Malá mořská víla

loveletterDneska jsem našla ve školní skříňce zastrčený dopis. Netrpělivě jsem roztrhla obálku a vytáhla kus papíru. “Doufám, že přijdeš na ples,” četla jsem a v hlavě se mi rojila otázka, kdo to jen mohl napsat. O žádném svém ctiteli nevím. A taky, kdo by mě chtěl? Malá postava s rozčepýřenými vlasy. Klučičí typ, žádná sexy vyvinutá holka. Ale tohle už je bohužel můj úděl a mi nezbývá, než se s tím smířit. U skříňky jsem stála tak dlouho, nevnímajíc okolí, že mě kámoška probudila až herdou do zad. ,,Joli, co je? Stalo se něco?“

,,Podívej,“ podala jsem jí lístek.
,,Ty jó, to je boží! Někdo tě balí!“
„No to tak,“ sklesle jsem odpověděla.
„Nepodceňuj se. Ty jsi krásná a super holka! Jenže ty si to nepřipouštíš, to je tvoje chyba.“
„No jo, ale stejně nikam nepůjdu.“
„Jasně, že půjdeš. Neremcej.“
„A co si vezmu na sebe? Karneval.“
„Neboj, něco vykutíme. Jsme dvě, na něco přijdeme. A přece bych tam nešla sama.“
„Jenže tebe hned někdo klofne.“
„Já to nemám tak lehké, jak si myslíš. Mě chtějí jen blbečci, kteří mě jednoduše využijí, aby se mohli předvést, a pak adié.“
„Fakt?“ nemohla jsem tomu uvěřit. Tuhle krásnou holku?
„Jo. Na co mě měl asi Adam? Jen aby se předvedl při fotbalovém turnaji a následné oslavě.“
„Jenže Adam je blbec.“
„Ale podívej se na ostatní. A pojď, za vteřinu zvoní.“

Přemýšlela jsem o jejich slovech a musela uznat, že má pravdu.

Odpoledne mě vytáhla na návštěvu ke své tetě, která sbírá karnevalové masky. Přesto se mi žádná nezamlouvala – čarodějnice, princezna, kuchařka, policistka, lékařka …
,,A co by sis tak představovala?“ nevěděla si rady teta Běta.
Pokrčila jsem rameny. V tom najednou Milča vykřikla: „Už to mám! Víla. To ti sekne. Namalujeme tě a bude z tebe kočka.“
„No ano, Milenko. Mám super šaty, jenom je najdu.“ Teta se vzdálila a přinesla nádherné modré šaty z heboučké látky. „A ještě ti půjčím ten svůj tyrkysový šátek připomínající moře. S mušličkami.”
„Díky, jste hodné. To bude super. Ale co moje vlasy?“
„Na co máme žehličku a vlasové přípravky? A ty máš přece krepovač! Prostě z tebe bude kočka.“

Musím uznat, že mi to vážně slušelo. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit.

Na plese byla docela nuda do doby, než ke mně přišel Lukáš:
,,Půjdeš si zatančit?“
Nádherný kluk, který chodí do druháku, chce se mnou tančit?!
„To je dobře, že jsi přišla. Měl jsem strach.“
„Počkej, to jsi ty, kdo mi dal vzkaz do skříňky?“
„Jasně. Jak jinak bych ti dal vědět, abys přišla? Ty moje malá mořská vílo.“
Usmála jsem se a cítila, že se červenám. „Jsem malá, ale šikovná,“ zparodovala jsem čertíka z pohádky Princezna ze mlejna.
„To máš pravdu,“ a dal mi malou pusinku. „Zajdeme zítra ven? Je přece svatý Valentýn,“ a potutelně se zaculil.

Text: Jolka F.

9 Comments
  1. No je to sice pěkný, strašně ti to závidim, ale co to je? To je pravda? To se fakt stalo? Ale jestli jo tak to muselo bejt už hodně dávno když to bylo den před Valentýnem…. ale jinak super!!!

  2. Je to bohužel jen vymyšlené,mi se nic takového nestalo, škoda,taky by se mi to líbilo:)Použila jsem jen svoje jméno, vše ostatní je výplod mé fantazie. Psala jsem to už dávno,loni nebo začátkem tohoto roku a jak jsem to tady dávala, vůbec jsem si nevšimla,že jsem se napsala jako hlavní hrdinka..

  3. Adeka: Ale no tak! Jak to můžeš vědět, prosím tě? :-))) A i když ne tohle, tak třeba tvůj ctitel někdy vymyslí něco originálnějšího, jak ti vyznat lásku! xD Neboj, každá si jednou lásku najdeme! :-*

Leave a Reply

Your email address will not be published.