Norsko – země trollů a fjordů

Na Slečnu jsem začala přispívat asi před rokem, když jsem si chtěla zkrátit dlouhé a deštivé večery na studiích v Norsku. A až teď, když už jsem zase doma v České republice, mi došlo, že přestože jsem se v článcích o Norsku zmiňovala, nikdy jsem vlastně nenapsala nic konkrétního právě o zemi, která mi už navždycky zůstane v srdci.

Nechci se pustit do nudného popisu všech zeměpisných, přírodovědných nebo politické údajů, to jde docela jednoduše vyhledat na internetu. Chci psát o tom, jak jsem Norsko a Nory vnímala z pohledu holky, která přijela na čtyři měsíce do úplně cizí země.

Docela dobře si vybavuju svoje úplně první pocity bezprostředně po samotném příletu do Norska – tedy přesněji do malé vesničky Volda při jihozápadním pobřeží. Připadala jsem si jako Alenka v Říši divů – a to bez přehánění nebo nadsázky! Bylo asi půl desáté večer, svítilo sluníčko teplými paprsky a všude kolem malého letiště se tyčily hory s loukami tak zelenými, že jsem takovou barvu viděla u nás leda tak po vydatném dešti. Byla to nádhera! Stejný pocit jako na letišti mě provázel v podstatě celé první čtyři měsíce a poté znovu na jaře. Netvrdím, že naše vlast není krásná, jen je natolik jiná než severská země, že mi tam všechno připadalo hezčí a novější. Hlavně zelenější – zelená je tak výrazná a živá, že neuvěříš, že to nic z toho kolem není uměle přibarvované!

Jací byli vlastně Norové? No, musím přiznat, že ze začátku se mi zdáli poněkud stydliví, ale rozhodně ne studení, jak se o nich někdy říká. Když místní lidi trošku poznáš, zjistíš, že jsou milí, velice přátelští a zkrátka úžasní! Na druhou stranu, alespoň těch pár, co se mnou bydlelo ve společné části kolejí, byli docela nepořádní a slova jako úklid jim říkala míň než běžnému Američanovi nějaký radar v České republice.
Byly to konkrétně dvě věci, které mě na Norech docela překvapily. Nejdříve to pozitivní – jejich běžná úroveň a znalost angličtiny je na daleko vyšší úrovni než u nás. Je to způsobeno hlavně tím, že angličtina je povinná už od první třídy a v televizi nenajdeš nadabovaný film nebo seriál, pokud není původní. Všechny filmy jsou s titulky – tím se všichni neustále trénují v jazyce. Ta druhá věc je spíše negativní – málokdo věděl, kde se nachází Česká republika. Nejsem nějaká velká nacionalistka, ale myslím, že by mohli alespoň přibližně vědět, že se nachází ve střední Evropě.

Nevím ani proč, ale Norsko mi uvízlo v paměti i v srdci. Přestože jsem vždycky upřednostňovala teplo, sluníčko a koupání se v moři, na tu studenou, větrnou a deštivou zemi ne a ne zapomenout. Byla jsem na Kypru, mám ráda Itálii a v Chorvatsku jsem mohla být neustále, ale srdce mě stále táhne na sever. A to nejen kvůli příteli, který tam zůstal zatím beze mě. Nejspíš to bude tou uvolněnou atmosférou, klidem a zelenou barvou, která napomáhá relaxaci.

Nechci tvrdit, že Norsko je nejlepší země na světě, že je tam všechno bez problémů a život tam je jako v ráji – takhle to nefunguje nikde. Nechci ani tvrdit, že je lepší než naše vlast – to už vůbec ne! Co jsem se tam ale naučila je, co to znamená národní hrdost (a nejen při hokejových/fotbalových zápasech), jak se žije v bohaté zemi a že před Vánocemi nemusí být vůbec takový stres, jako bývá u nás. Je to nezávislá země, která na rozdíl od našeho maličkého státečku nemusí vstupovat do společenství jako Evropská Unie a podobně. Na druhou stranu jsou sami…

Určitě doporučuji se do Norska podívat – ať už do hlavního města Osla nebo do Bergenu, jednoho z nejkrásnějších měst Norska. Za videní jistě stojí i kouzelné fjordů, kde se budeš jen krčit před velikostí přírody, když před sebou uvidíš strmé skály tyčící se z hlubokých zálivů Severního moře. Nevíš, jestli se dřív bát, že se z hlubin moře vynoří nějaká příšera, nebo že se ze skály urve velký kámen a spadne na tebe (mimochodem, obojí se téměř neděje :P). Pokud se na návštěvu vydáš, vezmi si dobré out-doorové oblečení, které Tě uchrání od chladu, větru a deště, nejobvyklejšího počasí v Norsku.

Text: Kača M.