Když jsem byla menší, chodila jsem každou středu po škole do náboženství. Nebavilo mě to, nechtěla jsem tam chodit, protože se mi kvůli tomu ostatní smáli. Měli mě za zarytou křesťanku, která se před snídaní, obědem a večeří modlí Otče náš. A nebyla jsem schopná jim to vymluvit. . .
Nevím proč, ale hodně lidí má dojem, že Bůh je fousatá lidská bytost, že věřící nikdy nemluví sprostě, všechno špatné hned považují za hřích a jejich nejoblíbenějším předmětem je růženec.
Cílem tohoto článku nebude vás obracet na křesťanskou víru, buddhismus nebo cokoli jiného, ale seznámit vás s tím, co vnímají věřící lidé pod pojmem Bůh.
Co je to Bůh?
Každé náboženství vnímá Boha jinak. Buddhisté mají Buddhu, křesťané Svatou Trojici (čili Bůh, Ježíš Kristus a Duch svatý), Židé boha Jahve . . . Pokud se některého z nich zeptáte, co to je Bůh, nebude vám schopen to popsat nebo vysvětlit. Když to hodně zestručním, vlastně nikdo netuší, co to Bůh je a každý si ho představuje trochu jinak. Pro někoho znamená věčnost, někdo si ho představuje jako nějaký vyšší smysl a jiný celý život přemítá nad tím, jestli ten Bůh vůbec existuje. Boha nikdo nikdy neviděl, nepopsal, ale najdou se i lidé, co tvrdí, že ho cítili.
Jsou věřící něčím odlišní?
Dá-li se to tak říct, tak pohledem na svět, život a smrt. Nemůžete o někom říct, že věří v Boha proto, že má na krku křížek a mluví spisovně. Člověk chodící do křesťanského kostela je vlastně úplně stejný jako ty nebo tvoje sousedka. Před jídlem se sice někteří z nich pokřižují nebo pomodlí, ale žádné jiné zvláštnosti nepraktikují.
Valná většina z nich doma nemá žádnou svatyni, oltářík ani nic podobného, našly byste tam nejspíš jenom obrázek Panny Marie nebo sošku ukřižovaného Ježíše.
Jak se věřící dívají na ateisty?
Možná to někdy působí tak, že ateista (neboli nevěřící) je považován za zbloudilého, kterého je potřeba přivést na správnou cestu. Někteří lidé chodící do kostela si to opravdu myslí, ale moc jich není. Věřící člověk v dnešní době většinou respektuje to, že někdo v Boha nevěří, nemyslí si, že je to hřích nebo něco špatného, jenom to někdy neumí pořádně pochopit – asi tak, jako ty třeba nechápeš, jak si někdo může myslet, že existuje Bůh.
Ještě bych na závěr chtěla něco dodat:
Věřícím: Nepřesvědčujte toho, kdo řekne “Ježíšikriste”, že porušuje přikázání. Má jiné hodnoty, takže ho nepolepšíte, ale spíš ještě utvrdíte v tom, že i jedno hloupé slovo považujete za smrtelný hřích.
Nevěřícím: Nesmějte se svým spolužákům, že chodí do kostela. Mě se tohle dělo pravidelně a opravdu to nebylo příjemné. Je to podobné, jako byste se posmívali člověku, který rád chodí do divadla . . .
Text: Anežka Ch.
—–
23.4.2008
(c) Autorská práva vyhrazena.
Zákaz kopírování textu bez výslovného souhlasu redakce.
Tenhle článek se mi moc líbil. Dobře zpracované, dobré téma :-)
Jj upe pravda..Já v Boha věříím ale jinak sprostě taky mluvim xD a su upe normální..
