Ano, určitě. Chtěla jsem jej přizpůsobit potřebám českých středoškoláků a zkvalitnit jeho obsah, jelikož česká povaha je mnohdy velmi precizní. Společně s organizačním týmem a vedoucími dáváme dohromady program, který by měl více oslovit naše středoškoláky: ať už větším zapojením českých vysokých skol, či kvalitnějšímu zpracování aplikací na nejrůznější praktické dovednosti, takzvané soft skills. Vymysleli jsme koncept projektu, kde si každý bude moci přímo na vedení a práci v týmu vyzkoušet všechno v praxi.

Kdo všechno se do kempu může zapojit, ať už jako účastník či vedoucí?
Kemp je otevřený všem středoškolákům nad patnáct let, kteří mají zájem užít si léto trochu jinak. Všichni dobře známe typické letní tábory pro mladší děti. Tento kemp je převážně pro starší studenty, kteří se neváhají pustit do něčeho nového. Co se týče organizační výpomoci, tak tu již nehledáme. Zahraniční lektoři se touto dobou připravují na příjezd do České republiky, kde se poprvé setkají, aby společně s námi doladili poslední detaily programu.

Jak jste tyto zahraniční vedoucí oslovili? Jsou také členy organizace AIESEC, která má nad projektem záštitu?
Ano, všichni tito vedoucí jsou členy organizace AIESEC a do Česka přijedou na zahraniční odbornou stáž. A jednou z podmínek bylo například multikulturní složení týmu, takže máme vždy jednoho zástupce z dané země.

Co My Better Myself nejvíce odlišuje od obyčejných letních kempů? V čem je výjimečný?
Jeho výjimečnost je v samotném konceptu. V dnešní době není pro zaměstnavatele nejdůležitější, co jste se naučili ve škole, ale zda to dokážete aplikovat v praxi, jestli jste byli v zahraničí, jestli znáte jazyky a jestli jste při studiu dělali něco navíc. A zároveň student na střední škole moc netuší, co bude dělat v budoucnu, kam se jeho kroky budou ubírat. Proto jsme si řekli, že bychom tyto věci rádi propojili.

Dokázala byste vyjmenovat přibližně pět největších přínosů pro jeho účastníky do života?
Předem bych zmínila, že každý si na něm může vzhledem ke komplexnosti myšlenky najít to, co sám potřebuje, aby věděl, jak a kam dále směrovat. Jedním z nejdůležitějších přínosů je určitě rozvíjení schopnosti týmové práce. Dalším přehled o možnostech dalšího studia na vysoké škole, ať už české nebo zahraniční. Účastníci získají nové přátele a zapracují na své angličtině. Dennodenní komunikace v angličtině s lektory, kteří česky nerozumí ani slovo, pro ně bude nezbytná. Díky rozdělení do malých týmů se klade důraz na individuální práci s každým studentem zvlášť. Pro nejšikovnějšího účastníka chystáme i výhru, pravděpodobně v podobě stipendia na soukromé vysoké škole, ale to je zatím jen předběžná informace.

To všechno se v podstatě snoubí už v samotném názvu.
Přesně tak. Přeložíme-li My Better Myself do češtiny, znamená to „moje lepší já“. Týmovou práci podpoříme úseky reflexe úspěchů a neúspěchů, které následně doplníme teorií, aby studenti dostali přehled o tom, jak se to dělá v praxi a jak je to vyzkoušené.

Na webu uvádíte dva různé termíny kempů. Jak to aktuálně vypadá s jejich naplněním? Jsou ještě nějaká volná místa pro případné zájemce?
Pro každý termín je stanoven maximální počet čtyřicet studentů, aby byl zachován individuální přístup vedoucích. Každý z deseti vedoucích povede čtyři studenty. V současné době máme ještě dostatečný počet volných míst. Termín se ale blíží, a proto doporučujeme přihlašovat se raději průběžně.

