Beruška (povídka)

beruskaCarol, jedna z účastnic naší Šance, se bohužel nestala jednou ze čtyř soutěžících, které se budou moci projevit v brzkém druhém kole, avšak úryvek její povídky vás evidentně zaujal. Proto jsme se rozhodli zveřejnit na Slečně celý příběh od začátku až do konce, a ty si ho nyní můžeš v klidu přečíst.
“BERUŠKA”

Šerem uvnitř chatky najednou začalo pronikat ostré ranní světlo. Bylo právě osm ráno a praktikant Tomáš otevřel dveře, aby nás probudil. Jana a Markéta si ho pokoušely nevšímat a snažily se znova usnout, ale já s Petrou jsme čile vyskočily. Tomáš se nekompromisně pustil do strhávání peřin z dvou zbylých lenošek a Janu dokonce polechtal. Záviděla jsem jí, protože se mi náš praktikant už od začátku tábora líbil. Markéta se naopak smála: ,,Pro Janu musí přijet jeřáb, aby vstala!“

Po lehkých úpravách jsme vyšly před chatku, kde už na nás čekal vedoucí s dvanácti dalšími účastníky letního tábora v Jeseníkách a společně jsme se vydali na snídani. V jídelně to krásně vonělo čerstvým čajem a pečivem, a já neustále musela koutkem oka pozorovat Tomáše. Zajímalo mě, co dělá, s kým se baví a nejhorší bylo, když se zrovna bavil s některou z holek.
Pět minut po desáté dobíhali poslední opozdilci včetně našeho praktikanta na místo srazu před chatkami, kde jsme se měli domluvit na programu dne. Celý oddíl se následně přesunul na louku a začali jsme hrát hry. Vedoucí a praktikant si nás rozdělili do družstev. Jana a Markéta šly k vedoucímu a já s Petrou jsme šly k Tomášovi. Naše družstvo si domluvilo taktiku a začala hra. Každý si zastrčil za kalhoty šátek a šlo se bojovat o „ocas protivníka“.
Po malé bitvě s Pavlínou o její ocas se na mě se seběhli tři kluci. Křičela jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Jeden z nich do mě v zápalu hry vrazil a já jsme spadla nešikovně na zem. Chtěla jsem se zvednout, ale v tom jsem ucítila bolest ve své pravé noze. Tomáš ke mně přiběhl a opatrně mi sundal botu. Začal mi prohmatávat kotník.
„Bolí tě to?“ zeptal se mě.
,,Jo. Nemůžu s tím pohnout,“ kývla jsem.
Začal mě opatrně zvedat na nohy: „Opatrně si zkus na ni stoupnout. Můžeš chodit?“
Stála jsem na jedné noze a pokládala na pevnou půdu i druhou.
„Hrozně to bolí.“
Tomáš mě vzal do náručí a odnášel mě na ošetřovnu, já ale začala protestovat: ,,Nemůžeš mě až na ošetřovnu nést!“
Postavil mě na zem a já jen vyjekla bolestí.
,,Musím, protože po svých bys tam nedošla. Pořádně se mě chyť a neboj. Unesu tě. Na co jsem chodil tak dlouho do posilovny!“ a věnoval mi úsměv.
Pevně jsem se chytla jeho krku a nechala jsem se nést. Bylo to neskutečné, jak Tomáš krásně voněl a pořád se na mě usmíval a prohlížel si mě. Dělala jsem, že si jeho pohledu nevšímám, ale  mrazilo mě z toho v zádech. Jeho stisk byl pevný, ale přitom tak jemný.

