Život pro někoho začal po jeho narození. Pro druhého zase po Velkém
třesku. A někdo zase praví, že život začal tehdy, stvořil-li nás
Bůh. K jaké verzi se přikloníte, to už je na Vás. Ovšem když už
žijeme, měli bychom aspoň pochopit, proč.
Náš život začal určitý den, ovšem život lidstva trvá tisíce let.
Nejdříve se lidé naučili přežít – udělat oheň, ulovit zvíře,
nebo postavit obydlí. Poté začalo první sociální začleňování –
lidé pochopili, že nejsilnější muž v tlupě bude vůdcem. Stejně tak
jako nejmoudřejší žena léčitelkou, nebo tzv. “čarodějnicí” kmene.
Ale když se člověk konečně naučil žít, začal přemýšlet, proč
vlastně. Je tu z nějakého důvodu? Nebo ho někdo stvořil? A tak
vznikla filozofie a náboženství, nebe a peklo. Ale přes tohle všechno
se lidé už ve Starověkém Římu zabívali samotným životem. Bez
jakéhokoliv vysvětlení, protože důvod, že je stvořil Bůh, jim
nestačil. A i kdyby to byla pravda, musel mít k tomu nějaký důvod.
Jenže jaký? Filozofové sice vyluštili leckteré záhady, vyvodili si
živly země, ale na tu nejdůležitější otázku odpověděly jen
hádavě. Proč žijeme? Já říkám: Žijeme proto, abychom poznali
štěstí a lásku. Ale kdyby to skutečně tak bylo, proč jsou na světě
války, proč existuje nenávist a smrt? Neexistuje přesná odpověď. Ale
možná je to dobře. Bůhví, co by se dělo, kdybychom ji znali.
Filozofie nepracuje na důkazech. To ať si dělají vědci, nebo třeba
kriminalisté. Filozofie – to je věda plná hádanek a přemýšlení.
Nemusíte být chytří, ani nemusíte vynikat v matematice. Musíte mít
jen vlastní názor a schopnopst přemýšlet.
Mnoho lidí filozofii nerozumí. Ano, jistě – potřebují fakty,
odůvodnění, proč to tak je. Ale to jim filozofie nabídnout nemůže.
Ale vraťme se k otázce Co je to život.
Přemýšlela jsem o tom celkem často. Od věděckých výzkumů až po
mé názory. Jestliže byl skutečně Velký třesk, jak je potom možné,
že se vyvinul život? I když se vyvíjel z bakterií a virů, kde se
vzaly? Jestliže skutečně pocházíme z tak malých “předchůdců” i oni
musejí odněkud být. A jestliže nebyl nikdo, kdo jim daroval život,
jediné vysvětlení je, že jsme vznikli z něčeho neživého – třeba z
kamene nebo vody. Ale jak může kámen růst? Přemýšlet, vyvíjet se?
Původ lidstva bude asi navždy hádankou, i když mnozí vědci s vámi
souhlasit nebudou a dají vám tisíce důvodů, jak jsme vznikli. Ale co
by odpověděli na otázku, kde se vzal samotný život? Kdo ho dal
planetě, na které byla jen láva? A kdo navíc ovládá vítr, mořské
proudy, oheň? Kdo určuje, že právě teď bude pršet, vítr bude vát
od jihozápadu, nebo přijdou velké povodně? I když si to vysvětlujeme
různě, jsem “nucena” na něco, co to všechno řídí, věřit. Nejsem
ani první ani poslední. Ale nezařazuji se mezi křesťany, muslimy,
židy a bůhvíco ještě. Ti mají různé Bohy, různé stvořitele, ale
tohle teď na mysli nemám. To “něco” může být cokoliv, a já nemám
odvahu si vůbec představit co. Proto to nechám tak, jak to je. Něco
ovládá vítr, něco zase určuje, kdy bude zemětřesení. Ať už to je
samotná příroda, nebo nějaký moudrý vousáč, sledující nás z
mléčné dráhy, nemyslím si, že se to “ovládá” samo.
Přemýšlela jsem i o nás jako o lidech a o určité souvislosti. Třeba
dýcháme kyslík, který je nezbytný pro náš život. A k tomu
potřebujeme rostliny. My zase vydechujeme oxid uhličitý, který
rostliny potřebují k výrobě kyslíku, a tak pořád dokola. Jeden bez
druhého nejsme schopni fungovat. Stejně jako naše srdce, které nám
bije v těle, a rozvádí do těla okysličenou krev.