Více informací o kempu: www.mybettermyself.cz

(Rozhovor byl publikován také na adrese http://stisk.blog.idnes.cz/c/136217/Mezinarodni-kemp-uci-stredoskolaky-tymove-praci.html)

Mezinárodní kemp učí středoškoláky týmové práci pochází ze Slecna.info

Deváťáci už v tuto chvíli pravděpodobně třímají v rukou rozhodnutí o svém přijetí či nepřijetí na vybranou střední školu, maturanti mají ještě všechno „děsivé“ před sebou. Rozhodnout se, kam dál, je jedno z nejtěžších vůbec. Jenomže ono nejde jen o rozhodování před křižovatkou, kterou před nás postaví sám život. Čas od času snad každý přemýšlí, zda to, co dělá, má nějaký smysl, nebo si jen ukrajuje ze svého koláče a drobky háže přes plot nevděčným holubům.

Mýty kolem výběru povolání

S výběrem povolání se hodně často vážou mýty, které tě snadno svedou na špatnou kolej. Čeho se vyvarovat a kde vyhledat odbornou pomoc?

1. Vybrat si povolání je jednoduché, a pokud se nemůžu rozhodnout, jsem hlupák, který neví, co chce. Normální člověk se obejde bez cizí pomoci.
Pravda: Zvolit si svou životní kariéru, která ti bude po všech směrech vyhovovat, je zdlouhavý a složitý proces, kterým je třeba projít krok po kroku. Je důležité zejména poznat své Já a ujasnit si, kdo jsi a co chceš. Není ostudou vyhledat k tomuto účelu pomoc svých blízkých, psychologů či studijních poradců, právě naopak.

2. Psycholog mi přesně řekne, které povolání je pro mě to pravé.
Pravda: Psycholog ani žádný jiný odborný poradce pro volbu povolání ti neřekne přesně, která práce je pro tebe bezvýhradně ta pravá. Pomůže ti ale utřídit si tvá přání, cíle, zájmy a schopnosti, díky čemuž pro tebe bude výběr konkrétní profese o poznání snazší.

3. Povolání bych si měla vybrat ze „seznamu nejlepších a nejzajímavějších,“ všechny ostatní jdou stranou.
Pravda: Žebříček nejprestižnějších povolání ve společnosti se časem proměňuje. V dnešní době chce být každý druhý právník, podnikatel nebo psycholog a jiné, neméně zajímavé studijné obory stojí jaksi v pozadí. Při výběru budoucího povolání by ses neměla řídit jen tím, že tě pak lidé budou uznávat nebo že budeš vydělávat velké peníze. Budoucí plat by rozhodně neměl být hlavním či dokonce jediným kritériem při výběru. Naslouchej více svému vnitřnímu hlasu a zamysli se, co by tě skutečně bavilo.

4. Jakmile si své povolání jednou zvolím, už nebudu mít nikdy možnost toto rozhodnutí nijak změnit.
Pravda: Lidé běžně během života vystřídají různá a často docela nesourodá povolání. Nezřídka kdy se také stává, že po vystudování určitého oboru život člověka zavane úplně někam na jinou stranu. V dnešní složité době je nejdůležitější přizpůsobivost.

5. Takže si jen něco vyberu a mám vystaráno.
Pravda: Pouhým výběrem povolání cesta k vysněné kariéře ani zdaleka nekončí. Správná volba je důležitá, ale funguje jen jako odrazový můstek. Jak daleko doskočíš, to záleží jen a pouze na tvé snaze se svým snům přiblížit. Zjisti si možnosti ohledně vzdělání, plánuj, sbírej potřebné zkušenosti.

Otestuj se on-line: metoda REISEC

Jsi přesvědčená, že jakákoliv rada by ti pomohla, ale zajít například do psychologické poradny se ti nechce? Vyzkoušej si test osobnosti na internetu. Dbej však na to, aby byl skutečně důvěryhodný a vytvořený odborníky. Moderní testy, jež ti mohou výběr usnadnit, často pracují s metodou RAISEC, která vychází přímo z psychologie osobnosti. Klade důraz na typologii osobnosti člověka, zjišťuje jeho schopnosti a zájmovou orientaci. V takovém testu zjistíš, ke které z jeho šesti kategorií náležíš a které skupiny povolání by pro tebe mohly být nejpřijatelnější.

