Možná jsi doposud přemýšlela o kůži pouze jako o citlivém obalu těla, který nemá žádné další zvláštní funkce. Pokud je to tak, možná tě překvapí provázanost s ostatními tělními systémy i množství úkolů, které má kůže na starost. Stejně jako ostatní orgány má i kůže svá onemocnění, která patří do rukou specializovaného lékaře – dermatologa. Jedním z nich je dermatitida.
Nevítaným a poměrně častým problémem při onemocněních kůže jsou domácí samoléčebné experimenty. Experimenty, do kterých by se jistě nikdo nepustil, pokud by šlo o některý z vnitřních orgánů. A stejně tak by to mělo být i s kůží.
Co všechno kůže zmůže
Zdravá kůže je tvoje první ochrana a bariéra proti nejrůznějším mikrobům, ale i dalším negativním vlivům okolního prostředí. Díky receptorům v kůži vnímáš chlad, teplo, tlak nebo bolest. Nervová zakončení vedou zprávu o bolesti do mozku. Tento nepříjemný pocit chrání tvé tělo před poškozením a pomáhá tím udržovat tvé zdraví.
Melanocyty jsou buňky, které se nacházejí v kůži. Produkují pigment, který tě chrání před škodlivými účinky slunečního záření. Kůže vytváří cholekalciferol, hlavní součást vitamínu D, ten se teprve v trávicím traktu přeměňuje na aktivní formu, jež tvému tělu umožní vstřebávat vápník a fosfor, prvky nezbytné pro stavbu kostí.
Kůže plní také termoregulační funkci. Prostřednictvím potních žlázek jsou vylučovány některé odpadní látky. Chloupky v nose filtrují vzduch, který dýcháš, a pomáhají tak chránit dýchací ústrojí od znečištění cizorodými částečkami. Vlasy, chlupy a nehty bývají označovány jako kožní deriváty. Sloužily spíše předkům. Vlasy a ochlupení byly ochranou před nepříznivým počasím a nehty byly dříve používány k opracovávání a očišťování stravy.
S dermatitidou k dermatologovi
Lékařský obor, který zahrnuje diagnostiku a léčbu nemocí kůže, se nazývá dermatologie. Do kompetence dermatologů spadá také léčba dermatitidy. Dermatitidu lékaři definují jako neinfekční povrchové záněty kůže. Záněty mohou být zapříčiněné vlivy vnitřními či vnějšími – biologickými, chemickými nebo fyzikálními, popřípadě jejich vzájemnou kombinací. Všechny ekzémy jsou dermatitidami, ale ne každá dermatitida je ekzém.
Dělení dermatitid dle převažujících příčin:
1. Dermatitidy vyvolané vnějšími příčinami
Kontaktně iritativní dermatitida
Její příčinou jsou nealergické vlivy vnějšího prostředí, které citlivou pokožku dráždí. Příkladem fyzikálních vlivů je sluneční záření, radioterapie, teplo, mráz, vlhké nebo naopak suché prostředí. Tlak nebo tření jsou zástupci mechanických vlivů. Z chemických vlivů se na vzniku dermatitidy může podílet například voda, detergenty (čistící přípravky), organická rozpouštědla, cement nebo chladící emulze. Biologické vlivy představují například ovocné, zeleninové šťávy a mikrobi.
Preventivní opatření zahrnují dobrou péči o pleť, používání ochranných pomůcek, například rukavic, a volba vhodného zaměstnání s ohledem na své zdravotní možnosti. V případě už probíhajícího onemocnění je důležitá včasná a řádná léčba a zamezení styku s látkou, která zánět vyvolává.
Kontaktně alergická dermatitida
V literatuře bylo popsáno přes tři tisíce dermatitid tohoto typu. Nejčastějšími alergeny, které způsobují kožní potíže, jsou kovy, například nikl. Mezi další kontaktní alergeny patří vlasová kosmetika, dekorativní a odličovací kosmetika, přípravky na holení, zubní pasty, depilační prostředky, deodoranty a také dezinfekce. Mezi alergeny mohou patřit také obruby brýlí, naslouchadla nebo handsfree sety. Z oblečení a jejich součástí jsou to knoflíky, spony, zipy a dokonce i některá barviva. V souvislosti s pracovním prostředím se jako časté alergeny uvádí chrom, plastické hmoty, epoxidové, polyesterové pryskyřice, guma, dezinfekční prostředky, pesticidy, rostliny, srst zvířat a podobně.
Místo zánětu na těle pomůže určit vyvolávající alergen, který je třeba vyřadit. Prevence je stejná jako u kontaktně iritativní dermatitidy.
Mikrobiální dermatitida
Je kontaktní alergií, kterou způsobují produkty bakterií. Nejčastěji nacházíme stafylokoky, streptokoky nebo enterobakterie. Obvykle se objevuje už u jinak narušené kůže. Je nutné chránit pokožku před poškozováním, alergizujícími vlivy a pravidelně ji ošetřovat jemnými přípravky pro suchou a citlivou pleť.
