Kluci a zlomená srdce

Už třetí den ležíš v posteli, nechceš nikoho vidět a všude kolem se válejí posmrkané kapesníky. Od slaných slz už máš skoro rozežranou kůži pod očima a jediné, na co myslíš, je pořád ON. Ptáš se, jestli ho to také bolí, jestli na tebe taky tak moc myslí a jak se s tím vyrovnává. Slečna vyzvídala, jak kopačky řeší naše protějšky.

Co děláš proto, aby ses po rozchodu dostal z nejhoršího?

– Áda, 18: „Snažím se na to nemyslet, proto se neustále zaměstnávám natolik, že ani nemám čas sedět, hledět do stropu a přemýšlet nad tím, co se stalo a jak moc mě to zasáhlo.“
– Jenda, 16: „Pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Jdu prostě ven a flirtuju s jinýma holkama.“
– David, 18: „Říká se, že chlapi nebrečí, ale není to pravda! Osobně jsem hodně citlivý, a když si vzpomenu, jak se se mnou před několika týdny rozešla holka, kterou jsem měl fakt moc rád, ještě teď mám sevřený žaludek. Nejhorší je, že je mi jasné, že chyba byla pravděpodobně na mé straně. Jednou to snad přebolí, ale chce to čas.“
– Tomáš, 17: „Začnu zase chodit víc ven s kámoši. Holky nám sice často vyčítají, že chodíme ven víc s partou než s nimi, ale myslím si, že je důležité neudělat si na holku závislost a neztratit jiné kontakty. Po rozchodu by pak po holce zbyla jen jedna velká černá díra a kolem dlouho nic.“
– Pepa, 15: „Kopačky jsem teda ještě nedostal, ale kdyby se se mnou z nějakého důvodu Zuzka rozešla, asi bych musel přijít na jiné myšlenky třeba sledováním nějakého napínavého seriálu s pěti sty díly…“
– Aleš, 21: „Po každém rozchodu, který jsem doposud zažil na vlastní kůži, jsem pokaždé totálně vyjedl ledničku. A kolik jsem těch rozchodů už zažil? Hm, jenom se podívejte na můj pupek! (smích)“
– Honzík, 16: „Holky se chodí vybrečet ke kamarádce. Já dělám to samé – svěřuju se mé sestřičce dvojčátku. Myslím, že se jí můžu svěřit i s takovým věcma, které bych se styděl říct před kluky.”
– Radim, 20: „No hlavně se snažím poučit se z chyb, které jsem v tom ukončeném vztahu udělal, abych se jim příště vyhnul. Prostě potřebuju nějaký čas jen sám pro sebe na přemýšlení.“

Jaký byl tvůj nejbolestivější rozchod?

– Áda, 18: „Více méně jsem si to zavinil sám. Chtěl jsem, aby na mě moje holka trochu žárlila, a tak jsem si vyšel ven s jinou – byla to sice jen kmoška, nechtěl jsem s ní mít nic víc, ale Alča to prostě vzala nějak špatně a rozešla se se mnou za to. To jsem prostě nečekal.“
– Jenda, 16: „Nezažil jsem zatím žádné dramatické scény. Prostě když jsem zjistil, že už nám to neklape jako dřív, všechno jsem si to s tou holkou vyříkal a ukončili jsme to v dobrém. Když už to začne skřípat, nemá cenu to zbytečně protahovat, pak to bude jedině horší.“
– David, 18: „Stydím se za to, ale podařilo se mi opít se na akci na chatě její nejlepší kamarádky. Vyváděl jsem tam doslova psí kusy a taky jsem jí řekl něco, co už si sice nepamatuju, ale pravděpodobně to bylo něco hodně blbého, když se mnou od té doby nepromluvila ani slovo. Jen mi po té kámošce vzkázala, že ji mám nechat na pokoji. Ach jo.“
– Tomáš, 17: „O loňských prázdninách jsem z nudy chodil na „líbímseti“ a bavilo mě seznamovat se s různými holkami. Prostě jen tak. S některýma jsem si potom psal i na icq a samozřejmě jsem ani jedné neřekl, že mám holku, flirtoval jsem s nimi a tak. No a moje holka si pak jednou večer na mém počítači něco přečetla, hrozně jsme se kvůli tomu pohádali a byl konec. Tehdy mě ale bavilo jenom takové flirtování a ve vážném vztahu jsem se moc necítil. Dnes už se naopak poohlížím spíš po dlouhodobějších záležitostech, už chci něco víc.“
– Pepa, 15: „Jak už jsem řekl, kopačky jsem ještě nedostal, ale zato jsem se už s jednou holkou sám rozešel. Dověděl jsem se totiž, že nechodí jen se mnou, ale občas jde na rande ještě s jedním klukem. To mě fakt naštvalo.“
– Aleš, 21: „Tak to už je nějaký rok! Dostal jsem tehdy facku před všema mýma kámošema! (smích)“
– Honzík, 16: „Řekla mi prostě, že už mě prostě nechce. Krátké, jasné, ale bolestivé.“
– Radim, 20: „Asi všechny. Na žádný (byly celkem čtyři) rozhodně nemám nejlepší vzpomínky.“

Jakých chyb by se ve vztahu měly vyvarovat holky?