Myslím, že víra není vůbec nic špatného. Sama jsem z věřící rodiny, do kostela chodím spíše u babičky, která je opravdu skutečně hluboce věřící. Ovšem tím jejím neustálým “nucením”, abychom chodili do kostela, si nás opravdu nezískala a naopak celou naši rodinu (tety i strýce)tím odradila. Myslím, že nezáleží jen na tom, chodit do kostela a modlit se, ale také na tom, jak se člověk chová. Znám spousty lidí, kteří jsou závistivý, pomstichtivý a všelico možné, ale chodí do kostela a vždy si myslí, že jim bude vše odpustěno. Pomlouvají za zády a dělají ze sebe svaté. Myslím, že tohle není správný přístup k víře. A nikdy ani nebude. Tento článek je moc hezký, ale musím říct, že i ti nevěřící lidé mohou být daleko správnější a svým způsobem lepší než ti, co do kostela chodí, modlí se, ale hřeší na každém rohu.
dobrý článek, aspoň 85 % neví že víra není jen stálé modlení, trestání za hříchy a takto..já věřící nejsem, ale taťka chodil jako malý do kostela a babička je věřící. Nikdo z těch dvou mě neobtěžují nebo tak abych se modlila, prostě je to svobodná vůle každého. Není to trapná záležitost chodit do kostela ;)
Já jsem se právě setkala s lidma, kteří si mysleli, že chodit do kostela je trapný a dlěají to jenom . . . Ani nevím, jak to nazvat.
Já jsem sice z křesťanské rodiny, věřím v něco jako Bůh, ale nepovažuju se za křesťanku. Takový to věčný kázání v kostele o pekle a nebi a zbloudilých ovečkách mě nějak odradilo. Chodím sice do kostela, ale kdybych nemusela, tak tam nejspíš nepůjdu. Mám tu hodinu takovou meditační, přemýšlím si tam . . .
Míšo, úplně s tebou souhlasím! taky jsem z věřící rodiny(babička, děda)a jejich neustálé nucení zcela odrazuje…když jsem musela chodit do náboženství, chodila jsem tajně, ale když se to někdo dozvěděl všichni se mi smáli.Ono vlastně, smějou do teď, sice do kostela chodím opravdu málokdy, myslím, že něco jako ,,Bůh” existuje, ale nemusím si to dokazovat tím, že budu jako má babička ,,pravá ruka faráře”.
Správně:-)) . Já třeba do kostela taky někdy chodím… věřím v Boha …atd. Ale nemyslím si že se tak nak od ostatních liším .. :-D … vlastně,… vůbec .. :-D … DĚLAM VŠECHNO CO OSTATNÍ . :-D .. mluvím sprostě ..atd ..
Já v boha nevěřím,ale myslím si že je tenhle článek dobrý a máte prvdu
teri: JJ, souhlasím..budu raději věřit uvnitř sebe a budu se chovat normálně. Než pomlouvat, nutit někoho a být zlá a chodit do kostela a myslet si, že tím se všechny hříchy smažou
Domi:
Škoda, že takových lidí jako seš ty jsem nepotkala víc :-)
Ale teď ze sebe moc dělám chudáčka a tak to není . . .
Já sice nejsem veřící, ale nikdy bych se neposmívala věřícím, vždycky sem obdivovala ty lidi co VĚŘÍ, nedokážu to popsat, ale když jsem například vešla do kostela, cítila sem ten pocit ostatních, pro ně je to prostě součást života, kterou nějaký přehnaný ateista málokdy pochopí.
NIKDY nikomu nevyvracejte jeho víru! >>> to je jediné co na to můžu říct :)
to je něco jako to, že já jsem skautka..všichni si myslím, že běháme po lese a sbíráme papírky a nic víc v tom není..kdo nezažil nepochopí o čem to je..ikdyž to je trochu mimo..
Tak tímhle jsem si taky prošla..ale později už mě lidi neřešili a bylo jim jedno jestli věřím nebo ne…
Jsem věřící, ale do kostela nechodím, před spaním se modlím a to že věřím je spíš takový pocit uvnitř mě. Člověk to nedokáže popsat, ale je to bázeň, úcta, naděje, víra v to, co děláte, že je spravné. Neříkám, že jako věřící nepodporuju teorii Darwinismu. Ale to co je kolem mne není samo sebou.Díky…
Danielle:
Jo, tak to jsme dvě. Až na to, že já do kostela chodit musím, před spaním se neomdlím,a le že je to poccit ve mně, to sedí.