Mrkni na následující odkazy:
http://www.vyber-povolani.cz
http://www.test-osobnosti.cz

Zrcadlo, zrcadlo… co ze mě jednou bude? pochází ze Slecna.info

Je opravdu nepříjemné, když se snažíš v diskusi vyjádřit svůj názor a ostatní se mu vysmějí jen proto, že jsi udělala v nějakém slově chybu. Ačkoliv si určitě pamatuješ větší část vyjmenovaných slov a ve shodě podmětu s přísudkem také většinou tipneš i/y správně, přesto existují zapeklitá slova a slovíčka, na která je dobré dát si pozor.

Zapeklité číslovky

Vyber správný tvar:

a)      18 té narozeniny
b)      18-té narozeniny
c)      18. narozeniny

Nebudu tě dlouho napínat, správně je samozřejmě třetí možnost. Tečka za číslicí signalizuje, že půjde o řadovou číslovku a lidský mozek (od mládí tomu učený) dešifruje tvar správně.

Ale co když nejde o řadovou číslovku? Jaký tvar bys vybrala v následujícím příkladě?

a)      sada o 10 ti kusech
b)      sada o 10-ti kusech
c)      sada o 10 kusech

Céčko je opět správně. Není potřeba naznačovat čtenářům, jak mají číslovku skloňovat. Většina z nich to udělá instinktivně a vůbec se nad tím nepozastaví. Pokud si nejsi jistá, jak číslo správně zapsat,  použij některou z jazykových příruček a nebo nahraď číslo slovem. Pak chybu určitě neuděláš!

Záludný podmiňovací způsob

„Chtěli by jste nás vidět?“ ptá se plakát nejmenovaného českého cirkusu. Ano, chtěli bychom vás vidět – zpátky ve školních lavicích! Autor tohoto nápisu se dopustil časté chyby, které se říká hyperkorektnost. To znamená, že se snaží psát spisovněji než spisovně, bohužel s opačným výsledkem. Tutéž chybu můžeš potkat například ve slově kdybyste – hyperkorektně kdyby jste, někdy dokonce kdyby ste.

Před ALE vždy čárka? Omyl!

Ve škole nás učili, že před ale máme psát vždycky čárku. Časem se ale ukazuje, že to není pokaždé pravda. Pokud ve větě figuruje slovo ale jako spojka, čárku před ním samozřejmě psát musíme. Občas se však stane, že ale funguje jako částice, například ve větě: „To jsou ale vlasy!“ nebo „To je ale omyl.“ Určitě sama cítíš, že tady čárka před ale nemá co dělat.

Pozor na výry, díže a odpadky

Slovo vířivka se ukázalo být skutečným oříškem pro mnoho českých internetových pisálků. Především na inzertních serverech najdete bezpočet prodávaných výřivek. Jak to funguje? Nejspíš tak, že potopíte výra pod hladinu a ten chudák bitím křídel zvíří vodu jako v opravdové vířivce.

Podobné trable jsou se slovem dýško. Toto hovorové slovíčko označuje spropitné a pochází ze staršího diškrece, převzatého z německého die Diskretion. Můžeš ho tedy psát s tvrdým i měkkým i (dýško i díško), ale určitě ne se ž (dýžko, natož dížko!).

Čeština je sice někdy obtížná, většinou však jde logicky zdůvodnit, proč píšeme věci tak, jak je píšeme. Proto každá z nás ví, že podpatek je pod patou, zatímco odpadek je to, co odněkud odpadlo. A proto nosíme podpatky, nikoli podpadky.

Vypadá to jako zkratka – ale není to zkratka. Co je to?

A nakonec poslední malý testík. Najdi správný rozkazovací způsob od slovesa vidět:

a)      viď
b)      viz
c)      koukej

Pokud jsi tipovala a) nebo b), nemůžu ti vytknout v podstatě žádnou chybu. Viď je tvar, který se používá v hovorové řeči, zatímco viz je dnes už spíš archaicky chápaný výraz, se kterým se setkáš nejčastěji v odborné literatuře. Používá se zde jako prostředek pro odkázání na určitou stranu publikace nebo na jinou knihu: „Viz strana 50.“ nebo „Viz stranu 50.“ Píše se tedy bez tečky a znamená „nahlédni/podívej se na stranu 50.“

