Jak "nakopnout" pozornost?

Možná to znáš, čeká tě důležitá práce do školy, musíš se učit na zkoušky anebo se stále pokoušíš o něco, co nejsi schopná dokončit. Špatné soustředění dokáže znesnadnit jakoukoli činnost. Snížená koncentrace může mít běžné příčiny – hlad, stres, osobní problémy, ale i nedostatek spánku či nezájem.

Zaostřit, soustředit!

Nerozptyluj se. Jasně, snadno se to řekne. Každého totiž zaručeně rozptýlí něco jiného. Obecně ale platí, že člověk by při důležitých činnostech měl mít vypnutou televizi a nejlépe i rádio. Ale je tu jedna výjimka – hudba na pozadí. Spoustu lidí totiž rozptyluje naopak naprosté ticho. Správná hudba ale působí pozitivně na určité činnosti – například k učení se hodí hudba klasická.

Jedno po druhém!

Je těžké se soustředit na jednu věc, pokud jich děláš více najednou. Vše ti tak bude trvat déle a můžeš udělat spoustu chyb. Proto si postupně urči, jakou činností začneš a jakou skončíš.

Přestávky!

Dej si pauzu klidně po každé hodině. Protože soustředit se je jedna věc a skutečně být soustředěná druhá. Mozek totiž potřebuje po určité době na chvíli vypnout. Pro osvěžení je dobré dělat nějakou fyzickou činnost, třeba procházku, úklid apod.

Minerály!

Je vědecky dokázáno, že nedostatek minerálů (speciálně boru) vede k poruchám pozornosti. Tyto minerály můžeš najít například v ovoci, hlavně ve švestkách. Další minerály jako je zinek je obsažen v červeném mase. A v neposlední řadě – pij hodně vody. Pokud má tělo nedostatek tekutin, povede to k větší únavě.

Něco zakousni!

Pozornost může klesat i se sníženou hladinou cukru. A všichni nejspíš víme, že jídlo nám pomáhá, abychom se v další vlně práce více soustředili.

Sladká odměna?

A nakonec bych doporučila, aby sis určila něco, co tě bude motivovat k dokončení práce. Například naplánovat si kino, výlet nebo rande. Rozkaž si, že pokud to nedoděláš, nic nebude…

Nedokážu se po prázdninách soustředit. Co s tím? pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Naprostý klídek na učení nebudeš mít snad nikdy. Neustále tě obklopují nějaké rušiče, které odvádějí tvou pozornost od učení. Jindy prostě nemáš den na to, abys dokonale pochopila náročnou látku, ze které tě další den čeká zkoušení. A někdy není na nic čas a všechno doháníš na poslední chvíli. Nenech se pohltit stresem!

Když mozek potřebuje restart

Zpočátku nového školního roku nebo pololetí máš do učení alespoň nějaký elán. Neustálé biflování a přípravy na testy ovšem vyčerpávají, a tak o něj postupně přicházíš. Cítíš, že mozek už doopravdy stávkuje. Co s tím?

Ze všeho nejdřív si dopřej pořádnou relaxaci – třeba procházku, voňavou koupel anebo si zalez na chvíli do postele, zavři oči a poslouchej své oblíbené cédéčko. Všechno okolo studia nechej plavat a soustřeď se načerpání nových sil. Pozornost při učení můžeš podpořit i doplňky stravy, jako je například lecitin, který podpoří zdraví nervového systému. Působí blahodárně na mozek, na myšlení a paměť.

Změň systém učení

Velkou roli při studiu hraje také systém učení. Pokud se snažíš bleskurychle nadrtit nezáživnou látku, kterou chápeš asi jako slon mrkev, všechna moudra půjdou jaksi mimo tebe. Minimálně půlka z toho, k čemu ses naučila složité definice nazpaměť, bude z tvé hlavy do rána zase pryč.

Při učení je například užitečné nakreslit si „pavouka“: Na papír si napíšeš hlavní téma toho, co se právě učíš, a pak ho členíš pomocí čar a podtémata rozvětvuješ. Namísto detailního popisu využij heslovitých slov, popřípadě značek, což se ti bude daleko lépe pamatovat, než bláznivě seskupený text. Pomůže ti to utřídit si celou látku a lépe se ti budou načerpané vědomosti opakovat, aniž bys na něco zapomněla.

Využít můžeš také metodu papírkování. Nastříhej si několik papírků a rozděl je na půlku. Na lístky z první půlky piš s pomocí sešitu nebo učebnice otázky a na druhou část správné odpovědi. Půlku papírků, kde je zadání dej do jedné krabičky a zbytek s odpověďmi nech volně. Pak si vždy vylosuj jedno téma a správnou odpověď přiraď k tématu. Tímto způsobem si rychleji zapamatuješ a déle uchováš informace z požadované látky. Ideální je tento systém například v literatuře (přiřazování autor – dílo), v zeměpise (státy – města) nebo v dějepise (události, jména, data).

Vyzkoušet můžeš také čtení nahlas. Díky němu se ti učivo více vryje do paměti, než při tichém čtení, jelikož tím, že si fakta říkáš, je znovu a znovu posloucháš. Jiným – především lidem se silněji vyvinutou obrazovou představivostí – zase vyhovuje malování obrázků a grafů, které si dovedou snáze vybavit než text nebo sluchové vjemy.

Referáty a seminárky bez práce?

