„Hej Lůco, mám to, mám to! Konečně!“ rozběhne se Agáta směrem ke štíhlé blondýnce. Obě pak vejdou do školy. Dnes jsou tu naposledy. Školní rok skončil a čekají je dva měsíce bezstarostných prázdnin. 
Po klasickém ceremoniálu předávání vysvědčení, dobře mířených rad jejich třídní profesorky a několika objetích se konečně dostaly ze školy ven. Zamířily k nejbližší lavičce, címž se konečně dostáváme k tomu, co to Agáta vlastně má. Zašátrala v tašce a vítězoslavně vytáhla dva lístky na letní festival. „Čekala jsem tam od tří od rána, ale mám je!“ „Super, to bude bomba!“ vlepila jí Lucka pusu.
„ O víkendu hlásíme silné bouřky, ojediněle přeháňky s kroupami. Teploty se budou pohybovat okolo devatenácti stupňů Celsia. V noci pak předpokládáme teploty okolo devíti stupňů Celsia. Na příští týden…“ Cvak. Lucka naštvaně vypla rádio a dál cpala milion věcí do miniaturního batůžku. Už dobré dvě hodiny jí nedocházelo, že tam prostě půlku šatníku nenarve. Agáta na tom nebyla o nic líp. To je ten věčný boj nás holek, potřebujeme sebou stejně věcí na měsíc, jako na dva dny. Zvláště pak takhle důležité dva dny. Na tenhle festival se obě těší skoro celý rok. Všechny ty brigády a potem vykoupené peníze, aby měly na lístky a mohly si to tam pořádně užít. Přeci jim nějaká rosnička v rádiu nezkazí celou akci. Ale co kdyby. Raději přibalí i svetr a nějaké ty džíny. No a radši hned dvoje.
Na nádraží stojí dvě holky, jedna blonďatá, druhá zrzka. Jsou krásně namalované, učesané, letně oblečené, po čele jim teče pot a na zádech mají každá obrovskou krosnu.
Nejkrásnější pocit je, když u pokladny ukážete lístek a vyměníte ho za takový ten barevný papírový náramek, který nejde sundat z ruky. A ještě týden po návratu ho nosíte, protože tím pádem každý ví, kde jste byli. „Hej, tak jsme vážně tu, to je tak skvělýýý!“ švitoří Lucka a hledá, kde si postaví stan. Kolem už je živo a každý se poznává s každým. Když vyhodnotí to nejlepší možné místo, odhodí s kletím krosnu. „ Agí, tak vyndej stan, jdem na to.“ „Stan? No to jsi měla na seznamu ty, nebuď vtipná, prosimtě…“ Určitě se vám už stalo, že jste si zapomněli kartáček na zuby, hřeben nebo pudr. Zkuste si ale na dvoudenní festival zapomenout stan. Zvlášť máte-li dvě obří krosny, plné oblečení, šminek, bot, doplňků, peněz a dalších nezbytností. Tím se dostáváme k Jirkovi.
Jirka je dobrák, vždycky byl a vždycky bude. Je to student vysoké školy se zaměřením, které normálním lidem nic neříká. Je hnědooký a docela fešák. Až na tu svou neprozřetelnou dobrosrdečnost je vcelku normální. Sedí s Agátou a Luckou u jednoho stolu a v hloubi duše přemítá, jestli neudělal chybu, že si dvě cizí holky a jejich obří krosny nechal nastěhovat do stanu. Na každé straně hraje jiná kapela, všude je mraky lidí, takže zábava v plném proudu. Holky pijí baví se, tancujou s Jirkou, bez Jirky, s Romanem, s nějakým Pepou a pak zase bez Pepy a hele zase s Jirkou, a kdo je Roman už nevědí. Jedno pivo, druhé pivo… osmé pivo. Už je skoro jedna ráno. „ Lucí, já už vidím dvakrát, jdem si lehnout, ju?“ žadoní Agáta.
Jestli Jirka dopoledne pochyboval, teď v žádném případě ne. Ba dokonce je přesvědčen, že udělal víc než dobře. Až na krosny má z každé strany jednu holku, která je právě v tulící fázi. Vlevo blondýnku, vpravo zrzku. Co víc si přát? No jasně, tohle. A už se to i nenápadně děje. Nejdřív jemné doteky na obličeji a krku. Pak nenápadně jedna ruka drží kalhoty a druhá rozepíná poklopec. Třetí ruka sundává trenýrky a čtvrtá ho víská ve vlasech. První dvě ruce jsou volné, a tak si hrají na místech, kde měl před vteřinou kalhoty. Každý kluk si přeje zažít trojku. Tenhle ji zažil ani nevěděl jak. Jenže žádný kluk si nepřeje, aby ve chvíli, kdy stříká na čtyři krásná nahá prsa, na něj spadl stan. Ani Jirka si to nepřál. Ale osud to tak chtěl, nebo co já vím. „ Sakra, do…!!!“ Ozývá se od všech tří, když se potupně a nazí škrábají z trosek. „Blbej malej stan!“ zní Jirkův závěr té první opravdické trojky.
V neděli večer Agáta s Luckou dorazily zpět do Prahy. „Festival to byl skvělej, co?“ začala Lucka opatrně. „Jo jo, pěkný.“ V zásadě poprvé v životě se jim spolu moc nechtělo mluvit. Nevěděly, jak začít. Když do té trojky v noci šly, byly namol. Nespadnout ten blbej malej stan, asi by si nepamatovaly skoro nic. Kromě těch barevných papírových náramků, po kterých toužily celý rok, si odvezly i několik vskutku nezapomenutelných zážitků. Ale co, život jde dál. Jako historka ve škole se to ujme skvěle. A prázdniny jsou od toho, aby člověk zažil to, co nikdy v životě.
[styled_box Title=”Větší stan a méně alkoholu”]A jaké je poučení? Inu, je jich několik, a jedno speciální je pro kluky. Kluci, když jedete na fesťák, berte si sebou velký stany. Protože v malým stanu budete spát sami. A pro nás holky? Festivaly a další akce jsou skvělé. Ale musíme si dávat pozor na alkohol. A nejen na ten, je tam milion lidí a ne všichni jsou poctiví a hodní. Mobily, klíče i peníze se vyplatí nosit pořád u sebe. Stany zamykat, nebrat si s sebou žádné cennosti. No a taky nepít tolik, abychom nevěděly, s kým do stanu jdeme a co děláme. Ne všechny alkoholové sexuální nápady se nám budou ráno zdát tak skvělé jako večer. No a stejně důležité jako zmiňované mobily, peníze a klíče jsou kondomy. Raději více než méně. Nevyplatí se spoléhat na kluky. Tak si užij letní festivaly bez úhony!
[/styled_box]