Reborn panenky, nebo taktéž realistické panenky, jsou ty jenž se, co nejvíce snaží přiblížit podobu vzhledu skutečného miminka. Toto „řemeslo“ vzniklo zhruba před deseti lety v USA, kde se stalo opravdovou zálibou mnoha žen různého věku. Za vznikem jedné takové panenky stojí velké množství dřiny. Své o tom ví i paní Dagmar, která se rebornu již nějaký čas věnuje, a se kterou jsem pro tebe přichystala rozhovor.
Co Vás k rebornovým panenkám přivedlo?
Obyčejný článek v časopisu, který bych zřejmě přešla… Upozornila mě na něj dcera… Potom jsme začali po panenkách trošku pátrat na internetu. Netrvalo to dlouho a jednu jsme si z Německa objednali „na zkoušku“. Reborn panenky mě moc zaujaly, tak jsme si jich několik pořídili do malé sbírky. Až po nějakém čase jsem se odhodlala zkusit také jejich výrobu.
Kolik panenek vlastníte?
Asi tak okolo deseti kousků, číslo je trošku „pohyblivé“. Jsou to panenky mé výroby, ale i od jiných zahraničních rebornistek. Velké množství panenek u mě nenajdete. Většinou všechny panenky, které nově vyrobím, jdou dříve či později „k adopci“.
Jak dlouho se tomuto řemeslu věnujete a co Vás dovedlo k tomu, začít s vlastní výrobou?
Výrobě panenek se věnuji asi tři roky. Po té, co jsem je nejdříve obhlížela na počítači, potom si pár panenek zakoupila, jsem se odhodlala, že jejich výrobu zkusím i já. Nastala poměrně dlouhá doba učení a hledání, jak se takové panenky vůbec vyrábí, co vše je třeba… Byla to doba pokusů a omylů, než jsem si vytvořila své vlastní „tajné“ postupy. Samozřejmě mé rozhodování také ulehčil fakt, že jsem spoustu roků navštěvovala výtvarné kroužky a také „lidušku – výtvarný obor“.
Jak dlouho Vám trvá vyrobit reborn panenku se vším všudy?
Počítejte, že mě výroba panenky zabere od doby, kdy mi přijde domů všechen potřebný materiál, až do doby, kdy vložím nově vyrobenou, oblečenou a nafocenou panenku na stránky, asi 14 dnů. Je to samozřejmě čas přibližný, záleží, kolik hodin denně na panence pracuji, jak je velká.
Co je nejtěžší částí při výrobě?
To je otázka… Před nedávnem se mě na to stejné ptala jiná paní novinářka… Pro někoho je to malba, pro někoho píchání vlásků, pro některou rebornistku třeba panenku vkusně obléci a nafotit. Ona je otázka také to, co je pro koho složité. V které fázi je s panenkou člověk spokojen, jak moc mu záleží na její “umělecké hodnotě”. Zda si panenku vyrábí po večerech pro svoje potěšení a dělá třeba panenku prvně… Pak mu možná připadá složité úplně všechno… Nebo také ne, spokojí se s málem a takovou výslednou prací, kterou by jiný třeba raději schoval na dno skříně a nikomu neukazoval. Záleží, jak je člověk k sobě sebekritický… Zda je to také zkušená rebornistka, která odvádí vše na “profesionální” úrovni a je na sebe hodně náročná… Např. píchání vlásků…, někomu to může připadnout jako věc nejtěžší, stráví nad touto činností hodiny, používá jen ty nejjemnější jehličky, zvažuje sklon jehly, růst vlasů… Pro někoho je to věc jednoduchá. Vezme tlustou jehlu a bezmyšlenkovitě vlásky “nějak napíchá” za večer u televize při seriálu. Kam píchne, tam píchne… Rozumíte mi? Někdo do je výtvarně zručný a nadaný, řekne, že je pro něj jednodušší malba a raději třeba vlásky nakreslí, než napíchá… Manuálně zručný člověk snáze napíchá vlásky… Docela dobrá rebornistka může mít problém reborn panenku vkusně a pěkně obléci… Některé rebornistky mají evidentně problém s focením… To jsem teď trošku nadsadila, protože opravdu dobrá rebornistka ví, že to všechno není jen o panence a má většinou cit pro vše ostatní.
