Studium na vysoké škole je o něčem úplně jiném než na střední. To řekne každý už po prvních dvou týdnech v prváku. Nikdo vás nevede za ručičku, nenutí vás učit se průběžně, nezkouší se před tabulí. Nemáte domácí úlohu? Váš problém. Nechce se vám na seminář? Pokud vám vyjde absence do dvaceti procent, nechoďte. Vysoká škola je o dobrovolnosti, vlastní iniciativě a rozumu. Ale není to o tom, že by se studenti půl roku bavili a pak rychle začali drtit poučky – musíme vypracovávat seminární práce, projekty a připravovat se na bakalářské nebo diplomové závěrečné zkoušky. Ale zkouškové je přesto postrachem všech.

Přesně jak zpívá Tomáš Klus ve své písničce, během zkouškového období většina vysokoškoláků vůbec neví, čí jsou – a většinou je zázrakem, že kolonky se jmény na testových arších jsou vyplněny správně. V jinch případech je naopak sotva jediná kolonka vyplněná tak, jak má. Tento záhadný úkaz je způsoben velkou nervozitou a strachem nebo kocovinou po způsobenou úspěšným složením předchozí koušky. Ze všeho nejvíce mně však zaráží způsob zkoušení, o kterém bych ráda podiskutovala.

Během bakalářského studia jsem ještě brala všechno tak nějak s rezervou. Přeci jen si nás musí ozkoušet, musíme předvést kapacity své šedé kůry mozkové. Ještě jsem byla schopná tolerovat učení se zpaměti. Ale při nástupu na magisterskou nástavbu jsem naivně doufala ve změnu – třeba v pochopení, že jsme již prokázali schopnost naučení se, že naše teoretické znalosti byly již prozkoumány i během státních zkoušek. O svém omylu jsem se přesvědčila už během semestrálních testů – znovu se šrotit vzorečky, znovu si rychle něco nalít do hlavy a hlavně nepoužívat logiku nebo selský rozum!
Tomáš Klus to vyjádřil naprosto přesně – „nehloubej, nemysli – oni to vymyslí.“ Prostě se nauč knihu co nejlíp, dostaneš pochvalu a pěknou známku a pustíme tě do dalšího semestru. K čemu ale takové studium je? K čemu se učit spoustu teorie, když praxe je to nejdůležitější? A především – proč jsme museli skládat testy všeobecných studijních předpokladů s logickou částí, když nyní logika nejen pokulhává, ale chodí o jedné noze?

Dalším problémem je, že občas ztrácím smysl celého vysokoškolského studia. Na co mi jsou tituly, když podle zkušeností kamarádů dají ve firmě přednost uchazeči se středoškolským vzděláním, protože si bude nárokovat méně peněz? Dnešní doba je jiná. Titul inženýra nebo doktora už nevzbuzuje takový respekt jako před revolucí. Zvláštností je, že mí kolegové z oboru všeobecně souhlasí, ale stejně všichni sklopíme hlavy nad skripty a šprtáme dlouho do noci, jen aby ten titul byl. Pak ho – s největší pravděpodobností – budeme vynechávat a používat jen v oficiálních případech. Tak kde je smysl?

Zkouškové: Už ani nevím, čí jsem pochází ze Slecna.info

Testové otázky:

1. Z důležité písemky jsi dostala špatnou známku. Co se ti honí hlavou?
a) „Takové hloupé chyby! No to snad ne!“
b) „Dalo se to čekat, stejnak jsem se na to skoro vůbec neučila! Co už.“
c) „Ach jo, já věděla, že jsem měla jít místo učení na pokec s kámoškou. To by aspoň k něčemu bylo.“
d) „Sakra! Příště už se opravdu opravdu opravdu budu učit!“

2. Své domácí úkoly…
a) …mám téměř vždy pečlivě splněny.
b) …nikdy nedělám.
c) …plním s obrovskou nechutí a obvykle současně s nimi dělám spoustu jiných věcí.
d) …obvykle odkládám na osm ráno před samotným začátkem vyučování.

3. Byla jsi vyvolána k tabuli na látku, kterou ses nestihla naučit. Jak se cítíš?
a) Jsem zelená jak sedma, chytají mě závratě a chce se mi zvracet.
b) V pohodě, vždycky všechno tak nějak „okecám“, takže to třeba nebude za pět.
c) Víc než špatné známky se bojím, že budu koktat a červenat se. Ztrapnila bych se tak před svým idolem, který sedí v první lavici!
d) Budu se snažit přemluvit vyučující/ho, aby mě vyvolal/a někdy jindy. Vždy mám v zásobě spoustu výmluv.

4. O přestávkách…
a) …si obvykle se sešitem v ruce opakuju učivo na písemku.
b) …s kamarády ze třídy často pomlouváme šprty a učitele.
c) …si lakuju nehty, čtu časopisy a bavím se se spolusedící o nových objevech – čili dělám to samé jako v hodinách.
d) …opisuju úkoly a vyrábím taháky.

