Osamocený život nebaví dlouhodobě nikoho. Ať už jsi nebo nejsi momentálně stejného názoru, je pravdou, že člověk není, nebyl ani nebude stvořen pro život samotáře. Lidský tvor je tvorem párovým. I přes všechna tvrzení o mužích i ženách. Jako každý také potřebuje kompromis.
Partnerství je řadou malých radostí a velkých kompromisů. Možná ti to teď zní až negativně či pesimisticky, ale zkus se na to podívat ještě jednou a víc z blízka. 
Kompromis je nedoceněné slovo, jehož význam si většinou vykládáme negativně. Přitom je jednou z nejdůležitějších součástí života každého z nás.
Kompromis je “věda”
Ze začátku partnerství je všechno růžové, ideální, nemůžete se sebe navzájem nabažit. Neexistuje v tu chvíli nic důležitějšího než drahá polovička. Po tomto extrémně zamilovaném období pak ale logicky a nezvratně přichází i reálný život. Máte se pořád rádi, chcete spolu být, ale musíte se také naučit spolu vycházet. A už se dostáváme k oněm kompromisům.
Kompromis je jinak řečeno zlatá střední cesta. Je to způsob, kdy každý z vás obětuje něco ze svého sobectví a dá na hromádku. Výsledkem je oboustranně přijatelná dohoda, která vyhovuje tobě i partnerovi. Ani jeden se po správné míře kompromisu necítí uražený, ublížený a hlavně v budoucí hádce (nějaká vždy nastane) nebude tuto situaci připomínat.
Kompromis není ústupek
Pokud dojdete s partnerem k harmonickému kompromisu, všechno je v pořádku. Je také jasné, že nemůžeme vždy oba obětovat absolutně stejnou část názoru nebo přesvědčení. Rozhodně by byla chyba hrát si na fair play jako při zápase. Mnoho párů k takové cestě inklinuje a místo dosaženého kompromisu se pak dostanou akorát tak k hádce. Případně se jeden z nich (většinou my ženy hold) urazí a celý zbytek dne je tichá domácnost.
Tak jak nemá cenu dělit vše na absolutní poloviny, nesmí ani jeden z partnerů neustále přinášet znatelně větší oběti než ten druhý. Tomu potom říkáme ústupek – i ten je někdy třeba, ale to je jiná kapitola. Ten z páru, kdo v takovém případě dělá neustále ústupky dřív nebo později ztratí trpělivost. Co se stane potom? Vybuchne, postaví v sobě zeď a celý vztah je výrazně narušený.
Život není kniha
Určitě je ti jasné, jak důležité kompromisy jsou. Je třeba je dělat, milionkrát za život na ně dojde a nejen v partnerství. Stejné vzorce můžeš využít pro rodinu, kamarády nebo kolektiv v práci (vyjma svého šéfa – tomu zásadně a vždy ustupujeme:-)
Nemá cenu řídit se v životě podle striktních pravidel. Pro vztahy obecně platí, že pokud jste si souzeni, máte se rádi i chuť spolu být – půjde to přirozeně. Kompromisy přijdou a odejdou, ani si nevšimnete.
A v neposlední řadě rozhodně platí, že na prvním místě sama pro sebe jsi ty, ty a pak všichni ostatní. Protože abys mohla dávat i obětovat, musíš mít z čeho. Musíš mít kus zdravého sobectví i rozumu a vědět, kam až jsi schopna zajít. O to víc si tě bude partner vážit, budeš pro něj rovnocenným spoluhráčem v jednom týmu.
Já říkám lepší je být nenáviděn za to jaký seš, než milován za to jaký nejseš. A pak že kompromis je vlastně to že ani jeden v dané situaci není šťastný jelikož oba ustoupí od svého přesvědčení, plánu, nebo názoru. Ale je to jen takový moje pořekadlo, a když se člověk cítí sám ať už po sexuální stránce tak existují takové https://escortprague.agency/cs/ salóny kam si může zajít uspokojit třeba svoje libido. A myslím že i některé ženy takové salóny navštěvují.