Kateřina Mrázková alias Victorian Catherine miluje viktoriánskou éru natolik, že ji téměř zasvětila svůj nýnější život. Co ji na tomto období tolik oslovilo, ale i mnoho dalších zajimavostí ze světa 19. století se dozvíš v následujícím rozhovoru.
Jak dlouho se věnujete viktoriánské módě a co Vás k ní vlastně přivedlo?
Viktoriánské éře se věnuji již přes osm let, z počátku to bylo hlavně studium a postupná obměna šatníku. Začala jsem šít kolem 16. roku mého života, takže chvíli trvalo, než jsem se k šití viktoriánských modelů propracovala.
K Viktoriánské éře jsem se postupně dostala díky dějinám výtvarného umění, které mne velice bavily. Vždy jsem milovala obrazy Maneta, Lautreca, Tissota a dalších malířů 19. století. Bohužel jsem dlouhou dobu váhala, zda se tomuto období začít věnovat naplno, jelikož to sebou neslo i mnohá úskalí. Hlavně jsem měla obavy, jak to vezme okolí, což je stálý problém, jelikož mnoho lidí nepřijímá jinakost. Ale musím říci, že při mé práci, což je šití + lektorování v MŠ to nikdo neřeší.
Žijete jako viktoriánská dáma a dodržujete přísná pravidla etiky a etikety, nebo takto chodíte pouze oděna?
V dnešní době multimediálních technologií není úplně možné žít stejně jako tehdy. Bohužel, počítače, mobilní telefony a kreditní karty jsou potřeba, stejně jako spousta jiných věcí. Avšak jsem zastánkyní určitých zásad vycházejících z té doby, kterými se řídím. Oděv je určitě samozřejmostí mého životního stylu. Snažím se dodržovat etiketu stolování, mluvy a chování. Avšak nejsem typická viktoriánská puritánka, ač tak na první pohled mohu působit. Mám ráda legraci a dokážu si jí udělat i sama ze sebe, takže u mne málokdy člověk zahlédne, že bych se jen po vzoru viktoriánů tvářila znuděně a mračila.
Chodíte v této módě denně? Jak na Vás reaguji okolí?
Ano, popravdě nic jiného než viktoriánské šaty ve skříni nemám. Samozřejmě v případě že jdu k lékaři, či na úřad a je nutný určitý vzhled, uzpůsobím svůj oděv dané situaci. Přece jen lékař by mne v korzetu asi příliš nemiloval. :D Okolí reaguje různě, záleží na lidech. Děti mne berou jako princeznu, dospělí občas reagují kladně, občas záporně. Bohužel najdou se i lidé, kteří si neodpustí jízlivé poznámky typu: „jé velbloud“, nebo „Ty p…“ . To však není to nejhorší, osobně mi více vadí lidská drzost, kdy se mi stává, že si mne tajně fotí. Vždycky si říkám, kdy se objevím někde na internetu v Módním pekle. Nejhorší bylo, když si mě pán fotil u bankomatu… Reakce okolí tedy člověk neovlivní, ale musí na ně být připraven, pokud se rozhodne vzdát konvenčního způsobu života a jde svou vlastní cestou. Má maminka mi na to při jedné slabé chvilce mého mládí řekla: „Buď se smíříš s tím, že může být i negativní reakce, nebo to nenos“. A já se tím dodnes řídím.
Šijete své modely dle viktoriánských předloh? Používáte látky, jež se užívaly v 19. století?
Ano, dokonce mám na svém kontě již několik replik dle dobových originálů. Látky, jež se používaly kdysi, se sice dají stále sehnat, ale jejich cena je tak vysoká, že vzhledem ke spotřebě na jedny šaty, si jí raději většinou odpustím. Navíc by si pak člověk na sebe róbu z tak drahého materiálu oblékl jednou a raději by je ukryl do skříně, aby se jim nic nestalo.
Není tento styl odívání nepohodlný a pro běžný den 21. století nepraktický?
Myslím, že každé oblečení má něco. Tedy pokud to není noční košile. Ano, ze začátku můžou být viktoriánské šaty nepohodlné, ale po čase si člověk zvykne. Nejhorší bylo zvyknout si na korzet, avšak já sama nosím korzet již 7 let, tak už mi to ani nepřijde. A pokud se šaty dobře ušijí, nepohodlné nejsou, záleží však také na materiálu. Mám šaty, které jsou z jemného plátýnka a ty jsou nesmírně pohodlné.
