Recenze na Vieweghův Román pro muže

Jde o autorovu dvacátou knihu, která vypráví nejen o ženském zklamání z mužů, ale i o smrti. Je plná humoristických scén a určitě stojí za přečtení.

Román pro muže

Kniha je rozdělena do tří částí. V prologu (I. Červenec 1988) se seznámíš s hlavními hrdiny – třemi sourozenci – kterým zemřeli před šesti lety rodiče. Devětadvacetiletý právník Cyril, dvacetiletý Bruno – student 2. ročníku pedagogické fakulty v Českých Budějovicích – a konečně i šestnáctiletá studentka gymnázia Aneta. Bruno se žení se svojí spolužačkou Renatou, která je ve třetím měsíci těhotenství.

Ve druhé části je příběh přenesen do ledna roku 2008. Sourozenci se chtějí vypravit na „pánskou jízdu“ na Šumavu.

„Proč tomu kurva pořád řikáš pánská jízda, když s váma jezdim já?“ namítala už několikrát Aneta.

„Protože seš chlap s kozama,“ odpovídal pokaždé Cyril.

„Ha ha.“

„A ne snad? Mluvíš jako my, chlastáš jako my.“

(Viewegh, M. Román pro muže. 1. vyd. Brno: Druhé město, 2008. 160 s. ISBN 978-80-7227-274-7.)

Anetě je šestatřicet, živí se jako televizní publicistka. Její práce je pro ni vším do doby, než pozná Alana. Po neúspěšných vztazích si vzala svého očního lékaře, kterého „snášela“ čtyři roky. Po rozvodu okusila svět internetových seznamek, ovšem po devatenácti nevydařených schůzkách to vzdala.

Brunovi bude čtyřicet. Projeví se u něj vzácné onemocnění, které nemá známou příčinu. U lidí mladších padesáti let se vyskytuje výjimečně. Trpí degenerací neuronů, které vedou informace z mozku do míchy ke svalům.

Cyril, jemuž bude zanedlouho padesát let, oznamuje Anetě, že pro bratra udělají „Zlatý padák“. To znamená, že nepojedou na dovolenou na Šumavu, nýbrž do nejdražšího hotelu v Dolomitech. Aby bratrovi udělali radost, „koupí“ mu za sto tisíc striptérku Tali, přítelkyni Reného. (Ten má v pronájmu restauraci a music bar, kde pořádá diskotéky se striptýzem.)

Cestou tam se všichni zastaví v restauraci, kde Cyril ztropí zdejšímu kuchaři scénu kvůli polévce ze sáčku. Posílá Anetu do kuchyně, aby kuchaře pohlídala a on jim nenaplival na steaky, které má připravit. Cyrilovi do talíře naplive Aneta za jeho chování…

Po příjezdu do hotelu se prochází městem, pak se střetnou ve vířivce. Neutečou ani dva dny a Cyril zavelí, že se jede do jiného lyžařského střediska, protože tam ho to přestane bavit. Zde Aneta ztratí veškeré iluze o Alanovi, kterého náhodně potká s jeho rodinou. Cyril se vyspí s Tali, ta oznámí Renému, že je mezi nimi konec. Bruno s Anetou odjíždí domů dříve vlakem. René se svým nejlepším kamarádem Šimim chtějí Cyrila zastřelit. Nejprve si to jdou natrénovat do lesa, tam je však zatkne policie. Šimi je propuštěn, René nevychází z cely, neboť se mu vězni smějí.

Epilog se odehrává v srpnu 2008. Bruno umírá. NA pohřeb dorazí Cyril s Tali, Aneta se svým snoubencem Márou (kuchařem, kterému Cyril při dovolené udělal scénu).

„Příbuzný si holt člověk nevybírá,“ říká kuchařovi smířlivě Cyril.

Když se mi dostala do rukou tato kniha, byla jsem jejím obsahem docela překvapena. Čekala jsem něco úplně jiného. Například, že zde bude pouze jeden hlavní hrdina, jež nás seznámí se svým milostným životem – podobně jako to bylo v Románu pro ženy, kdy Laura zažívala trampoty s muži, až objevila konečně toho „pana pravého“. I když i zde máme hrdinku Anetu, která nakonec svoji osudovou lásku najde, ale poměrně pozdě. Kniha je určitě zajímavá, když si ji přečteš, dozvíš se zase trochu víc, jak muži uvažují, jak vidí, vnímají nás – ženy. Že to s nimi nemáme jednoduché, to ti určitě říkat nemusím.

Onehdy jsem jela vlakem do školy a zaslechla část rozhovoru dvou mužů ve středním věku. Ten první povídá svému kolegovi, že by nechtěl být ženou. Druhému to nedá a ptá se, proč. „Protože bych se musel dívat na ty hnusný chlapy,“ odvětí. Z toho plyne, buď ráda, že jsi něžného pohlaví.

To jsem malinko odbočila od tématu. Kniha určitě stojí za přečtení. A která se líbí více tobě? Román pro ženy, či Román pro muže?

Jitka Libigerová

Narodila se ve znamení Kozohora jednoho lednového dne roku 1989. Miluje český jazyk, literaturu, knihy, med, Tři oříšky pro Popelku, květiny, ananas, jógu, tenis, děti a pohádky. Ve volném čase se kromě psaní věnuje také sportu. Závodně se snaží o in-line bruslení a běh, rekreačně hraje tenis, jezdí na kole, plave a cvičí jógu. Blízká je jí také turistika, fotografování, zájem o interiér a pečení. Jednou by se chtěla stát spisovatelkou.

Zatím bez komentáře

Tvůj komentář

Emailová adresa nebude zobrazena.

Můžeš používat značky HTML: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>