Zpracovávání referátů nebo seminárních prací je většinou otrava. Zvlášť, když zadání jde úplně mimo tebe a nemáš možnost vybrat si jiné podle svých znalostí a zájmů. Zdá se, že inspirace odjela na dovolenku, a navíc tě otravuje zadaný termín. Pomoc od spolužáků zřejmě čekat nemůžeš, jelikož ti mají jistě plno práce s vlastními seminárkami.

Pokud cítíš, že jsi opravdu v koncích, a jsi raději ochotná obětovat nějaký peníz, než se trápit nebo se snažit svoji práci „obšlehnout“ odněkud z internetu a doufat, že se na to nepřijde, mrkni na web referatyzababku.cz. Seminárku nebo referát ti rychle vypracují odborníci – díky tomu budeš mít jistotu, že svůj úkol odevzdáš včas a nebudeš se muset obávat jeho nepřijetí. Na své si na zmíněných stránkách přijdou středoškoláci i vysokoškoláci a také slovenští studenti.

Neboj se ptát. Nebo alespoň hledat

Nevíš občas při hodinách, o čem že je zrovna řeč? Dělá ti problémy pochopit složité výrazy a zdá se ti, že výklad některých učitelů je až příliš odborný? Pokud něčemu nerozumíš a odborné termíny nechápeš, požádej někoho o jejich „polopatické“ vysvětlení. Anebo zapátrej na internetu nebo ve slovníku cizích slov. Látku jsi dobře pochopila teprve tehdy, pokud jsi o ní schopná mluvit vlastními slovy. Motat se v odborných výrazech s tím, že je to vlastně docela fuk, že jim až tak nerozumíš, ti při učení na zkoušky jedině přidá práci.

Máš jiný tip, jak si ulehčuješ své studium? Napiš nám o tom do komentářů pod článkem.

Nedaří se ti ve škole? Ulehči si studium lepší strategií pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Na dokonalý pořádek jsem nikdy moc nebyla -  fakt, že nemám kalhotky srovnané podle dní a ponožky podle barev, mi prostě žíly netrhá. Horší to ale bylo třeba s učením, ve kterém jsem mívala pořádný chaos. Neustále jsem si doma zapomínala sešity, materiály do různých předmětů měla na jedné hromadě, takže najít jeden určitý mi někdy zabralo i hodinu, a když jsem si něco nenapsala do správného sešitu, už jsem to nikdy nenašla. Po dvou úporných letech na gymplu jsem ale dospěla k závěru, že s takovou nejspíš neodmaturuju, přestože jsem rozhodně neměla špatné známky.

Můj nový systém mi další měsíce u učení dost usnadnil a když se maturita přiblížila, měla jsem všechny materiály perfektně nachystané a setříděné, takže v horách papíru jsem se naštěstí přece jen neutopila. Máš podobný problém? Vyzkoušej má osvědčená, dvěma lety na gymplu a třemi na vysoké prověřená organizační opatření…

Zaprvé: Místo sešitů papíry

Zní to možná divně – měla jsem nepořádek v papírech, a tak jsem pro jistotu zrušila sešity a nechala se zavalit dalšími hromadami papírů? Faktem je, že s poznámkami na volných listech se lépe pracuje. Můžeš si je setřídit tak, jak potřebuješ, když si od tebe chce někdo něco půjčit, místo celého sešitu mu půjčíš jen pár papírů, nemusíš se sebou tahat přecpaný batoh, ale jen ty papíry, které zrovna potřebuješ, a před maturitou si zápisky roztřídíš podle maturitních otázek. Osvědčilo se mi to také třeba v chemii nebo biologii, kde jsme často kreslili schémata nebo složité vzorce. Pokud jsem obrázek měla moc poškrtaný a nepřehledný, doma jsem si ho v klidu nakreslila znovu na novou čtvrtku. Navíc si tak mezi své zápisky snadno uspořádáš i materiály od učitelů.

Pokud ti nevyhovují volné listy, dá se použít i blok s trhacími stránkami. A samozřejmě neplatí, že je potřeba vyměnit všechny sešity za papíry. Zaměř se hlavně na ty důležité předměty – ty, ze kterých například budeš maturovat, nebo pokud usoudíš, že je to v jejich případě praktické. Třeba pro matematiku, fyziku a cizí jazyky jsem sešity používala dál.

Zadruhé: Papíry ukládej do folií

Vždy jsem u sebe v batohu nosila dvě folie – jednu s čistými čtvrtkami a druhou, do které jsem zakládala ty popsané, aby někde nepřišly k úrazu. Ty jsem následně doma roztřídila do složek předmětů. Pokud jsem u sebe potřebovala zápisky z několika předchozích hodin – například, když jsem si ještě ve škole opakovala učivo na test – vzala jsem si s sebou celou složku předmětu nebo z ní do třetí folie vyndala jen to, co budu potřebovat.

Zatřetí: Číslování a barevné rozlišení

Aby se ti papíry nakonec nepomíchaly, je důležité mít je dobře označené. Vždy si na piš datumy a čísla hodiny (jen tak za nějakou dobu poznáš, že ti něco chybí) a stránky jednotlivých hodin si čísluj. Dobré je také barevné rozlišení – například nadpisy do dějepisu piš červeně, do zeměpisu zeleně, do biologie fialovou…

Začtvrté: Přehlednost

Vytvoř si systém nadpisů a podnadpisů, používej různé velikosti písma, aby bylo jasné, co je důležité a co je spíše jen poznámka pro zajímavost. Novou látku vždy začni psát na samostatném papíře.