Co když na miminku něco pokazíte, dá se chyba opravit?
Většina chyb na panence je opravitelná pouze částečně, některé věci už opravit nejde. Člověk si musí před započetím práce dopředu promyslet, jak má panenka v konečné fázi vypadat. Taktéž opravy po „úrazech“ u sběratelek jsou již vždy znát… Třeba popsání panenky propiskou je věc nemožná opravy. Klientky, které si koupily ne příliš zdařilý reborn a po mě chtějí následnou opravu, také musím odmítnout.
Jak je to se samotnou podobou panenky? Určujete jí sama, klientky, nebo vyrábíte kopie?
Nejraději vyrábím panenky dle své vlastní fantazie a vkusu.
Pokud vyrábím panenku „na přání“, klientka si většinou podobu panenky určí. Tzn., vybereme barvu očí, vlásků, pokožku, zda má mít panenka nějaké otlaky, znaménka… Moje a představa klientky musí být přibližně totožná. Přeci jenom se pod „práci podepisuji“ a nerada bych vyráběla něco, co je mi od začátku nepříjemné a nelíbí se mi. Taktéž je potřeba zvážit a porovnat představu klientky o panence a skutečné dítě… Těžko může mít novorozenec dlouhé husté řasy, na hlavičce dva culíčky a v oušcích píchnuté náušničky… V tomto případě se „rozejdeme“.
Vyloženě kopie panenek nevyrábím. Ať už se jedná o kopie práce jiných rebornistek, nebo o „kopie“ živých dětí dle fotografie. Je mi v tomto případě jedno, zda jsou děti živé, mrtvé, zda je to dárek pro někoho k 18. narozeninám, aby věděl, jak vypadal, když se narodil… Většinou panenka a „živé“ dítě si moc podobné není – někdy nesouhlasí tvar uší, někdy tvar nosu, někdy je dán výraz pouze okamžikem fotografie… Ale tady se už dostáváme trošku na „tenký led“, kam já už zabíhat nechci ani v rámci tohoto rozhovoru, ani svojí prací…. Taktéž „falzifikáty“ prací jiných světových rebornistek (i o toto jsem byla žádána – samozřejmě z finančních důvodů, kdy si klientka vybrala práci zahraniční rebornistky v hodnotě desítek tisíc a po mě chtěla, abych ji panenku „okopírovala“ za zlomkovou cenu) nedělám. Jednak mi toto připadá „jako krádež“, jednak nejde moc dobře kopírovat techniky druhých… A kdo už to zvládne, tak nemá zapotřebí vyrábět kopie.
Oblečení na panenky kupujete, nebo jej šijete sama?
Oblečení na panenky většinou kupuji, často ve značkových obchodech. Klientky si většinou žádají moderní – současné oblečení. Pokud má zákaznice za přání ručně háčkované, pletené, či šité „princeznovské“ soupravy, jsem schopna dodat i toto. Buďto mi plete či háčkuje maminka, kamarádka, či jedna „profesionálka“ – v současné době ji již také mohu snad i nazvat kamarádkou. Sama plést, háčkovat, ani šít neumím. Navíc bych při této činnosti strávila tolik času, že na reborníky by mi ho už moc nezbývalo. Stačí, že mi spoustu času zabere nákup oblečení, focení, zpracování fotek, obsluha internetových stránek…
Rebornové panenky s sebou většinou přináší vlnu negativní kritiky, proč myslíte, že tomu tak je?
Lidé se bojí všeho neznámého… Často bezmyšlenkovitě odsoudí něco, o čem ani nic neví… Pokud narážíte třeba na ženy, které by chodily s panenkou po nákupech, po procházkách v kočárku,… moc o nich nevím. Ale, s tím by se mi asi ani moc nechlubily. Zatím jsem však na žádnou ani nikde “nenarazila”, takže to asi tak „horké“ nebude. Taktéž myslím, že toto je často dílem novinářů při honbě za senzací – promiňte!!! Jde napsat o rebornu pěkný – neutrální článek, ale jde napsat i takový, že se až člověk diví… Často jednu “senzační” informaci pojmou do takových rozměrů, že to pak působí jako většinové chování… Reborny “jdou stále dál” a jejich podoba se skutečným dítětem je stále víc věrohodná… Je pro mě nepochopitelné, že muž, který si staví třeba železniční modely a celé krajiny není takto odsouzen… Snaží se také o co nejvěrohodnější kopii, nad svou prací často tráví hodiny a hodiny práce a nakonec si snad i pohraje, pochlubí se ostatním, co dokázal… To širokou veřejnost nepobuřuje, proč? …. Vždyť reborn panenka je také jen panenka, nic víc… Alespoň moje reborn panenky to tak „mají“. Nepoužívám žádné dýchací stroječky, umělý tlukot srdíčka.
