DZP: Holčičí filozofování!

Určitě má každá z nás nějaký období smutků a děsných „depek“, ze kterého se ne a ne dostat. I já jsem jedno měla. Sesypalo se to všechno tak rychle, a bylo toho tolik… A proto bych se s vámi o to chtěla podělit, jde prostě o každodenní a nijak závratné neúspěchy, které jsou pro nás děsně důležitou věcí!1. MINDRÁKY

Každý má nějaký mindrák, a kdo říká, že ne, tak kecá! Je to vážně děsný, když člověk vidí, jak se o tom pořád píše, přežvýkává se to dokola a dokola, a přitom se holky pořád trápí a ptají, jestli jejich váha není moc vysoká, jestli jsou jejich malá prsa normální a podobně. Nebudu vám lhát. I já k nim patřím – do značné míry. Ale teprve nedávno jsem si uvědomila, kvůli čemu se vlastně my všechny holky tak děsně trápíme. Zapřemýšlela jsem a došla jsem k závěru, že život nám byl dán proto, abychom poznaly, co to je radost, štěstí a láska a ne nějaké nesmyslné trápení, kvůli tomu, že nás Pepíček má rád hubenější. To je blbost. A vlastně kvůli čemu? Holky by si měly vážit toho, jak vypadají a nebýt věčně se vším nespokojené.
Ale nejdivnější na tom všem je, že vám tady radím, co a jak máte dělat, proč je to všechno zbytečné a přitom tohle sama dělám. Začínám si uvědomovat, že ať udělám, co chci, nikdy nebudu se sebou úplně spokojená, tak proč se na to nevykašlat? Jestli jsi několikrát za den slyšela větu „Vzhled není důležitý“ – zamysli se nad tím. Prostě vypadáme tak, jak vypadáme, a nic s tím nezmůžeme. Existuje snad nějaké měřítko, které by měřilo, jak je člověk krásný? Kdo říká, že krásní jsou jen hubení s krásnými vlasy, bezchybnou pletí? Ano, možná se vám to líbí, když takhle někdo vypadá, ale nemusí to být ta pravá krása. A co je vlastně krása? Tu si vymysleli jen a jen lidé, aby se mohli měřit, a určují ji podle toho, jak moc se podobají dívkám, kteří jsou podle nich dokonalejší než ostatní.

2. NEÚSPĚCHY

Poslední dobou jsem celá na nervy z matiky. Možná si myslíte, že jsem snad úplně pitomá, že se nervuju kvůli pitomý matice… Začalo to, když jsme začaly brát ty hloupý a nesmyslný rovnice. Sotva jsem ty jednoduchý pochopila, přešli jsme na něco mnohem těžšího a už se to se mnou vezlo. Chodila jsem na doučování, ptala jsem se holek i profesorů na všechno možné a když jsem závěrečný test dopsala, libovala jsem si a říkala, že líp to snad ani napsat nemůžu. Jenže tohle všechno byl jen jeden velký omyl, z testu jsem měla čtverku a já jsem si uvědomila, že všechno bylo totálně zbytečné, že jsem všechen ten čas dřela úplně pro nic a že to se mnou vůbec nemá cenu. Prostě to vzdám, říkala jsem si. Jenže vzdát to, to je hrozně jednoduchý. Taky můžu dělat v hodině matiky nepořádek, nedávat pozor a nosit domů samé koule. Ale k čemu by to bylo? Celou situaci by to jen zhoršlo a po jednom odpoledni úzkostí z mého neúspěchu v předmětu, který stejně nikdy nebudu potřebovat, jsem si prostě řekla „Ty to nevzdáš!“ A toho se držím dodnes. Naděje umírá poslední a i když si uvědomuju, že všechno to doučování bylo zbytečné, možná jsem někde udělala chybu a stačí jen na ni přijít. Jako v rovnici – spočítáte špatně znamínko a celý příklad jde do háje. Tak kde jsem já spletla znamínko, kde jsem udělala tu drobnou chybu, že jsem to celé pokazila?
Nejspíš doufáte, že jsem přišla na něco mimořádného, na tu drobnou chybu, ale nestane se z toho bestseler roku. Já ji totiž nenašla. Začínám od začátku, dávám pozor a i když jsem teď domatenější více než kdy jindy, snažím se. Snaha se cení, i když jsem si to minulý rok nemyslela. Já to prostě nevzdám a budu bojovat. Vzdát se – to je snadný, ale začít bojovat – to už chce pořádnou dávku odvahy. I když si myslíte, že horší už to snad být nemůže, zase bude líp – i já doufám že se to spraví: Nebudu vám vykládat historky bůhvíčeho, příběh o vystrašené Míše, kterou pohlcovala matika jako černá díra ve vesmíru, a jak ji vysvobodila krásná kosmická loď, a všechno dobře dopadlo. To není tak jednoduché. A navíc můžete si prostě říct: „Nejde mi matika? Udělám tohle a tohle a tohle!”.

3. NIC NEMÁ SMYSL

Ani nevíte, jak může být někdy nebezpečný jedno volný odpoledne, kdy nemáte vůbec co na práci, lehnete si na postel a začnete prostě přemýšlet. Často od koule z dějepisu, úsměvu nekrásnějšího kluka na světě či náramku přátelství spláchnutého do záchodu tvojí kámoškou přejdeme z takové situace k otázkám, které nás běžně nenapadnou. Možná přemýšlíte, kvůli čemu je vlastně život, když zažíváte jen samé strasti a trápení? K čemu tohle všechno je, k čemu je to tak důležité, když stejně jednou umřeme, a nezůstane z toho nic? Všechno, na čem jsme celý dosavadní život jen dřeli se promění v prach, upadne to v zapomnění a nahradí to zase jiný člověk, který si tohle uvědomí zase až na konci života? I já takhle občas přemýšlím a myslím si, že nejsem sama. Ale je to špatně.
Neříkám, že je špatné o tom přemýšlet, naopak, je dobré uvědomovat si to, ale nejhorší je, když pak člověk přemýšlí až moc často a až moc dlouho, že dospěje k nějakého strašnému závěru. Je načase s tím něco dělat. Neřeknu vám co, to sama nevím. Ale pochopte, že váš život má smysl. Všechno, co děláte má smysl. Abyste zajistili lepší budoucnost pro vaše potomky. Abyste mohly ležet na smrtelné posteli s vědomím, že půjdete do nebe.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: TOHLE NENÍ ŽÁDNÝ RECEPT, LÉK NA VAŠE PROBLÉMY ČI RADY, CO MÁTE DĚLAT. TOHLE JSOU MÉ FILOZOFICKÉ NÁZORY NA PROBLÉMY, KTERÉ NÁS BĚŽNĚ POTKÁVAJÍ A JÁ SI JSEM VĚDOMA, ŽE SE NEMUSÍ SHODOVAT S VAŠIMI. VŽDYŤ NÁZOR JE NÁZOR :-)

Text: Míša K.