Jeden týden v měsíci je pro valnou většinu žen ztracený. Necítí se dobře, mají deprese a velké výkyvy nálad. A přichází také stresu, aby „nešlo nic poznat“. Ano, menstruační týden není zajisté nejpříjemnější. Ale! Když se zamyslíme, jak musely trpět ženy třeba před sto, dvě stě či tisíci lety, jsem vlastně ráda za všemožné moderní hygienické pomůcky, které máme k dispozici nyní.
Dnes je již zcela běžné jít do drogerie nebo do jakéhokoliv obchodního domu, a tam si v klidu vybrat z nepřeberného množství druhů, značek a kvalit. A skoro v každém reklamním bloku je minimálně jedna reklama ohledně ženských intimních potřeb! Současné ženy díky tomu ví, co, kam, jak a kolik. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. Zajímá Tě, jak se s menstruací „praly“ naše babičky a prababičky?
Ženy své dny řešily tak, že si k tělu přikládaly nebo přivazovaly nejrůznější hadříky, trávu, papyrus, někdy dokonce i zvířecí kůži a mech. Bohaté ženy si z kavkazské vlny vyráběly malé smotky, které si vkládaly do pochvy. Tudíž již v roce 1500 př.n.l byl na světě předchůdce dnešního menstruačního tampónu.
S rozvojem textilních dílen se stala základním materiálem pro menstruační pomůcky látka. Až do 19. století nenosily ženy v Evropě žádné spodní kalhotky. Na „své dny“ měly speciální menstruační košili. Šlo vlastně o to, že si košili zavázaly mezi nohama v cípy. Od roku 1850, kdy byl vynalezen spínací špendlík, košili spínaly jím.
Tehdejší móda sice velela ženám nosit dlouhé sukně a spodničky, ale ani ty je však neuchránily od vířícího prachu, který měl tak velmi snadnou cestu k pohlavním orgánům.
Franz Crede – Také ti toto jméno nic neříká? Jednalo se o německého porodníka, kterého doslova iritovala skutečnost, že neexistuje žádná dobrá ochrana ženských intimních partií. Sám nad tímto problémem bádal a roku 1884 vytvořil první menstruační vložku na světě (přečti si tipy, jak na oddálení menstruace). Ženy si od této doby v období menstruace vkládaly mezi nohy různé náhražky z textilií, případně si vypomohly savými materiály, nejčastěji obdobou dnešního papíru.
Postupně lékaři navrhovali různé pomůcky, zpočátku přímo složitá zařízení. Původní vložky byly složeny ze savých materiálů, které se různými hadičkami a pásy – buď koženými nebo textilními – připevňovaly na tělo. Záchytné zařízení bylo často ovázáno až kolem ramen! Nejoblíbenější ale byla varianta látkového pásu připevněného kolem boků, na který si žena přivázala další pás umístěný mezi nohama. Tak vznikly „plenkové kalhotky“.
Od roku 1930 již měly ženy k dispozici textilní vložky s páskem na knoflík, které se po použití praly. Objevují se už také první komerční tampony. Zpočátku byly vyráběny z vaty, která šla sice dobře dovnitř, ale o to hůře ven, protože se snadno trhala..
V roce 1950 už byly kalhotky a vložky běžnou záležitostí, značně se však lišila jejich kvalita. Protože vložky snadno propustily krev, nosily se ve speciálních, igelitem vyplněných kalhotkách.
V 60. letech se začaly objevovat vložky na jedno použití, které již byly vybaveny neklouzavým gumovým pásem. Ten vložku uchytil ke spodnímu prádlu a bránil jejímu posunu při pohybu. S vložkami byl do té doby velký problém, protože po kalhotkách pochodovaly, jak se jim zlíbilo. Často ženám „vykoukly“ ven a ještě častěji se posunuly tak, že menstruační tekutina protekla tam, kam neměla. U nás. v Československu za minulého režimu, byl největším problémem nedostatkovost tohoto typu zboží, takže ženy často nosily jen několikrát přeloženou vatu.
Od 90. let se vyrábí vložky z „pulpu“, což je rozmělněný papír. Dnes se do vložek přidávají i různé savé směsi gelů. Z estetických hledisek se vložky bělí a prodávají se i v parfémovaných variantách, aby bylo zabráněno nepříjemnému zápachu.
Moderní doba – staronové metody?Absolutní novinkou, která však není tak nová, jak by se mohlo zdát, je tzv. menstruační kalíšek. Již v roce 1937 si jej nechala patentovat výtvarnice z USA. Neměl však žádný úspěch. O padesát let později se začal vyrábět ve velkém z latexu, na který však bylo hodně žen alergických. Dnešní podoba menstruačního kalíšku má tvar zvonku a výrobním materiálem je antialergenní silikon. Jeho obsah je asi 30 ml. Sbírá menstruační krev, zabraňuje zápachu a prosakování. Po vyvaření je možné použít ho opakovaně.Vyváří se však i před prvním použitím. Zavádí obdobně jako tampón do pochvy. Kalíšek stiskneš, zasneš dovnitř pochvy a uvolníš. Sám už se pevně přitiskne ke stěnám.
Menstruační kalíšek se vyrábí ve dvou velikostech, pro ženy nerodičky a ženy rodičky. Jeho cena se pohybuje okolo 600 Kč.
Tampony z mořské houby - Mořská houba není rostlina, ale živočich žijící v teplých mořích v oblasti Karibiku. Tyto tampony jsou zcela přírodní bez vláken a používají se podobně jako běžně dostupné tampony. Stačí je zavést do pochvy a při úplném nasátí se jednoduše vyndají, promyjí proudem vody, vyždímají a opět zavedou do pochvy. Jeden tampon lze používat až 6 měsíců.
Pratelné vložky – Dalším moderním, ekologickým a pohodlným řešení dámské hygieny jsou pratelné vložky, vyráběné nejčastěji z biobavlny. Denní látková vložka není ošetřena žádnou nepropustnou vrstvou. Uvnitř je vkládací vložka, která se dá v korpusu bezproblémově vyměnit za jinou. Přidáním další vložky pak je možné upravit savost. Pratelné vložky mají ochranná křidélka, která chrání před znečištěním prádla a zapínají se na patentku. Látkové vložky, narozdíl od jednorázových, neobsahují dioxiny ani zbytky po bělení. Jsou bez chemie, přirozeně obarvené, bez vůně, dráždících látek a většina z nich je ekonomicky úsporná. Samy si můžete nastavit jejich tloušťku dle potřeby. Na odstranění skvrn se používá žlučové mýdlo.
(zdroj: Ekologický institut Veronica)
Na závěr mála anketa:
Určitě se nebojte sdělit svůj názor i mimo anketu! Tvůj názor nás zajímá!
Témata: menstruace • tampony • vložky
Komentáře (36)