A také nezapomeňte, že se reborny používají jako “léčebné pomůcky” u nemocných, starých lidí, často v domovech důchodců, LDNkách, nemocnicích… Už jsem i viděla, že se na nich učí budoucí sestřičky, používají je porodní asistenky na kurzech pro budoucí maminky a tatínky, taktéž jsem dodávala panenky do filmů na bojové scény, kde nemohlo být použito skutečné novorozeně, měla jsem tu poptávku na panenku do divadelního představení – měla být malý Ježíšek, už jsem zahlédla reborn panenku i v obchodě s dětským oblečením jako figurínu… a ještě “někde” se panenky používají, ale to nemohu říct, jsem vázaná mlčenlivostí a svůj slib dodržím!
Jak vlastně reaguje Vaše rodina a blízké okolí na Vaši tvorbu?
Všichni mi v rodině fandí a pomáhají. U nás se reborn panenka bere jako něco naprosto „normálního“, co nevzbuzuje u nikoho už žádný údiv… Taktéž třeba lidé z okolí, kde bydlím, ani často netuší, jakého mám koníčka, co ve volných chvílích vyrábím. Kdo mě zná trošku víc, ví, že mám ještě jednoho, ne příliš častého a obvyklého koníčka, máme doma chovné stádo Afrických trpasličích ježků – Ježčí království.
Vaše panenky získaly několik ocenění, plánujete se zúčastnit ještě nějakých soutěží?
V současné době žádné soutěže neplánuji. Hlavně z časových důvodů, nejsem ani žádný soutěživý typ, co by se dral o poháry a ty pak ukazoval návštěvám… J Tak nějak jsem časem přišla na to, že žádné „kusy papíru a medaile“ stejně prodejnost a krásné panenky nezaručí… To, aby byl o Vaše panenky zájem, je v něčem jiném… A o to se právě snažím. O dokonalou práci na profesionální úrovni, milé jednání s klienty, lásku k panenkám a vdechnutí jim „duše“, což je to „něco navíc“, co není „dáno každému“.
Dá se v České republice pouze výrobou rebornových panenek uživit?
Ne, nedá… Bohužel české rebornistky zatím nedosáhly cen, za které se prodávají panenky v zahraničí. Je to pro mě jen krásný koníček… Výroba panenky není pro mě zdrojem peněz… Nemám žádné dlouhé pořadníky, ani pevně dané termíny… Všem opakuji, nejsem fabrika na panenky… Pro mě panenky znamenají opravdu něco jiného, než výdělek.
Pořádá česká komunita rebornek nějaké srazy?
Tak to opravdu nevím… Nějak se od všech komunit držím stranou… V jedné jsem kdysi byla a mohu říct, že jsem od tam velmi smutná a znechucená odešla. Já se pouze občas potkávám se skupinkou žen – dam, které mají rády panenky, plyšáky a hračky všeobecně. Není toto setkání zaměřeno pouze na reborny… Tomuto setkání se krásně říká „Pískoviště“. J Za pár dnů mě čeká to Mikulášské, kam jsem byla opět pozvána.
Je možné někde – například v muzeích, narazit na Vaši tvorbu?
Tak to zcela jistě nevím. Myslím, že většina mých panenek je v soukromých sbírkách… Vím jen o jednom rodinném muzeíčku, které vlastní paní Jana Pechmannová z Nýřan. Tam je ke zhlédnutí několik mých panenek. Od samých začátků až po současnost. Je tam patrný posun mého snažení. Taktéž jsem nyní v písemném kontaktu s jednou velmi příjemnou paní a připravuji na příští rok výstavu mých rebornů. Ale nechci to zakřiknout, takže o tomto zatím pomlčím…
Více o práci paní Dagmar nalezneš na jejich oficiálních stránkách.