Letní povídka: Konec letních lásek

Milý deníčku, 14.10.2012, sedím v pokoji nad hrnkem kafe a jsem zoufalá. Jak to všechno dopadne? Proč je to vždycky tak těžké, plné očekávání a možná i marných nadějí? Nechápu a nevím. Co bude dál, co bych si přála a jak to všechno zařídit…

Můj milý deníčku…

Co všechno se před tím stalo, to bylo jako ve filmu. Pamatuješ, když jsem ti psala….

Můj milý deníčku, 31.8.2012

Celé léto jsem ti nějak nestíhala psát, tak to teď vezmu od začátku.
Vzbudila jsem se plná očekávání, jelikož večer jsme měly s kamarádkou rande naslepo. Ještě nikdy jsme to takhle nezkusily, takže jsme byly obě natěšené a zároveň strašlivě nervózní. Před časem jsme si udělaly na netu profil a zadaly, že hledáme letní lásku. No a dnes večer bychom měly naše letní lásky poznat. Podle fotek a toho, co psali, vypadají oba krásně a inteligentně.

Večer teda sedíme v baru a čekáme. Ach ti chlapi, měli samozřejmě zpoždění. Nevím, jak je to možné, když holky jsou ty, co se před zrcadlem dlouho fintí. No nic, zpět. Byli opravdu takoví, jaké jsme je na netu poznaly. Celý večer byl nejkrásnější, co jsem kdy zažila. A nejen večer, i noc byla, jak jen to popsat, prostě nádherná. Sex na prvním rande neuznávám, ale letní láska je přeci od toho, aby člověk zkusil nové věci. Takže jsme toho vyzkoušeli s mým Luboškem spousty. A jelikož jsme jim obě daly jasně najevo, že jsou naše pobavení na léto, člověk si troufne dělat věci, které by ho jinak napadaly jen ve snu.

To bylo vlastně na začátku července, takže prázdniny akorát začínaly. Měli jsme před sebou krásné dva měsíce, plné zážitků. Byli jsme na vodě, byli jsme na kolech, na festivalu, kde má kamarádka potkala super kluka, jenže se nějak nevešli do stanu, byli jsme ve skalách, byli jsme v lázních a hlavně jsme skoro pořád byli v posteli. A když jsme se nemilovali, tak jsme si povídali. Měla jsem pocit, jako bych ho znala roky. Dokonce i v politice, kterou sice nemám ráda, jsme se shodli. A v názoru na světový mír a v dalších obecně důležitých pitomostech, na kterých v důsledku nakonec nezáleží. Moje letní láska se prostě vydařila úplně se vším všudy, včetně maličkostí, co na chlapech miluji. Jak nosil ohrnuté rukávy od košile a že vůbec nosil košile, otvíral mi dveře a měl brýle, to je podle mě strašně sexy. Nemůžu si prostě absolutně stěžovat.

No a pak přišel srpen, na začátku si ještě člověk neuvědomuje, že srpnem vlastně prázdniny pomalu končí, takže jsem pořád žila svůj sen s Lubošem. Všechno bylo dokonalé, milovali jsme se snad na všech místech, kde to jen trochu jde. Věděl jsi můj deníčku, že nejlepší sex je v kukuřičném poli? Já do té chvíle také ne, ale bylo to úžasné. Kdo jel kolem, musel si myslet, že v tom poli straší. Takových věcí jsem nikdy v životě nezažila, a to už nejsem úplně puberťačka. Kdyby koncem srpna moje druhá nejlepší kamarádka nepřišla na motorce o kluka, vyhodnotila bych tyhle prázdniny jako nejlepší v životě. Luboš je naprostý ideál chlapa, lepšího si žádná holka nemůže přát. Když tedy pominu to stupidní jméno. Ale i na to jsem si za dva měsíce zvykla.