Zapáté: Pořiď si pořadače

Na papíry je nejlepší pořídit si pevné složky nebo pořadače. Nejdříve jsem měla pořadač jen jeden asi na pět různých předmětů a ty od sebe rozlišila barevnými čtvrtkami a trčícími proužky mezi nimi. Brzy jsem ale zjistila, že víc než dva předměty na jeden pořadač není zrovna ideální, zvlášť pokud si s sebou do školy chceš občas vzít všechny materiály do určitého předmětu.

Aktuálně probíranou látku měj vždy „rozprostřenou“ – co papír, to folie. Látku, kterou jste už dobrali a napsali všechny testy, můžeš z folií vytahat a složit do jedné jediné folie – složky, čímž uvolníš místo na nové papíry. Kdybys měla mít papíry stále samostatně, složky by ti dost ztěžkly a navíc by se ti tak studium pěkně prodražilo. Pokud se potřebuješ k něčemu vrátit, jednoduše najdeš označenou složku a papíry klidně můžeš znovu rozprostřít.

Tip: Sbírej body z výrobků Leitz a zpříjemni si práci skvělou kávou

Za úsilí s vylepšováním svého školního systému tě čeká odměna přesně podle tvého (dolce) gusta! Pokud si pořídíš pořadače a další užitečné kancelářské pomocníky Leitz od značky Esselte (seženeš je u autorizovaných distributorů nebo v prodejnách Makro), které jsou praktické a navíc stylové – vybereš si totiž z několika módních barev, práce ti půjde pěkně od ruky a navíc tě bude bavit.

Proč si ale při té vší námaze neudělat malou pauzičku třeba na šálek oblíbené kávy? Na každém výrobku Leitz navíc najdeš body, které si pak můžeš proměnit za krásné dárky – hrníčky, kávu nebo dokonce kávovar od Nescafé Dolce Gusto. Zaujalo tě to? Přečti si o soutěži „Když práce za to stojí“ více.

Nejlepší novoroční předsevzetí? Uspořádej si své povinnosti pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Studium na vysoké škole je o něčem úplně jiném než na střední. To řekne každý už po prvních dvou týdnech v prváku. Nikdo vás nevede za ručičku, nenutí vás učit se průběžně, nezkouší se před tabulí. Nemáte domácí úlohu? Váš problém. Nechce se vám na seminář? Pokud vám vyjde absence do dvaceti procent, nechoďte. Vysoká škola je o dobrovolnosti, vlastní iniciativě a rozumu. Ale není to o tom, že by se studenti půl roku bavili a pak rychle začali drtit poučky – musíme vypracovávat seminární práce, projekty a připravovat se na bakalářské nebo diplomové závěrečné zkoušky. Ale zkouškové je přesto postrachem všech.

Přesně jak zpívá Tomáš Klus ve své písničce, během zkouškového období většina vysokoškoláků vůbec neví, čí jsou – a většinou je zázrakem, že kolonky se jmény na testových arších jsou vyplněny správně. V jinch případech je naopak sotva jediná kolonka vyplněná tak, jak má. Tento záhadný úkaz je způsoben velkou nervozitou a strachem nebo kocovinou po způsobenou úspěšným složením předchozí koušky. Ze všeho nejvíce mně však zaráží způsob zkoušení, o kterém bych ráda podiskutovala.

Během bakalářského studia jsem ještě brala všechno tak nějak s rezervou. Přeci jen si nás musí ozkoušet, musíme předvést kapacity své šedé kůry mozkové. Ještě jsem byla schopná tolerovat učení se zpaměti. Ale při nástupu na magisterskou nástavbu jsem naivně doufala ve změnu – třeba v pochopení, že jsme již prokázali schopnost naučení se, že naše teoretické znalosti byly již prozkoumány i během státních zkoušek. O svém omylu jsem se přesvědčila už během semestrálních testů – znovu se šrotit vzorečky, znovu si rychle něco nalít do hlavy a hlavně nepoužívat logiku nebo selský rozum!
Tomáš Klus to vyjádřil naprosto přesně – „nehloubej, nemysli – oni to vymyslí.“ Prostě se nauč knihu co nejlíp, dostaneš pochvalu a pěknou známku a pustíme tě do dalšího semestru. K čemu ale takové studium je? K čemu se učit spoustu teorie, když praxe je to nejdůležitější? A především – proč jsme museli skládat testy všeobecných studijních předpokladů s logickou částí, když nyní logika nejen pokulhává, ale chodí o jedné noze?

Dalším problémem je, že občas ztrácím smysl celého vysokoškolského studia. Na co mi jsou tituly, když podle zkušeností kamarádů dají ve firmě přednost uchazeči se středoškolským vzděláním, protože si bude nárokovat méně peněz? Dnešní doba je jiná. Titul inženýra nebo doktora už nevzbuzuje takový respekt jako před revolucí. Zvláštností je, že mí kolegové z oboru všeobecně souhlasí, ale stejně všichni sklopíme hlavy nad skripty a šprtáme dlouho do noci, jen aby ten titul byl. Pak ho – s největší pravděpodobností – budeme vynechávat a používat jen v oficiálních případech. Tak kde je smysl?

