Co bude po smrti? Nebe s andílky nebo peklo s čerty? A nebo něco úplně jiného? Podle Natálie Kocábové je za c správně. Přečti si její knížku o sedmnáctileté Veronice a zjistíš to sama.
Smrt většinou považujeme za něco smutného, o čem se moc nemluví. Když se objeví v knize, většinou to znamená, že kniha končí a není se už o čem bavit. Knížka Jmenuji se Veronika Peková smrtí naopak začíná a bavit se o čem určitě je. Většina dění se odehrává v jakémsi podsvětí s vlastními pravidly, kde můžeš narazit na duchy a duše nejpodivnějších lidí a dostat se do situací, jaké bys v životě zažít nemohla. Připadá ti to trochu dekadentní? Také to trochu dekadentní je. Ve světě po smrti se ti může stát prakticky cokoliv. Veronika se dostává do mnoha absurdních konfrontací a jestli se ve světě živých těžko rozkoukávala, ve světě mrtvých se cítí ztracená ještě víc. Ale začněme od začátku.
Jak to začalo
V první kapitole knihy Veronika umírá. Nepovím ti jak, protože to by nebylo to pravé napětí. Zkrátka umírá a začnou se dít věci. Několik odstavců si nejsi jistá, zda opravdu zemřela, nebo co se to vlastně děje. Stále podivnější situace tě však přesvědčí o tom, že po smrti opravdu je a že se nyní pohybuje ve světě, v němž k chůzi nemusíš mít všechny části těla na správných místech. Veronika se dostává do podsvětí, ale ani se neohřeje a vzápětí dostane neodmítnutelnou nabídku: podívat se do světa živých a zkusit dodělat to, co za života nestihla. Kdo by odolal? Veronika vstoupí do světa živých o týden dřív, než má zemřít, a vrací se ke své rodině. Ty díky tomu poznáš její živé já, její sestru, matku, dědečka i nevěrného otce a jejich vzájemné vztahy. Teprve díky interakcím s rodinou vyjde pořádně najevo, že Veronika není žádný svatoušek. Je to spíš samorost, který se snaží protloukat světem (nejdříve živých, potom mrtvých) jak to jde, podle vlastních měřítek a hodnot. Kvůli Veroničinu velmi volnému pojetí jakýchkoliv pravidel se však její působení ve světě živých brzy hodně zvrhne. Každodenní zábavou se jí například stane „strašení“ kněze Čunderlíka, který ji jako jeden z mála živých vidí a slyší, ale který se jí panicky bojí. To je však teprve začátek…
Víc už neprozradím. Můžu ti však říci, že Veronika řeší po smrti podobné starosti jako v životě. Protože ale „teď už je to stejně jedno“, komentuje všechny události otevřeně, někdy až krutě, zkrátka tak, jak to dospívající člověk umí. S tím souvisí také jazyk, kterým je knížka psána. Mnoho spisovné češtiny na tebe nečeká. Veronika mluví (respektive píše), jak jí zobák narostl a nepáře se ani s nadávkami. Celá kniha je podobná jakýmsi záznamům pocitů a postřehů a děj se tak občas roztříští. O děj ale ani tak nejde. Jde o sondu do nitra mrtvé náctileté dívky, a už to je samo o sobě dost zajímavé.
[styled_box title=”Ochutnávka, aneb co tě čeká” color=”black”]
Následující zbytek večera trávím ve svém pokoji. Ukradla jsem z mrazáku balený mražený hrášek a přidržovala si jej na oku. Kdybych nebyla duch, vezou mě do nemocnice, ta váza byla keramická glazeovaná a vážila tak metrák. Ten Skřet mi ji zapíchl rohem přímo dovnitř a já mohla děkovat Bohu, že mi v žilách už nekoluje krev. Ten zakrslík rozpoutal normální válku, to si nenechám líbit. Stála jsem zády k oknu a zoufala si. Nejen proto, ale i proto, že Verča zase rapovala. Eminema měla puštěnýho na plný kule, smeták v ruce a prkna pod nohama. Až na to, že tyhle neznamenaly svět, ale totální failure. Nemůžu si vzpomenout, jestli mi kdo řekl, že neumim tancovat. Já měla za to, že umim, že mám máminy geny, ale tady vidím, že ty neuznávaj matematiku a rovný dělení. Tancuju otřesně.
„Some days I just wanna up and call it quits,
I feel like I’m surrounded by a wall of bricks,
Everytime I go to get up I just fall in piss,
My life’s like one great big ball of shit…“ no jooo no.
(Kocábová, N. Jmenuji se Veronika Peková. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství XYZ, s. r. o. S. 113.)
[/styled_box]
O autorce
Natálie Kocábová, zpěvačka a spisovatelka, se narodila 16. 5. 1984 (přejeme všecko nej k nedávným narozeninám). Je dcerou českého hudebníka a politika Michaela Kocába a bývalé tanečnice moderního baletu Američanky Marshy. Studovala na soukromém gymnáziu Svatopluka Čecha v Praze-Tróji, v současné době studuje scenáristiku na FAMU. Je matkou syna Vincenta a dcery Miy.
Na jejím kontě najdeš básnické sbírky Slyšíš mě?, Někdo je v domě, kontroverzní novely Monarcha Absint, Schola alternativa, Růže: cesta za světlem a celou řadu dalších.
(zdroj: http://www.ctesyrad.cz/nova-krev/natalie-kocabova-0)
Knížka Jmenuji se Veronika Peková vyšla v nakladatelství XYZ společnosti Albatros Media a.s. Pokud jsi ze zamilovaného máje už trošku znechucená, doporučuji ti ji jako správné odreagování.