Psát hezky česky určitě neznamená držet se při běžné komunikaci striktně spisovné češtiny a neuhnout ani jedinou koncovkou. Znamená to vnímat svůj rodný jazyk a přemýšlet nad ním. Držím ti palce v boji s češtinou a přikládám pár odkazů, které by se ti v něm mohly hodit:

http://prirucka.ujc.cas.cz/

http://www.proofreading.cz/?page_id=32

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hyperkorektnost

Pišme hezky česky také na internetu pochází ze Slecna.info

Studium na vysoké škole je o něčem úplně jiném než na střední. To řekne každý už po prvních dvou týdnech v prváku. Nikdo vás nevede za ručičku, nenutí vás učit se průběžně, nezkouší se před tabulí. Nemáte domácí úlohu? Váš problém. Nechce se vám na seminář? Pokud vám vyjde absence do dvaceti procent, nechoďte. Vysoká škola je o dobrovolnosti, vlastní iniciativě a rozumu. Ale není to o tom, že by se studenti půl roku bavili a pak rychle začali drtit poučky – musíme vypracovávat seminární práce, projekty a připravovat se na bakalářské nebo diplomové závěrečné zkoušky. Ale zkouškové je přesto postrachem všech.

Přesně jak zpívá Tomáš Klus ve své písničce, během zkouškového období většina vysokoškoláků vůbec neví, čí jsou – a většinou je zázrakem, že kolonky se jmény na testových arších jsou vyplněny správně. V jinch případech je naopak sotva jediná kolonka vyplněná tak, jak má. Tento záhadný úkaz je způsoben velkou nervozitou a strachem nebo kocovinou po způsobenou úspěšným složením předchozí koušky. Ze všeho nejvíce mně však zaráží způsob zkoušení, o kterém bych ráda podiskutovala.

Během bakalářského studia jsem ještě brala všechno tak nějak s rezervou. Přeci jen si nás musí ozkoušet, musíme předvést kapacity své šedé kůry mozkové. Ještě jsem byla schopná tolerovat učení se zpaměti. Ale při nástupu na magisterskou nástavbu jsem naivně doufala ve změnu – třeba v pochopení, že jsme již prokázali schopnost naučení se, že naše teoretické znalosti byly již prozkoumány i během státních zkoušek. O svém omylu jsem se přesvědčila už během semestrálních testů – znovu se šrotit vzorečky, znovu si rychle něco nalít do hlavy a hlavně nepoužívat logiku nebo selský rozum!
Tomáš Klus to vyjádřil naprosto přesně – „nehloubej, nemysli – oni to vymyslí.“ Prostě se nauč knihu co nejlíp, dostaneš pochvalu a pěknou známku a pustíme tě do dalšího semestru. K čemu ale takové studium je? K čemu se učit spoustu teorie, když praxe je to nejdůležitější? A především – proč jsme museli skládat testy všeobecných studijních předpokladů s logickou částí, když nyní logika nejen pokulhává, ale chodí o jedné noze?

Dalším problémem je, že občas ztrácím smysl celého vysokoškolského studia. Na co mi jsou tituly, když podle zkušeností kamarádů dají ve firmě přednost uchazeči se středoškolským vzděláním, protože si bude nárokovat méně peněz? Dnešní doba je jiná. Titul inženýra nebo doktora už nevzbuzuje takový respekt jako před revolucí. Zvláštností je, že mí kolegové z oboru všeobecně souhlasí, ale stejně všichni sklopíme hlavy nad skripty a šprtáme dlouho do noci, jen aby ten titul byl. Pak ho – s největší pravděpodobností – budeme vynechávat a používat jen v oficiálních případech. Tak kde je smysl?

Zkouškové: Už ani nevím, čí jsem pochází ze Slecna.info

Dnes je možností celá spousta. A v tom je možná ten problém – je pro nás obtížné zvolit si nejlepší možnost z tolika. Je totiž třeba dbát na zájmy a příní, ale takéna své reálné možnosti. Každý z nás dnes chce co nejlépe placené zaměstnání, kde se co nejméně nadřeme. Pořád se jen mluví o středních, o vysokých, o tom, jaké sny kdo má, a i přesto existují tací, kteří jen nečinně přihlížejí, tu a tam si povzdechnou a pořád dokolečka přemýšlí: „Co na té b-u-d-o-u-c-n-o-s-t-i všichni pořád maj?“

Zatímco v minulém režimu bychom jen těžko realizovali svůj sen studovat třeba ve Francii, v dnešní době to není problém. Můžeme dělat, cokoliv nás napadne, co budeme chtít. Samozřejmě, že před vysněným cílem čeká spousta dřiny a ve finále nakonec můžeme zjistit, že nás činnost či obor, který jste si tak dlouze vybrírali, příliš nezajímá a nebaví. A zkoušíme to dál. Máš strach především z toho, že si vybereš špatně a dumáš, podle čeho se rozhodovat? Několik tipů mám. Staré, ale osvědčené.!