*nemodlím
zajímavej článek .. =)
Je to hodně dobrej článek…
Já v Boha věřím, ale v žádném případě nejsem křesťanka a zatím jsem nenašla žádné náboženství, se kterým bych se shodovala, tak mám svoje vlastní… Jednou asi před rokem nebo dvěma jsem s zčista jasna před spaním rozhodla, že se pomodlím. A asi v pěti modlitbách za sebou jsem zažila takový nádherný pocit – jak by se dal popsat… jako pocit naplnění, lásky, sounáležitosti, odpuštění, naprostýho štěstí, porozumění… BBylo to nádherný. Navíc já jsem od přírody človíček bloumavý a dost filosoficky založený. Já se snažila volit přání tak, aby se nemohla obrátit proti mě, tj. aby se odehrála tk, abych byla šťastná. To znamená, že nemohou být sobecká, protože to nikoho nemůže naplnit. Jediný přání, co by se dalo nazvat sobeckým, byla otázka, jak se stát lepším a vyvíjet se. A hlavně to nejkrásnější: já jsem začala nesměle mluvit s Bohem a on mě jakoby láskyplně přijal – začaly se mi stávat takovým zvlášním způsobem hezký náhody, a hlavně: plnily se mi moje přání a to mi utužilo víru. A MOC DOPORUČUJU KNÍŽKU CELESTÝNSKÉ PROROCTVÍ. Není sice přímo o Bohu, ale o vnitřním vývoji člověka a díky ní mám takový krásný pocit, že začínám rozumnět tomu, jak to tu funguje – ona vlastně nepřímo o Bohu je. Jenom se tam nezmiňuje přímo to slovo Bůh, ale já to v tom poznávám. + malá rada pro ty, co se rozhodli, že by jí mohli zkusit: musí se íst pomalu a po malých kouscích, zkuste přemýšlet o tom, jak jste to pochopili, moc to pomůže. (+napsal to James Redfield)
Lichi:
Dík za tip, podívám se po tom :-)
Já neodsuzuju lidi co věří, sama jsem neutralní.
procitam strsi clankyy na Slecne a narazila jsem na tohle co jsem i drive komentovala, ziju ted v usa a obratila jsem se uplne na viru, verim v Bibli a do kostela se tesim kazdou stredu a nedeli, je to pro me uzasny pocit, lituju zivota ktery jsem zila bez 100% nakloneni k Bohu a myslim, ze kazdy by mel poznat kdo je Buh a jeho lasku. :-)
a hlavne Buh je o tom, ze kdo uveri jeho hichy jsou odpusteny a bud zit vecne, priznat Jezise za sveho zachrance spasitele je vira, a ten kdo pomlouva atd a vsechn tohle j jenom pretvarka, muze byt clovak co chodi do kostela kazdy den a nebude zachranen, protoze se Bohu neodda, sama jsem neverila ale Bible je knihou nejvetsi moudrosti sveta, je to ten nejlepsi navod jak zit. Miluju Boha a on miluje me, je to nekdo, kdo mi nikdy nezradi a kdo bude stale se mnou.
njn…já chodim na gympl kde se náboženství defakto vyučue takže mám po problému =D
Pěkně napsaný článek. Já se sice nepovažuju za věřící, do kostela nechodím a letos když jsem se přemohla a šla na půlnoční, jsem po půl hodině zbaběle utekla. Ale rozhodně si nemyslím, že víra je něco za co by mělibýt věřící odsuzováni. Každý má právo na vlastní názor na věc, tak jako já mám právo odejít ze mše, protože si myslím , že to jsou jen prázdné řeči o ničem, tak stejné právo ma věřící člověk na to věřit v boha.
