Ráda bys začala se sportem, ale pořád nevíš, s jakým? Brusle tě neberou, z běhu ti „vržou“ kolena a z kola bolí zadek? Na “novinky”, jako je zumba nebo power plate nemáš kuráž? Nezoufej, třeba tě okouzlí tenis, který můžeš hrát s kamarádkou, anebo také se třemi hráči ve smíšené čtyřhře.
V roce 1875 nechal Clopton Wingfield patentovat pravidla tenisu. K tomuto kroku se inspiroval pravidly francouzské hry paume. Už rok 1877 patřil prvnímu mistrovství ve Wimbledonu. Mezi další největší turnaje patří Flushing Meadows (New York), australský Melbourne a Roland Garros (Paříž). Ke Grandslamovým turnajům řadíme Autralian Open, French Open, Wimbledon či US Open. Mezi soutěže družstev řadíme Davis Cup, Světový pohár družstev, Fed Cup, Hopmanův pohár.
Tenis byl zařazen v roce 1896 k olympijským sportům až do roku 1924. Pak se opět na olympijském programu objevil (1988). Mezinárodní tenisová federace IL TF (od roku 1977 ITF) vznikla v roce 1913.
Co je ke hře potřeba?
Tenisová raketa – tvoří ji struny střídavě propletené nebo svázané a připojené k rámu rakety. Rám rakety nesmí mít celkovou šířku větší než 31,75 centimetrů. Délka rakety nesmí přesahovat 73,66 centimetrů.
Tenisový míč – pustíš-li míč z výšky 2,54 metrů, měl by mít odskok vyšší než 1,35 metrů a nižší než 1,47 metrů. Míč musí mít vnější povrch všude stejný z látkového potahu a žluté barvy.
Tenisový dvorec – má obdélníkový tvar o délce 23,77 metrů a šířce 8,23 metrů. Kurt je uprostřed rozdělen sítí. Rozlišují se různé povrchy kurtu. Každý z nich nabízí jinou rychlost a výšku odrazu míče. Ke třem nejznámějším patří antuka (především červená – French Open, zelená – USA), tvrdý povrch (beton – Australian Open, potažený asfalt – US Open) a tráva (britský Wimbledon).
Na co si dávat pozor
Při hře bys měla dodržovat jistá pravidla a nedopouštět se těchto nejčastějších prohřešků: nesmíš se dotýkat sítě tělem ani raketou, to samé platí u stropu míčkem, když hraješ v hale. Nesmíš hrát tělem, trefit síť, minout soupeřovo protější pole, míček ti nesmí dopadnout dvakrát na zem a nesmíš rovněž pokazit druhé podání, jinak získává soupeř bod.
Bodování a hlavní pravidla
V případě, že soupeř získá bod, je stav 15:0, druhý bod – 30:0, třetí: 40:0, a získá-li čtvrtý, vyhrává hru. Zápas se hraje nejčastěji na dvě vítězné sady. Organizátor soutěže může rozhodnout i jinak, v takovém případě hráč potřebuje k vítězství získat sady tři; kupříkladu muži na grandslamových turnajích či při Davisově poháru. Hráč, jenž získá šest her, tak získává sadu (například 6:2). Je potřeba, aby získal nejméně o dvě více než jeho protivník (tedy třeba 8:6).
Při hře platí následující pravidla. Hra je zahájena podáním, jež se provádí ze zadní základní čáry – baseline. Nadhodíš si míček a odpálíš ho raketou dříve, než dopadne na zem. Pakliže podáváš zprava, musíš míč dostat do levého pole svého protivníka (čtverec za sítí na straně soupeře). Pokud se dopustíš špatného podání, máš možnost druhého podání. O správném podání se hráči střídají v úderech do doby, kdy jeden z nich učiní chybu. Ten s největším počtem bodů se stává vítězem.