Ženy a sport, to se k sobě na první pohled moc nehodí. Nevím jak ty, ale třeba já jsem ve škole nebyla příliš velkou fanynkou tělocviku. Ale mnoho žen nejsou takoví peciválové jako já a sport milují. A milují ho dokonce natolik, že se stal jejich povoláním.
Dřív byly ženy něžné květinky, které seděly doma, vařily, háčkovaly a na sport ani nepomyslely. Ale i přesto se našlo pár průkopnic. Už v 15. století se v Anglii objevila dáma, která sepsala knihu o sportovním rybaření a
této aktivitě se po celý život věnovala. O třista let později, se do boxerského ringu dostala první žena. V Kanadě od konce 19. století fungovalo několik ženských hokejových týmů, které pořádaly pravidelné turnaje. A tak se s něžným pohlavím v drsných sportech roztrhl pytel. Ženy létaly balónem, jezdily na dostizích, hrály golf, šplhaly po skalách atd. Až se ženy ve sportu staly naprosto rovnocenné mužům.
Hokej, házená i bojové sporty
V ‚běžných‘ sportech se ženy začaly prosazovat celkem brzo. Ženský fotbal i hokej jsou zařazeny mezi olympijskými sporty a těší se velké popularitě. Bohužel to české hráčky na olympiádu zatím nedotáhly. Ale mohly by… například českých hokejistek je docela dost. V Českém svazu ledního hokeje zaregistrováno již více než 2 000 žen, mají svou vlastní extraligu a snaží se kvalifikovat na mistrovství světa. Ale stejně jako v mužském hokeji, i v tom ženském vládnou Kanaďanky a Američanky následovány Skandinávskými zeměmi.
Česky slaví více úspěchů v míčových sportech jako je basketbal či házená. Oba dva sporty pravidelně reprezentují na mistrovstvích a umisťují se na předních pozicích. Ale ani jeden z těchto sportů nevynáší tolik, aby se s ním mohly ženy regulérně živit.
Individuální sporty
Češky jsou úspěšnější spíše v individuálních sportech, než v těch týmových. Mohla bych jmenovat třeba gymnastku Věru Čáslavskou, kanoistku Štěpánku Hilgertovou či tenistku Martinu Hingisovou.
V posledních letech patří mezi nejznámější jména bezesporu běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. Ta zahájila svou kariéru v necelých 20 letech a vysloužila si mnoho cenných kovů na mistrovstvích světa i na zimních olympijských hrách. Kateřina je opravdu velká bojovnice, jednoho ze svých největších úspěchů, zlaté medaile v Turíně, dosáhla ani ne půl roku po porodu. Dnes již Neumannová aktivně nesportuje, působí na Ministerstvu obrany, kde má na starost sekci armádního sportu a reprezentace.
Ale máme i stále aktivní mladé sportovkyně. Teprve 26-letá rychlobruslařka Martina Sáblíková zazářila na letošní olympiádě v Soči i před čtyřmi lety ve Vancouveru, kde získala zlato. Za svou krátkou kariéru vybojovala už tři zlaté medaile a nespočet stříbrných i bronzových. Martinu rychlobruslení opravdu baví, a tak se v nadcházejících letech můžeme určitě těšit na další medailové zisky.
Proč žena není muž
I když ženy pilně trénují, pracují na sobě a jsou opravdu úspěšné, stejně tu máme fyzické rozdíly mezi oběma pohlavími. Ať se ti to líbí, nebo ne. Fyzická výkonnost ženy je hodně ovlivněna menstruačním cyklem. Pokud začne žena menstruovat v raném věku, bývá většinou malé drobné postavy. Při menstruaci se do těla totiž vyplavují hormony, které brzdí růst kostí. Dalším následkem vysoké hladiny estrogenu je to, že se v podkoží problematických partií snadněji ukládá tuk. U dospělých žen pod vlivem stálé fyzické zátěže dochází k úbytku ženských hormonů, což může vést až k neplodnosti ale také osteoporóze.
Dalším ‚problémem‘ je těhotenství. V počátečních měsících gravidity se sice zvýší výkonnost kardiovaskulárního systému a tím schopnost podávat lepší výkony, ale ženám se v těhotenství vůbec nedoporučuje vrcholově sportovat. Žena by se měla vrátit ke sportu až 6 měsíců po porodu. Sportovkyně tak musí dát přednost mateřství před kariérou, což mnoha z nich není zrovna po chuti.
Ač to nemají ženy ve sportu vůbec jednoduché, věnují se mu ať už profesionálně, nebo ‚jen‘ rekreačně. Nejde přeci o to vyhrát, ale zúčastnit se!
Máš svůj oblíbený sport, kterému se věnuješ profesionálně, nebo jen rekreačně s kamarády či rodinou?