Zkouškové: Už ani nevím, čí jsem pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Testové otázky:

1. Z důležité písemky jsi dostala špatnou známku. Co se ti honí hlavou?
a) „Takové hloupé chyby! No to snad ne!“
b) „Dalo se to čekat, stejnak jsem se na to skoro vůbec neučila! Co už.“
c) „Ach jo, já věděla, že jsem měla jít místo učení na pokec s kámoškou. To by aspoň k něčemu bylo.“
d) „Sakra! Příště už se opravdu opravdu opravdu budu učit!“

2. Své domácí úkoly…
a) …mám téměř vždy pečlivě splněny.
b) …nikdy nedělám.
c) …plním s obrovskou nechutí a obvykle současně s nimi dělám spoustu jiných věcí.
d) …obvykle odkládám na osm ráno před samotným začátkem vyučování.

3. Byla jsi vyvolána k tabuli na látku, kterou ses nestihla naučit. Jak se cítíš?
a) Jsem zelená jak sedma, chytají mě závratě a chce se mi zvracet.
b) V pohodě, vždycky všechno tak nějak „okecám“, takže to třeba nebude za pět.
c) Víc než špatné známky se bojím, že budu koktat a červenat se. Ztrapnila bych se tak před svým idolem, který sedí v první lavici!
d) Budu se snažit přemluvit vyučující/ho, aby mě vyvolal/a někdy jindy. Vždy mám v zásobě spoustu výmluv.

4. O přestávkách…
a) …si obvykle se sešitem v ruce opakuju učivo na písemku.
b) …s kamarády ze třídy často pomlouváme šprty a učitele.
c) …si lakuju nehty, čtu časopisy a bavím se se spolusedící o nových objevech – čili dělám to samé jako v hodinách.
d) …opisuju úkoly a vyrábím taháky.

5.  Co ze všeho nejvíc nesnášíš na ústním zkoušení u tabule?
a) Že člověk nemá čas na rozmyšlenou jako při psaní testu a když se z nervozity „zaseknu“, učitel si hned myslí, že to nevím.
b) Že známka často závisí na tom, jakou má učitel zrovna náladu nebo jestli zkoušeného žáka nemá rád.
c) Že se člověk musí soustředit i na to, jak u tabule vypadá, a přemýšlet nad tím, že na něj všichni ostatní ve třídě civí.
d) Že se nedají používat taháky.

6. Den před důležitou písemkou…
a) …sedím v učení, každičký zvuk mě ruší a na všechny jsem nevrlá.
b) …jdu ven, hraju hry na počítači, čtu si, kecám s kamarády na icq – na učení se možná mrknu večer nebo až ráno, jak se mi bude chtít.
c) …mám po pokoji rozložené sešity a snažím se na to soustředit, ale nejde to – neustále přemýšlím nad vším možným, běhám k počítači kontrolovat icq a e-mail atd.
d) …pořád myslím na to, že se musím učit, ale vždy mi do toho něco vleze – mamka mi dá nějakou práci, pak mi zavolá kamarádka… Takže učení odkládám a odkládám.

7. Ráno po probuzení než jdeš do školy…
a) …si ještě rychle zopakuju učivo na písemku.
b)…nestíhám nic – vždy vstanu, obléknu se, seberu batoh a letím.
c) …potřebuju aspoň půl hodiny, abych se učesala a nalíčila.
d) …se snažím dodělat všechno možné, co jsem nestihla večer.

KTERÉ PÍSMENKO JSI OZNAČILA NEJVÍCEKRÁT?
Vyhodnocení:

Nejvíce: A >> Tvůj úhlavní nepřítel: nervozita, stres
Jsi vzorná studentka. Vždy máš vše pečlivě připraveno a školní povinnosti rozhodně nebereš na lehkou váhu. Jak je však možné, že ani tak tvé výsledky neodpovídají tvým představám? Odpověď je jasná: tvým problémem je především nervozita. Ve škole se ti jistě bude dařit lépe, jakmile sama sobě začneš víc věřit a přestaneš být tolik úzkostlivá. Je fajn, že jsi pilná studentka, ale každý občas potřebuje oddech. Tvůj život se nemůže točit jen kolem školních povinností. Možná to zní paradoxně, ale zlepšit se můžeš právě tím, že ve svých snahách maličko povolíš a uvolníš se.

Nejvíce: B >> Tvůj úhlavní nepřítel: flegmatismus
Jsi velký optimista. Vždy (i co se školy týče) si říkáš, že to přece nějak dopadne a nemá cenu se jakkoliv stresovat. Na jednu stranu je to fajn, ovšem nic se neobejde alespoň bez minimálního úsilí. Rozhodla-li ses se svými známkami pohnout směrem k lepšímu, budeš si muset ze svého volného času, ve kterém se věnuješ mnoha svým koníčkům, ukrojit nějaký čas také pro přípravu do školy. Učení není jen záležitostí šprtů a není třeba prosedět nad knihami věčnost – před písemkou si látku aspoň dvakrát pozorně přečti a uvidíš, že se ti začne dařit lépe. Chce to jen odhodlání!