Já věřící jsem a nestydím se za to. Kdykolv však řeknu, že jsem věřčící, sektávám se s reakcemi typu: ‘Cože, ty chodíš do kostela?’ Ne, do kostela nechodím. Chodím do ICF(International Christian Followship http://www.icf-praha.cz ) jsme moderní církev s lidmi převážně okolo 20. Jo a ještě něco, máme Rockovou kapelu ‘New Collection'(myspace.com/icfnewcollection ),která nám každou neděli hraje na celebration. ICF je po světě dost, největší je ve Švýcarském Zurichu, kam chodí každou neděli okolo 2,5 tisíce lidí. Většinou tímto lidi překvapím, protože slovo ‘křesťan’ si prostě automaticky(bohužel) spojí s kostelem. Do ICF chodí lidi, kteří věří v Boha a církev je prostě baví. jsme otevření, do ICF se může jít kdokoliv podívat a nikdo ho nenutí tam chodit znova. Scházíme se v neděli, je nás okolo 200. Ještě před pár měsíci jsme se scházeli v motokárové hale v Jinonicích, ale zdůvodu rekonstrukce jsme se museli někam přestěhovat, takže teď přemýšlíme o koupi lodi a zatím si užíváme výhled na Vltavu z Klubu Lávka.
Dobrý članek!!asi se opakuju no…ale libil se mi!:D Já už od mala musela chodit do kostela,protože všichni z tátovy strany byly věřící…:( Hodina tam každou neděli ráno byla v pohodě,ale babička mě pak doslova donutila abych chodila na náboženství…a já začala více uvažovat:) V Boha sem věřila asi díky prababičce byla hluboce VĚŘÍCÍ a nikdy mě nenutila do víry naopak řikala že v to se musí věřit nedá se to naučit ani nic podobného!Pamatuji si na ni a myslím že ji vděčím za vše…za to jak sem se rozhodla..kvůli babičce sem udělala první svaté příjmání i když to bylo proti mému přesvědčení!!pak sem do kostela přestala chodit(mamka mě podporovala už odmala(víru nerozmlouvala ani nenutila!Táta se smířil,babička nikdy…dlouho sem k ní vůbec nemohla,stejně jako bratránek…Oba patříme do rodiny takzvaných “křesťanů” a ani jeden sme nepřijali jejich víru nerozmlouváme jim ji,neodsuzujeme..a přesto oni odsoudily nás…vím že takový nejsou všichni a obdivuji ty co OPRAVDU VĚŘÍ_jen vím že jich je málo a že to většinou neřeknou!! Já si vybrala jinou víru a mě osobně se v životě potvrzuje..dělám něco v co věřím a o čem sem přesvědčená že je to správně…VĚŘÍM V LIDI!!! opss trochu delší než sem chtěla no nic mazat to nebudu:)máš hezký blog!!
Mno ja jsem verici od amlicka. Moc me nebavi chodit do kostela v nedeli a o svacich(vanoce velikonoce atd.)nebavi me to proto ze do svych sesti let jsme jezdili do kostela brzo rano (nejhorsi to bylo v zime)kostel byl od nas hrozne daleko a trvalo to hrozne dlouho. A pak se vystridali farari takze ze stareho a odporneho se vyklubal pomerne mlady, srandovni a hodny. Ale ve skole to bylo taky strasne muj spoluzak mi jednou rekl „NABOZAKU“ a uz jsem byla pro vsechny suprovy terc posmechu.Pak nastesti prisla nova holka ze slovenska a chranila me. Dokonce se diky me nechaly pokrtit dalsi dve holky. Nabozenstvi me vubec nebavi dokud tam byl starsi bracha bylo to v pohode ted jenom cucime na videa a to je vse. Nekdy si rikam „Proc zrovna ja“ ale nekdy pro me maji lidi okolo pochopeni kdyz se chovam divne nebo nemuzu delat to co ostatni. Nastesti jsem se uz smirila se vsim okolo krestanstvi. Ted uz nemam strach ze se mi budou smat.Nasla jsem si fajn kamarady kterym nevadi ze codim do kostela i ucitelky me maji radsi kdyz vi ze nebudu vyrvavat po chodbach nadavky a to je na tom to nejlepsi vsichni veri ze maji vedle sebe nekoho komu muzou verit.A podle me nikdy neni na skodu jednao za cas zajit do kostela a odejit s ponaucenim z kazani.:-)
Tohle je opravdu povedený článek !
Mám kámošku , která je věřící a je úplně v pohodě . Vzaly jste si dobré téma , které opravdu je “o něčem ” . jinak . . . . . . .Máte úplně skvělé stránky , ráda sem chodím .