5.  Co ze všeho nejvíc nesnášíš na ústním zkoušení u tabule?
a) Že člověk nemá čas na rozmyšlenou jako při psaní testu a když se z nervozity „zaseknu“, učitel si hned myslí, že to nevím.
b) Že známka často závisí na tom, jakou má učitel zrovna náladu nebo jestli zkoušeného žáka nemá rád.
c) Že se člověk musí soustředit i na to, jak u tabule vypadá, a přemýšlet nad tím, že na něj všichni ostatní ve třídě civí.
d) Že se nedají používat taháky.

6. Den před důležitou písemkou…
a) …sedím v učení, každičký zvuk mě ruší a na všechny jsem nevrlá.
b) …jdu ven, hraju hry na počítači, čtu si, kecám s kamarády na icq – na učení se možná mrknu večer nebo až ráno, jak se mi bude chtít.
c) …mám po pokoji rozložené sešity a snažím se na to soustředit, ale nejde to – neustále přemýšlím nad vším možným, běhám k počítači kontrolovat icq a e-mail atd.
d) …pořád myslím na to, že se musím učit, ale vždy mi do toho něco vleze – mamka mi dá nějakou práci, pak mi zavolá kamarádka… Takže učení odkládám a odkládám.

7. Ráno po probuzení než jdeš do školy…
a) …si ještě rychle zopakuju učivo na písemku.
b)…nestíhám nic – vždy vstanu, obléknu se, seberu batoh a letím.
c) …potřebuju aspoň půl hodiny, abych se učesala a nalíčila.
d) …se snažím dodělat všechno možné, co jsem nestihla večer.

KTERÉ PÍSMENKO JSI OZNAČILA NEJVÍCEKRÁT?
Vyhodnocení:

Nejvíce: A >> Tvůj úhlavní nepřítel: nervozita, stres
Jsi vzorná studentka. Vždy máš vše pečlivě připraveno a školní povinnosti rozhodně nebereš na lehkou váhu. Jak je však možné, že ani tak tvé výsledky neodpovídají tvým představám? Odpověď je jasná: tvým problémem je především nervozita. Ve škole se ti jistě bude dařit lépe, jakmile sama sobě začneš víc věřit a přestaneš být tolik úzkostlivá. Je fajn, že jsi pilná studentka, ale každý občas potřebuje oddech. Tvůj život se nemůže točit jen kolem školních povinností. Možná to zní paradoxně, ale zlepšit se můžeš právě tím, že ve svých snahách maličko povolíš a uvolníš se.

Nejvíce: B >> Tvůj úhlavní nepřítel: flegmatismus
Jsi velký optimista. Vždy (i co se školy týče) si říkáš, že to přece nějak dopadne a nemá cenu se jakkoliv stresovat. Na jednu stranu je to fajn, ovšem nic se neobejde alespoň bez minimálního úsilí. Rozhodla-li ses se svými známkami pohnout směrem k lepšímu, budeš si muset ze svého volného času, ve kterém se věnuješ mnoha svým koníčkům, ukrojit nějaký čas také pro přípravu do školy. Učení není jen záležitostí šprtů a není třeba prosedět nad knihami věčnost – před písemkou si látku aspoň dvakrát pozorně přečti a uvidíš, že se ti začne dařit lépe. Chce to jen odhodlání!

Nejvíce: C >>Tvůj úhlavní nepřítel: nesoustředěnost, roztržitost
Vždy bys ráda stíhala aspoň pět věcí najednou, což je však mnohdy pravou podstatou problémů. Chceš-li být v něčem skutečně dobrá, musíš si najít čas, v němž se budeš soustředit pouze na jedno jediné. Nauč se lépe organizovat svůj režim dne – vyhraď si určitý čas na zábavu a odpočinek a nějaký čas na plnění povinností. Budeš-li obojí míchat do sebe, neuděláš nic na sto procent a vlastně si ani neužiješ svého volného času, jelikož tě neustále budou kousat myšlenky na to, co jsi ještě nestihla udělat:

Nejvíce: D >> Tvůj úhlavní nepřítel: prokrastinace (viz. ABC slovník)
Na přípravu do školy vynakládáš poměrně hodně energie, ale tak trochu jiným způsobem. Je pro tebe velmi obtížné „dokopat“ se konečně k plnění domácích úkolů a horko těžko se nutíš otevřít sešit a soustředit se na učení. Není však pravda, že bys povinnosti brala až tak na lehkou váhu, právě naopak. Neustále tě pronásleduje špatné svědomí z toho, že nic neděláš, i když bys měla. Vše doháníš na poslední chvíli, což je velmi stresující a nepříjemné. A výroba důmyslných taháků tě mnohdy stojí víc, než kdyby ses všechno opravdu naučila. Zamysli se nad tím – nebylo by lepší přinutit se k nepříjemnému a pak mít božský klid?

Text: Eliška R.
Foto: sxc

Test: Jak si zlepšit známky ve škole? pochází ze Slecna.info

Kdo odpovídal na otázky?