Když Vás tolik fascinuje viktoriánská éra, chtěla byste v této době žít?
No, co si budeme namlouvat, spousta věcí v té době nebyla vyspělá. Lékařství bylo ve vývinu, o bakteriích se teprve lékaři dozvídali, špína kam se člověk podíval, tubera, tyfus a spousta dalších nemocí, dětská práce a také spousta jedovatých látek v běžném životě zajistila, že člověk z nižší třídy jen stěží přežíval.
Ano, viktoriánská éra byla krásná, v případě že člověk byl z bohaté rodiny a mohl si dost věcí dovolit. S mým štěstím bych žila jako chudá švadlena někde v zapadlé uličce Londýna :D
Ale dostat se na týden do té doby bych určitě chtěla, člověk by si dost věcí zažil na vlastní kůži.
Každoročně pořádáte Victorian Catherine‘s picnic, co Vás přivedlo k této myšlence?
První pohnutek proč vlastně takový piknik dělat, bylo přiblížení viktoriánské éry různým subkulturám, vyskytujícím se v České republice a také dát lidem vědět, že existuje někdo, kdo tuto módu šije, žije a miluje a může jí nabídnout dále. První piknik byl docela maličký, bez programu, jen s možností zahrát si pétanque. Postupně jsem však začala vymýšlet, co by se mi tam líbilo a co mi chybí, a letošní podoba se již blíží k mé představě.
Piknik podle starých časů
Jak takový viktoriánský piknik ve Vašem pojetí vypadá?
Vzhledem k tomu že stále piknik zdokonalujeme, popíši alespoň ten letošní. Jedná se vlastně o setkání lidí z různých subkultur, ač prvotní plán byl udělat piknik pouze viktoriánský, musela jsem si uvědomit, že není tolik lidí, kteří by měli ve skříni muzeum tak jako já. V tuto chvíli je tedy piknik koncipován jako multi-style, což znamená že se zde najde soubor různých subkulturních aj. stylů.
Je možné zde potkat např. renesanci, baroko, rokoko, empír (napoleonika), viktoriánskou éru, edwardiánskou éru, secesi, ale také gothic, steampunk, lolitu a další. Jediným požadavkem na dresscode je elegantní oblečení, nebo dodržení udaných stylů. To proto, aby se udržela sváteční atmosféra celé akce.
V prostorách, kde piknik probíhá, se snažíme být vždy min. půl hodiny předem, abychom našli vhodné místo (v případě, že není možné se jít na místo podívat předem). Poté, když začnou chodit účastníci, mají možnost si rozložit deku a piknik kdekoliv. Pak je jen na nich, zda své pochutiny nabídnou dále, či ne.
Letošní piknik byl koncipován tak, aby si zde každý našel to své, byla na programu soutěž, krátké přednášky, tanec a samozřejmě autorské čtení. Program se prolíná celým piknikem a má udaný časový harmonogram, aby si každý mohl vybrat to, co jej zajímá.
Piknik většinou trvá, pokud trvá i zájem účastníků (třeba do tmy), popřípadě do doby, kdy je možné pobývat v prostorách, které vybereme.
Letos došlo ke změně, jelikož se oproti minulým ročníkům konal piknik hned třikrát, a to v Brně, na začátku léta, v Praze na konci srpna a poslední piknik byl v Olomouci předposlední srpnový den, a byl jakýmsi pomyslným uzavřením piknikové sezony letošního roku.
Je na místě také říci, že po skončení každého pikniku místo po sobě řádně uklidíme, aby nikdo nepoznal, že se nějaká akce vůbec děla.
Je nutné dodat, že Victorian Catherine´s pikniky jsou jedinečné také díky spoustě skvělých lidí, kteří se na celé akci podílejí. Oficiální fotografie a videozáznam zajišťuje skvělé Dark Vision Studio, taneční oblast zajišťuje Shakeelah Tribe.
Autorské čtení a literární část obstarávají spisovatelé Petra Slováková a Tomáš Dostál. Propagaci zajišťuje nejen Salon Victorian Catherine, ale také Steamzine.cz. A pak jsou zde velice důležité osoby a podpory celé akce – Petr Krejčí ( Maxim) a Veronika Mašková ( Gobloch), která je zároveň mou pravou rukou pro většinu akcí.
