Prázdninové zamilované příběhy

Léto je ideální doba pro flirtování a snad i nalezení pravé lásky. Možná stále ještě sedíš doma a vzdycháš, že i ty bys ji už chtěla najít. Přičarovat ti prince tvých snů bohužel nedokážeme, ale pro inspiraci ti už teď přinášíme tři super letní příběhy čtenářek a jednoho čtenáře – třeba pro inspiraci!

Zmrzlinová láska

Loni o prázdninách mě naši přímo dokopali k tomu, abych si našla nějakou brigádu. Prý abych se naučila být víc zodpovědná a zažila na vlastní kůži, že peníze nepřiběhnou do kapsy jen tak samy, ale je nutné si je zasloužit prací. A nakonec jsem brigádu sehnala – s mým nejlepším kamarádem Zbyňkem jsme se přihlásili na koupališti o práci ve zmrzlinové stánku a klaplo to.
Sice jsem se těšila, že budu celé prázdniny lenošit a blbnout s celou partou, v práci jsem si užila zábavy snad ještě víc. Se Zbyňkem nám šlo nabírání sladkých kopečků zmrzlé hmoty pěkně od ruky a když se zrovna nikdo nedíval, ulizovali jsme, jak to šlo. Problém se však objevil velice brzy – uvědomila jsem si totiž, že Zbyněk je pro mě víc než kamarád…
Dny ubíhaly a já se stále více trápila, protože jsem se bála, jak by na to zareagoval. Naše kamarádství bylo naprosto skvělé, bála jsem se ho zničit. Jednou jsem se ale v noci zařekla, že mu to řeknu, ať se stane, co se stane.
Další den večer jsme zase začali stánek uklízet. Oba jsme byli podivně zamlklí, což mě uvádělo snad ještě do daleko větších rozpaků. Když jsme ale zavírali víko, jakoby přiškrceně a s roztřeseným hlasem jsem se ho zeptala, jestli si ještě na chvilku nepůjdem sednout na některou z laviček, že bych si s ním ráda o něčem promluvila. Nadzvedl překvapeně obočí a souhlasil.
Během pár minut jsem už seděla před ním a nemohla se vymáčknout. Téměř se slzami v očích jsem polohlasně zašeptala, že o něj nechci přít jako o kamaráda, ale zamilovala jsem se do něj. Zbyněk mě objal a položil mi hlavu na ramano. Do ucha mi zašeptal: „Neboj, nejsi na tom sama. Já tě miluju už snad odnepaměti, ale nikdy jsem nenašel odvahu ti to říct…“ Začali jsme se něžně líbat a naše sladká láska nám vydržela až dodnes. I když už neprodáváme zmrzlinu na koupališti…
Irča, 16

Černá kočka pro štěstí

S Luckou jsme chodili už minimálně dva týdny, ale stále jsme byli oba příliš stydliví na to, aby některý z nás udělal první krok a poprvé jsme se políbili. Vždy jsme jenom seděli v parku na lavičce několik centimetrů od sebe a povídali si o všem možném.
Jednoho dne jsem se zapřísáhl, že jí tu pusu konečně dám. Jenomže když jsem viděl, jak jí to ohromě sluší, zase sem začal mít strach, že se mému „líbacímu umění“ vysměje a najde si někoho odvážnějšího. Její rty jsem doslova telepatizoval, ale stále jsme od sebe byli příliš daleko na to, aby se naše ústa dotkla. A sklonit se? To by pro mě tehdy byl nadlidský výkon!
Lucka však najednou přestala mluvit a prstem ukázala někam do křoví. „Co je?“ vytřeštil jsem na ni oči. „Vidíš tu velkou černou kočku támhle?“ zeptala se mě a stále ukazovala prstem někam dopředu. Ne, nic jsem neviděl. „Ale uvidíš! Pojď, přitiskni se ke mně víc, tak ji určitě uvidíš!“
Opatrně jsem se k ní přitiskl, až jsem se dotýkal jejího těla. Cítil jsem, jak mezi námi jiskři snad statická elektřina. „No, ale já pořád nic nevidím!“ zakroutil jsem hlavou. „To ale vůbec nevadí, aspoň tě mám konečně blíž,“ zasmála se Lucka a začala mě líbat. Byl jsem z toho celý paf a rozhodně na ten okamžik do smrti nezapomenu!
Tomáš, 15

Psí rande

Bydlíme nedaleko městského parku, a proto právně tam chodím naši malou fenku Sandy venčit nejčastěji. Tenkrát, v onen osudný den, bylo venku nesnesitelné vedro, proto jsem dlouho přemýšlela, jestli mám jít vyvenčit Sandy, anebo rovnou na koupaliště. Škemrající psí očka plná naděje na výlet a snad i na nové psí dobrodružství mě však zlomila, a tak jsem přeci jen přichystala vodítko a mohly jsme vyrazit.
Zrovna když jsem Sandy pozorovala, jak běží pro kus větvičky, nedávala jsem pozor na cestu a střemhlav se srazila s protijdoucím chodcem, jehož pejsek se očividně zamiloval do Sandy a celý rozdivočený táhl svého páníčka na trávník.
„Auvajs!“ zakřičeli jsme oba zároveň a drželi se za čelo. O to větší šok to pro mě byl, když jsem přímo před sebou zaostřila snad toho nejkrásnějšího kluka na celé planetě. Oba jsme se začali hrozně smát, až nám málem stříkaly slzy od smíchu. To naše dvě malá zvířátka se něžně očichávala o olizovala – prostě dokonalý páreček!
„Promiň, náš Benda je trošku víc na ženský… jakmile nějakou uvidí, přeskákal by i minové pole!“ snažil se mi omlouvat onen krásný neznámý. „Mimichodem, já jsem Lukáš.“
„Jitka,“ podala jsem mu ruku. Chvíli jsme si sedli na lavičku, povídali si a nakonec i vyměnili svá čísla. Byla jsem štěstím bez sebe.
Uběhly však dva týdny, Lukáše jsem od té doby v parku už nepotkala a naděje, že mi ještě zavolá, se už více méně také vytratila. Bylo mi to líto, ale řekla jsem si, že přece pro jedno kvítí slunce nesvítí…
Jednoho dne se však stalo něco hodně divného. Při procházce v parku se mi Sandy vysmekla z ruky a utíkala pryč. Byla jsem v šoku, křičela jsem za ní, co mi hlasivky stačily, a snažila jsem se také o běh, i když v páskových sandálkách to nebylo dvakrát pohodlné. Doběhla jsem až na malý travnatý palouček. Uprostřed byla deka, na ní seděl Lukáš a kolem si hráli naši dva pejsci.
„Ahoj, už tě tu čekám,“ mrkl na mě Lukáš svýma šibalskýma očima. Měl sebou i velký piknikový koš plný ovoce a nejrůznějších dobrůtek. „Promiň, byl zapomněl jsem ti tehdy říct, že den nato odjíždím s rodiči do Itálie. Už jsem ale zpět, tak doufám, že jsi tu na mě nezapomněla.“
„Jak bych mohla,“ usmála jsem se a přisedla si vedle něj na deku. „A tohle jsem ti přivezl, podívej!“ Lukáš vytáhl z kapsy krásný lesklý kamínek ve tvaru srdíčka. Od té doby chodíme do parku pejsky venčit jedině spolu!
Jíťule, 16

VÝZVA!! Pošli nám také svůj prázdninový příběh – a nemusí být pouze zamilovaný :-)
e-mail: redakce@slecna.info – HESLO: Pribeh