Když jsem vyskákala po jedné noze z ošetřovny, tak na mě Tomáš stále ještě čekal. Podíval se na moji nohu v bílém obvazu začal se smát: ,,Teď máš nohu nejmíň číslo 42.“
,,Vtipný,“ odpověděla jsem a v zápětí  jsem se začala smát taky. Doktorka na mě ještě volala, ať nohu nechám v klidu.
,,Mám tě odnést nebo to zvládneš?“ zeptal se Tomáš.
,,Myslím že by mi nevadilo, samozřejmě v rámci tvé fyzičky, se nechat odnést do mé chatky,“ odpověděla jsem škodolibě.
Tom se usmál a odnesl mě na chatku, kde mě opatrně posadil na spodní postel.
,,Nepotřebuješ třeba něco podat?“ zeptal se ochotněl.
,,Ne, díky. Už jsi pro mě dnes udělal dost. Díky moc,“ zněla moje odpověď.
Otočil se a jen tiše sám pro sebe si řekl, aby to nikdo neslyšel: ,,Pro tebe bych to udělal znova.“ A odešel.
Oběd mi donesly holky a začaly vykládat zážitky z dnešního dopoledne. Najednou někdo zaklepal. Byl to zase Tomáš a nesl dva pomeranče.
,,Marodovi trochu vitamínů. Jo a vy, holky, budete mít společně s celým oddílem nástup ve tři. Samozřejmě bez Báry, která tuto hru hrát bohužel nemůže a bude odpočívat.“
Holky kývly a praktikant odešel.
Markéta začala: ,,Hej, nezdá se vám, že se Tomáš nějak moc zajímá o Barču?“ Jana a Petra jednohlasně odpověděly: ,,Taky jsme si všimly.“ Jenže ani teď nedala Markéta pokoj: ,,Jestli není do Báry zamilovaný! Vy byste se k sobě hodili. Vždyť je jen o 4 roky starší. Sice je z Olomouce a ty z Prostějova, ale to by vám snad nevadilo? Dojížděl by za tebou nejmíň o víkendu. To byste měli na sebe celý dva dny.“
Vyjeveně jsem na ni koukala, jak nám plánuje budoucnost a snažila jsem se odporovat: ,,Markéto, neblbni. Prosím tě, takový hezký kluk už musí mít holku, a pokud ne, tak se o něj houf holek aspoň uchází. Co by se zahazoval se mnou. Podívej se jen na holky v našem věku a mladší, jak po něm pokukují a nadbíhají mu!“
Za chvíli všichni odešli na hru z jinak hlučného tábora. Poprvé od mého incidentu jsem se pokusila dobelhat se na záchod. Při zpáteční cestě jsem potkala Tomáše a zůstala na něj nevěřícně koukat, protože jsem nechápala, proč není s ostatními na hřišti.
,,Mám tě na starost. Nemůžeš tady zůstat jediná v táboře!“ mrkl na mě a pomohl mi dobelhat se do chatky.
Až po chvíli jsme si všimla, že se sebou nese CD přehrávač.
,,Posloucháš Simple Plan?“ zeptal se a jen mlčky kývla, jelikož to vždy byla jedna z mých nejoblíbenějších hudebních skupin.
Zavřela jsem oči, opřela se v polosedě o zeď a zaposlouchala se do hudby. Tomáš si sedl vedle a vzal mě za ruku. Takhle jsme vydrželi pět písniček bez jediného slova. Pak jsme se odvážila a položila si opatrně hlavu na jeho pevnou hruď. Při písničce „Untitled“ jsem vnímala jeho dech, vůni a teplotu těla. Chytl mě pevněji za ruku a hladil ji. Položil moji hlavu k němu do klína. Otevřela jsem oči a setkala jsem se s jeho pohledem. Mírně se pousmál a pohladil mě tváři a rtech. Cítila jsem nádherné šimrání po celém těle!
Natáhla jsem svoje ruce k němu a přitáhla si ho blíž. Ucítila jsem jeho teplé rty na svých. Projel mnou silný pocit vzrušení. Pak se však odtáhl a podíval se mi zhluboka od očí. Sedla jsem si. Přisunul si mě ještě blíž k sobě a já mu vjela prsty do vlasů. Pootevřela jsem ústa a jeho jazyk rychle vklouzl do mých úst.
Potichu mi zašeptal: ,,Miluji tě, Báro!“ a začal se věnovat mému krku. Nadzvedl mi vlasy a líbal mě na krku. Dala jsem ruku na jeho hruď a jela jsem níž. Cítila jsem jeho kůži každým svým dotekem. Najednou se ozval velký řev z venku. Odtáhli jsme se od sebe. Tomáš se zvedl a vzal si svůj přehrávač, ve kterém mezitím dohrálo CD. Slíbil mi, že zase přijde.

Večer jsem už šla s holkami a celým oddílem na večeři. K Tomášovi si ovšem přisedla Pavlína a dělala mu společnost. Vždy když jsem se podívala směrem k němu, tak byl zabraný do rozhovoru s ní. Jana si všimla mých pohledů: ,,On ti za to nestojí.“ A začala se bavit dál s Petrou a Markétou do probírání kluků ze dvanáctého oddílu. Jen jsem si povzdychla a podívala se k němu a potichu řekla: ,,Ale stojí.“

Druhý den ráno, když nás přišel Tomáš vzbudit, jsem ještě tvrdě spala. Tentokrát mě však probudil krásně něžným polibkem. Otevřela jsem oči a nade mnou se zjevila ta nejkrásnější tvář na celém světě. ,,Dobré ráno Beruško.“

Celý  tábor dopoledne odešel na túru a já jsem se začala po hodině čtení pořádně nudit. Sedla jsem si před chatku a začala si kreslit přírodu. Najednou jsem zaslechla známou melodii. Chvíli jsem nemohla určit původ singlu, ale pak mi to došlo. Hrála Beruška od T-boyz. V hlavě mi bleskla vzpomínka na dnešní krásné ráno. Zvedla jsem se a kulhala k chatce Tomáše. Už  z dálky se na mě usmíval a zpíval slova písničky.