Bez těchto lidí by akce Victorian Catherine´s picnic nebyla tím, čím je dnes.
Mimo jiné pořádáte také přednášky, jedna z nich byla na téma „Extrémy a paradoxy viktoriánské éry“, můžete 
mi nějaký paradox či extrém říci?
Extrémní jsou například korzety ve viktoriánské éře. Říká se, že čím větší bylo stažení pasu a korzetu u dámy, tím měla lepší mravy, pokud měla naopak málo sešněrovaný pas, byla považována za nemravnou až přímo ženu poskytující jisté potěšení muži.
Zajímáte se i o Japonsko a jeho kulturu, dá se najít nějaká souvislost s viktoriány?
Určitě. Ve viktoriánské době byl orient a Čína velice oblíbené. Můžeme nalézt inspiraci jak v mnohých doplňcích a nábytku, tak také v oděvech vycházejících například z kimon.
Tomuto stylu se říká japonismus. V mé sbírce šatů je možné dvoje tyto šaty nalézt. Jedny jsou dokonce kopií originálu, uloženého v muzejních sbírkách.
Na fotografiích je Vás často vidět s panenkou, má pro Vás nějaký speciální význam?
Panenka se jmenuje celým jménem Lady Emilie Tailor. Jedná se o sběratelskou BJD panenku, která je ve své velikosti v naší republice jediná. Význam pro mne určitě má, je to taková malá kopie mne, šiji pro sebe i pro ni stejné šaty, dokonce i rysy v obličeji má velice podobné. Jedna má drahá kamarádka jednou prohlásila, že jsem to já, vypraná na 90 stupňů v pračce.
Mimoto, že má pro mne osobní význam, je to také podpora Salonu Victorian Catherine a zástupkyně naší BJD módy, která je součástí naší nabídky.
Jak vnímáte současnou módu a módní trendy?
Módní trendy moc nesleduji, osobně se mi poslední rok to, co se objevuje v textilním prodeji, nelíbí. Dle mého názoru poslední móda nelichotí ženské postavě, všechno je příliš volné a dost pytlovité. Ovšem užívám si doplňky a bižuterii. Miluji vlasové ozdoby, klobouky, rukavice… Jsem tedy ráda, že se blíží plesová sezona a zase bude v obchodech na co se dívat.
Blíží se advent, jak slavili vánoční čas viktoriáni?
Jaké si dávaly dárky pod stromeček? Toto je téma na samostatný článek. Tak tedy alespoň ve zkratce. Viktoriánské vánoce pro mne mají nostalgickou příchuť. Slaví se hodně pospolu, rodiny se schází, hrají spolu na štědrý den hry, dávají si krásná vánoční přání, zpívají. Málokdo ví, že zvyk zdobení vánočního stromu přinesl z Německa nastávající manžel královny Viktorie, princ Albert. Dárky byly většinou maličkosti, které lidé sami vyrobili. Většinou to bylo například vyšívaný ubrousek, kapesníček, nebo cokoliv užitečného. Dárek měl symbolizovat štěstí, bohatství a radost.
Jaké se tehdy pěstovaly vánoční zvyky?
Viktoriánský člověk je velice pověrčivý a tak se magii nevyhneme ani na vánoce. Nebo že by celé vánoce byly magické?
Vánoční ozdoby, se objevovaly už před svátky. Věřilo se však, že postavení stálezeleného stromu (jehličnanu) před štědrým dnem nosí smůlu. Zajímavá je také obliba magických rostlin. Tvrdilo se, že rostliny, které si uchovávají bobule i v polovině zimy, jako např. břečťan, cesmína a jmelí, jsou kouzelné. Říkalo se, že cesmína s červenými bobulkami má být odnesena k muži do domu (jediná cesmína s plody je samčí). Žena měla mít doma zase břečťan. Jmelí je rostlina pohanského původu, líbání pod ní, je však typický Anglický zvyk. Říká se, že pod jmelím mohlo být vykonáno jen tolik polibků, kolik měla rostlina kuliček. Po každém polibku musela být kulička odstraněna.
Na práci Victorian Catherine se můžes podívat na jejich oficiálních stránkách nebo také ne Facebooku.