Existují knížky, které si přečteš, dobře se pobavíš a zasměješ. A potom zapomeneš, že jsi je kdy vůbec viděla. Ta, kterou se ti chystám představit, k nim ale rozhodně nepatří. Naopak je to ten typ čtiva, které se ti vryje pod kůži a budeš na něj ještě dlouho vzpomínat. A co víc, donutí tě přemýšlet nad tak základními otázkami, jako je smysl života, definice toho, být „normální“ a podobně. Kromě toho, že ti připraví filozofické chvilky, se u ní budeš královsky bavit. Je totiž přes všechnu svou vážnost napsána s lehkostí a vtipem autorovi vlastní. Že nevěříš? Zavítej se mnou za zdi psychiatrické léčebny ve Villete!
Znáš legendárního brazilského spisovatele Paula Coelha? Pak určitě víš, že se ve svých dílech nevyhýbá poměrně kontroverzním tématům. Zpravidla se jedná o taková, nad kterými se my lidé často zdráháme přemýšlet. 
Pokud máš strach, že na tebe z Veroniky padne deprese, nemusíš. Všechny Coelhovy knihy, tuto nevyjímaje, jsou přes všechnu pochmurnost plné naděje.
Smrtelná nuda
Seznam se s hlavní hrdinkou knihy, mladou Veronikou. Žije ve Slovinsku, je krásná a úspěšná. Těší se zájmu mužů a nic jí nechybí. A kromě toho se smrtelně nudí. Přes dokonalý život není šťastná a shledává svůj život zbytečným a prázdným. Tato skutečnost ji trápí natolik, že se jednoho rána rozhodne spáchat sebevraždu. K její hrůze plán nevyjde a tak se nešťastná Veronika probudí za zdmi ústavu pro duševně choré. Zde se dovídá krutý verdikt – předávkování léky ji sice nepřipravilo o život, ale nenávratně jí poškodilo srdce, které jí co nevidět vypoví službu. Zbývá jí nanejvýš pár týdnů života. To Veronice zlepší náladu, nakonec přeci jen zemře, jak si přála. Protože je její konec blízko, přestane se trápit s konvencemi a společenskými normami. Konečně se chová tak, jak sama uzná za vhodné. Postupně se seznamuje s dalšími pacienty, kromě jiných se schizofrenikem Eduardem. Zdá se, že si velice rozumí a Veronika pocítí něco, co dosud nepoznala. Je to láska? A jaký má smysl, pokud jí zbývá jen několik málo chvil? Touha zemřít se pozvolna mění v zoufalý boj o život. Podaří se Veronice? Čti a dovíš se, jak příběh pokračuje.
Otázka života a smrti
Víš, co je na této knize nejzvláštnější? Dost podstatná část jejího obsahu sestává z Veroničiných vnitřních monologů. Dostaneš tak možnost nahlédnout do hlavy někoho, koho už omrzela dokonce
i prostá existence. V tomto případě Coelho rozhodně nevaří z vody, sám se totiž jako mladý ocitl v psychiatrické léčebně, a tak dobře ví, o čem mluví. Nutno podotknout, že se mu ten zážitek daří zprostředkovat opravdu skvěle. Otázky, které nám čtenářům nenápadně klade, jsou opravdu na tělo. Schválně, kolikrát jsi se svými dny jen tak potácela, stěžovala si a říkala si, že tohle opravdu nemáš zapotřebí? A kolikrát jsi se radovala z naprostých maličkostí? Kdy jsi naposledy udělala něco, co ti udělalo radost, ačkoli to nemělo žádný hlubší význam? Už rozumíš tomu, co Veroniku dohnalo k šílenství? Ano, tušíš správně. Byla to neschopnost radovat se z maličkostí. Tím, že si přečteš její příběh, se možná dovíš, jak podobnému opovržení životem zabránit.
Veronika patří mezi moje oblíbené knížky. Četla jsem ji v době, kdy jsem shodou okolností sama procházela nepříliš optimistickým úsekem svého života a tak zrní padlo na úrodnou půdu. Najednou jsem si uvědomila, že mnohé věci, kterými se trápím, jsou úplně malicherné a v životě na nich nezáleží. Přinejmenším ne natolik, aby kvůli nim člověk ztratil vůli žít. Jestli si tedy poslední dobou připadáš tak nějak nepatřičně a nanicovatě, rozhodně doporučuji. Na nic nečekej a vydej se rovnou do knihovny nebo do obchodu.