Jak obstát v kolektivu? Jdi na to s citem i rozumem

Schopnost uplatnit se mezi ostatními, uspět ve skupině a zapadnout do kolektivu patří k hlavním příznakům úspěšného sociálního chování. Co dělat, aby se soužití s okolím nestalo utrpením nebo každodenní přetvářkou?

Jak zapadnout? Přečti si naše tipy

Představ si, že kolektiv je jakési hřiště s určitými pravidly. Uplatnit se může týmový hráč i individualita, jen je třeba dodržovat několik psaných i nevyřčených pravidel.

Jako modelový kolektiv si představme třeba školní třídu nebo pracoviště. V obou případech se zde sešli lidé různých povah, zálib, předností i nedostatků a každý může mít jiný žebříček hodnot. Tvým úkolem je stát se plnohodnotnou součástí takové rozmanité skupiny lidí bez toho, že bys potlačovala svoji přirozenou povahu. Přirozenost, otevřené jednání a přímá komunikace jsou totiž nejlepší cestou k úspěchu.

Právě prostředí více či méně uzavřené skupiny je nejlepším místem, kde si můžeš uvědomit svoje silné, ale i slabší stránky. To, v čem  jsi dobrá, ti pozvedne sebevědomí a dodá sebedůvěru a zároveň máš možnost zapracovat na slabších místech. Zdravé sebevědomí by totiž vždy mělo kráčet ruku v ruce se schopností sebekritiky.

Tvoje sebehodnocení je zrcadlem pro ostatní

Na počátku snahy zařadit se do kolektivu by vždy mělo stát právě kritické sebehodnocení. Vnímej se reálně, bez příkras a zkus sama sobě provést osobnostní analýzu. Jak tě asi druzí vidí? Co si o tobě myslí? Co se jim na tobě líbí a co ne? I přes zjištěné nedostatky k sobě musíš přistupovat vyrovnaně, mít se ráda, protože kdo má sám na sebe špatný názor, je na nejlepší cestě, aby ho špatně vnímali i ostatní.

Vnitřní vyrovnanost je neskutečně přitažlivá. Možná sis to nikdy neuvědomila, ale zdravé sebevědomí spolu s vyrovnaností je pro ostatní velmi přitažlivé. Nikdo není dokonalý a než se utápět v komplexech nebo se naopak považovat za univerzální mistry světa, je lepší přijímat se takoví, jací jsme. S klady i zápory. Kdo si sám sebe váží, má mnohem větší šanci uspět než ten, kdo je bojácný, neprůbojný a vzdává se při prvním neúspěchu. Na druhou stranu pád z nebeských výšin bývá pro přehnaně sebevědomé velice tvrdý.

Další velkou překážkou může být stud otevřeně komunikovat. Mnoho lidí se tolik bojí něco říct, aby se náhodou nějak neshodili, až se s nich stávají věčně mlčící statisté. Právě kolektiv tříbí tvoje umění komunikace, formulování názorů a argumentace. Nevzdávej se takové příležitosti jen proto, že se stydíš. Naslouchej pozorně názorům ostatních , ale stejně tak i ty se účastni diskusí a neboj se říkat, co si myslíš.

Věčná kritika nikoho nebaví

Při navazování vztahů a budování pozice v kolektivu je třeba mít na paměti několik pravidel. Nepomlouváme ani pomluvám nenasloucháme. Jednáme asertivně, nikoliv agresivně. Nikdo nemá rád věčné kverulanty a kritiky všeho a všech. Takže pozor, stěžovat si a kritizovat je povolené, ale v únosné míře. I jinak atraktivní a inteligentní jedinci se ze skupiny často sami spolehlivě vyřadí právě díky věčnému kritizování, stěžování a fňukání.

Počítej však s kolísavou náladou ostatních a neber si hned všechno osobně. Ostatně urážlivost je v hitparádě negativních vlastností na jednom z předních míst. Už manželka slavného amerického prezidenta Roosevelta říkala: „Nikdo mě nemůže urazit, pokud sama nebudu chtít.“ Jistě si nenecháš líbit, pokud by se do tebe opakovaně a bezdůvodně někdo navážel, ale vždy dobře vyhodnoť situaci, kdy je na místě se „smrtelně“ urazit nebo kdy je pro tebe lepší reagovat v klidu a třeba s kapkou ironie. Pravidlo „na hrubý pytel hrubá záplata“ bys neměla využívat příliš často. Jsou samozřejmě situace, kdy je reakce tohoto typu adekvátní, ale jsou spíše výjimečné a musíš pro ně mít cit.

Tolerance, ohleduplnost a takt

Dalším předpokladem tvého úspěšného působení v kolektivu je obyčejná lidská slušnost a společenské chování. Respektuj základní pravidla jako je ohleduplnost, tolerance, respekt k prostoru a potřebám druhých. Zkus být taktní, to znamená vžívej se do situace a pocitů toho, s kým jednáš, a chovej se k němu tak, jak bys chtěla, aby se k tobě ostatní chovali v podobné situaci. I ve velmi mladém a neformálním kolektivu by se k sobě měli všichni chovat pokud možno slušně, bez zbytečných vulgarit a třeba i nechtěného ponižování. To, co je často považováno za nevinnou legraci, může snadno sklouznout ke konfliktu.

Ať už jsi extrovert nebo introvert, cholerik či melancholik, nikdy nevnímej kolektiv jako své nepřátele. Žijeme v lidském společenství, nejsme jako ostrovy sami pro sebe, ale součástky velkého mezilidského soukolí. Úspěšné zařazení se mezi ostatní, vydobytí si svého místa na slunci tě určitě učiní spokojenější, než život ve společenské  izolaci. Každý nemusí být lvem salónů a tahounem party. Koneckonců kolektiv složený ze samých vůdců by byl naprosto šílený. Každý si může najít svoje místo, přirozené jeho povaze a potřebám.

6 komentářů
  1. Článek mě donutil se zamyslet nad tím, jaká vlastně jsem…hlavně co se týče zmíněné kritiky, protože já jsem kritik vážně šílený… Hodně věcí kritizuju a svůj názor říkám otevřeně… Zas si myslím, že potom ta pochvala má větší cenu…
    Jinak své dobré i špatné vlastnosti znám…:) Za článek díky, ráda jsem si ho přečetla :)

    1. já na kritiku od takových jako jsi ty, reaguji ostře…jinými slovy na hrubý pytel hrubá záplata….Si dej bacha s tou přehnanou kritikou at nenarazis na hubu.

  2. Tohle je rozumnej článek, ze všech úhlů…prostě by se to dalo shrnout, jako že nejlepší je zlatá střední cesta. Nic nepřehánět.

  3. Tento clanek byl docela dobry ale ze me si delaji decka ve tride srandu a pomlouvaji me delaji mi treba naschvali dneska me nalepili na moji zidli bonbon a nevim jak zapadnout do kolektivu potrebovala bych strasne dost poradit dekuji

Leave a Reply

Your email address will not be published.