David(16) – SPŠ, obor Informační technologie
Jirka (18) – všeobecné gymnázium
Bára (16) – SŠ aplikované kybernetiky, obor Virtuální grafika
Jana (17) – gymnázium De La Salle Schule, obor MUSIK (kreativní), Vídeň
Jessica (17) – SŠ ekonomiky a cestovního ruchu, jazyková škola

1. Kdyby ses octl(a) znovu v 9. třídě ZŠ, vybral(a) by sis stejnou školu?

David – Ano, vybral. Už jen kvůli tomu, že jsou tam obory zaměřující se na počítače, které mě zajímají a také z průmyslovky nemusím na vysokou a můžu jít rovnou do nějaké profese.
Jirka – Vybral bych si stejnou školu. Ze začátku to nebylo sice úplně perfektní, ale za měsíc jsem se skamarádil se spolužáky a asi v pololetí už jsem mohl vědět, co od ostatních čekat a co naopak ne.
Bára – Asi ano. Už jen kvůli kolektivu ve třídě.
Jessica – Určitě ano, ale možná bych radši do jiného města. Do Prahy například.

2.  Prozraď nám. Jak často se učíš a co ti při učení pomáhá? Máš nějaký svůj tajný recept?

David – Učím se tak jednu hodinu denně. Se svou kamarádkou si na ICQ stanovíme čas na učení a následně ho dodržíme. Při učení si obvykle pouštím pomalou hudbu, nejlépe instrumentální, ale někdy to jde samozřejmě i bez té hudby.
Jirka – Učím se pouze na písemky. Při učení mi pomáhá, když se učím v klidu a nerušeně. Například u počítače se učím strašně dlouho a nic si nepamatuju. Takže si spíš lehnu na gauč a za chvíli mám naučeno.
Bára – Moc často se teda neučím, ale když se k tomu dostanu, pustím si svoji oblíbenou hudbu. A nejlépe se naučím, když si učivo několikrát přepíšu.
Jana – Teď se nemusím učit skoro vůbec. Jen němčinu. A když už se učím, říkám si vše nahlas a taky si píšu na papír, co všechno jsem si zapamatovala.
Jessica – Učím se jen po cestě do školy nebo ze školy. Jinak na to nemám čas.

3. Co vyučující? Myslíš, že jsou všichni spravedliví nebo se najdou i tací, které opravdu nemusíš?

David – Myslím, že většina je těch spravedlivých, ale asi jako v každé škole se najdou i ti, které fakt nemusím.
Jirka – Většina je jich spravedlivá, ale někteří si na nás léčí jejich komplexy a ty potom opravdu nemusím.
Bára – Určitě najdou. Například náš nejmenovaný profesor na výpočetní techniku.
Jana- Všichni spravedliví nejsou a pár je jich opravdu nepříjemných.
Jessica- Zatím jsem se s žádným takovým nesetkala. Aspoň u nás ne.

4. Štve tě něco na tvé škole? Něco, co by mohlo být důvodem tvého odchodu?

David – Myslím, že nic takového není.
Jirka – Asi kvůli některým profesorům, kteří si myslí, že jejich předmět je ten nejdůležitější a když se máme něco učit tak jedině ten jejich.
Bára – „Masakroidní“ rozvrh. Třeba ve středu mám od 7 ráno do půl 7 večer. Ale pádný důvod k odchodu to není.
Jana – Třídní kolektiv nebo spíš (NE)kolektiv.
Jessica – Jsem na škole spokojená. Občas mě štve školnice, ale jinak nic.

5. Cítíš se někdy méněcennější ve srovnání s ostatním spolužáky?

Jirka – Máme ve třídě pár lidí, kteří se jen učí a pohrdají ostatními a jinak se někdy opravdu cítím málo dobrý (např. v matice).
David – Jen někdy, když vidím, že v něčem nevynikám, tak jako ostatní.
Bára – Občas ano.
Jana – Ne, nikdy.
Jessica- Spíš si myslím opak, že se tak někdo může cítit vůči mě.

6. Co bys poradil(a) těm, kteří se právě chystají na střední školu?

Jirka – Učte se hned od začátku, protože jakmile se špatně zapíšete u profesrů, potáhne se to s vámi až do čtvrťáku.
David – Radím jim, ať si ještě užívají základky, protože střední škola je už trošku jiný kafe. Je to hold o stupínek výš. Ale zvykne si každý!
Bára – Ať si ze základky odnesou co nejvíc. V prváku a v dalších ročnících se jim to bude hodit.
Jana – Ať si užijí poslední dny klídku, neučení a vyrušování.
Jessica – Každý by si měl vybrat to, co chce. A nenechat se ovlivnit ostatníma.

JAK ZJISTIT, JESTLI JE ŠKOLA PRO TEBE TA PRAVÁ UŽ PŘED PŘIJÍMAČKAMI?
1) Nevynechej den otevřených dveří! Pokud ti to z časových důvodů nevyjde, zavolej si do školy, zda se tam můžeš přijít podívat individuálně. Budeš-li o to mít zájem, možná ti bude umožněno zúčastnit se některý den i části výuky, abys věděla, jak to ve škole ve skutečnosti chodí.
2) Sežeň si kontakt na lidi, kteří v tebou vybrané škole aktuálně studují a zeptej se přímo jich, jak se jim ve škole líbí a zkrátka na všechno další, co tě osobně zajímá. Takové informace ti řeknou mnohem víc než ty „oficiální“!
3) Dej si záležet na výběru oboru – zjisti si, jaké uplatnění můžeš mít po jeho dostudování, jaké předměty jsou vyučovány jako hlavní, jakou máš možnost dostat se po maturitě na vysokou školu, máš-li o to zájem… Některé školy dokonce otevírají „nulté“ ročníky, ve kterých se se školou můžeš sžít ještě než si podáš přihlášku a navíc budeš lépe připravena na přijímací zkoušku.
4) Pokud si stále nejsi jistá, jaký obor zvolit, navštiv veletrh středních škol anebo si zajdi do pedagogicko-psychologické poradny a nech si porad od odborníků.

