Alespoň několikrát je potkal snad každý. Mají zásobu letáků, charitativní trička a vždypřítomný úsměv na tváři. Řeč je o dobrovolnících z neziskových společností. Ruku na srdce, která z vás ještě nikdy na prosbu o finanční příspěvek neřekla, že je bez peněz, přestože zrovna mířila do obchodního centra?
Možná si řekneš, proč bys měla podporovat kdejakou organizaci, o jejímž cíli vlastně nic nevíš? Proč vůbec 
přispívat na charitu, když tobě také nikdo nepomáhá, nebo ještě hůř, proč se sama stát dobrovolníkem, když z toho nic nebudu mít? V násedujícím článku se ti na tyto otázky pokusím odpovědět.
Když se řekne nezisková organizace, většina lidí si vybaví militantní ekology nebo někoho, kdo hojně vypráví o opuštěných dětech a současně tě požádá o sponzorský dar. Méně z nás už tuší, že neziskovek je celá řada a stejně tak jejich zaměření a polí působnosti. Ale abychom nepředbíhaly, pojďme se na to podívat pěkně od začátku.
Pomáhat je cool, pomáhat je in!
„Dobrý den, přispějte na…“ A proč bys to vlastně měla dělat? Objektivně vzato, kromě charitativního předmětu a dobrého pocitu z toho nebudeš mít vůbec nic, proti tomu nelze nic namítnout. Ovšem, upřímně řečeno, žijeme v době relativního klidu a míru a i když třeba nemáme v šatníku žádný kousek od Armaniho, většina z nás nijak zásadně nestrádá. Průměrný charitativní předmět nestojí více, než dvě stě korun. O dárcovské SMS ani nemluvě. Takže si to rozebereme.
Za dvě stovky si koupíš jedno tričko. Pěkné, ale doma máš deset takových. Nebo jídlo pro dva
v McDonaldu. Pro porovnání, za sto padesát korun se dají koupit školní pomůcky pro sedm afrických školáků, nebo za dvě stovky čtyři kanystry na vodu pro vesničany, kteří pro ni musí chodit daleko ke studni. To je důvod, proč pomáhat. Stačí udělat maličkost, obětovat zlomek ze svého blahobytu a někdo na druhé straně světa se bude mít o mnoho lépe nebo neumře hlady. Koneckonců nikdy nevíš, kdy se ty ocitneš na místě toho, kdo sám potřebuje ochotu druhých lidí.
Světový mír snadno a rychle?
Častý argument, proč se nevěnovat dobročinné činnosti, je fakt, že moje stokoruna stejně svět nespasí. Proti tomu ovšem musím oponovat. Například školné pro jednoho afrického medika stojí dva tisíce korun. To nejsou tak velké peníze. Mnoho z nás takové peníze dokáže postupně propít nebo prokouřit. Přitom jeden lékař navíc znamená několik dalších lidí, kteří neumřou. Mezi nimi budou vyrůstat další lékaři, ale třeba také učitelé, dobré švadleny a kuchařky nebo noví fotbalisté. Díky nim opět další lidé budou žít kvalitně. Postupně, po malých krůčcích, můžeme dokázat mnoho. Není třeba chtít být Matka Tereza, ačkoli i takové určitě potřebujeme. Přát si, aby se jeden člověk mohl usmát, je pro začátek dostatečný cíl.
Jak na to?
Možná už ses rozhodla, že chceš pro svět okolo sebe něco dobrého udělat, ale nevíš, jak na to a kde začít. Máš několik možností:
- Jednorázový příspěvek některé dobročinné organizaci. Můžeš si vybrat takovou, která tě zajímá nebo je ti osobně blízká. Nevyžaduje od tebe nic, než vzdát se pár drobných.
- Jednorázová pomoc neziskovce. Pomůžeš v některém projektu, který je spíše krátkodobou záležitostí. Například půjdeš uvařit pro bezdomovce, zúčastníš se tříkrálové sbírky, půjdeš prodávat bílé pastelky či jiné charitativní předměty.
- Dlouhodobá dobrovolnická činnost. Vyžaduje spoustu času a práce, za kterou nedostaneš zaplaceno. Na druhou stranu, získáš praxi s charitativní činností, organizováním událostí, propagací a čímkoli dalším, do čeho se odvážíš pustit. Najdeš nové známé, dostaneš se k informacím z oblasti dané problematiky z první ruky, budeš mít možnost zúčastnit se všelijakých přednášek, školení a konferencí, které tě posunou dál.
Stále váháš a nevíš, zda do toho jít? Osobně bych ti doporučila navštívit nějakou veřejně přístupnou akci jako je třeba akce “Na den”, která má propojit širokou veřejnost s ostatními neziskovkami. Tady se dozvíš, jak pomáhat, proč a jaké jsou cíle i možnosti. Podle toho se budeš moci snáz rozhodnout.
A na závěr už jen známý citát Charlese Dickense “Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému.”