Ahoj Slečny,
Už dlouho se tady neobjevil žádný můj článek. Tenhle krátký příspěvek píšu jako vysvětlení všem čtenářkám a zároveň bych chtěla, aby si každý z něj něco odnesl.
Začalo to klasicky zkouškovým obdobím, kdy pijete jedno kafe za druhým, při usínání se vám honí hlavou definice marketingu, managementu a ze stresu jste nervózní i na svého psa. Protože naše škola má takový prapodivný systém, plynule jsem přešla do učení na státnice z ekonomie. A zároveň dodělávala ještě nějaké resty ohledně jiných předmětů. I když jsem si myslela, že je to ten největší stres, nebylo to tak.
Týden před státnicemi se mi zabil kamarád v autě. Nejdříve nevěříte, potom už jen brečíte a napadají vás miliony „kdyby“. Moje učení šlo do háje a na sídlišti, kde bydlím, se pro mě zastavil čas. Den před státnicemi pohřeb. Následný zapíjení žalu, nevyspalost, stres a státnice. Nakonec jsem je udělala zázrakem a s největším štěstím za 3.
Po týdnu přišla další nečekaná rána. Další kluk, kterého jsem znala, se zabil na motorce. V tu chvíli už jsem nechápala nic. Další zapíjení žalu. Cestou autobusem do školy míjím dvě místa plné květin, svíček a věnců. Od té doby jsem spoustu věcí přehodnotila. Jaký kraviny a malichernosti jsem řešila. Spousta věcí se najednou zdají jako prkotiny.
Takže, milé Slečny, nepíšu tohle jako stokrát omleté klišé, ale jako rada, kterou se chci řídit, a vy to zkuste také: Neřešte malichernosti typu “mám tlustý stehna”. Každý den si udělejte něčím radost – co třeba čokoládová masáž nebo lenošení v parku s kafem a knížkou.?
A hlavně nezapomínejte na své přátele. I když nevíte, kde vám hlava stojí, a měly byste třeba uklízet, udělejte si na ně čas. Mít kolem sebe dobré kamarády je k nezaplacení víc než naklizený pokoj a naleštěné poličky.
Přeji krásné léto všem,
Kristýna