Věříte na osud? Já ano. Nejednou mám totiž pocit, že jsem tenhle
okamžik už někdy zažila. Třeba se mi o tom zdálo. Nebo vidím
budoucnost. Polemizovaly jsme o tom s kamarádkami. Jedna si myslí, že
žijeme stejný život pořád dokola. Víceméně bych nebyla proti,
záblesky vidíme vlastně v tom, co jsme už prožili v budoucnosti. Ale
co minulost? Co lidé, kteří už nežijí? Co třeba doba před 100 lety?
Lidé, kteří v ní žili – ti také prožívají stejný život pořád
dokola? To mi nedává smysl. Další kamarádka má zase názor na to, že
žijeme v různých dimenzí. Že žijeme v domě, kde žije ještě někdo
jiný, buď z minulosti nebo budoucnosti. Na sebe nemáme žádný vliv,
nevíme o sobě. Jenže to by zase existoval pojem virtuální svět – kdy
vlastně nekráčíme pevně po naší zemi, protože už třeba
neexistuje. Nesedíme na židli, protože žádná není. A zase jsme u
toho “něco”. Protože jestli skutečně existuje osud – kdo nám ho
určoval? – Možná už jste si všimli, že jsou tu jen samé otázky,
úvahy a žádné odpovědi. Ano, vítejte ve filozofii!
Text: Míša K.
Foto: Flickr.com
—–
20.12.2007
Uzasnej clanek Miso:)
joooo ten se povedl;)
já věřím v Boha..:)
Proč žijeme? Já říkám: Žijeme proto, abychom poznali
štěstí a lásku. Ale kdyby to skutečně tak bylo, proč jsou na světě
války, proč existuje nenávist a smrt?
Tak s tou druhou větou hluboce nesouhlasím… To ne. Žijeme proto, aby jsme se zdokonalili pro další životy, prošli si co nejvíce věcmi a co nejvíc se z nich poučili. Nenávist a války jsou taky dobré, špatné jsou jen tehdy, když se špatně berou: člověk si má ze všeho vzít co nejvíc a když to neudělá, zbabr to a tvrdí, že to nebyl dar, ale trest. Válka je lekce. Když se z ní někdo zblázní, neprošel. Když bude někdo naříkat, za co ho Bůh trestá, bere to špatně. Je to lekce. Ti, co zemřeli, zažili něco nového a nebo to zažili znovu právě proto, že si z toho před tím nevzali to správné moudro…. Až si ho vezmou, budou v dalším životě lepší. Žijeme proto, aby jsme sebrali co nejvíc moudrosti, zkušeností, citů – ať kladných nebo záporných – vytěžili z nich co nejvíc a co nejvíc toho předali ostatním….
Já jsem nepsala že s tou větou souhlasím jen jsem ji uvedla jako příklad, jako argument abych ho mohla vyvrátit něčím jiným.
… já myslím že zemi nikdo nestvořil a ovládáme a ničíme si ji sami… ale hodně mě zajímá co je tam, kam nikdy člověk nedojde, tam kde mu v tom zabrání čas (stáří) třeba tam někde je druhé slunce a země naprosto stejná jako naše a žijí tam i stejní lidé, zažívají stejné věci … jo a tak se mi stává že už sem neco jednou zažila :)
… jo a tak se mi stává že už sem neco jednou zažila :)
Mně taky… A jmenuje se to déja vu (čte se deža ví). Ale s tou identickou planetou: podle mě je docela dobře možný, že je náš vesmír buď tak malej, že si nemůžeme všimnout nějaký podobný planety, neo naopak velkej. Jako atom: tak celej atom by byl jakoby vesmír, potažmo galaxie, a elektrony, neutrony a protony by byly jako planety. A teď si představ, že všechno na naší Zemi je tvořeno atomy a že jeden malinkatej elektron je ta naše podoná planeta… A nebo obráceně: že Země je jeden malinkatej elektron a že je nekonečno dalších ,,vesmírů-atomů” a z nich je tvořen další svět a tak dál…