ZÁJMY
Nejdříve si ujasni, co tě ve škole vlastně baví. Jaký předmět máš nejradši? Žádný? Ale kdeže! Určitě musí existovat něco, co tě baví víc než ostatní, v čem máš dobré známky a při vyučování neusínáš nudou na lavici. I kdyby to byl třeba jen tělocvik nebo výtvarka. Proč ne?

MOŽNOSTI
Ukazatelem ti mohou být i známky, i když ne vždy skutečně vypovídají o nějakém nadání. Buď se rozhodneš pro to, pro co máš podle známek ty nejlepší předpoklady, nebo tvrdě zamakáš na tom, v čem nejsi naprostá jednička, ale baví tě to a  uvažuješ, že něčemu takovému by ses v budoucnu chtěla věnovat. Náš matikář nám dneska oznámil, že každý může být třeba věděc nebo geniální matematik. Bez výjimky. Jen někoho čeká tvrdá dřina, jiného menší. Ale každý může být tím, čím chce. Chce to jen nevzdávat se a vytvrvat ve svých cílech a snech.
V potaz ber i další faktory – školu, kterou bys chtěla eventuelně studovat – jak daleko je od bydliště a jak je finančně náročná. Nebo třeba zdravotní stav. Ten hraje taky důležitou roli, zejména máš-li nějakou zdravotní indispozici Je jasné, že se vozíčkář Mirek nestane profesionálním atletem (nevezmeme-li v úvahu paralympiádu). Ale pokud je tvůj sen aspoň trochu reálný, pak si za ním jdi. Kvůli sobě, protože je to jen tvůj sen, protože jen tebe naplní, když si ho splníš. Nebo jen čekej, nech plynout čas a jednoho dne si prostě uvědomíš, kterou chceš životní cestu. Možnáse ti to podaří i bez plánování, zajisté, ale zaručené to bohužel není.

Text: Míša K.

Budoucnost jako na dlani pochází ze Slecna.info

PRAVIDLO Č. 1  - INVESTUJ DO ŽIVOTA, NE DO ŠATNÍKU

Myslíš, že hromadění věcí, ať jsou to hadříky, kosmetika, nebo časopisy, Tě udělá šťastnou?  Na první pohled možná ano, ale to, co ti úspěšný nákup může dát, je pouze chvilková euforie. Vzpomeň si, kdy jsi byla minulý rok nejšťastnější? Nejspíš tě ani nenapadne něco ve smyslu „když jsem si kupovala ten nový kabátek“! Opravdovou radost hledej jinde.  Zkus o víkendu třeba vyrazit do města, ve kterém jsi ještě nebyla. Naplánuj oslavu, pobav se s přáteli, cokoli. Budeš mít na co vzpomínat.

PRAVIDLO Č. 2 – ULEHČI SI ROZHODOVÁNÍ

Máme-li na výběr hned několik možností, což v dnešním světě není nic neobvyklého, začneme dlouze váhat, a nakonec si dost možná ani nic nevybereme. A když už ve zbrklosti některou z možností zvolíme, pronásleduje nás špatný pocit, že sis měla vybrat raději to druhé. Zde platí jasné pravidlo – s rozhodováním nepospíchej. Nech si nějakou dobu na rozmyšlenou, ujasni si, co vlastně chceš, a teprve s chladnou hlavou se rozhoduj!

