Pohádka života a smrti 4

Nemáš zrovna co na práci? Máš ráda povídky, které nemají konec? Miluješ napětí? Tak šupem k naší “Pohádce života a smrti”, kterou se pro nás pravidelně snaží psát naše čtenářky.

Chlapík

„A jejda to je průšvih“ myslely jsme si asi všechny. „Co tady chcete“, řekl silným hlasem. „My jen…“ , řekly jsme naráz. „Ano? Poslouchám!“ , řekl. Tohle znělo trochu jistěji. „Víte, my jsme jednou šly kolem a uviděly tento barák. Myslely jsme, že tady nikdo nebydlí a tak jsme se ho rozhodly prozkoumat a…“ řekla Martina. „Pojďme raději nahoru, tam si o tom všem promluvíme.“ navrhl ten chlapík. Došli jsme s pánem do pokoje, ve kterém jsem ještě nebyly. Byla to kuchyně, která se schovávala za rohem v horním poschodí. Chlapík nám řekl, abychom si sedly ke stolu. Poslechly jsme ho a usadily se. Všechny tři jsme byly potichu a třásly jsme se. Pán si toho všiml a dal vařit vodu na čaj. Když se pytlíky čaje ještě luhovaly, chlápek si k nám přisedl a začal povídat. „Děvčata já vím, že jste ve vašem věku zvědavé, ale neměly byste to tak přehánět.“ My jsme jen mlčely a přikývly jsme na to. No víte, je pravda, že jsem už delší dobu v tomto domě nebyl a vím že potřebuje zrenovovat, aby nezchátral, ale teprve až teď jsem se na něj přijel podívat. Všechny jsme na něho vykulily oči, že tu delší dobu nebydlel. Tak kdo tedy tady schovává tu mrtvou zvěř? PomyslelY jsme si. Pak jsme si s pánem začalY povídat a přitom jsme zjistily, že on s touhle záležitostí nemá nic společného. Ale náš rozhovor narušily otevírající se dveře a příchod někoho dalšího…

Pokračování příště.

Foto i text: čtenářky