Text: Míša F.

Vybíráš střední? Nešlápni vedle! pochází ze Slecna.info

Jednoho dne při úporné hodině maturitního dějepisu vyšla naše vyučující s pravdou ven: „Samozřejmě, že si teď do hlavy cpete neskutečné množství informací, ale to pravé umění je teprve umět to „prodat“. V podstatě mám zkušenost takovou, že studenti, kteří bývali průměrnými trojkaři, ale uměli pořádně využít aspoň to, co v té hlavě měli, jsou dneska úspěšní podnikatelé a jezdí v nablýskaných autech…“ Povzdechla si a usmála se: „Zato studenti, co měli po celou dobu školy samé jedničky a vždy byli pečlivě připraveni, mají v hlavě možná více vědomostí, ale kolikrát jim to není nic platné.“
„A ti končí kde, paní profesorko?“ rýpl si spolužák, vyhlášený průšvihář, kterého taková informace převelice po těšila.
„Ti? Většinou dopadnou stejně jako já – jsou z nich učitelé a ve škole stráví většinu svého života,“ zasmála se.

Musím uznat, že mě samotnou to dovedlo k úvahám, v čem a proč to průšviháří mají v životě lehčí a Horňáci přes veškerou svou píli často dřou nosem o beton. Zde jsou tedy výsledky mých „zkoumání“ :-)

PROČ JE LEPŠÍ…

…NEŠPRTAT SE VŠECHNO SLOVO OD SLOVAvztahy-duse/proc-maji-vzornaci-tezsi-zivot/“>
Když u tabule odpřednášíš probranou látku jako básničku (a často jí sotva rozumíš), dostane se ti velké pochvaly a půjdeš si sednout s velkou jedničkou. V reálném světě je tomu přesně naopak – není možné, aby sis všechno do posledního písmenka připravila do předu, musíš být schopná improvizovat a především vhodně reagovat. Průměrní školáci, pro které je učení se nazpaměť obrovská otrava, u tabule možná nepředvádějí excelentní výkony a tahají vědomosti „z paty“, avšak moc dobře ví, jak maximálně využít to, co jim v hlavě přeci jen utkvělo, více se zamýšlejí nad logickými souvislosti a snaží se věci odvozovat. I když to učitelé, kteří většinou očekávají plynulý přednes, nepovažují za nijak brilantní, ve skutečnosti mají takoví studenti obrovsky navrch!
TIPY:
1. Neuč se všechno doslovně včetně výrazů a formulací, které ti „nesedí do pusy“. Buď svá a mluv tak, jak je to pro tebe přirozené a jak tomu sama rozumíš. Při učení si přečti text, pak učebnici nebo sešit odlož bokem a snaž se vlastními slovy v pár větách říct to podstatné, co ses právě dočetla. Takový postup je velice praktický. Když si vzpomínám na základku (sice už poněkud matně :-)), nebylo problém se učit na tři stránky ze sešitu do posledního písmenka, ale jakmile jsem nastoupila na gymnázium, množství učení se snad zdesetinásobilo, a pokud bych se chtěla učit stejným postupem, který mi vyhovoval na základce, učila bych se na jednu písemku do jednoho předmětu celý týden. A co ostatní předměty? Ba ne, tak by to zkrátka nešlo!
2. Obrovskou oporou ti budou přehledné a srozumitelné poznámky. Do sešitu si rozhodně nepiš celé dlouhé věty tak, jak je diktuje učitel. Nauč se používat odrážky, číslování, podbody a různé nadpisy a podnadpisy. Piš spíše heslovitě a nejdůležitější informace zvýrazni tlustou fixou, podtrhávej je či kolem nich dělej rámečky.  Donutí tě to přímo v hodině přemýšlet nad tím, co vlastně píšeš, probíraná látka se ti rychleji vryje do paměti a z šikovných poznámek se ti bude lépe učit.
3. Zkoušej se s kámoškou navzájem! Jistě máte jiné společné aktivity, které jsou poněkud příjemnější, ovšem před větší zkouškou (hlavně ústní, kde se musíš umět „vymáčknout“) se vám to oběma vyplatí. Mně se to osvědčilo pře maturitou, kdy jsme si se spolužačkou společně opakovaly všechna možná témata. Pomůže ti to v tom, že se naučíš lépe formulovat, a nemůžeš  jen tak plácat, protože to vlastně někomu vykládáš a tvou snahou je, aby to pochopil stejně dobře, jako sis to osvojila ty sama. A pokud ses naučila nějaký chybný údaj, kamarádka tě na to upozorní a do zkoušky v pohodě vychytáš všechny mouchy, které by tě mohly nepříjemně zaskočit.