PRAVIDLO Č. 3 – UŽÍVEJ SI PŘÍTOMNOSTI

Neustálé uvažování, co bys mohla dokázat, vidět a udělat přináší často nespokojenost. Máš spoustu nesplněných přání, a místo toho, aby sis vychutnávala přítomnost, myslíš na to, co bys měla v nejbližší době udělat. Zastav se! Zamysli se nad aktuálně dosaženými úspěchy a raduj se z nich, než zase začneš toužit po něčem dalším. Neporovnávej se s druhými a přestaň lidem závidět. Jasně, stanov si cíle, ale nehleď jen do budoucna. Užij si každý přítomný okamžik a ke svým snům jdi přímou cestou.

PRAVIDLO Č. 4 – UDĚLEJ SI POŘÁDEK NEJEN V ŽIVOTĚ, ALE I VE VĚCECH

Pokud tě zatěžují hromady papírů na tvém stole a pokaždé trávíš spoustu času hledáním věcí ve své skříni, vyhraď si nějaký čas na úklid (ano, musíš pro to něco obětovat :-).

Ihned vyhoď:
- Staré časopisy, na které jsi nepohlédla už celý rok.
- Suvenýry, ke kterým nemáš už žádný vztah.
- Staré oblečení, které už jsi na sebe dlouho nevzala, ale myslíš, že se ti jednou MOŽNÁ ještě bude hodit.
- Starou kosmetiku, poloprázdné nepoužívané lahvičky, sponky z dětství atd.
- Spoustu popsaných papírů a vypsaných propisek, které se válejí všude po stole a zabírají prostor v šuplících.

Co dodat? Udělej kompromisy mezi povinnostmi a zábavou. Když jsi ve škole, soustřeď se na učení, doma pak budeš mít méně práce a budeš moci dělat nerušeně to, co tě baví! Hodně štěstí  :-)

Text: Anita
Foto: SXC.hu

Jak si zjednodušit život? Jednoduše! pochází ze Slecna.info

Testové otázky:

1. Z důležité písemky jsi dostala špatnou známku. Co se ti honí hlavou?
a) „Takové hloupé chyby! No to snad ne!“
b) „Dalo se to čekat, stejnak jsem se na to skoro vůbec neučila! Co už.“
c) „Ach jo, já věděla, že jsem měla jít místo učení na pokec s kámoškou. To by aspoň k něčemu bylo.“
d) „Sakra! Příště už se opravdu opravdu opravdu budu učit!“

2. Své domácí úkoly…
a) …mám téměř vždy pečlivě splněny.
b) …nikdy nedělám.
c) …plním s obrovskou nechutí a obvykle současně s nimi dělám spoustu jiných věcí.
d) …obvykle odkládám na osm ráno před samotným začátkem vyučování.

3. Byla jsi vyvolána k tabuli na látku, kterou ses nestihla naučit. Jak se cítíš?
a) Jsem zelená jak sedma, chytají mě závratě a chce se mi zvracet.
b) V pohodě, vždycky všechno tak nějak „okecám“, takže to třeba nebude za pět.
c) Víc než špatné známky se bojím, že budu koktat a červenat se. Ztrapnila bych se tak před svým idolem, který sedí v první lavici!
d) Budu se snažit přemluvit vyučující/ho, aby mě vyvolal/a někdy jindy. Vždy mám v zásobě spoustu výmluv.

4. O přestávkách…
a) …si obvykle se sešitem v ruce opakuju učivo na písemku.
b) …s kamarády ze třídy často pomlouváme šprty a učitele.
c) …si lakuju nehty, čtu časopisy a bavím se se spolusedící o nových objevech – čili dělám to samé jako v hodinách.
d) …opisuju úkoly a vyrábím taháky.

5.  Co ze všeho nejvíc nesnášíš na ústním zkoušení u tabule?
a) Že člověk nemá čas na rozmyšlenou jako při psaní testu a když se z nervozity „zaseknu“, učitel si hned myslí, že to nevím.
b) Že známka často závisí na tom, jakou má učitel zrovna náladu nebo jestli zkoušeného žáka nemá rád.
c) Že se člověk musí soustředit i na to, jak u tabule vypadá, a přemýšlet nad tím, že na něj všichni ostatní ve třídě civí.
d) Že se nedají používat taháky.