Ty jediná víš co znamená
Když říkám Ti tak jak můžu jen já
Beruško má milovaná
Prozraď mi, čím jsi mě okouzlila.

Přišla jsem až k němu a vychutnávala si jeho zpěv. Nebyl falešný. Naopak byl krásný, sametový. Tomáš začal rapovat a já jsem se začala usmívat..

Ale od toho dne, kdy jsem Tě poznal
Můj život se změnil, nový rozměr dostal
Teď neumím si představit bez
Tebe ani den Beruško věř, že jen pro Tebe tu jsem

 

Stoupla jsem si opatrně k zábradlí a políbila ho. Přetáhl mě k němu, vzal do náručí a unesl dovnitř chatky. Na posteli byla kytička lučních květin. Pro mě. Položil mě vedle ní a začal se věnovat mým rtům jemnými polibky. Pohladil mě po tváři a díval se mi hluboce do očí. Jeho dlaně jsem ucítila na své nahé kůži. Sundal ze mě tričko a líbal mě. Cítila jsem jeho svaly a vůni, a nechtěla jsem přestat mazlit se s ním a dotýkat se jeho těla, stejně jako jsem se nemohla nabažit jeho doteků. Bylo to to nejnádhernější dopoledne, jaké jsem kdy vůbec zažila!

Další den ráno se odjíždělo domů. Tomáš byl ve spárech Pavlíny. Markéta, Jana a Petra mě popostrčily, abych šla za ním. Neměla jsem z toho ale příliš dobrý pocit. Čím víc jsem se blížila, tím víc se můj krok zpomaloval.
,,Ahoj,“ pozdravila jsem ho.
Nejdříve na mě Pavlína hodila opovržlivý pohled. V tom mě však Tomáš chytil za ruku, přitáhl si mě a krásně políbil. Kamarádky začaly tleskat a celý tábor se přidal. Smála jsem se na něj a on taky. Pak jsem se podívala na Markétu, Janu a Petru a poslala jim vzdušný vzkaz: ,,Děkuji.“

Text: Carol

Eliška R.

Je jí třiadvacet, žije v Brně, miluje ruch a "šumění" města. Ve volných chvílích se často baví vařením nebo brouzdáním po obchodech. Sní, že jednou bude mít šatnu o velikosti minimálně své dosavadní ložnice. Náladu jí vždy zaručeně zvednou knížky od Roberta Fulghuma a za ráj na zemi považuje francouzské Azurové pobřeží.

31 komentářů
  1. Super :-) xyz když nemáš ráda slaďáky,což pochopit dokážu i když je žeru, buď tolerantní aspoň k nám

  2. nemohu si pomoct, ale tento článek ve mně prostě evukuje Znamení blíženců od Lanczový, akorát s jinýma jménama, no :)

  3. Peta: Mám ráda slaďáky. Snad jen trošku uvěřitelnější (dokonalého “milovníka” už úplně pomíjím) a jak už tady někdo psal – je to na mě moc romantiky najednou. A jestli jsem tolerantní? Mám pocit, že ano. Pouze vyjadřuji svůj názor. Stejně jako se vám to líbí, což vám neberu, mně se to jednoduše příliš nelíbí

  4. Áchjo, tyhle příběhy, až chci nebo nechci mě vždycky dostanou… Stejně jako písnička Untitled od SP ;).. Až je mi z toho … smutno. :(

  5. Docela se mi to líbí =) Pro tuto povídku jsem hlasovala. Ale myslím že je to trošku moc nereálné… ale komu to zas v dnešní době vadí :D

  6. no uznávám…že k realite se to moc nepriblizuje…ale kdyby jo bylo by to uza…a sladky miluju…tak kdž ted prechazm na zdravy jidlo…mam to misto toho…moc pekny…pis pokracovani Carol :)

  7. Taky mi to strašně připomíná Blížence, ten první díl. Akorát tohle je trochu víc nereálnější. V Blížencích měli různé překážky atd …

  8. Wow roztomilý článeček =) … Mít takovýho kluka,tak bych ho nedala z ruky a nespustila z očí =D … Njn v dnešní době se takovej kluk hledá hooodně špatně =( -kapku nereálný, ale tak třeba se ještě najdou nějaký takový kluci ;o) … Mno a taky musim říct, že mi to něco připomíná, ale třeba je to jen takovej pocit z románů-slaďáků =) … Tak jako tak-článek je to pěknej 8)

Leave a Reply

Your email address will not be published.