…PO RÁNU TOTÁLNĚ NESTÍHAT
Jakožto holka z malého města jsem po devítce neměla jinou možnost, než se vydat za gymnazijním vzděláním někam „do světa“. Čtyři roky jsem den co den dojížděla do sedm kilometrů vzdáleného Uherského Brodu, a neustálé čekání na nádraží a autobusových zastávkách se mi velice brzy zprotivilo. V prváku jsem samozřejmě ještě byla za „vzorňačku“, věci do školy jsem si pečlivě chystala večer, na zastávce jsem čekával minimálně pět minut dopředu, a tak jsem si každé ráno užívala odporný cigaretový smrad, který se na mě valil ze všech stran od bezohledných spolučekajících. Přestože je kouření veřejných prostranstvích, jakými jsou také zastávky a nádraží, zakázané, kdo se nad tím pozastavuje? Nikdo. Z cigaretového kouře se mi zvedá žaludek a být v klidu, přestože mé čerstvě umyté a pracně vyfoukané vlasy hned v sedm hodin ráno získají hospodský odér? V druháku už jsem si vzala příklad z kamarádky a na autobus vždy dobíhala tak tak.
A jaké to má výhody?
1. Nemusíš čichat cigarety na zastávce autobusu, vlaku, tramvaje či trolejbusu.
2. Hned po ránu zmákneš parádní rozcvičku – při běhu se ti prokrví celé tělo včetně mozku a ve škole se ti bude líp přemýšlet. Kromě toho se po pár týdnech dostaneš do nevídané formy.
3. Rozhodně to nepřeženeš s make-upem, jelikož ti na šminkování nezbude moc času. Přesto však budeš hezčí – půlhodinový bonus nerušeného spánku udělá divy :-)
4. Budeš mít kvalitnější vlasy. Absence žehlení či kulmování tvé hřívě jedině prospěje.
5. Přeorientuješ se na zdravější stravu. Místo přípravy sendviče s hromadou salámu budeš ráda, když stihneš do batohu vhodit banán a jogurt.
6. Získáš osobitější styl. Až ti ve třídě někdo vytkne, že máš každou ponožku jinou nebo že sis dala tričko naopak, můžeš ho zpražit tím, že zakroutíš hlavou nad jeho barbarstvím v oblasti nejnovějších módních trendů.

vztahy-duse/proc-maji-vzornaci-tezsi-zivot/“>…ZAPOMÍNAT POMŮCKY
Co si budeme povídat, kdybychom si měly pokaždé nacpat do batohu všechny předepsané učebnice, sešity a pomůcky skutečně do všech předmětů, kolikrát bychom ani nebyly schopné vyplout z domu. A tahat se sebou celý den desetikilové závaží (navíc každou přestávku nahoru a dolu po schodech, jelikož ve školách obvykle nebývají výtahy a kolikrát je třeba se o pětiminutové přestávce přemístit z učebny do učebny o tři patra výš v úplně jiné budově), to bychom brzy všechny měly hrb jako Quasimodo od Matky Boží. Jak si tedy zachovat zdraví a krásný rovný postoj, ale přesto mít vždy přesně to, co potřebuješ?
Tipy:
1. Vycházej ze svých zkušeností. Často jsou sice ve školních osnovách předepsané tři učebnice do každého z předmětů, otázkou však je, co v hodině skutečně potřebuješ. Někteří vyučující po tobě nevyžadují, abys se sebou neustále tahala všechny učebnice, a někteří si dokonce jedou ryze podle vlastních zápisků, které diktují, a do jejich hodin učebnice vlastně vůbec nepotřebuješ.  Po prvních pár týdnech zjistíš, co si můžeš dovolit zapomenout doma a co je nezbytné mít vždy se sebou.
2. Využij školní skříňku – která z nás si doma dobrovolně listuje v půlkulové čítance do literatury, pokud to zrovna nedostala za úkol? Učebnice, které nepotřebuješ při domácí přípravě, si klidně nechej ve škole, máš-li tu možnost.
3. Oblíbené pravidlo „alespoň jedna v lavici“: Domluv se se svým spolusedícím či spolusedící, do kterého předmětu budeš nosit učebnice ty a do kterého zase on(a). Počet učebnic se tak pro oba zmenší na polovinu. Ale pozor, buď férová, či se naopak sama nenechej využívat k tomu, abys nakonec nosila učebnice jen ty sama, zatímco soused(ka) si nakluše do školy jen s tužkou a svačinou.
4. Popřemýšlej nad tím, zda v batohu zbytečně netaháš věci, bez kterých se bez problémů obejdeš. Velký kartáč nahradí skládací hřebínek, na střední už jistě neupotřebíš pakl pastelek o padesáti odstínech tak jako v první třídě (pokud tedy zrovna nemáte výtvarku), není třeba se sebou mít veškeré svoje líčidla stejně jako deset čísel bravíčka, kdyby ses při vyučování náhodou nudila.