6. Den před důležitou písemkou…
a) …sedím v učení, každičký zvuk mě ruší a na všechny jsem nevrlá.
b) …jdu ven, hraju hry na počítači, čtu si, kecám s kamarády na icq – na učení se možná mrknu večer nebo až ráno, jak se mi bude chtít.
c) …mám po pokoji rozložené sešity a snažím se na to soustředit, ale nejde to – neustále přemýšlím nad vším možným, běhám k počítači kontrolovat icq a e-mail atd.
d) …pořád myslím na to, že se musím učit, ale vždy mi do toho něco vleze – mamka mi dá nějakou práci, pak mi zavolá kamarádka… Takže učení odkládám a odkládám.

7. Ráno po probuzení než jdeš do školy…
a) …si ještě rychle zopakuju učivo na písemku.
b)…nestíhám nic – vždy vstanu, obléknu se, seberu batoh a letím.
c) …potřebuju aspoň půl hodiny, abych se učesala a nalíčila.
d) …se snažím dodělat všechno možné, co jsem nestihla večer.

KTERÉ PÍSMENKO JSI OZNAČILA NEJVÍCEKRÁT?
Vyhodnocení:

Nejvíce: A >> Tvůj úhlavní nepřítel: nervozita, stres
Jsi vzorná studentka. Vždy máš vše pečlivě připraveno a školní povinnosti rozhodně nebereš na lehkou váhu. Jak je však možné, že ani tak tvé výsledky neodpovídají tvým představám? Odpověď je jasná: tvým problémem je především nervozita. Ve škole se ti jistě bude dařit lépe, jakmile sama sobě začneš víc věřit a přestaneš být tolik úzkostlivá. Je fajn, že jsi pilná studentka, ale každý občas potřebuje oddech. Tvůj život se nemůže točit jen kolem školních povinností. Možná to zní paradoxně, ale zlepšit se můžeš právě tím, že ve svých snahách maličko povolíš a uvolníš se.

Nejvíce: B >> Tvůj úhlavní nepřítel: flegmatismus
Jsi velký optimista. Vždy (i co se školy týče) si říkáš, že to přece nějak dopadne a nemá cenu se jakkoliv stresovat. Na jednu stranu je to fajn, ovšem nic se neobejde alespoň bez minimálního úsilí. Rozhodla-li ses se svými známkami pohnout směrem k lepšímu, budeš si muset ze svého volného času, ve kterém se věnuješ mnoha svým koníčkům, ukrojit nějaký čas také pro přípravu do školy. Učení není jen záležitostí šprtů a není třeba prosedět nad knihami věčnost – před písemkou si látku aspoň dvakrát pozorně přečti a uvidíš, že se ti začne dařit lépe. Chce to jen odhodlání!

Nejvíce: C >>Tvůj úhlavní nepřítel: nesoustředěnost, roztržitost
Vždy bys ráda stíhala aspoň pět věcí najednou, což je však mnohdy pravou podstatou problémů. Chceš-li být v něčem skutečně dobrá, musíš si najít čas, v němž se budeš soustředit pouze na jedno jediné. Nauč se lépe organizovat svůj režim dne – vyhraď si určitý čas na zábavu a odpočinek a nějaký čas na plnění povinností. Budeš-li obojí míchat do sebe, neuděláš nic na sto procent a vlastně si ani neužiješ svého volného času, jelikož tě neustále budou kousat myšlenky na to, co jsi ještě nestihla udělat:

Nejvíce: D >> Tvůj úhlavní nepřítel: prokrastinace (viz. ABC slovník)
Na přípravu do školy vynakládáš poměrně hodně energie, ale tak trochu jiným způsobem. Je pro tebe velmi obtížné „dokopat“ se konečně k plnění domácích úkolů a horko těžko se nutíš otevřít sešit a soustředit se na učení. Není však pravda, že bys povinnosti brala až tak na lehkou váhu, právě naopak. Neustále tě pronásleduje špatné svědomí z toho, že nic neděláš, i když bys měla. Vše doháníš na poslední chvíli, což je velmi stresující a nepříjemné. A výroba důmyslných taháků tě mnohdy stojí víc, než kdyby ses všechno opravdu naučila. Zamysli se nad tím – nebylo by lepší přinutit se k nepříjemnému a pak mít božský klid?

Text: Eliška R.
Foto: sxc

Test: Jak si zlepšit známky ve škole? pochází ze Slecna.info