A ještě něco, nejsem křesťnka, ale jsem věřící. Věřím, že Bůh existuje. Když přijde nějaký hluboce atheistický fyzik a vypálí na mě nějaký fyzikální zákon a myslí si, že tím dokážal, že Bůh není, tak to se šeredně plete: je to, jako kdyby mi popsal výrobu šatů a na základě toho by mi tvrdil, že žádná švadlena není. A Bůh nám dal všechno, co máme a dal nám úkol, každému jiný a přece v něčem podobný. Smysl života je se jednak zdokonalovat pro další životy a taky zjistit svůj úkol a splnit ho. Nikdy to nejde na 100pro, ale mš se snažit co nejlíp to udělat. Když o něco prosíš, už je to skoro předem splněný, jenom tomu musíš věřit a hlavně si nemylset, že to máš zadarmo: Bůh ti může jenom umožnit, aby se to stalo, ale ty si to musíš splnit sama, nemůžeš jenom čekat s rukama v klíně, až se to vyplní… Kdyby Bůh všechno dělal za nás, nemuseli bychom tu být. Cesty jsou už předurčené, ale jsou na nich body, na kterých se musíme rozhodnout sami a pokračkovat v cestě, kterou jsme si vybrali. Tu ,,nadřazenost” ( z nedostatku slov to musím napsat takhle) nad ostatními živočichy jsme dostali jen proto, aby jsme se o celou Zemi starali, ne, aby jsme z toho těžili jen pro sebe. Dobrý panovník myslí a své poddané, jestli se mají dobře, protože ví, že bez nich by to dřív nebo později by systém přestal fungovat. Diktátor myslí jen na sebe a na svůj prospěch, takže se mu celý systém jednou zhroutí. Maminky tu jsou taky od toho, aby své děti učily (ale nesmí to přehnat – jako všechno vůbec…). Taky nestojí a nesmějou se svým miminkům, že neumí chodit, ale snaží se je to ve správný čas a správným postupem naučit. Chytřejší takyy je jen od toho, aby učil, ty, co jsou na to v daném oboru hůř, a ne proto, aby se jim smál. U těch maminek je to automatický, tak proč ne i u ostatních?
PS: omlouvám se za ty překlepy. A ještě něco: úkol je taky předávat ty kousky moudrosti, ke který jsi zatím došla co nejvíce lidem. Doufám, že každý, kdo si to přečte, si z toho taky něco vezme…
jo já stebou souhlasím…taky v Boha věřím;)
Já osobně si nemyslím, že je to o předávání zkušenosti a moudrosti dalším generacím. A proč? Sice to tak funguje, že někdo objeví třeba nový lék nebo nějaká vynález který by usnadnil práci ostatním, ale nejenom to. Generace se stále zhoršují, právě kvůli tomuhle. Je správné předávat zkušenosti, ovšem další generace toho prostě sprostě využívají a jsou čím dál tím “horší”. Nejsou špatné, je to přirozený vývoj lidstva, nikdo ho prostě nemůže ovládat, ovšem částečně si za to můžeme samy. Proč jsou další generace čím dál tím sprostější? Proč chtějí stále víc? Zdokonalovat se? Lidské možnosti nejsou neomezené, ale to lidi zjistí až na úplném konci. Jinak díky za názory :-) O tom filozofie je! Nemusíte mít vlastní pravidla, určujete je samy. Každý může mít na věc jiný názor a přece žádný z nich není špatný. Těšte se i na další články o filozofii :-) Teda… jestli budou mít uspěch…
věřím v to, že nějaký Bůh existuje. ale to je asi všechno.
ja verim v dalsi zivoty, prevtelovani, duchy…
Mou svatou trojicí jsou Bůh, Bohyně a Volba. V mé mysli je svět nezrozeným potomkem Boha a Bohyně, kteří jsou navzájem totéž.
Miša K- ty mysliš že j naše generace sprostější? Jen tak? Že to ted začlo? Dyt už ve starověku psali často filozofove že hledi co si ti mladi dovolujou. Myslim že s egenerace nezhoršujou, prostě to k tomu patří. A s tím předáváním zkušeností taky nesouhlsím. Určitě by se měla předávat moudrost,ale možná že někdy člověk čim vic toho zná, tím víc si toho neváží a chce to vyzkoušet sám. A taky v něco věřím. Ty elektrony, to je hrozně zajimavý.. Kdyby jsme byli další svět. A třeba je ve vesmíru nějaký “jádro” kde jsme my pro ně malí jako pro nás ty elektrony..:D a v tom jádru další jádro?:D