…NEBÝT PŘESPŘÍLIŠ AKTIVNÍ
Pedagogové milují žáky či studenty, kteří jezdí reprezentovat školu na všechny možné vědomostní olympiády, dobrovolně pomáhají s organizací školních akcí, hrnou se do předních funkcí studentské rady, ve své třídě plní funkci předsedy, místo předsedy i pokladníka a šatnáře a při tom všem ještě mají každé pololetí výstavní vysvědčení. My „méně aktivní“ je můžeme obdivovat či nesnášet, pravdou však zůstává, že jim vlastně až tak co závidět nemáme.
Přikladem je jedna má známá, která se ve svých školních letech mohla doslova přetrhnout. Musela být úplně u všeho, nic jí nemohlo utéci a vše, co pro nás ostatní bylo zcela dobrovolné, ona považovala za nutnost a zbláznila by se, kdyby se v něčem nemohla angažovat. Zatímco my jsme si užívali studentského života, ona byla neustále v jednom kole, naprosto nezastavitelná a posedlá. Jednou jsem ji našla na toaletách brečet. Svěřila se mi, že nestíhá a že se to na ní všechno sype, ale nedala si říct, že má něco jednoduše vypustit, protože to přece dělat nemusí. Řekla mi, že ona MUSÍ, protože se to od ní prostě očekává a hlavně by nebyl nikdo jiný, kdo by to udělal pořádně, protože ostatní jsou jen flákači, kterým se do ničeho nechce… Stálo jí to všechno za předčasné vrásky a zadělávku na žaludeční vředy?!

Máš nějaký svůj soukromý recept, jak přežít školu?

Text: Eliška R.

Proč mají „vzorňáci“ těžší život pochází ze Slecna.info

1. Napiš seznam- zdá se Ti to jako hloupost, ale možná Ti pomůže, když si napíšeš seznam věcí, co musíš udělat. Seřaď je podle důležitosti a pak také podle časové náročnosti. Začni s tím, co vyšlo jako nejdůležitější a zároveň časově nejvíce náročné.

2. Nachystej si vše potřebné ke studiu, protože je vážně na nic, když už se konečně odhodláš a pak zjistíš, že nemáš zápis o romantismu, nebo Newtonových zákonech. Prvně zkontroluj, ať máš všechny materiály k dispozici, pak teprve zasedni k učení!

3. Zajisti si studijní prostředí- ukliď stůl od šminek, starého jídla a pití, vytáhni papíry, učebnice, sešity a poznámky. Rodičům řekni, se teď potřebuješ vážně učit a popros, ať Tě neruší.

4. Dej pryč mobil, počítač, pokud ho potřebuješ k práci, vypni ICQ, Skype a další zabíječe času. Věř, že se budeš lépe soustředit a učení Ti půjde snadněji.

5. Jídlo a pití – vyhni se tučným pokrmům, sladkostem a sladkým nápojům. Lij do sebe čistou vodu, jez zeleninu ( rajčátka, papriku nebo okurky) a sem tam ovoce, ale to obsahuje více cukru, tudíž se po něm můžeš cítit unaveně.

6. Doba vhodná k učení? Takto zněl můj první nadpis v hodině ZSV, ale vlastně jsem se nedozvěděla nic nového. Je to individuální. Učí se Ti dobře ráno? Uč se ráno. Učí- li se ti lépe večer, tak se uč večer. Pokud ještě nevíš, kdy se Ti nejlíp študuje, tak to prostě vyzkoušej.

7. Povzbuzováky- jasně, dějepis je děsná nuda, hlava ti padá, očka se klíží. Věř mi, že to znám! Kde hledat pomoc? Můžeš zkusit nějaký povzbuzovák, kterých je na českém trhu více než dost. Nejběžněji užívané jsou kávy, čaje, coly, ale možná znáš i některé jiné. Populární je guarana- dodá energii, zlepší mentální funkce, je součástí mnoha nápojů, nebo tabletek. Ginko biloba- nejen, že se Ti zahřejí ruce ( prokrvuje totiž organismus, ale také přivolá kyslík do mozky, ten Ti zlepší paměť a zmírní depresi, že to prostě nestihneš! Pozor! Neber povzbuzováky dlouhodobě, tělo si na pravidelný přísun zvykne a nedostaví se kýžený efekt!

Tak hurá do toho, přeci se té školy nebudeme bát! A pokud Ti to prostě nevyjde, svět se nezboří. Možná si vyslechneš od rodičů křik a bědování, ale co? Ty to nějak zvládneš a možná Tě tento neúspěch bude motivovat k lepším výkonům do budoucna. Tfuj tfuj tfuj!

Text: Terezka
—–
9.1.2008

Samá písemka? Pekelně se soustřeď! pochází ze Slecna.info

1. Žádné průšvihy
Škola sice občas není med, ale to neznamená, že ji máme nenávidět a snažit se si ji co nejvíc znechutit. To je klíč k neúspěchu. Teď mám na mysli poznámky, vyrušování, výkřiky, neustálé napomínání od učitelů, napomenutí třídního učitele, soustavné zapomínání… Tyhle věci mohou z velké části ovlivnit učitelovo mínění o tobě. Když bude vidět, že se snažíš a že zapomenutý úkol mu následujícího dne doneseš, bude to jenom dobře. Proč si znepříjemňovat učení? Tohle všechno pak bude vést jedině, k tomu, že si na tebe učitelka, lidově řečeno, “zasedne.”

