BLOG KATELYN – Bouřící tribuny, velkolepá atmosféra, fanoušci, co by za výhru svého oblíbeného celku či jednotlivce dali život a v neposlední řadě samotní aktéři napínavých klání. To vše a mnohem víc neodmyslitelně patří do světa sportu. Pojem fairplay je jeho důležitou součástí, na kterou se však stále častěji zapomíná.
Mimo to, že aktivně sportuji, dovolila bych si tvrdit, že ve mně dříme pravá fanouškovská duše, díky níž se přímo vyžívám ve sledování přenosů zápasů mých oblíbených sportů a například při mistrovství světa v ledním hokeji nesmím vynechat ani jedno z utkáních naší reprezentace. Bohužel stále zřetelněji vnímám fakt, že duch fairplay bdí nad stále zmenšujícím se počtem sportovců, ale i jejich fanoušků.
Zapomínáme, že sport je stále jenom hra
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tohle pravidlo jsem vždycky ctila a docela mě překvapilo, kolika mým známým se zdá být směšné a nesmyslné. Samozřejmě, pokud jde o záležitosti světové úrovně, bavíme se hned o něčem jiném, lidé, kteří se jich účastní, často půlku života obětují tvrdému tréninku a neznají nic než jen dřinu a bolest. I přesto musí ovládat své emoce. A jsme u toho. Je třeba v případě prohry umět uznat, že soupeř byl holt protentokrát lepší. Že nemůžeme pořád jen vyhrávat.
Kontrast přítomnosti a dob minulých
Vraťme se o pár desítek let nazpět, do první poloviny dvacátého století. Na olympiádu tehdy naše republika vyslala své nejlepší sokoly. Byli to lidé, kteří byli vynikájícimi sportovci, ale zároveň cvičili s chutí a pro radost, kterou jim jejich výkony přinášely. S reprezentanty ostatních zemí jeden druhého vzájemně ctili. Nechci křivdit současným sportovcům. I tehdy zcela jistě neměli naprosto všichni čistý štít, dnes však kolem sebe vidíme o mnoho více nedovolených zákroků, napadení a dopingu. Ne však jen sportovci se nechovají v duchu fairplay. Na mysli mám některé fanoušky, kteří nedokážou unést prohru a zároveň až nenávidí příznivce soupeřů. To potom lítají dělobuchy, padají rány a vážná zranění nejsou ničím zvláštním.
Mám tu čerstvý, sotva pár dní starý příklad. Hraje se zápas 77. mistrovství světa v ledním hokeji mezi favorizovaným Ruskem a též kvalitním celkem Finska. Rusko si po debaklu s Francií, které podlehlo poprvé v historii, hodlá spravit chuť, avšak v závěru třetí třetiny prohrává 2:3. A přichází zkrat Ilji Kovalchuka. Neunesl, že by jeho tým mohl prohrát, a tak pěstí poslal k zemi jednoho z protihráčů a následně zcela bezdůvodně sekl do obličeje hráče sedícího na střídačce. Myslím, že tenhle případ je dostatečně transparentní.
Pravidla fairplay platí i v životě
Tak jako ve sportu, i v životě je dobré ctít pravidla fairplay. Tady platí jednoduchá rovnice. Když budeš k okolí upřímná a vyložíš karty na stůl, pak můžeš očekávat stejné chování i od druhé strany. Není tomu tak ale samozřejmě vždycky, v životě se totiž na fairplay kašle o něco víc. Pokud se k tobě někdo nechová čestně, řiď se pravidlem “jak ty ke mně, tak já k tobě”, protože někdy zkrátka musíš být trochu tvrdší, aby ve výsledku zvítězila upřímnost a čestnost.
A co ty? Máš stejný názor?
Autorka: Kačka