To si takhle jednou vyrazíte do letního kina. Je pěkný večer, užijeme si spoustu švandy a podíváme se na nějakou milou komedii, říkáš si. Jaká však byla realita? Pokud tě nyní zajímá, jaký dojem za sebou tato česká novinka zanechala, čti dál.
Česká komedie je skoro pojem. Když tohle sousloví někdo vysloví, je skoro jisté, že se za tím skrývá sentimentalita, naivní humor a typické figurky z české společnosti. Tenhle film je ale tak trochu jiný. Vlastně je 
úplně jiný, než se dalo předpokládat. Ale nepředbíhejme, hezky popořádku!
Letní podívaná
Letní kino bylo přeplněné. Místa bylo tak málo, že mnozí z nás museli sedět na zemi, místo na alespoň symbolicky pohodlném křesle. Lidí bylo zkrátka hodně, všech věkových kategorií. Povětšinou však převažoval lid ve středních letech. Byli hluční a rozjívení. Vlastně to bylo docela příznačné pro to, na jaký typ filmu jsme se vypravili. Najednou se setmělo a podívaná mohla začít. První, co zcela jistě upoutá pozornost, jsou tiché scény. Velmi často nikdo nemluví a až na duchovní hudbu z devatenáctého století také nezní žádná melodie. Celý film je taky proložený dlouhými záběry na nehybnou krajinu. Nuda českého venkova z filmu přímo čiší.
Nuda v Hanušovicích
Pokud by se někdo ptal na hlavní příběhový motiv, nebylo by asi možné zcela jasně odpovědět. Děj se točí kolem starší paní a jejích dvou dcer, které žijí v té největší díře na světě. Každý den začíná i končí stereotypem, scény jsou až na drobnosti velmi podobné. Na samém počátku ve vesnici umírá postarší hraběnka, kdo by však čekal, že se rozjedou pletichy ohledně dědictví, bude zklamaný. Tato dějová linka zůstává nevyužitá, stejně jako spousta dalších příběhů, které režisér jen zlehka nakousl. Celý film tak pomalu plyne a události zcela nahodile přicházejí bez jakéhokoli hlubšího smyslu. Kdyby se střihač rozhodl, že potají zpřehází pořadí jednotlivých částí filmu, dost možná by to ani nikdo nepoznal. Také závěr nepřinese žádné překvapivé finále. Vlastně by film mohl skončit o dvacet minut dříve a výsledný dojem by byl stejný. Pokud bylo cílem vystihnout bezcílné bloumání nevzdělaných a často omezených lidí, pak se to povedlo výborně.
Šachovnice života
Co se hrdinů filmu týče, zdá se, jako by nedokázali přesvědčit, že se skutečně jedná o živé lidi. Připomínají vlastně spíš figurky, které symbolizují jednotlivé archetypy lidí, o kterých si obvykle myslíme, že žijí na vesnici. Nechybí tedy svíčkové báby, rozšafný pokrývač, žena lehkých mravů, ani obecní blázen. Postavy mluví zřídka a když, vedou mezi sebou čistě pragmatické hovory, postrádající jakoukoli hloubku, často mluví v holých větách a hojně užívají vulgarismů. Jako by si snad autor myslel, že to, že nežijete v Praze či Brně znamená, že jste automaticky slaboduché individuum…
Celkově vzato jsem úplně nepochopila, jaký je smysl tohoto filmu pro českou kinematografii. Pokud to měla být komedie, kategorie diváků, která by na takový film přišla do kina, by potřebovala mnohem více vtipů. A pokud šlo o zobrazení českého venkova či umělecký film, postrádám alespoň nějaký náznak hloubky. Ale koneckonců, návštěvu kina pořád hodnotím jako lepší program, než sedět večer doma na gauči a cpát se brambůrky. A co ty, už jsi Díru viděla? A jak na tebe zapůsobila?