2. Přehledné sešity
Stává se ti často při učení, že svůj zápis zaboha nemůžeš rozluštit? Máme tu pár tipů, jak to zlepšit:
- Piš si barevné nadpisy. Budeš se pak líp orientovat ve svých poznámkách.
- Důležité věci si barevně zaznač nebo podtrhni.
- Text doplňuj obrázky k danému tématu.
- Pořiď si lenocha! Lepší zápis rovný než natočený o 65°, ne?
- Kup si barevné obaly, na každý předmět barevný obal a vyznáš se v nich.

3. Pozor v hodinách
I když se třeba nudíš v matice, chemii nebo češtině, není to důvod k tomu, aby sis na ruku dělala tetování s drakem. Jednak ti lihovka na kráse nepřidá, jednak tak škodíš sama sobě. Co si ve škole zapamatuješ, při učení jako když najdeš. Všechno se ti bude líp pamatovat. Taky není na škodu, když si doma zopakuješ látky na další den. Ne, tahle stránka opravdu není manuál na to, jak se stát šprtkou. Neboj!

Jasně. Nerady se učíme. Alespoň většina z nás. Třeba tě učení nebude tolik děsit, když zkusíš následující tipy!

Zkoušení se navzájem
Pozvi si kámošku k sobě domů a navzájem se zkoušejte. Můžete si třeba udělat např. soutěž Kdo ví víc a z té látky se zkoušet. Neučte se jen to, co je v sešitě, ale i to, co z textu v něm vyplývá! Jinak látku nepochopíš a odpověď na záludné otázky pro tebe těžká.

Učení se ráno
Je to jednoduché a líp se to naučíš, protože tvůj mozek nebude vnímat žádné jiné vjemy. Jestli máš problém ráno vstát dřív, nařiď si budík a uvař kafe, pokud můžeš, nebo zelený čaj (ten je na nespavost a lepší probuzení).
Pak si v klidu lehni znovu do postele a začni se učit. Říká se, že večer je mozek schopný nejlépe vnímat podněty a pamatovat si. Takže si učení večer zopákni, ráno si přivstaň a budeš naučená!

Přepisování na papír
Některým lidem vyhovuje, když si dané učivo mohou přepsat na papír. Tím, že přepisuješ, si to v podstatě v duchu čteš a diktuješ, takže by sis to měla lépe uchovat v paměti. Nebo si dělej poznámky na papír.

Podtrhávání důležitých informací při čtení
Při čtení učební látky si můžeš to, co ti připadá důležité, podtrhávat. To, co je méně důležité, tečkovaně, průměrně důležité čárkovaně a důležité čarou. Pak budeš vědět, co si v učebnici zopakovat a nebudeš to tam lovit s lupou.

Text: Anežka Ch.
—–
4.1.2007

Zmákni školu levou zadní! pochází ze Slecna.info

1. Co se ti obvykle honí hlavou na konci prázdnin krátce před návratem do školy?
   a) „Proboha, už zase škola. To je taková otrava!“ (10)
   b) „I když se netěším na to neustálé ranní vstávání, nemůžu se dočkat, až zase uvidím své kámoše!“ (5)
   c) „Jupí, tolik se tam těším! Být jen doma je děsná nuda.“ (0)
2. A teď upřímně, co je podle tebe na škole to nejhorší?
   a) Ty příšerné školní „hvězdy“, které pořád drbou. (0)
   b) Písemky a zkoušení, jinak je to vcelku pohodička. (5)
   c) Úplně všechno, nenávidím školu! (10)
3. Kolik obvykle za rok nasbíráš poznámek?
   a) Poznámky mívám jen výjimečně, když se mi například podaří něco zapomenout. (5)
   b) Neuvěřitelnou spoustu, podle učitelů jsem drzá, neplním své povinnosti a chodím pozdě. Pche! (10)
   c) Poznámky? Co to je? (0)
4. Kde je tvé místo?
   a) Co nejblíž k učitelskému stolku, aby mi nic neuniklo a abych na tabuli skutečně dobře viděla. (0)
   b) Uprostřed třídy v obležení „zdravého jádra“ – čili těch nejpohodovějších spolužáků, se kterými je i v té nejnudnější hodiny sranda jak poleno. (5)
   c) Na tom nejvzdálenějším a nejtemnějším místě, kam stěží oko prudérního učitele dohlédne. (10)
5. Co děláš, jakmile dorazíš domů?
   a) Hodím batoh do nejtemnějšího koutu v pokoji a vzpomenu si na něj sotva v deset večer. (10)
   b) Posvačím a rychle se vrhnu na úkoly a přípravu na písemku. (0)
   c) Po škole mám obvykle spoustu kroužků nebo nejdřív někam jdu s kámoši. Učím se až jsem skvěle odpočinutá a úměrně podle množství úkolů. (5)
6. Vlastníš notýsek na poznámky?
   a) Ano, ale spíš mi slouží na jiné účely – piškvorky atd. (5)
   b) Samozřejmě, vždy jsi do něj zapisuju všechny úkoly a povinnosti a jakmile je splním, odškrtnu je. (0)
   c) Ne, je to další zbytečná přítěž v batohu. (10)
7. Jaké jsou tvé školní výsledky?
   a) Vynikající. (0)
   b) Tak akorát – nejsem šprt, ale v hlavě přeci jen něco mám. (5)
   c) Upřímně řečeno děsné. No a, kdo se mě v budoucnu bude ptát na známky? (10)
8. Kdybys mohla, co bys na škole změnila?
   a) První hodinu bych posunula až na deset a prodloužila přestávky. (5)
   b) Zavedla více nepovinných volitelných předmětů, abych se mohla věnovat všemu, co mě zajímá. (0)
   c) Zavedla bych dobrovolnou školní docházku. Kdo chce, ať si tam chodí… (10)

