Vaše příběhy: Samota versus láska

Každá z nás v sobě nosíme příběh, který napsal sám život - někdy smutný, jindy veselý. Já jsem vyhledala slečny, které Ti poodhalí kousek svého světa. Možná se pak sama začneš dívat na některé věci úplně jinak! Vše se motá kolem samoty, lásky a vysvobození…

Dítě mejdanů
Jana, 20 let
„Vždy jsem byla „dítě mejdanů”. Chodila jsem z jedné party na druhou, protože jsme nějak chtěla uniknout tomu, že doma má rodina nefunguje tak, jak by měla. Naši se rozvedli a oba si našli nové partnery. Všechny mé kamarádky byly s rodiči, jezdily na možná „nudné“ výlety, ale já byla doma a sama. Strašně jsem jim záviděla.
Rozhodla jsem se s tímto prázdným životem skoncovat. Začala jsem žít naplno, užívat si divokých nočních jízd a v mojí posteli se vystřídalo už hodně kluků - já k nim byla stejně hnusná jako naši ke mně, jelikož jsem si na někom potřebovala vybít vlastní vztek. Vyspat se s ním a vyhodit. A další den znovu.
Takto to chodilo dost dlouho. Jednou jsem nad sklenicí mojita mrkala na kluka na druhém konci stolu, protože jsem cítila, že se mu líbím. Začali jsme se spolu bavit a já najela na svou taktiku uhranout ho, navnadit, rozvášnit, dostat ho domů a ráno mu vyhodit věci. Ale Jirka, tak se jmenoval, mně poslouchal, nechal mě se vymluvit a večer zavolal taxík, do kterého mě posadil a dal pusu na dobrou noc a konec! To byl šok. Toto se mi nikdy nestalo. Prostě když nevyšel jeden, našla jsem druhého. Ale jeho galantnost a to, jak se mi věnoval, mi imponovalo.
Ráno jsme se probudila s motýli v břiše. Ale ejhle. Neměla jsem jeho číslo! Chodila jsem do baru každý den, jen abych ho zase potkala. Zkoušela jsem známé, všechno. Lov chlapů mě najednou vůbec nezajímal. Prostě jsem strašně moc chtěla Jirku zase vidět. Zase si s ním popovídat. Všichni mí známí ze mě byli v šoku, protože toto jsem prostě nebyla já.
Skoro jsem svůj boj už vzdala. Když jsem však jednoho dne šla centrem města a koukala do výloh, najednou jsem ho uviděla před sebou. Nebyla jsem schopná popadnout dech.
Oněměle jsme na sebe koukali a po chvíli se políbili. Byla to nejsladší pusu na světě. Kdyby mi někdo řekl, že se zamiluji a stane se ze mě “domácí puťka”, která svému broučkovi podstrojuje a někdy se nechám naopak rozmazlovat já od něj, nikdy bych mu to nevěřila. Ale člověk nesmí nikdy říkat nikdy!“

Třetí kolo u vozu
Iva, 15 let
„Můj příběh není vlastně ani ničím zajímavý, když nad tím tak přemýšlím. Chtěla bych vám o něm napsat snad právě proto, že se to samé může přihodit úplně každé.
Začalo to nevinně, několik let po smrti mého tatínka si mamka našla nového přítele. Byl super. Chodili jsme společně na výlety, do kina a s máminým přítelem byla vždy sranda. Takže mě ani nepřekvapilo, že se po roční známosti vzali. Moc jsme jim to přála. Najednou máme začalo růst břicho - a po devíti měsících na svět přišel můj brácha David. A to byl ten kámen úrazu.
Najednou se nic netočilo kolem mě, najednou nikoho nezajímalo, jaké mám známky, co budu dělat v pátek po baletu. Prostě nic. Když mámin přítel přišel domů, hned letěl ke kočárku a mně strčil do rukou bonboniéru se slovy: „Jdi si hrát.“ Máma byla pořád unavená a já jsem si připadala tak sama!
Jednou jsem to nevydržela, sebrala jsem svoje peníze a v duchu jsem si říkala, že všude to bude lepší než doma. Došla jsem na nádraží sedla na první vlak a jela jsem. Najednou jsem si připadala strašně volná, svobodná a měla jsem pocit, že to vyjde. Vlak mě odvezl na Jižní Moravu. Ani jsem nevěděla, co mám dělat. Potulovala jsem se po vinicích, po loukách. Večer jsem ulehla do starého seníku.
V noci jsem se s hrůzou probudila. Něco vedle mě šustělo! Krve by se ve mně nedořezalo. Pootočila jsem se a ležel tam vyhublý psík. Snažil se ke mně se přitulit. V tu chvíli mi problesklo hlavou, jak jsem se tulívala k mámě. Jak teď určitě bude sedět doma, plakat a já si připadala jako šílený sobec.
Uprostřed noci jsem vzala sebe i psa a utíkala do nejbližší vesnice. Našla jsem telefonní budku a volala domů. Mámin uplakaný hlas byl něco krásného. S Milanem i s Davídkem pro mě v noci dojeli. Vše jsme si vyříkali a já byla zase šťastná.“ (Zajímá Vás, co se stalo s psíkem? Iva si ho vzala domů. Takže i kdyby jí někdy bylo smutno, pokaždé tady pro ni bude.)

Máš také zajímavý příběh? Napiš nám ho! Nesdílej své trápení, nebo radost sama! Náš e-mail: slecna.info@seznam.cz

Připravila: Terezka