Nejvíce: C >>Tvůj úhlavní nepřítel: nesoustředěnost, roztržitost
Vždy bys ráda stíhala aspoň pět věcí najednou, což je však mnohdy pravou podstatou problémů. Chceš-li být v něčem skutečně dobrá, musíš si najít čas, v němž se budeš soustředit pouze na jedno jediné. Nauč se lépe organizovat svůj režim dne – vyhraď si určitý čas na zábavu a odpočinek a nějaký čas na plnění povinností. Budeš-li obojí míchat do sebe, neuděláš nic na sto procent a vlastně si ani neužiješ svého volného času, jelikož tě neustále budou kousat myšlenky na to, co jsi ještě nestihla udělat:

Nejvíce: D >> Tvůj úhlavní nepřítel: prokrastinace (viz. ABC slovník)
Na přípravu do školy vynakládáš poměrně hodně energie, ale tak trochu jiným způsobem. Je pro tebe velmi obtížné „dokopat“ se konečně k plnění domácích úkolů a horko těžko se nutíš otevřít sešit a soustředit se na učení. Není však pravda, že bys povinnosti brala až tak na lehkou váhu, právě naopak. Neustále tě pronásleduje špatné svědomí z toho, že nic neděláš, i když bys měla. Vše doháníš na poslední chvíli, což je velmi stresující a nepříjemné. A výroba důmyslných taháků tě mnohdy stojí víc, než kdyby ses všechno opravdu naučila. Zamysli se nad tím – nebylo by lepší přinutit se k nepříjemnému a pak mít božský klid?

Text: Eliška R.
Foto: sxc

Test: Jak si zlepšit známky ve škole? pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Kdo odpovídal na otázky?

David(16) – SPŠ, obor Informační technologie
Jirka (18) – všeobecné gymnázium
Bára (16) – SŠ aplikované kybernetiky, obor Virtuální grafika
Jana (17) – gymnázium De La Salle Schule, obor MUSIK (kreativní), Vídeň
Jessica (17) – SŠ ekonomiky a cestovního ruchu, jazyková škola

1. Kdyby ses octl(a) znovu v 9. třídě ZŠ, vybral(a) by sis stejnou školu?

David – Ano, vybral. Už jen kvůli tomu, že jsou tam obory zaměřující se na počítače, které mě zajímají a také z průmyslovky nemusím na vysokou a můžu jít rovnou do nějaké profese.
Jirka – Vybral bych si stejnou školu. Ze začátku to nebylo sice úplně perfektní, ale za měsíc jsem se skamarádil se spolužáky a asi v pololetí už jsem mohl vědět, co od ostatních čekat a co naopak ne.
Bára – Asi ano. Už jen kvůli kolektivu ve třídě.
Jessica – Určitě ano, ale možná bych radši do jiného města. Do Prahy například.

2.  Prozraď nám. Jak často se učíš a co ti při učení pomáhá? Máš nějaký svůj tajný recept?

David – Učím se tak jednu hodinu denně. Se svou kamarádkou si na ICQ stanovíme čas na učení a následně ho dodržíme. Při učení si obvykle pouštím pomalou hudbu, nejlépe instrumentální, ale někdy to jde samozřejmě i bez té hudby.
Jirka – Učím se pouze na písemky. Při učení mi pomáhá, když se učím v klidu a nerušeně. Například u počítače se učím strašně dlouho a nic si nepamatuju. Takže si spíš lehnu na gauč a za chvíli mám naučeno.
Bára – Moc často se teda neučím, ale když se k tomu dostanu, pustím si svoji oblíbenou hudbu. A nejlépe se naučím, když si učivo několikrát přepíšu.
Jana – Teď se nemusím učit skoro vůbec. Jen němčinu. A když už se učím, říkám si vše nahlas a taky si píšu na papír, co všechno jsem si zapamatovala.
Jessica – Učím se jen po cestě do školy nebo ze školy. Jinak na to nemám čas.

3. Co vyučující? Myslíš, že jsou všichni spravedliví nebo se najdou i tací, které opravdu nemusíš?

David – Myslím, že většina je těch spravedlivých, ale asi jako v každé škole se najdou i ti, které fakt nemusím.
Jirka – Většina je jich spravedlivá, ale někteří si na nás léčí jejich komplexy a ty potom opravdu nemusím.
Bára – Určitě najdou. Například náš nejmenovaný profesor na výpočetní techniku.
Jana- Všichni spravedliví nejsou a pár je jich opravdu nepříjemných.
Jessica- Zatím jsem se s žádným takovým nesetkala. Aspoň u nás ne.

4. Štve tě něco na tvé škole? Něco, co by mohlo být důvodem tvého odchodu?

David – Myslím, že nic takového není.
Jirka – Asi kvůli některým profesorům, kteří si myslí, že jejich předmět je ten nejdůležitější a když se máme něco učit tak jedině ten jejich.
Bára – „Masakroidní“ rozvrh. Třeba ve středu mám od 7 ráno do půl 7 večer. Ale pádný důvod k odchodu to není.
Jana – Třídní kolektiv nebo spíš (NE)kolektiv.
Jessica – Jsem na škole spokojená. Občas mě štve školnice, ale jinak nic.

5. Cítíš se někdy méněcennější ve srovnání s ostatním spolužáky?

Jirka – Máme ve třídě pár lidí, kteří se jen učí a pohrdají ostatními a jinak se někdy opravdu cítím málo dobrý (např. v matice).
David – Jen někdy, když vidím, že v něčem nevynikám, tak jako ostatní.
Bára – Občas ano.
Jana – Ne, nikdy.
Jessica- Spíš si myslím opak, že se tak někdo může cítit vůči mě.