– Áda, 18: „Brát to až moc vážně. Teda myslím hned od začátku. Nemám rád, když sotva po jedné schůzce musím být představen celé její famílii a vyslechnout si, jak se jednou budou jmenovat naše děti. To mě fakt odradí!“
– Jenda, 16: „Problémem je, že holky si kluky, do kterých se bezhlavě zamilují, příliš idealizují. Pak jsou zbytečně zklamané. My nejsme dokonalí!“
– David, 18: „Snažit se být ve vztahu za každou cenu dominantní a mít vždy poslední slovo. Vztah by měl být po všech stránkách vyrovnaný, jinak je to špatně.“
– Tomáš, 17: „Být až moc žárlivá. Když se kluk někde objeví v přítomnosti jiné holky, třeba kamarádky, neznamená to, že s ní něco určitě má! Moje bývalka mi dokonce několikrát kontrolovala smsky a pak to samé začala dělat s historií icq – a na tom jsme dojeli, no.“
– Pepa, 15: „Hrát na dvě strany, lhát, snažit se vypadat líp než ve skutečnosti. Realita se brzo stejně ukáže.“
– Aleš, 21: „Kritizovat klukovy koníčky a kamarády.“
– Honzík, 16: „Být neupřímná.“
– Radim, 20: „Některé holky začnou chodit s klukem jen proto, že dobře vypadá, nosí značkové oblečení nebo je hodně populární. Měly by se nejdřív zamyslet i nad tím, jestli s klukem mají i něco společného, než si s ním začnou, jinak je takový vztah brzo prázdný a spěje k brzkému konci.“

Věříš v lásku „na druhý pokus“?

– Áda, 18: „Určitě záleží na situaci. Jeden můj kámoš začal chodit s holkou, po půl roce se rozešli, pak dali na měsíc dohromady, pak znova rozešli… No a dnes už nikdo neví, jestli jsou tento týden zrovna spolu nebo zase rozejdení. To je podle mě extrém. Jednou snad ještě vztah dát dohromady jde, ale pořád se rozcházet a dávat dohromady, to je jedině utrpení pro oba – když navíc vidí, že to prostě neklape…“
– Jenda, 16: „Sám jsem to nezažil – když už jsem se s některou rozešel, tak jsem byl opravdu přesvědčený o tom, že bude lepší, když budeme jenom kamarádi. Ale myslím, že občas se podaří dát to znovu dohromady, i když záleží třeba na okolnostech rozchodu. Myslím, že oba by měli o věcech přemýšlet dopředu a nedělat ukvapené závěry. Občas prostě trvá, než se dva opravdu dobře poznají, chce prostě dát vztahu nějaký čas, než se všechno vystříbří.“
– David, 18: „Věřím a doufám!“
– Tomáš, 17: „Já věřím v osud. Myslím si, že když k sobě dva opravdu patří, tak je osud stejně svede zase dohromady. Nesmí se to ale dělat násilím. Když je předem jasné, že se nic nezmění k lepšímu a vztah zůstane na stejně mrtvém bodu jako před rozchodem, osobně bych do toho znovu už nešel. Láska je zkrátka i o kompromisech, a když se dva dovedou domluvit a vše si upřímně vyříkat, je možné, že to zase může fungovat.“
– Pepa, 15: „Muselo by mi to za to opravdu stát.“
– Aleš, 21: „Líbí se mi to rčení o slepovaném hrníčku. Já osobně si myslím, že jednou ještě hrníček poskládat jde, když mu upadlo třeba jen ouško nebo když mu prostě nic nechybí. A pak se samozřejmě na něj musí dávat o to větší pozor a brát na vědomí, že je mnohem křehčí. Ale vícekrát slepovat už to prostě nejde.“
– Honzík, 16: „Nevím, co bych odpověděl. Pokaždé je to jiné a záleží na spoustě věcí.“
– Radim, 20: „Jo, to jsem zažil. Chodili jsme spolu skoro rok, pak se rozešli, ale po pár týdnech se potkali na jedné akci u spolužáka. To víte, byl v tom alkohol a zase jsem skončili spolu. Ale netrvalo to dlouho. Bylo to prostě moc čerstvé a ta událost z akce to myslím udělala ještě horší pro nás oba.“

Připravila: Eliška R.
Foto: SXC.hu