Jestli patříš mezi ty útlocitné, tenhle článek nebude nic pro tebe. Raději zavři oči a prohlížeč. Dnes se totiž podíváme na to, jak vypadal úplně první horor na světě, který se dostal na filmová plátna. Řekneme si, o čem takový film byl, jak vůbec vypadal a nebudou chybět ani zajímavosti. Jestli máš tedy dost odvahy a klasické upírské ságy a romance tě už nudí, s chutí do čtení!
Vraťme se společně do časů, kdy filmy bylo možné shlédnout pouze ve stupních šedi a kdy v nich kromě hudby nebyl ani jeden zvuk navíc. O to barvitější a divadelnější byly výkony herců a kde ani mimika a gesta 
nestačila, napomohly vložené titulky s dialogy, které se však omezovaly jen na absolutně nejnutnější minimum. Podívejme se ale na tento výjimečný a přelomový film pečlivěji.
Bylo nebylo…
Žil byl mladý úředník Hutter, který měl mladou a krásnou ženu. Protože jí určitě chtěl snést modré z nebe, pracoval v realitní kanceláři. A jednoho krásného dne se to stalo. Byl vyslán kamsi do karpatských hor za hrabětem Orlockem na jeho sídlo, aby spolu dojednali podmínky nadcházejícího obchodu. Nadšený muž se vydá na cestu, ta však neprobíhá zcela dle jeho představ. Když konečně dorazí do Orlockova zámku, začíná mít podezření, že něco není tak docela v pořádku. Že ti příběh připomíná slavného Draculu Brama Stokera? Není se čemu divit, režisér Friedrich W. Murnau se totiž knihou inspiroval, protože se mu však nepodařilo získat k ní práva, musel pozměnit jména postav a závěr filmu, aby mohl prohlásit, že točil něco úplně jiného. Přesto byl vdovou po Stokerovi zažalován a nakonec bylo nařízeno, aby byly všechny kopie filmu zničeny. I tak se nám jich ale naštěstí několik dochovalo, a proto nebudeš o tuhle zábavu ochuzena.
Nevídaná podívaná
Kromě klasického příběhu v jiném podání, než jsi možná zvyklá, se můžeš těšit na spoustu zajímavých věcí. Například vizuální stránka filmu. Přestože jde o černobílý film, nabízí spoustu poutavých záběrů, od krásné krajiny až po mírně bizarní interiéry. Pokud bys chtěla Orlockův zámek navštívit , pak věz že se jedná o slovenský zámek Orava. Protože pestrostí snímek vynikat nemůže, pracuje s kontrasty a uměleckým vyzněním v každém okamžiku, přestože některé scény se ti možná mohou zdát statické. Jsou však do posledního detailu promyšlené. Pokud jde o zvukovou složku, nelze neupozornit na velmi výrazný hudební doprovod, který dokresluje celkovou atmosféru. Je dramatický a gradující přesně jako děj samotný. Zmínila bych také vložené textové tabulky, kvůli kterým stojí Nosferatu za vidění, i kdyby tě jinak vůbec nezajímal. Je to totiž něco, co dřív bývalo zcela běžné, ale v současnosti se s nimi už nesetkáš. Tabulky jsou psány v německém jazyce, ale na internetu je dostupných několik verzí titulků, takže si určitě poradíš, pokud němčinu neovládáš. Poslední, na co nelze neupozornit, je samotný upír Nosferatu. Jeho vzezření je o to děsivější, když si uvědomíš, že jeho představitel Max Schreck je tak ošklivý, že mu jako kostým stačily umělé zuby a uši, které jsou větší než ty jeho.
A co z toho?
Přemýšlíš, jestli má opravdu cenu, sledovat staré filmy, přestože máme spoustu těch nových? Přesvědčím tě, že ano. Je pravda, že vzhledem k tomu, jaké šílenosti se objevují v současných hororech, bát se možná nebudeš. Napínavá atmosféra je však znát i přesto. Pochopíš, z čeho filmoví tvůrci vycházejí a možná i více porozumíš tomu, čeho se lidé báli dřív, než světlo světa spatřila Godzilla a Samara. Kromě toho, pokud se trochu zajímáš o umění, můžeš zde snadno najít všechny výrazné prvky expresionismu. Upír Nosferatu je umělci natolik ceněn, že ho dokonce zařadili do seznamu nejlepších filmů, jaké kdy byly natočeny. Pokud se chceš cítit znalcem, neměla bys ho vynechat. A do třetice, určitě ti neušlo, že upírské příběhy se těší velké oblibě. Jestli máš pocit, že současní upíři jsou až příliš vyfešákovaní a voňaví, Nosferatu je přesně tvůj typ.
Tak do toho, připrav si popcorn a deku, jdeme na to. Hezky se bav (boj)!