6. Co bys poradil(a) těm, kteří se právě chystají na střední školu?

Jirka – Učte se hned od začátku, protože jakmile se špatně zapíšete u profesrů, potáhne se to s vámi až do čtvrťáku.
David – Radím jim, ať si ještě užívají základky, protože střední škola je už trošku jiný kafe. Je to hold o stupínek výš. Ale zvykne si každý!
Bára – Ať si ze základky odnesou co nejvíc. V prváku a v dalších ročnících se jim to bude hodit.
Jana – Ať si užijí poslední dny klídku, neučení a vyrušování.
Jessica – Každý by si měl vybrat to, co chce. A nenechat se ovlivnit ostatníma.

JAK ZJISTIT, JESTLI JE ŠKOLA PRO TEBE TA PRAVÁ UŽ PŘED PŘIJÍMAČKAMI?
1) Nevynechej den otevřených dveří! Pokud ti to z časových důvodů nevyjde, zavolej si do školy, zda se tam můžeš přijít podívat individuálně. Budeš-li o to mít zájem, možná ti bude umožněno zúčastnit se některý den i části výuky, abys věděla, jak to ve škole ve skutečnosti chodí.
2) Sežeň si kontakt na lidi, kteří v tebou vybrané škole aktuálně studují a zeptej se přímo jich, jak se jim ve škole líbí a zkrátka na všechno další, co tě osobně zajímá. Takové informace ti řeknou mnohem víc než ty „oficiální“!
3) Dej si záležet na výběru oboru – zjisti si, jaké uplatnění můžeš mít po jeho dostudování, jaké předměty jsou vyučovány jako hlavní, jakou máš možnost dostat se po maturitě na vysokou školu, máš-li o to zájem… Některé školy dokonce otevírají „nulté“ ročníky, ve kterých se se školou můžeš sžít ještě než si podáš přihlášku a navíc budeš lépe připravena na přijímací zkoušku.
4) Pokud si stále nejsi jistá, jaký obor zvolit, navštiv veletrh středních škol anebo si zajdi do pedagogicko-psychologické poradny a nech si porad od odborníků.

Text: Míša F.

Vybíráš střední? Nešlápni vedle! pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

Jednoho dne při úporné hodině maturitního dějepisu vyšla naše vyučující s pravdou ven: „Samozřejmě, že si teď do hlavy cpete neskutečné množství informací, ale to pravé umění je teprve umět to „prodat“. V podstatě mám zkušenost takovou, že studenti, kteří bývali průměrnými trojkaři, ale uměli pořádně využít aspoň to, co v té hlavě měli, jsou dneska úspěšní podnikatelé a jezdí v nablýskaných autech…“ Povzdechla si a usmála se: „Zato studenti, co měli po celou dobu školy samé jedničky a vždy byli pečlivě připraveni, mají v hlavě možná více vědomostí, ale kolikrát jim to není nic platné.“
„A ti končí kde, paní profesorko?“ rýpl si spolužák, vyhlášený průšvihář, kterého taková informace převelice po těšila.
„Ti? Většinou dopadnou stejně jako já – jsou z nich učitelé a ve škole stráví většinu svého života,“ zasmála se.

Musím uznat, že mě samotnou to dovedlo k úvahám, v čem a proč to průšviháří mají v životě lehčí a Horňáci přes veškerou svou píli často dřou nosem o beton. Zde jsou tedy výsledky mých „zkoumání“ :-)

PROČ JE LEPŠÍ…

…NEŠPRTAT SE VŠECHNO SLOVO OD SLOVA
Když u tabule odpřednášíš probranou látku jako básničku (a často jí sotva rozumíš), dostane se ti velké pochvaly a půjdeš si sednout s velkou jedničkou. V reálném světě je tomu přesně naopak – není možné, aby sis všechno do posledního písmenka připravila do předu, musíš být schopná improvizovat a především vhodně reagovat. Průměrní školáci, pro které je učení se nazpaměť obrovská otrava, u tabule možná nepředvádějí excelentní výkony a tahají vědomosti „z paty“, avšak moc dobře ví, jak maximálně využít to, co jim v hlavě přeci jen utkvělo, více se zamýšlejí nad logickými souvislosti a snaží se věci odvozovat. I když to učitelé, kteří většinou očekávají plynulý přednes, nepovažují za nijak brilantní, ve skutečnosti mají takoví studenti obrovsky navrch!
TIPY:
1. Neuč se všechno doslovně včetně výrazů a formulací, které ti „nesedí do pusy“. Buď svá a mluv tak, jak je to pro tebe přirozené a jak tomu sama rozumíš. Při učení si přečti text, pak učebnici nebo sešit odlož bokem a snaž se vlastními slovy v pár větách říct to podstatné, co ses právě dočetla. Takový postup je velice praktický. Když si vzpomínám na základku (sice už poněkud matně :-)), nebylo problém se učit na tři stránky ze sešitu do posledního písmenka, ale jakmile jsem nastoupila na gymnázium, množství učení se snad zdesetinásobilo, a pokud bych se chtěla učit stejným postupem, který mi vyhovoval na základce, učila bych se na jednu písemku do jednoho předmětu celý týden. A co ostatní předměty? Ba ne, tak by to zkrátka nešlo!
2. Obrovskou oporou ti budou přehledné a srozumitelné poznámky. Do sešitu si rozhodně nepiš celé dlouhé věty tak, jak je diktuje učitel. Nauč se používat odrážky, číslování, podbody a různé nadpisy a podnadpisy. Piš spíše heslovitě a nejdůležitější informace zvýrazni tlustou fixou, podtrhávej je či kolem nich dělej rámečky.  Donutí tě to přímo v hodině přemýšlet nad tím, co vlastně píšeš, probíraná látka se ti rychleji vryje do paměti a z šikovných poznámek se ti bude lépe učit.
3. Zkoušej se s kámoškou navzájem! Jistě máte jiné společné aktivity, které jsou poněkud příjemnější, ovšem před větší zkouškou (hlavně ústní, kde se musíš umět „vymáčknout“) se vám to oběma vyplatí. Mně se to osvědčilo pře maturitou, kdy jsme si se spolužačkou společně opakovaly všechna možná témata. Pomůže ti to v tom, že se naučíš lépe formulovat, a nemůžeš  jen tak plácat, protože to vlastně někomu vykládáš a tvou snahou je, aby to pochopil stejně dobře, jako sis to osvojila ty sama. A pokud ses naučila nějaký chybný údaj, kamarádka tě na to upozorní a do zkoušky v pohodě vychytáš všechny mouchy, které by tě mohly nepříjemně zaskočit.