Stasis dermatitida
Nejčastěji vzniká jako následek onemocnění žil, při chronické žilní nedostatečnosti, která má za následek nedostatečnou výživu pokožky. Kůže je sušší, méně odolná, zvyšuje se sklon k zánětu. Stav zhoršuje dlouhé stání a sezení, zvýšení koncentrace některých hormonů, obezita a také nevhodná hygiena a kosmetika. Prevencí je odstranění nebo alespoň snižování rizikových faktorů.
2. Dermatitidy vyvolané vnitřními příčinami
Atopická dermatitida
Jde o chronické a dědičné onemocnění. Může vést k poruchám spánku a dalším psychosomatickým důsledkům, které snižují kvalitu života. Tuto nemoc mohou doprovázet také příznaky oční, trávicí, vzácněji také alergie na pyly.
Vliv potravin bývá přeceňován, u kojenců je však významný. K alergenům v dětství patří zejména vaječný bílek, bílkovina kravského mléka a mouka. Dětské potravinové alergie časem spíše vyhasínají. U dospělých se mezi potravinové alergeny počítají ryby, sója, ořechy, mouka, sýry, mák a uměle přidané látky. Citrusy, jahody, čokoláda a kakao způsobují potíže spíše v kombinaci s určitými léky.
Osoby s atopickou dermatitidou mají také dva a půl krát vyšší riziko astmatu. Do puberty se u 60 až 80 % projeví přecitlivělost na vzdušné alergeny i domácího prostředí (prach, roztoči, srst zvířat). Z tohoto důvodu má včasná diagnostika a odpovídající léčba pro zabránění tohoto vývoje zásadní význam. Mezi spouštěcí mechanismy patří například častý kontakt s vodou a detergenty. Dále zejména respirační infekce, napadení kůže bakteriemi, potravinové nebo hormonální vlivy.
Prevenci představuje aktivní vyhledávání alergenu, který potíže vyvolává a jeho celoživotní odstranění.
Seboroická dermatitida
Na jejím vzniku se podílí více faktorů. Může to být přemnožení kvasinek, náchylnost k zánětům, cévní, problémy s trávením a také dědičnost. Rizikovými faktory jsou zapocení, horké klima, dráždivé hygienické přípravky nebo nesprávná kosmetika, stres a také některé léky. Rizikový je také nedostatek vitamínů B6, H a z minerálních látek především zinku. Prevencí je odstranění, případně alespoň snížení výše uvedených vlivů, které zánět vyvolávají.
Dyshidrotická dermatitida
Má více vyvolávajících příčin například kontakty s alergeny, ložiskové infekce, tepelné vlivy (parné léto, neprodyšná obuv), ale také vlivy psychické.
Jak dermatitidu léčit?
Základem je zevní lokální léčba. Její výhodou je aplikace léčiva přímo na postiženou kůži, nezatěžuje tedy organismus. Může mít formu sprejů, odpařujících se obkladů, zásypu, roztoků nebo léčivých koupelí. Léčba fyzikální nebo také světloléčba užívá účinků UVA a UVB záření, uplatňuje se především u chronických dermatitid. Léčba celková, fyzikální terapie, klimatoterapie, lázeňská léčba a psychoterapie představují jakousi druhou linii léčení dermatitid. K celkovým lékům řadíme například antibiotika, antivirotika nebo antihistaminika.
Režimová opatření mají zabránit dalšímu podráždění probíhajícího zánětu. Samozřejmostí by se měla stát šetrná hygiena. Užívání nedráždivých tekutých mýdel, nedráždivé šampony, medicinální mycí emulze a zkrácení kontaktu s vodou na minimum. Při mytí kůži nedři, netři, pouze šetrně osuš. Je na místě vynechat dekorativní kosmetiku, včetně laků na nehty, deodoranty a parfémy. Nezapomínej také na volné, prodyšné, hladké a bavlněné oblečení.
Dietní opatření doporučují stravu nedráždivou s vyloučením kyselých, ostrých, kořeněných, aromatických a konzervovaných potravin nebo nápojů. Doporučuje se vynechat i alkohol a pochutiny. Tato opatření platí až do úplného zahojení projevů.
V psychoterapii se při komunikaci s pacientem pátrá, které psychosociální faktory mohly zapříčinit zhoršení nebo návrat nemoci. Psychosomatické a psychosociální vlivy totiž mohou u ekzémových dermatitid podněcovat zhoršení průběhu nebo navrácení potíží. Cílem psychoterapie je pomoci pacientovi pochopit sebe sama, svoji situaci, vypátrat vlivy, které situaci způsobily a zvládnout je.
Komplementární (doplňková) léčba užívá probiotika, rybí tuk, preparáty s olejem z pupalky nebo brutnáku, vitamín B6, E a zinek. Jako alternativní bývají nazývány doplňkové terapie jako například akupunktura, Bachova fytoterapie, reflexologie, vizualizace, autogenní trénink, homeopatie a mnoho dalších.
Autorka: Míša