Jak už to tak bývá, někdy život člověku dupne do cesty. Možná ne tolik život, jako spíš osud. A přiznejme si, ne vždycky jde o milé, něžné šlápnutí. Někdy je to pěkný kopanec do zadku. Abychom nekroužili jen kolem, dupneme taky. Jak se sakra vyrovnat s rozchodem?!
Byl tak milý, okouzlující, charismatický, byl nejlepší, geniální a hlavně – miloval, miloval nás, miloval se s námi. A teď tu není. Ty sedíš, koukáš do zdi, nemůžeš jíst, nemůžeš spát….a přitom máš tolik povinností.
Život skončil. Ale to hloupý srdce pořád bije a plíce se pořád plní vzduchem. I když si moc přeješ, aby se to nedělo. 
První fáze – potok slz
A protože základní životní funkce běží, nejde nežít. Musíš se z toho dostat. Jak? Rozhodně ne tak, že ubiješ srdce a udusíš plíce! Začni tím, že si uvědomíš dech, že si položíš ruku na srdce (zcela doslovně), že se na sebe podíváš do zrcadla, sobě do očí a konečně se nerozbrečíš.
Jakmile zvládneš tuhle první fázi, máš napůl vyhráno.
A jestli se znovu, po sto padesáté, rozbrečíš – breč. Breč dokud budeš mít slzy, dokud budeš mít tu potřebu a dokud tě bude bolet srdce a plíce. Jednoho dne se prostě ten zázrak stane sám, už se nerozbrečíš a budeš jen tupě zírat. V tu chvíli je teprve ten správný čas na fázi dvě.
Fáze dvě – tanec kolem ohně
To, že slzy došly, další nejsou a už ani brečet nechceš znamená, že minulý milý je již dostatečně oplakán a ty se konečně můžeš začít soustředit na sebe samu a ne na něj – na toho pitomce, blba a idiota, který ti svou zradou vybrečel oči. Je totiž jen krátká cesta od tupého zírání ke zlosti. Možná nespravedlivé, možná i pomstychtivé, na tom nezáleží. Zlost je v tuhle chvíli další krok, který ti pomůže se zdravým vyrovnáním se s rozchodem.
Křič, vztekej se, pošli ho do samotných pekel a zapal mu pod kotlem, pak kolem něj tancuj démonický tanec a píchej do něj vidlema. Představ si cokoli, všechno, čím ti 
ublížil, všechno co tě na něm iritovalo a vytáčelo do nebe i sráželo do pekel. Všechen svůj vztek opři do sebe a pak ho co nejmohutněji vyšli ze svého nitra ven. Dovoleny jsou plameny v očích, hrůzostrašné plivání ohně – prostě cokoli. U téhle fáze doporučuji být sama a nejlépe v místnosti se zvukotěsnými stěnami :-)
A proč je tak důležitý vztek? A proč i ten nespravedlivý? Je to strašně jednoduché. Vztek je to jediné, co tě vysílí. Oslabí a unaví až k samotnému jádru tebe. Vztekej se proto poctivě a neflákej to! Jenom tak můžeš přirozeně a zdravě našlápnout do třetí fáze.
Fáze tři – usmíření
Po pekelných tanečkách kolem toho zrádce a za doprovodu woodoo zase tupě zíráš. Tentokrát ale s jedním obrovským rozdílem. Nemáš už v hlavě prázdno. Na mysl se ti dostává hlásek, který říká: Ale v tomhle nebyl tak špatný, tímhle mě uměl potěšit a támhle tím zase rozesmát. A tady, to jsem mu ukřivdila…nene, nebyl smradlavý prase. Jen selátko.
Ne že by se ti po něm zase začalo stýskat a chtěla jsi se vrátit, ale spravedlivě a férově nahlídneš na slzy fáze jedna a vztek fáze dvě. Teprve ve třetí fázi jsi totiž schopná dojít harmonie a smíření. To špatné co ti udělal doopravdy máš obrečené i vyzlostněné. To dobré, díky nefér vzteku dokážeš přijmout a uznat. Jsi v podstatě vyléčená.
Teď je nejdůležitější přemýšlet racionálně a na rovinu. Dobrého je škoda, ale co bylo bylo a vrátit se to nedá. To špatné je konečně pryč a díky předchozím dvěma krokům si do budoucna uchováš na ex milence zdravý názor a hezké vzpomínky. Špatné totiž člověku k ničemu nepomáhá, jen užírá mysl a ničí tělo – a dělají se z toho vrásky.
Fáze čtyři – nová Já
Pokud jsi se zvládla podle předchozího postupu smířit s opuštěním, bylo to zdravé pro tvé tělo i mysl a konečně můžeš přejít sama k sobě a svojí budoucnosti. 
Zaměstnávat hlavu ostatními? Tsss, toho už bylo dost!
Vezmi si papír a tužku – ano doopravdy a doslovně PAPÍR A TUŽKU. Ne, ani tablet, ani počítač ani nic jiného, myslím to vážně! Jedině s listem papíru a tužkou (no dobře, tak teda klidně růžovou gelovku nebo propisku) dokážeš vizualizovat co chceš od života dál. Ťuknout na klávesu totiž není to samé, jako každé písmenko svojí vlastní budoucnosti vykreslit. Dá ti to víc práce a tím pádem i víc přemýšlení a přesně proto to přeci děláš.
A co je fáze pátá? Ta je nejkrásnější, je to budoucnost, která tě čeká, ale zatím o ní nic nevíš. Tak nadechnout a – pravou nohou vpřed!