…PO RÁNU TOTÁLNĚ NESTÍHAT
Jakožto holka z malého města jsem po devítce neměla jinou možnost, než se vydat za gymnazijním vzděláním někam „do světa“. Čtyři roky jsem den co den dojížděla do sedm kilometrů vzdáleného Uherského Brodu, a neustálé čekání na nádraží a autobusových zastávkách se mi velice brzy zprotivilo. V prváku jsem samozřejmě ještě byla za „vzorňačku“, věci do školy jsem si pečlivě chystala večer, na zastávce jsem čekával minimálně pět minut dopředu, a tak jsem si každé ráno užívala odporný cigaretový smrad, který se na mě valil ze všech stran od bezohledných spolučekajících. Přestože je kouření veřejných prostranstvích, jakými jsou také zastávky a nádraží, zakázané, kdo se nad tím pozastavuje? Nikdo. Z cigaretového kouře se mi zvedá žaludek a být v klidu, přestože mé čerstvě umyté a pracně vyfoukané vlasy hned v sedm hodin ráno získají hospodský odér? V druháku už jsem si vzala příklad z kamarádky a na autobus vždy dobíhala tak tak.
A jaké to má výhody?
1. Nemusíš čichat cigarety na zastávce autobusu, vlaku, tramvaje či trolejbusu.
2. Hned po ránu zmákneš parádní rozcvičku – při běhu se ti prokrví celé tělo včetně mozku a ve škole se ti bude líp přemýšlet. Kromě toho se po pár týdnech dostaneš do nevídané formy.
3. Rozhodně to nepřeženeš s make-upem, jelikož ti na šminkování nezbude moc času. Přesto však budeš hezčí – půlhodinový bonus nerušeného spánku udělá divy :-)
4. Budeš mít kvalitnější vlasy. Absence žehlení či kulmování tvé hřívě jedině prospěje.
5. Přeorientuješ se na zdravější stravu. Místo přípravy sendviče s hromadou salámu budeš ráda, když stihneš do batohu vhodit banán a jogurt.
6. Získáš osobitější styl. Až ti ve třídě někdo vytkne, že máš každou ponožku jinou nebo že sis dala tričko naopak, můžeš ho zpražit tím, že zakroutíš hlavou nad jeho barbarstvím v oblasti nejnovějších módních trendů.

…ZAPOMÍNAT POMŮCKY
Co si budeme povídat, kdybychom si měly pokaždé nacpat do batohu všechny předepsané učebnice, sešity a pomůcky skutečně do všech předmětů, kolikrát bychom ani nebyly schopné vyplout z domu. A tahat se sebou celý den desetikilové závaží (navíc každou přestávku nahoru a dolu po schodech, jelikož ve školách obvykle nebývají výtahy a kolikrát je třeba se o pětiminutové přestávce přemístit z učebny do učebny o tři patra výš v úplně jiné budově), to bychom brzy všechny měly hrb jako Quasimodo od Matky Boží. Jak si tedy zachovat zdraví a krásný rovný postoj, ale přesto mít vždy přesně to, co potřebuješ?
Tipy:
1. Vycházej ze svých zkušeností. Často jsou sice ve školních osnovách předepsané tři učebnice do každého z předmětů, otázkou však je, co v hodině skutečně potřebuješ. Někteří vyučující po tobě nevyžadují, abys se sebou neustále tahala všechny učebnice, a někteří si dokonce jedou ryze podle vlastních zápisků, které diktují, a do jejich hodin učebnice vlastně vůbec nepotřebuješ.  Po prvních pár týdnech zjistíš, co si můžeš dovolit zapomenout doma a co je nezbytné mít vždy se sebou.
2. Využij školní skříňku – která z nás si doma dobrovolně listuje v půlkulové čítance do literatury, pokud to zrovna nedostala za úkol? Učebnice, které nepotřebuješ při domácí přípravě, si klidně nechej ve škole, máš-li tu možnost.
3. Oblíbené pravidlo „alespoň jedna v lavici“: Domluv se se svým spolusedícím či spolusedící, do kterého předmětu budeš nosit učebnice ty a do kterého zase on(a). Počet učebnic se tak pro oba zmenší na polovinu. Ale pozor, buď férová, či se naopak sama nenechej využívat k tomu, abys nakonec nosila učebnice jen ty sama, zatímco soused(ka) si nakluše do školy jen s tužkou a svačinou.
4. Popřemýšlej nad tím, zda v batohu zbytečně netaháš věci, bez kterých se bez problémů obejdeš. Velký kartáč nahradí skládací hřebínek, na střední už jistě neupotřebíš pakl pastelek o padesáti odstínech tak jako v první třídě (pokud tedy zrovna nemáte výtvarku), není třeba se sebou mít veškeré svoje líčidla stejně jako deset čísel bravíčka, kdyby ses při vyučování náhodou nudila.

