Fobie aneb strach lidstva - 1. část

Co tahle výtah nejkurióznějších fobií, které obklopují prakticky celý svět? Aby mohla být fobie definovaná, musel nebo musí na světě existovat minimálně jeden člověk, který jí trpěl (trpí). A v mnohých případech se toto číslo šplhá k stovkám a tisícům… Co to vlastně je “fobie“?
Jedná se o chorobný strach prožívaný jako úzkost. Má svůj předmět, na nějž je vázán (osoba, zvíře, věc, jev, situace ap.) a podle něhož je pojmenován, např. antropofobie (strach z lidí), aichmofobie (strach z ostrých předmětů). Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen se proti němu bránit a jakkoli ho vlastní vůlí potlačit. Tento strach má ochranný význam a snaží se nás upozorňovat na konkrétní nebezpeční. Jeho výsledkem je typické se vyhýbání a velmi těžké překonávání.

Jak vzniká a co může způsobit?
Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost a jakkoli zvládat své vyhýbavé chování. To může mít za důsledek i výrazné deformování jeho fungování v běžném životě a ohrozit i jeho fyzické zdraví (hlavně v případě aichmofobie, viz. níže). Prvopočátek fobie bývá v dětství (v dospělosti pak obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30-40% případů) nebo traumatický zážitek.

Jak probíhá léčba?Pacientovi postiženému jakýmkoli druhem fobie by měla pomoci expoziční terapie, kdy je postupně vystavován obávaným situacím. Tato metoda je založená na tom, že se začíná od situací působící nejnižší úzkost. Základem této techniky je fakt, že úzkost nemůže růst donekonečna a že po určité době začíná klesat. Expozice obávaného objektu trvá do doby, než dojde k poklesu úzkosti. Doporučuje se provádět ji jednou denně za přítomnosti terapeuta, potom samostatně.

Fakta:Ø Kolem 80-90% lidí má někdy v životě období, kdy se nadměrně stydíØ D.Goleman tvrdí, že „Základní povahové sklony jsou dány již při narození nebo těsně po něm,“ uvádí to ve své knize „Emoční inteligence“Ø Slovo “fobie“ je převzaté z řeckého slova phobos – strach, phobia – psychická porucha charakterizovaná strachemØ Podle nových výzkumů by mohlo být možné řešit u žen sexuální fobii pomocí hypnózy

Obecný model úzkostlivého stavu:

Spouštěč – vždy v prvopočátku fobie musí být něco, co ji způsobí

Spouštěčem může být cokoli z našeho okolí, však také myšlenky nebo představy uvnitř nás. Tento spouštěcí impuls si také nemusíme uvědomovat, především tehdy, když nás úzkostlivé vztahy trápí již delší dobu.

1. Myšlenky – přicházejí hned po spouštěcím impulsu a mají tendenci hodnotit ohrožující situaci. Např. „Něco se mi stane, když…“. Těmto automatickým myšlenkách se skoro nelze bránit. Boj proti nim bývá neúspěšný a způsobuje následnou depresi. Doporučuje se snažit se zaměstnávat jinými myšlenkami. Hlavně nemyslet na to, aby nás obávané myšlenky nenapadly, o to více se objevují a o to silnější emoční reakci dokáží způsobit. Emoční myšlenky tedy ovlivnit nemůžu, ale mám v moci naučit se, jak budu o situaci přemýšlet dále.
2. Emoce – jakmile začnu přemýšlet o tom, co by se mi mohlo a nemohlo stát, zákonitě v sobě vzbudím určitou emoční reakci v podobě obavy či úzkosti (příčinu úzkosti nelze na rozdíl od strachu definovat). Moje emoce je tím výraznější, čím více o situaci přemýšlím. A tím je i větší moje úzkost.
3. Tělesné příznaky. Každá emoce budí určité fyzické příznaky, jakékoli intenzity (platí že s větší intenzitou prožitku jsou TP výraznější). Mezi tyto příznaky řadíme bušení srdce, nepříjemný tlak v žaludku, brnění končetin, malátnost, vnitřní chvění, pocit zimy nebo mravenčení…

Je důležité si uvědomit, že je to přirozený důsledek obrany organismu a neděsit se toho, že přišly. Tato tělesná reakce organismu se může stupňovat až k masivní úzkosti, která se odborně nazývá panika.

Chování - pokud prožívám stav úzkosti, mám přirozenou snahu se s ním jakýmkoli způsobem vypořádat a pomoci sobě od napětí. Snažím se jí i předcházet, pokud ji očekávám od určité situace tím, že se jí vyhnu. Také vzrůstá tendence unikat. Oba tyto projevy mají za následek to, že se úzkost v člověku stále udržuje a často pak není schopný ji zvládat ani v dalších situacích. Tělesné příznaky se také mohou zhoršovat pokud zvládám situaci obtížněji. Ale nezhoršují se jen TP, ale vzniká i větší emoční strach. Všechno pak připomíná podobný začarovaný kruh:

Důsledky: Jsou velice různorodé. V podstatě jsou ovlivněny – typem, délkou trvání a intenzitou obtíží. Úzkostlivé stavy se můžou projevit v nezvládání běžných činností (potřeba vykoupat se) až po deprese ze ztráty zaměstnání.

Strach zná bez výjimky každý z nás. Setkáváme se s ním ve svém nitru a vnímáme ho i díky ostatním lidem kolem nás, kteří ho prožívají. A v podstatě existuje tisíce nejrůznějších podob. Od strachu z čertů nebo tmy, které zná každé malé dítko až po strach, nad kterým se pozastavíme a řekneme si, jak vůbec může existovat. Pojďte se tedy podívat na některé z nich. (viz příští díl)

Připravila: H.K.Kobulejová