VÝSLEDKY:

0-25 bodů: VZORŇAČKA
Na otázku, jak vážně bereš školu, u tebe existuje jediná správná odpověď – smrtelně vážně. Snažíš se vstřebat každičkou informaci a štve tě, když přijdeš na něco, o čem nemáš ani páru. Máš svůj cíl, vysněnou kariéru a budoucnost, a za tím vším si jdeš pěkně tvrdě. Na jednu stranu je to chvályhodné, ale co takhle aspoň občas ubrat plyn a užít si i trochu zábavy? Ta tě o tvé krásné jedničky nepřipraví!

30-50 bodů: POHODÁŘKA
Škola pro tebe není úplně to nejhorší místo na celém světě. I když tě někteří učitelé prudí, některé předměty se ti zdají nudné a nezajímavé, stále se tam můžeš těšit na hromadu svých super kámošů. A učení? Nepatříš k těm, kteří když nemají jistotu, že umí vše do posledního puntíku, do školy radši nejdou, ale učení pro tebe není cizí slovo. Vždyť škola se dá prožít i vcelku pohodovým způsobem…

55-80 bodů: REBELKA
Grrr, zase škola – to je pravděpodobně první věc, co tě napadne při zvonění budíku. Naštvaně jej vypneš a dlouho se musíš přemlouvat, abys ze svého vyhřátého pelíšku vystrčila aspoň jednu nohu. Škola pro tebe je jen otrava a už vůbec nemáš v úmyslu namáhat se, abys vzorně psala všechny úkoly, vedla si úhledné sešity a připravovala se z hodiny na hodinu. Ale pozor! Na školu se můžeš dívat i z jiného úhlu pohledu – jednou na toto období budeš ještě s láskou vzpomínat!

Text: Eliška R.

TEST: Vzorná školačka, nebo postrach okolí? pochází ze Slecna.info

NAUČTE SE LÁTKU!

Nejlépe se budete učit, když se pokusíte zapojit několik smyslů současně. Pouze číst je O.K., ale není to zdaleka dost. Informaci si zapamatujete mnohem lépe, když jí navíc ještě zapíšete nebo k ní vymyslíte nějaký příběh, do něhož probíranou látku zabalíte, nakreslíte si k tomu tabulku nebo namalujete obrázek. Jen stěží to potom zapomenete. Na nějaký kus papíru si taky zapiště klíčová hesla a přečtěte si to před danou hodinou. A když vám to pomáhá, říkejte si látku nahlas nebo jí sdělujte někomu druhému. Před těžkou zkouškou si udělejte osobní plán, a naučte se každý den určitý kus probírané látky.

DEJTE NAJEVO, ŽE UMÍTE

O hodině se hlaste nebo se ptejte. Učiteli dáte najevo, že máte zájem se něco nového naučit a mít dobrou známku. A vyrušování nebo posílání psaníček vám taky moc nepomůže k lepší známce. To si nechte radši na přestávku.. Při zkoušení nemusíte mít takovou trému, když si předem připravíte řeč nebo si látku říkáte nahlas. Soustřeďte se jenom na to, co máte v hlavě a co říkáte. Nesmí vás ovládnout strach z toho, že na vás všichni koukají.

A ještě pár tipů:

1) Snažte se látku dobře pochopit, jinak nemá učení smysl.
2) Obecné poznatky spojujte s konkrétními příklady a nový poznatek srovnávejte s tím, co už znáte.
3) Když vám není něco jasné, klaďte otázky. Jsou projevem zájmu, nikoli neschopnosti.
4) V rozsáhlém celku učiva věnujte pozornost střední části učiva, kdy ubývá sil, pozornosti a motivace.
5) Alespoň půlku času věnujte samostatnému vyjádření obsahu: podtrhávání, kreslení schémat, učte se nahlas.
6) Obtížné a důležité učivo opakujte vícekrát v kratších časových úsecích s rozložením do více dnů.
7) K učení používejte tzv.: ztrátové časy, např.: v dopravním prostředku.
8) Ihned po výkladu si čerstvé učivo přečtěte (předcházíte tím zapomínání).
9) Individuální učivo kombinujte se společnou činností – vzájemné zkoušení, konverzace v cizím jazyce, vysvětlování si obtížných míst.
10) V domácí přípravě nezačínejte obtížným předmětem, ale taky si ho nenechávejte na konec, kdy jste již unaveni…..

P.S : A je z tebe šprt :)
Text: Anita (seeny.blog.cz)

Začni pěkně od začátku… pochází ze Slecna.info