…NEBÝT PŘESPŘÍLIŠ AKTIVNÍ
Pedagogové milují žáky či studenty, kteří jezdí reprezentovat školu na všechny možné vědomostní olympiády, dobrovolně pomáhají s organizací školních akcí, hrnou se do předních funkcí studentské rady, ve své třídě plní funkci předsedy, místo předsedy i pokladníka a šatnáře a při tom všem ještě mají každé pololetí výstavní vysvědčení. My „méně aktivní“ je můžeme obdivovat či nesnášet, pravdou však zůstává, že jim vlastně až tak co závidět nemáme.
Přikladem je jedna má známá, která se ve svých školních letech mohla doslova přetrhnout. Musela být úplně u všeho, nic jí nemohlo utéci a vše, co pro nás ostatní bylo zcela dobrovolné, ona považovala za nutnost a zbláznila by se, kdyby se v něčem nemohla angažovat. Zatímco my jsme si užívali studentského života, ona byla neustále v jednom kole, naprosto nezastavitelná a posedlá. Jednou jsem ji našla na toaletách brečet. Svěřila se mi, že nestíhá a že se to na ní všechno sype, ale nedala si říct, že má něco jednoduše vypustit, protože to přece dělat nemusí. Řekla mi, že ona MUSÍ, protože se to od ní prostě očekává a hlavně by nebyl nikdo jiný, kdo by to udělal pořádně, protože ostatní jsou jen flákači, kterým se do ničeho nechce… Stálo jí to všechno za předčasné vrásky a zadělávku na žaludeční vředy?!

Máš nějaký svůj soukromý recept, jak přežít školu?

Text: Eliška R.

Proč mají „vzorňáci“ těžší život pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.

1. Napiš seznam- zdá se Ti to jako hloupost, ale možná Ti pomůže, když si napíšeš seznam věcí, co musíš udělat. Seřaď je podle důležitosti a pak také podle časové náročnosti. Začni s tím, co vyšlo jako nejdůležitější a zároveň časově nejvíce náročné.

2. Nachystej si vše potřebné ke studiu, protože je vážně na nic, když už se konečně odhodláš a pak zjistíš, že nemáš zápis o romantismu, nebo Newtonových zákonech. Prvně zkontroluj, ať máš všechny materiály k dispozici, pak teprve zasedni k učení!

3. Zajisti si studijní prostředí- ukliď stůl od šminek, starého jídla a pití, vytáhni papíry, učebnice, sešity a poznámky. Rodičům řekni, se teď potřebuješ vážně učit a popros, ať Tě neruší.

4. Dej pryč mobil, počítač, pokud ho potřebuješ k práci, vypni ICQ, Skype a další zabíječe času. Věř, že se budeš lépe soustředit a učení Ti půjde snadněji.

5. Jídlo a pití – vyhni se tučným pokrmům, sladkostem a sladkým nápojům. Lij do sebe čistou vodu, jez zeleninu ( rajčátka, papriku nebo okurky) a sem tam ovoce, ale to obsahuje více cukru, tudíž se po něm můžeš cítit unaveně.

6. Doba vhodná k učení? Takto zněl můj první nadpis v hodině ZSV, ale vlastně jsem se nedozvěděla nic nového. Je to individuální. Učí se Ti dobře ráno? Uč se ráno. Učí- li se ti lépe večer, tak se uč večer. Pokud ještě nevíš, kdy se Ti nejlíp študuje, tak to prostě vyzkoušej.

7. Povzbuzováky- jasně, dějepis je děsná nuda, hlava ti padá, očka se klíží. Věř mi, že to znám! Kde hledat pomoc? Můžeš zkusit nějaký povzbuzovák, kterých je na českém trhu více než dost. Nejběžněji užívané jsou kávy, čaje, coly, ale možná znáš i některé jiné. Populární je guarana- dodá energii, zlepší mentální funkce, je součástí mnoha nápojů, nebo tabletek. Ginko biloba- nejen, že se Ti zahřejí ruce ( prokrvuje totiž organismus, ale také přivolá kyslík do mozky, ten Ti zlepší paměť a zmírní depresi, že to prostě nestihneš! Pozor! Neber povzbuzováky dlouhodobě, tělo si na pravidelný přísun zvykne a nedostaví se kýžený efekt!

Tak hurá do toho, přeci se té školy nebudeme bát! A pokud Ti to prostě nevyjde, svět se nezboří. Možná si vyslechneš od rodičů křik a bědování, ale co? Ty to nějak zvládneš a možná Tě tento neúspěch bude motivovat k lepším výkonům do budoucna. Tfuj tfuj tfuj!

Text: Terezka
––
9.1.2008

Samá písemka? Pekelně se soustřeď! pochází ze Slečna.info, což je internetový magazín pro ženy zaměřený na témata jako móda,kosmetika., styl a wellness.