No a proč ti deníčku vlastně píšu. Protože dnes je posledního srpna a prázdniny definitivně končí. A já pitomá jsem i s kamarádkou hledala na rovinu kluka jen na léto. Dokonce jsme jim to obě hned první večer neustále připomínaly, jak se nechceme vázat, jak si to prostě jenom užijeme, že nehledáme žádné vážné vztahy. Pořád jsme s nima hrály tuhle blbou hru a teď toho lituju jako nikdy v životě. Nevím, jestli mu mám napsat, jestli by taky chtěl pokračovat dál. Co když jsem mu to tak vštípila do mozku, že se mnou dál ani nepočítá? Jsem blbá, blbá, blbá! Měla bych si dát pár facek, takového kluka už nikdy nenajdu. Chci ho. Víš co? Ta já mu deníčku napíšu. Napíšu mu hned, ať víme, jak to dopadne. Nebo ne. Nebo jo? Mám? Ach jo. Jo. Mám, musím zjistit co bude dál. Ale co napsat?

Milý deníčku, 1.9.2012

no tak jsem teda napsala. Jsem děsně fikaná, napsala jsem: “Co třeba kafe příští pátek, na našem místě?” Podle toho se uvidí. Jsem jako na trní. Ale přeci známe se dva měsíce, kdyby mu se mnou taky nebylo tak krásně, tak by to utnul… Jsem asi už úplně paranoidní. Ha! Je to tu, nějaká zpráva! No, tak to je kámoška. Sakra, to mě teď vůbec nezajímá. Musím jít, tak ti deníčku napíšu, až se něco dozvím.

Milý deníčku, 12.9.2012

vím, už jsem dlouho nenapsala. Ale když já neměla vůbec čas. Luboš a já jsme jeli ještě na závěrečnou dovolenou. Víš ty, proč se neozval? Plánoval to pro mě jako překvapení! Na večeři mi dal letenku a odjeli jsme hned za dva dny do Egypta. Paráda. Jo, jak jsem se blbě bála, to už není vůbec důležitý. Jsem zase nejvíc šťastná. Nejvíc pod sluncem. Už to není jen letní láska, jak já jsem záviděla kámošce Sáře na její dovolené tu aférku s číšníkem. To jsem ti už psala před časem. Sice z toho měla chudák zlomenou nohu, ale prej to byl stejně nejlepší zážitek, co kdy měla. No, tak teď už jí závidět nemusím. Mám nejlepšího chlapa na celým tomhle strašným světe. Akorát jeden problém mám, nějak se mi to opozdilo a nedostala jsem to. Ale to bude tou dovolenou nejspíš, změna prostředí, časový posun a tak, možná taky ty nervy. No to je jedno.

Milý deníčku, 14.10.2012

sedím v pokoji nad hrnkem kafe a jsem zoufalá. Jak to všechno dopadne? Proč je to vždycky tak těžké, plné očekávání a možná i marných nadějí? Nechápu a nevím. Co bude dál, co bych si přála a jak to všechno zařídit. Tak jak jsem byla v pohodě, tak už tedy nejsem. Nedostala jsem to z daleko jednoduššího důvodu. Jsem totiž těhotná. Nevím, co budu dělat. S Lubošem jsme si užili super prázdniny a krásné září, byla jsem tak nadšená, že to nezůstane u letní lásky. Jenže teď jsem těhotná a Luboš je za kopečkama. Že prej jsme se přeci dohodli na letní lásce a léto skončilo, tak že už mě nechce vidět. Co mě, on hlavně nechce vidět nás. Mě a to něco, co je ve mně. Co budu jenom dělat? Sotva jsem dospěla, tak mám být někomu mámou? To ne, to nechci. Letní lásky jsou na prd, pokud nekončí spolu s létem. Měl by na to být zákon, že když se láska na prázdniny přehoupne do podzimu, bude z toho vždycky průšvih. Chtěla jsem ji na léto, měla jsem ji, neměla jsem chtít víc, mělo mi to stačit.

Milý deníčku, 2.7.2013

na další letní lásky kašlu. Jedu s manželem a s malým Lubošem stavět studny do Nepálu. Krásné léto.

Adéla Dokonal Rovenská

Mladá, vdaná, šťastná a plná zážitků - 24 let není žádný věk, ale je to ten nejkrásnější. Ráda jí, ráda se baví, poznává vše nové a miluje vztahy. Je otevřená a vděčná životu, že jí poskytuje tolik nového poznání všeho druhu :-) A slíbila si, že navždy alespoň trochu zůstane dítětem...

2 komentáře
  1. Moc hezká povídka. Líbí se mi jak píšeš, jen mě mrzí smutné konce, ale každý máme svůj styl. Já třeba vždycky musím mít šťastný konec :-)

Leave a Reply

Your email address will not be published.